Výstavní rok

8.3.2013 8:00 Pavel Stejskal

Přelom starého a nového roku je vždy i bilancování, vzpomínání a úvah nad rokem minulým. Jednoznačně uplynulý rok mohu nazvat rokem výstavním. Kromě mého zaměření na železnici hlavně přes fotografování a historii, jsem se letos různou měrou podílel na několika výstavách věnovaných železnici. V minulosti jsem se spolupodílel, nebo organizoval výstav už několik.

V roce 1985 k výročí místní dráhy Rudoltice – Lanškroun v Lanškrouně, v roce 1986 ve Svitavách k výročí trati Svitavy – Polička a v roce 2009 v České Třebové k výročí trati Č. Třebová – Brno. Těch letošních bylo najednou hned pět, na některé jsem jen poskytl něco ze své sbírky, sepsal něco z historie, jiné jsem pomáhal vytvořit radou, svými fotografiemi, dalšími materiály a také pracovním podílem.

Výstava první: „Vlaky, vláčky, koleje“

Pod názvem „Vlaky, vláčky, koleje“ byla v neděli 4. 3. 2012 ve výstavním sále Kulturního centra Česká Třebová zahájena výstava o železnici. Výstavu uspořádalo Kulturní centrum Česká Třebová ve spolupráci s Letohradským železničním klubem (LŽK) a Klubem českotřebovských fotografů železnice (KčtFŽ). Výstava byla zahájena vernisáží, které předcházelo divadelní představení v malém sále Kulturního centra s pohádkou „Magické vláčky, pohádka o mašinkách“ v podání Prodivadla Praha. Sál byl zcela zaplněn jak malými, tak i dospělými diváky. Po ukončení pohádky se v 17 hodin sešlo několik desítek zájemců o prohlídku výstavy před výstavní místností Kulturního centra Česká Třebová.

Vernisáž byla zahájena uvítáním a krátkými projevy předsedů obou pořadatelských klubů. Po přednesených projevech pak byla výstava otevřena „klasickým“ vypravením výpravkou a v červené čepici. Zájem o výstavu byl veliký, předčil očekávání pořadatelů a ukázal, že o železnici je v České Třebové stále veliký zájem. Výstava „Vlaky, vláčky, koleje“ trvala plné 3 týdny do neděle 25. 3. a byl o ni stále veliký zájem. K vidění zde byla tři kolejiště s jezdícími vláčky, železniční modely ve velikostech HO, TT a N, celá řada železničních artefaktů a historických dokumentů, výrobní štítky a čísla z lokomotiv.

Jeden z panelů KčtFŽ na výstavě „Vlaky, vláčky, koleje“ © Pavel Stejskal

Nepřehlédnutelné byly velké modely parních lokomotiv, část byla vyrobena ze dřeva, část z kovů. Na výstavě bylo asi 300 fotografií lokomotiv a železnice nejen z Čech, ale i z téměř celé Evropy. Na této výstavě jsem se podílel velkou měrou nejen přípravou, ale i pořadatelsky. Výstava se připravovala se již od léta předchozího roku, kdy se upřesňovaly možnosti jednotlivých klubů a jednotlivců. Pro výstavu jsme s dalšími členy KčtFŽ připravili více jak 160 převážně barevných fotografií, osobně jsem zapůjčil celou řadu různých předmětů ze svých sbírek.

Výstava druhá: „Pod parou“ ve Vysokém Mýtě

Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě uspořádalo ve dnech 15. dubna až 17. června 2012 výstavu s názvem „Pod parou“. Výstava byla věnována převratnému vynálezu, který se stal hnacím motorem průmyslové revoluce – parnímu stroji. Většina lidí v současnosti zná využití páry hlavně z železnice, parní lokomotivy ovládaly koleje 150 let. Ale pára roztáčela pomocí parních strojů a přes soustavu transmisí stroje všeho druhu v továrnách, vyráběla a dodnes vyrábí elektrickou energii. Parní stroje byly využívány k pohonu prvních nákladních aut, válců, jeřábů, lodí a zaoceánských parníků.

