Na „mezinárodní“ trať pod Králickým Sněžníkem se vrátily vlaky

 

 

 

 

 

 

O důvodech a okolnostech zániku osobní dopravy na trati číslo 025 a částečně i o její historii toho bylo napsáno pro naše účely dostatek v reportáží z cesty po lokálkách, kde „zítra“ znamená „už nikdy“, kterou jsem podnikl s přítelem Karlem prvního říjnového dne roku 2011. Takže svou můžeme neprodleně obrátit k prvnímu dnu letošního února, kdy totožná reportérská dvojice využila laskavého pozvání Pardubického kraje a Českých drah k účasti na jízdě protokolárního vlaku, který měl slavnostně zahájit nejen obnovenou víkendovou dopravu na trati, ale také některé další změny v jízdních řádech, jež ČD shrnuly v tiskové zprávě a na staniční vývěsce.   

Onu vývěsku ani podobně upravený jízdní řád jsme však (jak dokumentuje předchozí snímek) v první den platnosti změn neviděli v Lichkově ani nikde jinde v obvodu KCOD Pardubice, z jehož internetových stránek oba materiály pocházejí. Stejný útvar olomoucký na svých stránkách sice podobné vývěsky nenabízel, zato byly k dispozici cestujícím, alespoň tedy ve stanici Hanušovice, jak jsme se přesvědčili. I když poněkud předbíhám v chronologii prožitého děje, dovolím si k tomu dodat, že propagace těch pozitivních změn byla všeobecně mizerná, nové jízdní řády nebyly na příslušných místech webů SŽDC a ČD ještě ani o víkendu k dispozici.  

 

Trať 025 a tratě navazující s vyznačenými body k tématu na turistické mapě;
zdroj: www.mapy.cz

 

S předstihem je ovšem znal třeba vyhledávač spojení IDOS, jak jsem zjistil, když jsem zkoumal možnosti dopravy do místa startu akce. Těch mnoho nebylo, vlastně jediným vlakem z Ústí nad Orlicí, k němuž jsem se mohl z Hradce Králové dostat skrze Pardubice nebo kratší (leč nikoliv nejkratší) trasou přes Borohrádek, kterou jsem nakonec zvolil. A způsobil si tak problémy, protože jízdenkový automat ji nezná vůbec a paní pokladní matně - vytiskla jízdenku přes Doudleby nad Orlicí. Než jsem se domohl nápravy, uplynula většina času, který jsem si při volbě spoje MHD prozíravě rezervoval na poklidný nástup do prvního vlaku toho rušného dne.

 

163.064-9 v čele Os 5623 Hradec Králové hl.n. - Choceň po příjezdu do cílové stanice
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Čtvrthodinku na choceňském nádraží jsem vyplnil dokumentací několika zajímavostí postávajících i projíždějících a na další úsek cesty se pak usadil v syslovi, který se mne snažil pobavit neuvěřitelně pomalým chodem vnitřních dveří během jízdy a zaskočit chodem nižádným těch vnějších při výstupu. Naštěstí jsem si jejich polepu výstražnými štítky všiml dřív, než bylo pozdě, a tak v Ústí nad Orlicí vystoupil důstojně, vědom si nebezpečí, že mne při tom zachytí pohotový objektiv Karlův. Jenže mého od Ostravy cestujícího kolegy na pražském nástupišti vidno nebylo – objevil jsem jej až na peronu letohradském, kde podrobně zkoumal polský kybelek.

 

Karel se vynořil z vozu EN57-1952ra na Os 15121 „Nysa“ Ústí n.O. - Kłodzko Główne
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Ne že by ta nezdolná elektrická jednotka byla pro Karla nějakou novinkou, už si této řady hojně užil na kolejích polských i moravských, ale on je človíček zvídavý a podoby kybelků rozmanité. Usadili jsme se v oddílu momentálně neplatné 1. třídy a užívali si jeho pohodlí. Tedy až do doby, než se dřevolíno rozjelo, pak to „bylo o něčem jiném“. Pro nás ale hlavně o tom, zda nás dopraví do cíle včas, čemuž občasné hrabání při rozjezdu příliš nenasvědčovalo. Ale nakonec vše dobře dopadlo a my jsme se, stejně jako nejeden další cestující našeho spoje, připojili k zatím nečetným účastníkům slavnostního dění na 1. nástupišti lichkovské stanice

 

Ruch u soupravy 810.578-5 + 24-29 366-8 pro Zvl Os 350068 Lichkov – Hanušovice
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Ve skutečnosti se žádné slavnostno nekonalo a nebyl uspořádán ani plánovaný formální brífink, který nahradily neformální rozhovory zástupců médií s představiteli objednatele osobní železniční dopravy i jejího provozovatele. Největší zájem byl o osobnost, jejíž životopis spojuje obě jmenované strany, i když v opačném pořadí. Začal jako výpravčí, coby funkcionář železničních odborů se dostal až do vedení Českých drah a nyní je náměstkem hejtmana Pardubického kraje pro dopravu a dopravní obslužnost. Takový byl ve stručnosti běh života Ing. Jaromíra Duška, který se stal také iniciátorem přeměn, jejichž start jsme měli sledovat.    

