Jak se nebe rozplakalo nad novým přestupním uzlem ve Staré Pace

19.12.2012 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Ne že by nebesa slzy ronila nad způsobem, jímž vznikla „technologicky nejmodernější železniční stanice v zemi“, spíš svou vláhou potrestala jednoho blázna, který ji chtěl vzdor varování meteorologů zdokumentovat právě minulé soboty. Ona nešťastná volba termínu se však obrátila v pravý opak, když o dva dny později investor oznámil ukončení stavby „Rekonstrukce žst. Stará Paka pro DOZ“.

Jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré. A v případě mé reportážní cesty, naplánované na 15.12.2012, to platilo dokonce dvojnásob. Původně totiž měla sledovat cíl docela jiný, který však jen pár hodin před jejím startem vzal z objektivních důvodů za své. Nabízelo se samozřejmě řešení pohodlnější, než vymýšlet téma a tudíž i trasu náhradní - zůstat v teple a hlavně suchu domova. Jenže to bych nebyl já, abych si nezvolil úděl trpčí, zvlášť když už jsem byl na výlet psychicky připraven a fyzicky uchystán. Ignoroval jsem tedy jednoznačně deštivou prognózu rosniček (o varování před náledím nemluvě) a vydal se na cestu ke zvolené metě.

Stanice Stará Paka s viaduktem z R 984 Pardubice - Liberec © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dlužno dodat, že stanice Stará Paka v mých záměrech zvítězila nejen z důvodů povědomí o její rekonstrukci (jejíž průběh bylo možno sledovat jak v médiích, tak na stránce projektu), ale také proto, že jsem ji doposud trestuhodně opomíjel. Vlastně jen jednou jedinkrát jsem v ní strávil nějaký delší čas, jenže tehdy jsem měl v mysli i hledáčku objekt docela jiný - němku oslavující 145. výročí SNDVB. Podruhé jsem stanul na půdě staropackého nádraží při přestupu v rámci jistého putování Podkrkonoším. Jinak jsem původní podobu výpravní budovy, přilehlého kolejiště a ruchu v něm často sledoval a popřípadě i občas zachytil jen z projíždějícího vlaku.

Ranní provoz v už neopakovatelné podobě dne 2.7.2010 z R 980 Pardubice - Liberec
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když předchozí odstavec naznačil podobu rekonstrukce, pojďme se na ni podívat blíže. O úpravách kolejiště podrobně informuje už oznámení záměru stavby z března 2008. Ta byla součástí „Rekonstrukce žst. Stará Paka pro DOZ“. Tajemná zkratka DOZ znamená dálkové ovládání zabezpečení. Realizací stavby došlo k výraznému zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti železničního provozu včetně zvýšení bezpečnosti a komfortu cestujících. Projekt je spolufinancován v rámci Operačního programu Doprava z Fondu soudržnosti Evropské unie. Zhotovitelem stavby bylo sdružení firem AŽD Praha a Elektrizace železnic, uvádí tisková zpráva ze 17.12.2012.

Předchozí a současnou podobu stanice Stará Paka ukazují její plány (po kliknutí do náhledu
se otevře dokument ve formátu XLS)

Novou tvář stanice, jak ji popisují uvedené dokumenty, můžete porovnat se stavem předchozím, zachyceným třeba na webu Vlakregion Jičín. O dopravním vlivu dovršení rekonstrukce zabezpečovacího zařízení ve stanici Stará Paka jsme se už při prezentaci nového jízdního řádu dověděli, že mimo jiné umožní výrazné zrychlení osobních vlaků na trati 040 v úseku Stará Paka – Chlumec nad Cidlinou. Jízdní doba se zkrátí o 19 minut a vznikne i nová přípojová vazba ze směru Turnov a naopak. Zlepší se i obsluha města Nová Paka, protože tu budou zastavovat všechny spěšné vlaky Chlumec n.Cidl. – Trutnov, sdělovala příslušná tisková zpráva ČD.

