Po stopách mezinárodního spojení Opava – Ratiboř

V neděli 25. Listopadu 2012 se mi to konečně povedlo, když jsem krátce před půl desátou usedl v Opavě do Regionovy směr Hlučín a zahájil vzpomínkové putování v trase přímých vlaků Opava – Ratiboř. Už v Kravařích jsem musel přestoupit, protože po skončení 2.světové války již nebyl provoz v pohraničním úseku z Chuchelné do Krzanowic obnoven a významnější se stala trať Opava – Hlučín. Od té doby se musí v Kravařích přestupovat. Dnešní podobu provozu na zbytku kdysi mezinárodní trati tvoří jen motorové vozy řady 809 DKV Olomouc. V den mé cesty byl nasazen na Chuchelnou motorový vůz 809.596. V Chuchelné vlak jízdu v 10:16 ukončil a já se vydal na další cestu do Ratiboře pěšky.

Dopravna Chuchelná s motorovým vozem 809.596 © Martin Kalousek

Koleje v Chuchelné ještě vedou necelých 100 metrů a konec trati vypadá tak, že trať nikdy dál nevedla. Původní zářez byl přerušen silničním náspem. Pokračování zářezu trati je hned za silničním náspem silně zarostlé, zvolil jsem tedy raději chůzi po vyšlapané místní cestičce nad zářezem podél plotu. Po cca 200 metrech přecházím na těleso zrušené trati bez kolejí v místě, kde slouží jako hřiště (byly tam branky). Dále pokračuji po zarostlém náspu vyšlapanými pěšinami a po asi 20 minutách chůze jsem u hranice. Tam bych dříve musel skončit a buď se vrátit, nebo hranici obejít k hraničnímu přechodu, což by znamenalo zbytečné zdržení a minimálně 2 kilometry chůze navíc. Pokračuji dále po poli, protože vyšlapané pěšiny se někde ztratily a přesně v trase bývalé trati se nedá jít.

Státní hranice, dál na polském území je trať silně zarostlá © Martin Kalousek

Na „trať“ se vracím v místě kde přecházela z mírného zářezu do náspu v oblouku před prvním městečkem za hranicemi, Krzanowice kam jezdil údajně až do roku 1994 vlak z Ratiboře. Po asi hodině chůze z Chuchelné nacházím silně zarostlé zarážedlo a koleje. Peron koncové zastávky Krzanowice Poludniowe je zarostlý, dochoval se ještě přístřešek a budova zastávky, kde bývala prodejna potravin. Přes přejezd koleje nevedou, ulice se však stále jmenuje Kolejowa. Hned za přejezdem se však v silně zarostlém zářezu koleje znovu objevují. Uvažoval jsem o přesunu do Ratiboře nějakým autobusem, v neděli však žádný nejede, tak jsem pokračoval podél zarostlého náspu dále na okraj městečka. Z místa kde trať vychází ze zářezu je dále pohodlně schůdná bez nutnosti prodírat se křovím. Dokonce jsou vidět i betonové (!) pražce. Před bývalou stanicí Krzanowice byla trať trochu podemletá.

Podemletá část tratě u Krzanowic © Martin Kalousek

Z kolejiště stanice Krzanowice zůstalo jen několik výhybek a jen jedna celá kolej. Nákladní vlak by asi měl co vozit, protože na složišti stále funguje firma obchodující s palivy a železným šrotem. Nádražní budova je obydlená a peron udržovaný. Jen poslední kolej, která zbyla, se ztrácí mezi vzrostlými stromy. Dále trať pokračuje neobydlenou krajinou, mezi poli, což se projevuje hned za krajní výhybkou, kde koleje končí. Už jsem si začínal myslet, že by bylo reálné do Krzanowic zajet s nějakým zvláštním vlakem. Koleje chybějí zatím v cca 500 m dlouhém úseku, pak zase kousek pokračují. Bohužel následuje další úsek skoro kilometrový jen s pražci nebo jen se zbytky kolejnic. Potom docházím na místo, kde koleje znovu začínají, ale kde je jasně vidět, že tam dlouho už nebudou. Šrouby jsou vytahané a jedna kolejnice podepřená dřevěným špalíčkem.