Parní stroje byly využívané i v zemědělství k pohánění mlátiček, nebo k orání. Vynález parního stroje je všeobecně přisuzován Angličanu Jamesu Wattovi, který si jej nechal patentovat v roce 1765. Velkého rozmachu parních strojů došlo až koncem 18. století a po celé 19. století byly parní stroje zdokonalovány a masově nasazovány a zásadné dopomohly k rozvoji všech oblastí lidského života. Právě proto se devatenáctému století říká „Století páry“. Pro tuto velice poutavou výstavu sháněli pořadatelé exponáty po celé republice a osloven jsem byl i já.

Při vernisáži výstavy „Pod parou“ promluvil ředitel muzea Mgr. Jiří Junek © Pavel Stejskal

Na výstavu jsem zapůjčil opět ze své sbírky předměty týkající se parního provozu na železnici a spolu s dalšími členy KčtFŽ jsme zapůjčili celkem asi 70 fotografií parních lokomotiv a života okolo nich. K té příležitosti jsem zapůjčil také funkční parní stroj, který nepoužíván ležel již několik let v krabici na půdě. Tento parní stroj se nakonec ukázal být velice schopnou pomůckou k vysvětlení funkce parního stroje. Jeho obsluha je totiž velice jednoduchá. Oproti jeho starším kolegům, jejichž různá provedení byla na výstavě zastoupena, bylo velikou přednosti mého stroje „topení“ pod kotlem pro ohřev vody a následné výroby páry. Toto topení je elektrické a tak odpadne zatápění a udržování ohně.

Výstava v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě byla spojena s několika doprovodnými programy, spjaté rovněž s parou. Návštěvníci muzea mohli shlédnout množství různých parních strojů a strojků, součástí parních strojů a výrobní a kotelní štítky. V železniční expozici, kromě fotografií KčtFŽ zde byly modely parních lokomotiv, výrobních štítků, čísel a předpisů a příruček pro strojvedoucí parních lokomotiv. Městské muzeum z České Třebové sem zapůjčilo školní model parního rozvodu Allan-Trick, další exponáty zapůjčil Letohradský železniční klub a několik soukromých osob.

Pro školní výpravy byl připraven vzdělávací program. Na zdejší výstavu pak navázala další výstava, která je věnována výročí 130 let místní dráhy Choceň – Litomyšl, která byla zahájena 13. května a trvala rovněž do 17. června 2012. Výstavu k místní trati pořádalo Malé železniční muzeum v Cerekvici nad Loučnou. K výročí místní trati pak projel dne 19. 5. přes Vysoké Mýto zvláštní parní vlak s lokomotivou 423.009, který jel z Chocně do Litomyšle a zpět.

Můj parní stroj na výstavě „Pod parou“ © Pavel Stejskal

Výstava třetí: „Připravte si jízdenky“

Výstava o železnici „Připravte si jízdenky“ v Podlipanském muzeu v Českém Brodě se uskutečnila ve dnech 19. 6. až 28. 12. 2012. Výstava byla skromnější, než třeba ta březnová v kulturním centru Česká Třebová, ale určitě zajímavá. Předně se mi líbilo provedení panelů s texty a fotografiemi. Na plastových tabulích jsou texty, plánky i fotografie přímo vytištěny, což umožňuje zachování tabulí „na věčné časy“. Část těchto panelů byla specializovaná na historii nádraží v Českém Brodě a dalších nádraží a zastávek v okolí, část panelů všeobecná se zaměřením na historii Olomoucko-pražské dráhy. Dva panely představily železniční módu, tedy vývoj železničních uniforem.

Ve vitrínách byly umístěny modely ve velikostech HO a TT, mnoho fragmentů z provozu železnice, zde převažovaly předměty ze zabezpečovacích zařízení. V Českém Brodě bylo počátkem 50. let minulého století instalováno reléové zabezpečovací zařízení typu SSSR jako jedno z prvních na našem území. K nahlédnutí zde tedy byla i původní dokumentace k tomuto zařízení. Nechyběly další sběratelské předměty: jízdní řády, lampy, kleště průvodčích, lampy a atd. Kromě modelů zde bylo funkční menší kolejiště ve velikosti HO a dioráma trati a několika bunkry československého opevnění. Největší model představoval parní lokomotivu řady 477.0.

