Jak čtyřválec honil šestiválec
Je jasné, že šestiválcové srdce berty disponuje vyšším výkonem než čtyři hrnky pod kapotou mého přibližovadla. Jenže to nemusí přesunovat tak velkou tonáž a tak jsem si mohl dovolit je provětrat, aby v rámci několikrát odsouvaných slovenských toulek jako bonus posloužili k fotolovu na bertu, prohánějící se po krásné, leč stále více pusté trati do Slovenského ráje.
Když jsem plánoval druhou – železničně-fotografickou část letošní dovolené, zaregistroval jsem informaci o jízdě 749.248 se zvláštním vlakem. Můj program počítal s pobytem v oblastech ne příliš vzdálených a tak jsem do plánu rychle zařadil i tuto záležitost. Vzhledem k tomu, že mou základnou byla v okamžiku jízdy Štrba, padlo rozhodnutí, že dokumentovat budu až poslední část cesty. Důvod - no, do jisté míry ekonomický. Ono i tak jsem za týden na Slovensku nelétal 1600 kilometrů, to je jen o málo méně, než při cestě na dovolenou ke slané vodě. A tak jsem nemapoval celou cestu, ale za to zase z každého ze tří dnů alespoň něco. A vlastně tímto začíná první nebo lépe nultý díl dalšího ročníku něčeho, co už před časem dostalo pomyslný podtitul Slovenská odyssea. A titulek má připomenout, že v něm čtyři hrníčky pod kapotou mého přemísťovadla pronásledovalo šest hrnců ve skříni podstatně výkonnějšího vozidla.
První snímek z cesty na Mlynky vznikl u přejezdu před Červenou skalou. Příjezdu vlaku v nepříliš vlídném počasí předcházela elegantní zvuková kulisa. Inu šest "hrníčků" berty něco kraválu nadělá.
Další snímek, viadukt Chramoška, který se vlastně jmenuje Chmaroška. Ale, co po jménu, důležité je v tuto chvíli to pestré nahoře na kolejích.
Další zastavení na obligátním, leč neopakovatelném místě, cintorín na Palcmanské Maši. Atmosféra je vše možné, jen ne slunný letní den. Ale i to se stává.
Mlynky, dál tento Sonderzug namířeno neměl.
Naopak, ještě tentýž den se přesunul do stanice Dobšinská Ľadová jskyňa.
Odkud další den znovu přejel na Mlynky. A při pohledu na nádherné počasí byla volba jasná. Po ne zrovna ideálním prvním pokusu jedu na cintorín na repete.
Souprava po svém otočení na další cestu. A taky důkaz, že řidit se při "rovnání" fotky telegrafními sloupy není to pravé ořechové.
A poslední den akce, návrat, vlak právě opustil stanici Telgárt.
Uloven byl opětovně na přejezdu pod Červenou Skalou
Tohle místo za Polomkou mě zaujalo při jedné z dřívějších cest. Ideální na focení Dolehronce, řekl jsem si tehdy. A tak jsem si právě tady počkal na zvláštní vlak. Zpětně jsem pak zjistil, že rozhodně nejsem první, kdo neodolal, fotky z tohoto místa jsou i v dalších galeriích.
Poslední z úlovků této jízdy pochází z míst v Benuši. Vlak jsem si prohlížel optikou fotoaparátu, zatímco kozy pod cestou se musely spolehnou na vlastní oči.
Diskusia