Tabule s informacemi o rekonstrukci stanice před výpravní budovou © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když už máme nezbytnou „teoretickou průpravu“ za sebou, můžeme přejít k dění oné uplakané soboty. I když na počátku taková ještě nebyla, protože v době, kdy jsem se prostřednictvím MHD přemísťoval z domova na královéhradecké hlavní nádraží a na jeho druhém nástupišti pak očekával příjezd R 984 Pardubice – Liberec, ještě nepršelo. A dokonce nebylo ani památky po nějakém náledí, které údajně trápilo občanstvo motorizované i pěší na skoro celém území našeho státu. Vlaky jezdily rovněž v souladu s už téměř týden platným novým jízdním řádem, takže jsem stihl zaznamenat i jednu z jeho novinek – RegioPantera na trati číslo 031.

„RegioPanter“ přijíždí do žst. Hradec Králové hl.n. jako Os 6255/6241 Jaroměř - Pardubice hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Samozřejmě nikoliv poprvé, nakonec jsem (nejen) onomu jevu věnoval už reportáž předchozí. Ale to mi nebránilo v tom, abych pořídil i několik dalších snímků s tématem té dnešní nesouvisejících. Liberecký rychlík byl docela zaplněn, tentokrát ne ovšem turisty, jak tomu obvykle bývá, nýbrž vesměs národem cestujícím za předvánočními nákupy. Posun v tomto směru však nastal hned v Jaroměři, kde se vůz, jímž jsem cestoval, zaplnil nemalou skupinou školního žactva, štěbetajícího v očekávání zážitků mezi zvířátky. Naštěstí těmi, která chová ZOO ve Dvoře Králové nad Labem, a ne podobné zařízení liberecké. To štěbetání bylo totiž dost únavné.

Dítka, jedoucí z Jaroměře za zvířátky, ve Dvoře Králové n.L. naštěstí vystupují
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Už při pokusu o zachycení toho úlevného pohledu jsem zjistil, že se hydrometeorologická předpověď začíná naplňovat a déšť mne pak přivítal i ve Staré Pace, aby svou vytrvalostí dal vzniknout titulku této reportáže. Do díla na pořizování její fotografické části jsem se musel pustit neprodleně, jak mi velela taktová doprava, do stanice vnášející vzruch zhruba mezi 20. a 35. minutou každé hodiny. Ta první fotografická špička byla ovšem ochuzena o příjezdy jednotlivých spojů, protože ten můj se na místo podle jízdního řádu dostavil jako poslední a jako první je pak měl opustit. S tímto vědomím jsem začal svižným krokem obcházet přítomné soupravy.

810.493-7 coby Os 16468 do Lomnice n.P. a 810.564-5 jako Os 5467 do Jaroměře
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když se kolejiště vyprázdnilo, a já jsem v něm zcela osiřel, vydal jsem se na obchůzku po nástupištích, abych zachytil jejich nebývalou podobu. Sledován jen kamerovým systémem, neboť viditelných trvale přítomných pracovníků železnice ve stanici nebylo. Tedy až na jednoho muže v bundě výstražné barvy, který v době nástupu a výstupu cestujících dohlížel na jejich bezpečnost a mezi tím podle potřeby udržoval schůdnost nástupišť. A později jsem pak oknem výpravní budovy ještě zahlédl lidskou tvář ve společnosti počítačového monitoru, což mi dodalo uklidňující pocit, že to vše přece jen někdo řídí i když se stanice jeví jako zcela liduprázdná.

Zdánlivě liduprázdná stanice v pohledu od depa © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem obešel jednotlivá nástupiště, přenesl jsem svůj dokumentační zájem na výpravní budovu. Jeho žeň však nebyla příliš valná, neboť veřejnostmi přístupnými prostorami příliš neoplývá. Někdejší nádražní restaurace je zavřená a občerstvení nabízí jen nápojový automat v odbavovací hale. Dodejme, že tuto místnost jsem nalezl ve stavu příjemně vytopeném a téměř úzkostlivě čistém. Co mne však překvapilo, byl shodný stav toalet, na jejichž dveřích chyběla jinde obvyklá cedulka s informací o klíči uloženém v dopravní kanceláři či ceník služeb. Ostatně označená dopravní kancelář chyběla také a staniční pokladna byla mimo provoz.