 

Jaromír Dušek při rozhovoru je fotografickým objektem obou reportérů VLAKY.NET
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Bývalý odborář, který proslul mimo jiné sžíravou kritikou Českých drah či „odhalováním“ korupčního spiknutí sexuální menšiny, nemluvil po svém zvolení zastupitelem a posléze i radním Pardubického kraje do větru, když sliboval nápravu ve zpackaných jízdních řádech z dílny OREDO. Nejprve oba participující kraje zametly se šéfem (dez)organizátora regionální dopravy a poté Dušek začal plánovat návrat do roku 2011. Později se sice ukázalo, že tak velký třesk je nereálný, nicméně potřebné změny se uskuteční – tentokrát ovšem po postupném projednání se starosty dotčených obcí. Jestli se to povede, to ukáže blízká budoucnost.

 

Náměstek Dušek pohlíží do budoucnosti regionální dopravy Pardubického kraje optimisticky
© Karel Furiš

 

Pomalu se blížila doba odjezdu zvláštního osobního vlaku číslo 350068 do Hanušovic, jehož orchestrionovitá souprava mne na první pohled nepotěšila. Pohled druhý odhalil, že vůz 810.578-5 patří k těm několika, které dostaly při modernizaci polospouštěcí okna, takže z hlediska fotografického nikterak zavrženíhodný není. Zaujali jsme tedy výhodná místa a mohli pak prakticky celou cestu vcelku přijatelně dokumentovat. Spoj se vydal na cestu zcela v souladu se svým jízdním řádem a v podobném duchu v ní také pokračoval. Příliš jej nezpozdil ani poněkud delší pobyt ve stanici Dolní Lipka, vynucený hlavně šotoušstvem z řad cestujících.

 

Protokolární Zvl Os 350068 Lichkov - Hanušovice v Dolní Lipce © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Spoj pak krátce zastavil ve všech nácestných zastávkách, při nichž leckterý fotograf či kameraman jevil snahy podobné, ale narazil na nekompromisní přístup paní vlakvedoucí, která trvala na dodržení časů, daných grafikonem. Cestou jsme zaznamenali výstup jedné zcela „civilní“ cestující (vlak byl přístupný všem) a několika zástupců, kteří chtěli zaznamenat odjezd soupravy i za cenu rezignace na další jízdu. Nějaký ten šotouš pak naopak do vlaku nastoupil, jak lze vidět i v připojené galerii fotografií – krom mnohých snad zajímavějších záběrů. Do Hanušovic vlak dorazil včas a jeho cestující mohli navázat na program započatý před odjezdem z Lichkova.

 

Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický v Hanušovicích odpovídá Orlické televizi
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Nebo se věnovat čemusi jinému, například běžnému provozu ve stanici, jak jsme učinili i my a mnozí další stejně postižení. K běžnému provozu ovšem ještě nepatřil „obrat“ soupravy od Lichkova, tedy objetí vozu přípojného vozem motorovým, ale to se mělo změnit hned následujícího dne. O tom, jak už jsem se zmínil, byli cestující z Hanušovic informováni vývěskami – na rozdíl od těch „za řekou Moravou“, kterým byly zatajeny i další novinky – víkendové zajíždění vlaků na trati 024 až do Mlýnického dvora či obnovení zastávek některých spojů. V Hanušovicích dojde plného využití místní „analogový pragotron“, na němž se uchovala trať do Dolní Lipky.

 

Hanušovická odjezdová tabule vlaky do všech směrů už dlouho nenabízela
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Sice je pravda, že se nad slavnostním děním na chvíli nebe rozplakalo, ale jinak byl pobyt na hanušovickém nádraží docela příjemný a (jak naznačuje předchozí snímek) poskytl přítomnému národu vlakofilnímu dostatek vyžití. Jak se vyžívali ostatní cestující protokolárního vlaku, to se lze jen domýšlet. Třeba z toho, že se většina z nich v soupravě zvláštního osobního vlaku číslo 35069 v době jeho plánovaného odjezdu nevyskytovala. Což působilo vrásky na čele především paní vlakvedoucí a možná někomu, kdo potřeboval stihnout přípoj v Lichkově. Toho ale zmíněná pracovnice Českých drah uklidnila, že spoj do vnitrozemí na náš počká.  