Každý návštěvník dostal jako vstupenku kartonovou jízdenku, označenou datem v kompostéru. Pro nejmenší návštěvníky zde sloužil dětský koutek, kde si mohly děti pohrát s dřevěným vláčkem, nebo si svůj vláček namalovat. Pro tuto výstavu jsem zpracoval pouze povídání o historii nejstarších lokomotiv Olomoucko-pražské dráhy, které jsem doplnil několika snímky a plánky ze své sbírky. Celá moje výpomoc pro výstavu „Připravte si jízdenky“ se tak vešla na jeden výstavní panel. Ostatní materiály, modely a exponáty zpracovali buď pracovníci muzea, nebo zapůjčilo Sdružení železničních modelářů Pečky a ze sbírek osob z okolí Českého Brodu.

Modelové kolejiště na výstavě „Připravte si jízdenky!“ © Pavel Stejskal

Výstava čtvrtá, ale stálá: Železniční expozice Městského muzea v České Třebové

Jako naturalizovaný Českotřebovák, bydlící v tomto železničářském městě již téměř 30 let a pro kterého je železnice nejen zaměstnáním, ale také celoživotním koníčkem, spolupracuji se zdejším muzeem řadu let. Vždy jsem se snažil o to, aby se na dráhu, která toto město výrazně ovlivnila, nezapomínalo, zvláště v dnešní době, kdy poklesl význam nádraží jako seřaďovacího, stejně tak jako poklesla důležitost železnice v naší zemi celkově, byť je to hlavně politické rozhodnutí. A to i přes to, že přídomek města – město železnice – v současnosti značně pokulhává. Inu zlaté časy naší železnice jsou na dlouhou dobu pryč.

Když se začalo po mnoha letech přešlapování vážně hovořit o vybudování konečné podoby Městského muzea, přislíbil jsem pomoc při realizaci železniční expozice. I když některé moje představy o této expozici, výběru exponátů se odlišovaly od oficiální představy lidí, kteří do realizace mohli opravdu mluvit a o ní rozhodovat, našli jsme nakonec vhodný kompromis. Zapojil jsem se do příprav tvorby expozic hlavně radami, v muzeu jsem pracovnicím provedl několik přednášek o historii železnice a nádraží v České Třebové, hodných možná disertačních prací.

Radil jsem i ve věci železničního modelářství a musel jsem překonávat laické názory a představy o železnici skutečné, tak i modelové. Muzeum nyní funguje již několik měsíců a železniční expozice muzea patří určitě k věcem, kvůli kterým se mnozí návštěvníci vrátí. Samozřejmě jsem nebyl jediným, který radou, nápady a výpomocí, zapůjčením, či darováním některých předmětů přispěl. Moje výpomoc je pouze drobným střípkem, velký kus práce zde odvedly pracovnice muzea při instalaci expozic, shánění podkladů i exponátů.

Děkovná deska v železniční expozici Městského muzea v České Třebové © Pavel Stejskal

Především největší kus práce asi odvedla mladá externí pracovnice muzea slečna Alena Kokešová, které však otevřením muzea skončila pracovní smlouva a ona odešla pracovat jinam. Popis železniční expozice byl na stránkách VLAKY.NET nedávno uveden a tak opisovat to, co bylo již napsáno je docela zbytečné. Muzeum funguje od 29. září 2012 a železniční expozice je expozicí stálou. Jistě se bude i nadále rozvíjet a doplňovat, jestli budu i osloven k další spolupráci, rád se jí zúčastním.

Výstava pátá: „Jede jede mašinka“

V sobotu dne 6. 10. 2012 se v Městském muzeu a galerii v Poličce sešli příznivci železnice a veřejnost k zahájení výstavy o místní dráze Svitavy – Polička – Žďárec u Skutče. V roce 2012 připadlo již 116 výročí od zahájení provozu na místní trati Svitavy – Polička a 115 výročí pokračování této dráhy z Poličky do dnešního Žďárce u Skutče. Také tato výstava byla dostatečně představena na stránkách VLAKY.NET. Když mohu zhodnotit mnou popisované výstavy, které se uskutečnily v roce 2012 a na kterých jsem se různou měrou podílel, zde mohu říci, „toto je moje dítě“. Také o této výstavě jsme před časem informovali na našich stránkách VLAKY.NET.

Místní trať Svitavy – Polička – Žďárec u Skutče znám od útlého dětství. Vyrůstal jsem ve Svitavách, nedalo kolejí této místní dráhy. Parní lokomotivy si pamatuji velice matně, vždyť regulérně dojezdily na této trati v roce 1964 a to mě byly pouhých 5 let. Provoz na místní trati, cesty vlakem do Poličky si jako kluk pamatuji ve znamení motorových vozů M 131.1 se starými přípojnými vozy, dokonce i s těmi, které měly posuvné dveře uprostřed bočnice. Jasně si vybavuji také osobní vlak, tvořený staršími osobními vozy řad Bai a Ba (těm druhým se přezdívalo „papírák“). Vlak byl tažen lokomotivou T 444.1., kterým se zase přezdívalo „karkulky“.

Později jsem se začal o historii této dráhy zajímat a přijal jsem spolupráci na přípravě oslav 90. výročí místní trati v roce 1986. Podílel jsem se hlavně na tvorbě pamětního almanachu, do kterého jsem dodal i některé své fotografie. Samozřejmě na přípravě almanachu jsem spolupracoval s dalšími osobami, stejně tak i na almanaších, které jsem pomáhal tvořit k výročím 100 a 110 let místní trati. Při tvorbě toho posledního jsem již spolupracoval s Josefem Vendolským, se kterým jsme také vytvořili popisovanou výstavu „Jede jede mašinka“. Výstavu vlastně spískal on, projednal její realizaci v Městském muzeu a galerii v Poličce.

Já byl přizván k přípravě výstavy ve chvíli, kdy se muzeum uvolilo výstavu uspořádat. Na přípravu jsme měli vlastně necelé 2 měsíce intenzivní práce, která vyvrcholila poslední dny před výstavou. I zde jsme překonávali laické názory pracovníků muzea na železnici, ti si ale nechali si vše pečlivě vysvětlit. Několik pracovnic muzea se pustilo do instalace expozice, která byla umístěna ve třídě Bohuslava Martinů. Sem soustředily velké množství exponátů z oblastí železnice a za několik dní zde vzniklo něco, co bychom, my, lidé, pohybující se okolo dráhy možná ani neudělali.

Naše představy by byly takové, vše pečlivě vystavit, popsat, dát tomu řád. Zde ale vznikla expozice, která na první pohled vypadala jako něco, halabala naskládané, bez řádu. Přesto, anebo právě proto zde vznikla jakési zátiší ze železničářského života, které mají svá „genius loci“. Hned u vstupu je pokladna z dob ČSD, jako vstupenka se vydávají jízdenky, je zde telegraf, kdysi nepostradatelná část vybavení dopravní kanceláře, která zde rovněž nechybí. V dalším rohu je dílenské, či depácké zákoutí, s lampami, štítky a nářadím. Pak je zde velice propracovaná část vozu se skutečnými okny vozu řady 020, doplněná figurínami cestujících i železničářů.

Vlastní výstava k výročí trati je v koncertním sále, kde na 16 panelech jsou nashromážděné velké množství fotografií, dokumentů, jízdenek, plánků, vše chronologicky seřazené dle historie trati. Pochopitelně, zdaleka jsem vše nezapůjčil já, se zápůjčkami ze svých sbírek se významně podíleli na výstavě pánové Josef Vendolský, Jiří Rokos a Eduard Kapitola. Výstava v Poličce se stala velice úspěšnou a byla prodloužena až do 10. 2. 2013. Muzeum v Poličce je zaměřeno vedle hlavní expozice skladatele Bohuslava Martinů (rodák z Poličky) na popularizaci historie hlavně mezi dětmi a mládeží.

Tato výstava tak přispěla i k popularizaci železnice i zdejší místní trati, která stejně jako další lokálky v naší zemi rozhodně nemá na růžích ustláno a zatím ji čeká nejistá budoucnost. Třeba tato výstava se stane střípkem k jinému náhledu dalších generací na naši železnici, než má generace současná. Dospěl jsem ve výčtu mých výstav, či spíše mé spolupráce na několika výstavách věnovaných železnici v roce 2012 ke konci. Ale ještě jedné krátkodobé výstavky se zúčastnily moje fotografie, ač jsem se na této výstavě jinak nepodílel. Uskutečnila se dne 22. 9. 2012 v DKV Česká Třebová k příležitosti Dne železnice. O tuto výstavu se svým úsilím přičinil hlavně Jiří Štembírek, jeden z platných členů Klubu českotřebovských fotografů železnice.