V úseku Krzanowice - Wojnowice koleje už asi dlouho nebudou © Martin Kalousek

Po chvilce další chůze mě čeká překážka v podobě mostu přes říčku Psinu. Za provozu by to bylo hezké fotomísto… Dále za mostem opět pokračují koleje. V některých místech, zejména v zářezech, jsou však značně zarostlé. Musím tedy opět opustit trať a vrátit se můžu až na vysoký násep u Wojnowic. Oblouk v zářezu ve Wojnowicích je tak zarostlý, že jsem musel zase na pole. Vrátil jsem se u zahrádek ve Wojnowicích nedaleko zastávky, ke které stále vede ulice „Kolejowa“. Peron zastávky je zarostlý, koleje se ztrácí ve vegetaci. Dále koleje pokračují po mírném spádu, za vesnicí však končí, dál jsou opět jen pražce. Přesto slyším jet nějaký vlak. Houkání tomu odpovídá, pro jistotu se otočím směrem, odkud houkání slyším. V zorném úhlu vidím jen zemědělský dvůr jinak nic, tak pokračuji dále v chůzi.

Když vegetace ustupuje, končí pro změnu kolejnice © Martin Kalousek

Po dalším houkání jsem si uvědomil, že to může být vlak na trati Pietrowice – Racibórz, kde je ovšem osobní doprava zastavená a že by jel nákladní vlak v neděli, tomu jsem nechtěl moc věřit. Asi po 10. minutách se však v dáli objevilo světlo a já měl jasno i bez mapy, že se nacházím v blízkosti trati Pietrowice Wielkie – Racibórz, na kterou se trať od Chuchelné napojovala ve stanici Racibórz Studzienna. Když se vlak přiblížil na dohled, přesvědčil jsem se na vlastní oči, že řepné vlaky v těchto končinách stále jezdí a co víc i v neděli. V čele vlaku jedoucího rychlostí asi 30 km/h byly dvě lokomotivy SM 42 a souprava měla cca 30 vozů. Bohužel jsem byl zrovna v místě, odkud jsem vlak mohl jen pozorovat, zbývalo mi jen pár minut chůze do místa, kde se obě tratě sbíhají a kde bych pořídil pěkný snímek. Pomalu jsem došel do bývalé stanice Racibórz Studzienna.

Zhlaví stanice Racibórz Studzienna ve směru od Krzanowic a Pietrowic © Martin Kalousek

Nalezl jsem tam nádražní budovu v žalostném stavu a většinu kolejí zarostlých tak, že nebylo patrné, zda tam ještě jsou nebo ne. Za ratibořským zhlavím je frekventovaný přejezd. Zašel jsem se podívat na zastávku autobusu, zda tam nejezdí nějaká městská doprava. Bohužel v neděli jen ráno. Pokračoval jsem tedy po polní cestě a později cestičkou podél trati. Na kraji Ratiboře jsem mohl v průmyslové zóně sousedící s tratí vyfotit ještě vlečkové lokomotivy SM31. Pak jsem prošel kolem chátrajících objektů depa a ulicemi Stalowa,Tadeusza Košciuszki a Kolejowa došel k nádraží. Konečně jsem po cestě objevil taky první otevřenou prodejnu potravin a mohl se občerstvit.

EN57-042 ve stanici Racibórz © Martin Kalousek

Nikde po cestě ani v Krzanowicích nebyla možnost občerstvení, proto doporučují každému kdo by se chtěl vydat na podobnou procházku vzít si sebou dostatečné zásoby. V Ratiboři jsem ještě stihnul vyfotit nějaké EN 57 společnosti Przewozy Regionalne a v 15:30 jsem se vydal vlakem do Chalupek s pěším přechodem hranice do Bohumína. Podle jednoho z dobových jízdních řádů měřila trať z Chuchelné do Ratiboře 18 km. Celá procházka se dá zvládnout za cca 4 hodiny, ale musím přiznat, že to bylo bez odpočinku a v Ratiboři jsem usedal do vlaku s úlevou. Už mi však otrnulo a zase plánuji další procházky zrušených tratí, o těch něco napíšu snad zas někdy příště.

Úvodní snímek: Za Krzanowicemi se koleje ztrácejí, znovu je nacházím asi po 500 metrech © Martin Kalousek