 

Vlakvedoucí protokolárního vlaku před jeho odjezdem © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Nakonec se chybějící cestující dostavili a mohli jsme se vydat na zpáteční cestu – se zpožděním zvíci zhruba deseti minut. Jeho snížení zrychlením odjezdu ze zastávek se strojvedoucímu příliš nedařilo, protože hnací dvojkolí motorového vozu občas jevilo sklon k prokluzování, jak se na zřídka pojížděných kolejích stává. Což jsme jen stručně okomentovali a jinak se věnovali sledování krajiny a případné dokumentaci tratě, tentokrát po její druhé straně. I když jsme tak nepostihli dění na nástupištích zastávek, pořídili jsme něco docela zajímavých záběrů. A pro další jsme si došli na stanoviště – zatímco já až před cílem, Karel hned v prvním úseku.

 

Zbytek mostu před tunelem v úseku Hanušovice - Vlaské © Karel Furiš

 

Než jsme se nadáli, byli jsme opět v Dolní Lipce, kde náš zvláštní vlak zkrátil z výše uvedených důvodů původně plánovaný poměrně dlouhý pobyt. Ale přesto jsme stihli vystoupit a pořídit nějaký ten snímek. V Lichkově mnozí spěchali na pozdržený Sp 1918 „Orlice“ Kłodzko Główne - Pardubice hl.n. jímž jsme se sice mohli přiblížit k domovu i my, ale rozhodli jsme se ještě nějakou dobu v Lichkově pobýt a jet až vlakem následujícím. Tak jsme mohli zachytit nejen odjezd nám už známého kybelka, ale také třeba rozposunování soupravy zvláštního vlaku, jejíž motorový vůz se posléze rozjel znovu do Hanušovic, za poznáním trati dalšími fíry.

 

810.578-5 po odstavení vozu 24-29 366-8 pojede z Lichkova opět do Hanušovic
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Došlo i na prohlídku čekárny a zbytek našeho pobytu v Lichkově zabralo sledování nepříliš čilého provozu v kolejišti. Jak už to tak bývá, ne vše se dařilo – příjezd osobáku z Ústí nad Orlicí nám překryl projíždějící náklad z Polska a druhý jsme prošvihli při nástupu do téže soupravy, už pod hlavičkou Os 20004 do Ústí nad Orlicí. V Letohradě se naše cesty rozdělily – zatímco Karel pokračoval v jízdě původním spojem k hlavnímu tahu, já jsem po výstupu nepokračoval přípojným osobákem do Týniště nad Orlicí, ale počkal si na přímý spěšný vlak do Hradce Králové, jak jsem si předem naplánoval. Měl jsem k tomu jiný důvod než pohodlnost.

 

MUV 74.1 003 na koleji proti letohradskému depu © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Nešlo jistě o bližší seznámení se supermuvkou, jejíž přítomnost jsem předpokládat nemohl, ale věřil jsem, že ta hodinka na letohradském nádraží, kam tak často nezavítám, mi bude ku prospěchu. A také byla, zajímavých vozidel se vyskytlo dostatek a počasí bylo mému konání v podstatě také nakloněno. Nicméně nakonec jsem rád usedl do soupravy Sp 1956, abych dal spočinout znavenému tělu. A cestou jsem je jen už se značným přemáháním zvedal, abych pořídil ještě nějaký ten snímek, než mému konání nastupující šero učinilo přítrž. Pak jsem už jen v duchu znovu prožíval celý ten docela rušný den, kdy jsme byli účastni zázraku.  

 

Pohyblivé obrázky nejen z jízdy zvláštního vlaku Lichkov - Hanušovice © Karel Furiš

 

A doufal, že ten zázrak nebude ani ojedinělý ani povahy pomíjivé. Trochu mne znepokojuje skutečnost, že zavedené změny mají platnost do konce zimní sezóny, během níž se může ukázat jejich skutečná či jen domnělá neúčelnost. Zvláště, bude-li jejich propagace zanedbávána způsobem, který jsme bohužel zaznamenali na jejich počátku a jenž dokonce vzbuzuje podezření na jakousi sabotáž dobře míněných snah kýmsi, komu jsou proti srsti. Navíc nová úprava jen některých jízdních řádů musí zapadnout do systému, který náměstek Dušek teprve tvoří a na jednáních se starosty prosazuje. Zkrátka musíme čekat, jak vše dopadne.

 

Poslouží vzorně uklizená nástupiště nejen v Červeném Potoce svému účelu?
© PhDr. Zbyněk Zlinský