Výdejna jízdenek funguje jen v pracovní dny, odbavovací hala i o víkendu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem to vše prošel a zaznamenal, stačil jsem už jen vyfotografovat výpravní budovu z uliční strany a musel jsem se vydat opět na nástupiště, neboť se blížila další dopravně rušná doba. Učinil jsem tak téměř sám, protože místních zájemců o železniční dopravu bylo minimum. Ostatně po celou dobu mého pobytu ve stanici jsem zaznamenal mnohem více přestupujících než jen vystupujících a nastupujících příslušníků cestující veřejnosti. Je ovšem třeba mít na paměti, že sobotní pozdní dopoledne či brzké odpoledne není nejlepším obdobím pro zkoumání převládajících přepravních toků. A mne navíc zajímala spíš vozidla než lidé kolem nich.

843.016-7 v čele Os 5410 Nová Paka - Liberec a 854.223-5 na postrku Sp 1806
Trutnov hl.n. - Kolín © PhDr. Zbyněk Zlinský

Krom dokumentace stanice a provozu kolem ní v mých původních plánech figurovala také krátká vycházka do obce s fotografováním viaduktu na trati 030 z ulice a popřípadě i dalších zajímavostí, ale v tom neustávajícím, sice drobném, ale protivném dešti se mi nic takového podnikat věru nechtělo. Tak jsem se v dalším „dopravním sedle“ omezil jen na návštěvu někdejšího komerčního obvodu stanice a přilehlého sídla traťováckého okrsku, u něhož jsem už ze stanice viděl odstavené nějaké muvky, jež snad stály za snímek. Nakonec jsem na opačné straně bývalého skladiště objevil vozidlo mnohem zajímavější - motorový pracovní vůz MPV 22.2.

I když jsem se snažil občas pobýt i pod střechou, přece jen jsem byl postupně nebeskou vláhou natolik hydratován, že jsem to další a už poslední mezidobí taktové dopravní aktivity strávil pobytem v odbavovací hale. Její sálající otopné těleso v kombinaci s přilehlou lavičkou mi posloužily jako rychlosušárna svršků a fotografické výbavy. V tomto ne tak docela standardním konání na místě veřejnosti přístupném jsem se ani nemusel nějak omezovat nebo při něm zažívat pocity nepatřičnosti, protože veřejnosti tam po celou tu dobu žádné nebylo. Její nevalný příliv se vzedmul až v době, kdy už jsem se chystal, stejně jako ona, na nástupiště.

Tentokrát už naposled, protože jedním z vlaků, které měly před půl druhou hodinou odpolední oživit modernizované kolejiště staropacké železniční stanice, jsem se hodlal vrátit od deštěm smáčené kopcovité severozápadní hranice Královéhradeckého kraje do jeho rovinatého centra, deštěm už smáčeného rovněž, jak vyšlo ve finále najevo. R 989 Liberec - Pardubice hl.n. přijel přesně podle jízdního řádu a v podstatě se stejně tak choval i během celé cesty, která byla prosta nějakých zaznamenání hodných zážitků. Ostatně má aktivita zajímat se o dění kolem byla poněkud utlumena spíš spavou náladou, podporovanou mlhavým počasím.

Domů jsem se vrátil ve stavu sice fyzicky provlhlém, ale psychicky pohodovém. I když jsem si pro svůj výlet z hlediska počasí nevybral jistě nejlepší den (spíš si jen stěží lze představit horší), jeho průběh mne v podstatě naplnil uspokojením. Sice jsem nepořídil žádný ten krásný snímek, jaké při prohlížení některých galerií navozují představu, že je u nás stále slunečno, ale šlo přece o dokumentaci. Ve vztahu k tomu počasí mne napadá jedna faktická poznámka. Pamatuji doby, kdy cestující ve Staré Pace v případě deště vyčkali pod střechou příslušného nástupiště příjezdu svého vlaku a pak k němu jednoduše přeběhli. Dnes mají smůlu...