Jede jede mašinka - na výstavě lépe než ve skutečnosti

11.10.2012 8:00 Karel Furiš

S nápadem uskutečnit výstavu u příležitosti 115 let tratě z Poličky do Skutče a 116 let provozu na trati Svitavy – Polička přišel náš člen Josef Vendolský. Asi před měsícem mne oslovil a na zahájení výstavy s názvem „Jede jede mašinka“ pozval. Jejími pořadateli jsou Městské muzeum a galerie Polička ve spolupráci s volným sdružením Poličská lokálka a Malým železničním muzeem v Cerekvici nad Loučnou.

Až dva dny před cestou jsem se podíval do jízdního řádu na vlakové spojení. Ani jsem nevěřil vlastním očím, že takové nespojení vůbec v naši republice je. Čas vernisáže výstavy byl plánován na čtrnáctou hodinu. Z Ostravy-Svinova jsem musel vyrazit už v 8:22 hod. vlakem Ex 150 Jan Perner. Cesta ubíhala podle plánu, když najednou jsme neplánovaně zastavili ve stanici Červenka. Bylo to z důvodu výluky na dalším úseku do Mohelnice. V něm se jelo po jedné koleji, ale zpoždění nebylo velké, asi 10 minut. Nakonec nikam jsem nespěchal, protože v České Třebové mne měl postihnout ten nepřípoj a čekání na další vlak skoro dvě hodiny.

Českou Třebovou ovládli stavaři © Karel Furiš

Po příjezdu do České Třebové jsem čas využil na pár fotografii z rekonstrukce nástupiště a kousek videa. Že by v sobotní dopoledne bylo na nádraží (až na stavební ruch) nějak živo, to se říci nedalo. Až asi deset minut před mým odjezdem do Svitav se konala předvolební kampaň jedné strany s jízdou Regionovou. Samozřejmě zdarma (místo volebního guláše) pro širokou veřejnost. Rychlík 869 Punkva dorazil na čas a já jím tedy pokračoval o jednu stanici dál, do Svitav, kde už čekal orchestrion řady 810 jako Os 15330 do Poličky.

Z České Třebové do Svitav mne vezla „poštovka“ © Karel Furiš

Překvapen jsem byl tím, že jeho jízda byla plynulá a perfektní. Později jsem zjistil, že to není vozidlem ale stavem nedávno opravené regionální tratě. Město Polička se nachází se na hranici Čech a Moravy v Pardubickém kraji a má asi 9 tisíc obyvatel. Po vystoupení z vlaku jsem šel přímo k muzeu a na místní náměstí. Krásné uličky, čisto, nikde nic posprejovaného. Bylo to jako v pohádce, však je to taky královské město založené Přemyslem Otakarem II. Na Palackého náměstí jsem si pořídil pár fotografii a trochu mne zamrzelo, že pohled na toto nádherné náměstí kazí zaparkovaná auta.

Poličská radnice © Karel Furiš

Centrum Bohuslava Martinů, kam jsem směřoval, je hned vedle náměstí v ulici Tylově. S předstihem jsem tedy vešel a po přivítání s Josefem Vendolským a Pavlem Stejskalem jsem začal fotografovat a sledoval poslední dolaďování expozic. Krátce před čtrnáctou hodinou se ujala ředitelka muzea Mgr.Pavla Juklová prodeje jízdenek na tuhle výstavu. Výstava je instalována ve dvou sálech; v prvním najdete expozici železničních předmětů a uniforem a také promítání historických železničních filmů z Poličky a okolí, ve druhém sále pak spoustu fotografii a dokumentů s železniční tématikou.

Vpravdě trpěliví cestující a odevzdaný výpravčí tady budou až do Silvestra © Karel Furiš

Přesně ve čtrnáct hodin začala vernisáž výstavy. Každý, kdo vstupoval, musel projít u dveří kontrolou jízdenek. Úvodního slova se ujala ředitelka muzea Mgr. Pavla Juklová, poté nás Pavel Stejskal seznámil s historií i současností jubilující trati. Nakonec promluvil i Josef Vendolský a popřál všem příjemný zážitek z výstavy. Během proslovů nám zahrálo duo hudebníků, na hoboj hrála Pavla Kostelecká a na housle Karel Hampl. Pár krásných kousků od našich předních skladatelů v podání skvělých muzikantů všechny účastníky výstavy určitě potěšilo. Byl jsem překvapen velkou účastí místních obyvatel.

Pavel Stejskal má opravdu četné posluchačstvo © Karel Furiš

Čas mého pobytu se chýlil ke konci a dlouhá cesta po celkem krátké trati byla přede mnou. Rozloučil jsem se a vydal se na místní pěknou stanici, kde jsem ještě pořídil pár fotografii a pak uháněl osobním vlakem číslo 15337 do Svitav. Zde opět následoval přestup na vlak do České Třebové, jímž byl R 872 Macocha. Po necelé hodině jsem pokračoval vlakem Ex 129 Hradčany do stanice Hranice na Moravě. Při projíždění výlukovým místem u Červenky se od kolejí tak prášilo, že jsem nejdříve myslel, že nám hoří vůz. Prach se dostal i přes klimatizaci do vozů. V Hranicích následoval rychlý přestup na Os 3319 a krátce po devatenácté hodině jsem dorazil asi s pětiminutovým zpožděním do Ostravy-Svinova.

Tady mne už žádný nepřípoj nečekal © Karel Furiš

Tento den měl ještě jedno nej. Byl to nejteplejší podzimní den, který přinesl opět teplotní rekordy. Jsem rád že jsem navštívil místo, kde jsem nikdy nebyl, a navíc tam potkal pár přátel. Josefe děláte to tam u vás skvěle. Děkuji za pozvání a přeji ať se vám příštích letech daří a zase někdy na kolejích nashledanou. A ostatním připomínám, že zajímavou výstavu na zajímavém místě (i s tím zajímavým spojením) mohou navštívit až do posledního dne roku, jak uvádí naše pozvánka. A na sám závěr záznam mé poněkud koplikované cesty: