NDŽ Brno 2012 – Víkend plný kouře a vlaků II. - neděle

Zatímco dvojspřeží návštěvy, děčínské 475.179 a vrútocké 475.196, si dalo do programu „Pálavský okruh proti srsti“ tedy v podstatě jízdu po trase pravidelné květnové zvláštní jízdy, naservírované však tentokrát v opačném směru, třetí stroj, domácí brněnská 475.101 jela z Brna do Vyškova, Prostějova a přes Dzbel a Chornici do Moravské Třebové. Tam pára vlak objela a vyrazila znovu přes Chornici pro změnu do Velkých Opatovic a Boskovice do Skalice nad Svitavou. Po úvrati jela uhlím napřed až do další úvrati právě ve Skalici nad Svitavou. Tím se opět dostala do čela vlaku v pozici komínem vpřed.
Tahle akce se dala z pohledu fotografického řešit pouze samostatně, já jsem ale dal přednost jízdě v domácím prostředí, kam se mi zatoulaly dva historické vlaky. Vlastně tři. Ještě jeden sonderzug. Ale vydržte. Nejprve vlak na trase Brno - Zaječí - Čejč - Hodonín - Břeclav. Jeho sestavu tvořil jeden vúz, lemovaný na čelech motoráky M 274.004 s domovem ve Vrútkách a domácí M 262.018. Břeclav ovšem nebyla konečnou stanicí. Ještě se jelo do Lednice a pak zpět do Břeclavi a následně po koridoru zpět.  

I když jsem vlak fotil i "pod dráty" za Šakvicemi, první snímek, který jsem vybral, je na výjezdu z Kobylí. Před vinnými sklepy na kraji obce se vloni objevila hromada hlíny. I když z ní je letos již jen torzo, posloužila místo cizinci oblíbeného žebříku.   

Další snímek vznikl o pár stovek metrů dál. MOdrý šíp míří do zastávky Brumovice. A já v tomto okamžiku jeho další cestu musel ponechat svému osudu ... 

... protože bylo zapotřebí přesunout se na jiné místo a jiný vlak. Na oblíbeném nadjezdu jsem dokumentoval tandem 475.179 a 475.196. A pravda, měl jsem malou dušičku. Když se za obloukem objevil kouř a stín parní lokomotivy, z nadjezdu vyjel plecháč se svým spojem IDS. Vyjde to? Bude z toho něco? Odjede včas? Věru, nebylo mi do zpěvu. Nakonec to ale vyšlo.

 Porvat se s focením proti slunku, to byl hlavní úkol při průjezdu vlaku přes přejezd u Valtic.

 Fotek z kopečku nad přejezdem za Valticemi jsem tu už pár servíroval. s dvojicí parních lokomotiv je to ale první snímek

 Nechal jsem šlechtičny odchvátat do Mikulova, věděl jsem, že se ještě potkáme a vrátil jsem se do Poštorné, abych sledoval motorový vlak na cestě do Lednice. Tady je po příjezdu do cíle cesty.

 Pak jsem se mohl vrátit do Mikulova. Dvouhodinový pobyt vlaku strávily parní lokomotivy stranou. Nasadil jsem širokáč a šel k zemi...

 U rekonstruovaného bunkru před Novosedly jsem čekal na vlak při jeho další pouti. Místo pěkné, jenže... V době, kdy již bylo slyšet vlak, sluneční světlo pohlitily mraky. Na zem je pustily opravdu v "pravou" chvíli. Přesně v okamžiku, kdy ze záběru vyjel poslední vůz. No, ale stěžovat si není kde.

 Chuť jsem si spravil o kus dál, pár desítek metrů před vjezdem, respektive předzvěstí do Hrušovan nad Jevišovkou.

V Hrušovanech byla chvíle na focení. Užil jsem ji já, a třeba i početná skupina rakouských fotografů. Jeden z nich se netajil spokojeností, že muž v oranžové vestě, který v červnu na Štubni exceloval v zbytečném výpadu, tady chyběl. Na focení jsme se snadno porovnali a já se s parní jízdou zase rozloučil.   

 Důvod? Návrat Modrého šípu z Lednice. Napřed jsem chtěl fotit na svém tradičním místě, tedy v km cca 6,1. Pak mě napadlo, že by na přejezdu v km 5.9 mohl vzniknout lepší záběr, kdyby ... Ano, děkuji, Ladislav Jambor drobnou úpravu pro vznik snímku zajistit a tak mám ve sbírce toto zákoutí.

Jak již zaznělo v úvodu v neděli jel ještě jeden zvláštní vlak mimo pořadí. Na objednávku zahraničního fanouška vyjel narozeninový vlak, který se toulal z Břeclavi do Lednice, Hevlína, Brna, Křižanova, Mutěnic, Hodonína a Holíče. Nemá smysl popisovat detailně trasu, J8 se k jeho jízdě dostal až v pozdní odpoledne a dva snímky vznikly na odjezdu z Velkých Pavlovic.

 Narozeninový expres projíždí kolem Svobodné spolkové republiky Kraví hora, neboli kolonie vinných sklepů pod kopcem toho jména.

 Po třech dnech focení (kromě oslav Dne železnice mě ještě LukasH pod pohrůžkou násili přiměl v pátek 28. září na fotovýpravu k tunelu Rekawinkel na rakouském Westbahnu (reportáž bude), jsem toho měl už celkem dost. A protože se sluníčko rychle blížilo k obzoru, kousek za Kobylím jsem udělal poslední snímek a zmizel. V každém případě, z mého pohledu hodnotím Národní den železnice jako povedenou akci. Díky organizátorům za ni, díky posádkám historických vozidel a všem dalším.