Stéblová včera, dnes a zítra (1)

27.3.2013 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Když železniční fanoušek (a možná nejen on) narazí na název Stéblová, neodbytně mu v mysli vytane největší železniční tragédie na území bývalého Československa. Nicméně minulost stanice toho jména nebyla samozřejmě jen chmurná a určitě taková nebude ani její budoucnost. To vše, ale hlavně současná podoba tamní infrastruktury i provozu na ní, dalo vzniknout tomuto (nejen) reportážnímu článku.

Navštívit s fotoaparátem Stéblovou jsem chtěl už dávno, ale pořád mi to nevycházelo. Paradoxně jsem za reportážemi jezdil na vzdálená místa tuzemská i zahraniční, ale od mého bydliště pouhých 13 tarifních kilometrů vzdálenou stanicí jsem jen projížděl. Popřípadě zde přestupoval z autobusu NAD do vlaku či naopak, když jsem před lety pravidelně pendloval mezi oběma východočeskými metropolemi z pracovních důvodů. Bohužel bez fotoaparátu i myšlenek na jeho použití k dokumentaci tehdejší podoby nádražíčka a provozu v něm. Což mne dnes mrzí a nechtěl bych tak litovat v budoucnu, když Stéblovou čeká (snad) brzká proměna.

Výkres situace stavby z územního rozhodnutí pardubického stavebního úřadu
č.j. MmP 47129/2008; zdroj: www.ceperka.cz

Ano, už za minulých společenských pořádků plánované (a následně opakovaně smetané ze stolu) zdvoukolejnění trati číslo 031 mezi Pardubicemi a Hradcem Králové se snad už konečně dostalo na pořad dne, alespoň v zárodečné fázi, jak ji ozřejmuje v popisku výše prezentovaného obrázku zmíněný dokument. Sledování všech peripetií zmíněného projektu přesahuje rámec tohoto článku, ale připomeňme si, že spojené úsilí rivalských měst (a krajů) přimělo dnes už bývalého ministra dopravy ke snad závaznému slibu. Podle něj by měly první práce mezi Stéblovou a Opatovicemi nad Labem propuknout ještě letos. Pokud získají stavební povolení.

Úsek Stéblová - Čeperka ve své stávající jednokolejné podobě © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsme tak trochu nahlédli do světlých zítřků, vraťme se k dnešku a zachovalým pozůstatkům včerejška. Tím dneškem ovšem myslím sobotu 23. března tohoto roku, kdy jsem se na onen dlouho odkládaný výlet vypravil. Odložil jsem jej párkrát i v době docela nedávné, a to z důvodu nepříznivého počasí. Naivně jsem se domníval, že se astronomicky započaté jaro projeví také ve své podobě přízemní, ale jaksi k tomu stále nedocházelo - a podle Českého hydrometeorologického ústavu nemělo dojít ani v ten konečně zvolený den. Zkrátka jsem svůj záměr už odkládat nechtěl a věštbou rosniček jsem se odradit nedal - ač moc příznivá nebyla:

Předpověď počasí na sobotu 23.3.2013; zdroj: pocasi.idnes.cz

Naštěstí se ukázalo, že předpověď trochu přeháněla, den byl slunečný a ani ta „pocitová teplota“ mé konání nijak neohrozila, byť studený vítr byl místy nepříjemný. Vzhledem k tomu, že ve Stéblové vlaky příliš často nezastavují, musel jsem pečlivě zvolit interval, v němž bych všechny své záměry úspěšně realizoval. Ze svého sídelního města jsem vyjel o půl desáté osobákem, který sice jede z Jaroměře do Pardubic, ale v Hradci Králové mění číslo. A pokud jste si předchozí odkaz otevřeli, uviděli jste, že jsem se svezl RegioPanterem. Nikoliv premiérově, ale poprvé za úhradu, protože v předchozím případě šlo o prezentační jízdu.

Východočeský „RegioPanter“ 009 přijíždí na královéhradecké hlavní nádraží jako
Os 6255/6241 Jaroměř - Pardubice hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po příjezdu do Stéblové jsem vyrazil na nástupiště s už aktivovaným fotoaparátem, abych zachytil první křižování vlaků toho dne. Vzhledem k dvouhodinovému taktu osobních vlaků nedochází v dané době k tomu, aby se ve stanici ocitly současně, vždy tu křižují s projíždějícím vlakem spěšným či rychlíkem - popřípadě se protijedoucí spoje obou „vyšších kategorií“ ve Stéblové míjejí „letmo“. Tedy teoreticky, nemá-li jeden z nich zpoždění (jak se mi bohužel toho dne přihodilo). Abych měl přehled, vyrobil jsem (s pomocí vlakových tabulek Babitronu) jakousi kapesní pomůcku. Nejčastější bylo setkání obou východočeských „šelem“.

„RegioPanter“ 008 jako Sp 1845 do Pardubic projíždí podél kolegy 008 na Os 6236/6254
do Jaroměře © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzhledem k tomu, že jsem chtěl podobných situací zaznamenat co nejvíc, musel jsem hlídat čas a dokumentaci stávající podoby stanice i jejího nejbližšího i vzdálenějšího okolí jsem si rozdělil do zhruba půlhodinových směn. Tu první jsem pochopitelně využil v první řadě k prozkoumání a zachycení exteriéru i veřejnosti přístupného interiéru letité výpravní budovy. Uvnitř toho popravdě řečeno moc ke zkoumání není, protože cestujícím je k dispozici jen mrňavá čekárna s jednou lavicí. V navazující místnosti se pak ukrývá okénko už drahnou dobu nefungující výdejny jízdenek a jeden nadbytečný stůl. Zvenčí je ten baráček přece jen zajímavější.

Výpravní budova z přilehlého přejezdu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jediný personál stanice v době mé přítomnosti tvořil „modrý“ výpravčí a peron kromě něj oživovala v čase příjezdu některého osobního vlaku hrstka nastupujících a vystupujících cestujících. Což je ovšem zkušenost už závěrečná, zatímco já jsem v tomto popisu svého konání teprve na začátku. Takže pokročím, jak jsem učinil i ve skutečnosti, když jsem se ve druhé „směně“ vydal směrem k rosickému zhlaví, v jehož blízkosti lze zaznamenat pozůstatky počátku nevšední vlečky. Její neotřelost spočívá v tom, že ač byla kdysi vybudována s nemalými náklady a důkladně, nikdy nesloužila svému účelu a posléze byla stejně důkladně snesena.

Pozůstatky seřadiště vlečky Explosia poblíž rosického zhlaví stanice © PhDr. Zbyněk Zlinský

Já jsem při už zmíněných četných jízdách mezi krajskými městy sledoval její zrod, občasné využití (popsané v dalším odstavci) a posléze i zánik. A dnes lituji toho, že jsem si tento proces nevyfotografoval. Ostatně neučinili tak ani mnozí jiní a dnes lze na internetu pár informací o ní najít už jen v oboru „drážní archeologie“, kam je výslovně zařazena na stránce pardubických muzejníků o vlečkách ve Stéblové. Ocitujme z ní, že to byla přes 2,5 km dlouhá trať do skladů fy Explosia na Hrádku. Trať postavená na sklonku 80-tých let nebyla nikdy dokončena ani využívána. Vlečka byla plánována jako strategické druhé spojení závodu a skladů výbušnin.

Trasu bývalé vlečky Explosia od stanice k obci dnes připomíná cesta © PhDr. Zbyněk Zlinský

Při dokončení vlečky v roce 1989 to ale už nebylo potřeba a tak jediným využitím bývalo odstavování správkových vozů, které ale přijížděly přes Explosii po vlečce z Rosic nad Labem. Jeden čas byly také na konci vlečky ve Stéblové deponovány muzejní vozy z Jaroměře, čekající na opravu. Vlečka byla v celé délce vybavena osvětlením, u Hrádku byl přes ní dokonce zbudován nadjezd a přeložena silnice. Vlečka Explosia byla kompletně vytrhána na podzim roku 2004, přejezdy kromě přejezdu přímo v obci Stéblová byly zaasfaltovány. V roce 2005 byl zlikvidován poslední kousek kolejí této vlečky, který dosud byl na přejezdu ve Stéblové.

Přejezd na začátku Stéblové dříve zahrnoval i vlečku Explosia © PhDr. Zbyněk Zlinský

Při putování ve stopách vlečky Explosia jsem přemýšlel nejen o jejích osudech (a mrhání financí), ale také o tom, proč byla železniční stanice Stéblová zřízena tak daleko od stejnojmenné obce, když trať vede kolem ní. Nějakou příčinu to mělo, možná nejen pověstné „starostovo pole“. Měl jsem sice v plánu sledovat trasu vlečky i kousek dál za vesnici, ale narazil jsem na už neprostupnou vegetaci, Což zas tolik nevadilo, protože mne schůdná část trasy zavedla na další místo, které jsem chtěl navštívit a vyfotografovat, a to navíc v čase, který věštil brzký průjezd vlaku, konkrétně rychlíku číslo 985, jedoucího z Liberce do stanice Pardubice hl.n.

843.018-3 v čele R 985 Liberec - Pardubice hl.n. projíždí kolem pomníku obětem neštěstí
v roce 1960 © PhDr. Zbyněk Zlinský

A dokonce se mi podařilo oba objekty mého zájmu zachytit na (ne)jeden snímek. Už jste určitě pochopili, že tím druhým objektem byla trvalá připomínka v úvodu zmíněné tragédie z roku 1960. Ke své hanbě musím (no musím, nikdo mne k tomu jistě nenutí) přiznat, že jsem pomníček nejen nikdy nenavštívil, ale dokonce jej ani neviděl z vlaku. Vždycky, když jsem si na to náhodou vzpomněl, jsem jej totiž vyhlížel, ani nevím proč, na druhé straně kolejí. A při přípravě tohoto výletu jsem si musel pomoci mapou. Sice jsem neměl nic, čím bych památku obětí té dodnes zcela neobjasněné tragické nehody uctil, ale aspoň jsem na místě v zamyšlení postál.

Pak už nastal čas opustit minulost a vrátit se k dnešku stanice Stéblová. Nejprve jsem za jejím rosickém zhlaví zachytil R 986 Pardubice hl.n. - Liberec a pak se pomalu přesunul na zhlaví opačné. Cestou mne pozdravilo jaro, dokonce v duchu nadcházejících Velikonoc, byť také trochu tragicky - jedna z vysokých jív, lemujících cyklostezku, která spojuje obec se stanicí, nabízela případným zájemcům kočičky ze své vichřicí ulomené koruny. Mé zkoumání opatovického zhlaví (které mimochodem leží už na katastru sousední obce Čeperka) pak přerušilo další setkání dvou (doposud jediných z pěti objednaných) východočeských RegioPanterů.

Tento jev rozdělil můj pobyt ve Stéblové právě na dvě poloviny. A protože se tak stalo nejen z hlediska časového, ale také obsahového, zbytek osobních zážitků, shromážděných informací i pořízených fotografií si ponecháme do druhé části reportáže. Ta bude zaměřena především na obě zbývající vlečky, o nichž se zmiňuje už výše citovaná stránka PSHŽD, z nichž je jedna nejen (i když spíš jen formálně) funkční, ale dokonce ji má v budoucnu být svěřeno velice zajímavé a nevšední poslání. Na sám závěr připojuji pro pohodlnou orientaci v textu a hlavně v připojené galerii snímků leteckou mapu oblasti, v níž jsem se doposud pohyboval: