Stéblová včera, dnes a zítra (2)

 

 

 

 

 

 

A že byla doba polední, před nastávající procházkou jsem dozbrojil své pohonné ústrojí palivem, na něž je při těchto příležitostech zvyklé. Někdo jezdí na bagety, já na toustový chleba s debrecínskou pečení - nebo alespoň s tím, co jistý nadnárodní obchodní řetězec pod takovým názvem, pochopitelně za výhodnou cenu, prodává. Etiketa přítomnost masa nějakého lichokopytníka nedeklarovala, ale případný rozpor s realitou mne (na rozdíl od našich médií) nevzrušoval, netrpím předsudky. Sice jsem mohl využít služeb místní čekárny, ale pak jsem ke konzumaci zvolil místo s lepším výhledem - jednu ze dvou provozních laviček na nástupišti.

 

Dvě použitelné lavičky na nástupišti jsou víc, než nabízejí některá mnohem větší nádraží
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Když jsem následně také dobral vodu (v podobě „sycené limonády s příchutí tonicu“ od téhož dodavatele), byl jsem plně připraven vyrazit do přírody. Ovšem poznamenané civilizací v podobě koleje, mizící od opatovického zhlaví stanice v lesním porostu, jak se jeví cestujícím těmi místy projíždějících vlaků. Kdysi tam byly k vidění dokonce koleje dvě, ale po té druhé dnes zůstaly jen sotva patrné stopy. Domníval jsem se, že patrnější budou v období vegetačního klidu, a také proto jsem se svou návštěvou Stéblové nechtěl příliš otálet. Sice jsem měl v zásadě pravdu, ale moc jsem si nepomohl, protože trasu té druhé koleje už vesměs pokryly dřeviny.

 

Os 6206 Pardubice hl.n. - Jaroměř projíždí místy, v nichž jeho cestující mohou vlevo vidět
pozůstatky koleje © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Ale vraťme se na počátek mé odpolední vycházky. Ta měla svůj počátek na opatovickém zhlaví stanice, stejně jako vlečka DITON s.r.o. Čeperka, kterou pod číslem 4255 najdeme v Číselníku vleček SŽDC, platnému k datu 3.8.2012. Její něco přes kilometr dlouhá trať byla vybudována se vznikem panelárny n.p. Prefa Pardubice na západním okraji katastru obce Čeperka. Původní podnik prošel nejednou organizační transformací, až byl po „sametové revoluci“ postupně zlikvidován. Charakter původní výroby však byl zachován a jejím dnešním nositelem (a vlastníkem vlečky) je firma DITON s.r.o. se sídlem v Jihlavě a jedním ze závodů v Čeperce.

 

Areál závodu Čeperka firmy DITON s.r.o. z vlečky © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Z této vlečky po necelých sto metrech odbočovala doprava další, vedoucí (zprvu podél hlavní trati) do někdejšího velkovepřína n.p. Státní statky s názvem Gigant Čeperka (podobný závod stejného jména byl také třeba ve Smiřicích, ale ten se své vlečky nedočkal). Byla postavena a v roce 1956 uvedena do provozu především pro zásobování velkovepřína krmivy, ale od počátku 60. let minulého století sloužila také k odvozu písku, který se těžil na okraji zemědělského závodu. Podle (už z předchozího dílu reportáže známé) stránky PSHŽD byl provoz vlečky Gigant ukončen roku 1965 a pak už docházelo k její postupné devastaci a likvidaci.

 

Těleso snesené vlečky Gigant od někdejší výhybky © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Na zmíněné stránce se můžeme dočíst: Zachovalý úsek od odbočení z vlečky do panelárny podél trati na Hradec Králové byl počátkem osmdesátých letech používán pro odstavení vyřazených parních lokomotiv. Posléze se na zbytku kolejí odstavovaly různé vyřazené vozy. V devadesátých letech byly vytrhány i poslední koleje a vyjmuta výhybka z vlečky do panelárny. Koleje se zachovaly na dvou přejezdech lesních cest. Jeden přejezd je společný s hradeckou tratí kousek od stanice, druhý leží v lese před Gigantem. Před tímto přejezdem jsou na lesní cestě na obou stranách bývalého přejezdu betonové propustky a cestu lemují betonové patníky.

 

Mezi začátkem trasy vlečky Gigant a prvním přejezdem lze pod vrstvou listí nalézt betonové
pražce © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Ale vraťme se na vlečku DITON, jakož i já jsem dvakrát učinil, když jsem si z ní odskočil na hlavní trať, abych tam cosi vyfotil (jak je zřejmé z připojené galerie). Za socialismu byl provoz na vlečce velmi hustý a sloužily tam lokomotivy T334.0 a později T448.0. Od ČSD tam zajížděly „kremáky“, později T444.0 a nakonec T466.0 a T466.2. Po roce 1989 se několikrát změnili majitelé a také se po nějakou dobu nejezdilo vůbec. V současné době je panelárna v majetku koncernu Holcim a vlečka se používá jen minimálně. Na jaře roku 2005 byla na vlečce provedena alespoň základní údržba a tak snad bude v provozu i nadále, psali toho roku pardubičtí muzejníci.

 

750.121-6 sune v roce 2006 vozy pro panelárnu kolem písníku Gigant © miram
(po kliknutí do náhledu se celý snímek otevře ve zdroji)

 

Majitel bývalé panelárny i vlečky se sice, jak už je nám známo, od té doby změnil, ale nadějný stav trati jsem mohl zaznamenat i já. Dokonce se na ní v poslední době viditelně cosi udělalo, i když při zběžném pohledu jsou patrné změny spíš jen kosmetického rázu. Kdosi (zjevně nepříliš odborně) ponatíral všechny sklonovníky i výstražné kříže na přejezdech a na kolejnicích se tu a tam objevily jakési značky, snad svědčící o budoucí podstatnější aktivitě. Zda to vše svědčí o záměru opětovného zavedení vlečkového provozu, jde jen o manifestaci záchovné péče vlastníka nebo ten úkaz naopak souvisí s novým využitím tratě, to je otázka.

 

Nepříliš dávno natřený sklonovník a značky na koleji mezi km 0,2 a 0,3 vlečky DITON
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Při putování po vlečce jsem s jistým údivem vnímal skutečnost, že zřejmě nepodléhá dnes až příliš běžným útokům „sběrných surovců“ či vandalů (pomineme-li nekompletní výkolejku na jejím začátku, jeden chybějící výstražný kříž a jakési škody na zabezpečovacím zařízení u vjezdu do závodu). Stejně pozitivně nelze ovšem vnímat fakt, že na její koleji cosi dokonce přibylo. Komerční uživatelé pláže na jižním břehu písníku Gigant si totiž zřídili přístup od silnice ke svým objektům zřízením hned dvou ilegálních přejezdů - prostě kolej zasypali dostupným materiálem, což je postup, který se nepochybně legislativně i fakticky příčí jejímu provoznímu využití.

 

Druhý ilegální přejezd na spojnici silnice III/0373 s břehem písníku Gigant
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Když jsem tak pochodoval po koleji, vedoucí po břehu písníku, napadlo mne, jak by to bylo krásné, moci do těch míst přijet za koupáním či jinou rekreační aktivitou vláčkem. Ale když jsem pak doma vyhledával podklady pro tento článek, ke svému údivu jsem náhodou přišel na to, že takový nápad utrpěl už kdosi jiný: V návaznosti na existující železniční vlečku je navržena realizace rekreační železniční zastávky v ploše Z19, píše se v jistém dokumentu obce Čeperka. Na jeho jiném místě je zase výslovná zmínka o zprovoznění a modernizaci stávajícího vlečkového připojení lokality Malá Čeperka pro potřeby osobní dopravy do rekreačního prostoru.

 

V návaznosti na existující železniční vlečku je navržena realizace rekreační železniční
zastávky v ploše Z19; zdroj: www.ceperka.cz

 

Jistě, od (asi ještě neschváleného) územního plánu k uskutečnění v něm pochyceného dílčího investičního záměru u nás bývá hodně daleko, zvlášť když se vedení obecních úřadů a s ním i jeho (nejen) stavební politika může měnit každé čtyři roky, zatímco sama přípravná fáze takového projektu může trvat mnohem déle. Ale už sama existence takového nápadu si zaslouží uznání. A víru, že se ta idea jednou promění ve skutečnost. Nicméně zůstaňme pro tuto chvíli na zemi, či spíše na vlečkové koleji. Po ní jsem došel až před bránu, za níž vlečka mizela v areálu někdejší panelárny - dál jsem se pak dostal jen prostřednictvím objektivu svého přístroje.

 

Návěstidlo Se 1 a za přejezdem P10875 kolejová brána firmy DITON s.r.o. Čeperka
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Když jsem pořídil potřebné snímky, vydal jsem se zrychleným přesunem zpět do Stéblové. Výlet po vlečce mi zabránil zachytit popolední „letmé“ křižování Sp 1788 Pardubice hl.n. - Trutnov hl.n. s R 987 Liberec - Pardubice hl.n., tak jsem nechtěl zmeškat opakování podobného děje o půl hodiny později. Proto jsem nekráčel po celé vlečce, ale odbočil z ní na silnici a pak pokračoval lesní nábližkou ke stanici. Blahořečil jsem mrazivému počasí, protože jinak bych se místy utopil v blátě. Mé chvátání ale nebylo tak docela úspěšné, protože očekávaný jev nenastal. Zatímco Sp 1789 Trutnov hl.n. - Pardubice hl.n. jel na čas, protijedoucí vlak byl zpožděn.

 

843.018-3 projel Stéblovou v čele 11 minut opožděného R 988 Pardubice hl.n. - Liberec
© PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Inu, vždycky se všechno nepovede, řekl jsem si, a pokračoval v mudrování, že všechno špatné je pro něco dobré. V tomto případě jsem nemusel tak dlouho čekat na příjezd dalších dvou vlaků, tentokrát zase v podání obou východočeských RegioPanterů. Tentokrát ovšem trochu ozvláštněné zvláštním chováním jednoho z nich. Zatímco „devítka“ v roli Os 6211 Jaroměř - Pardubice hl.n. stála spořádaně u nástupiště, „osmička“ na Sp 1848 Pardubice hl.n. - Hradec Králové hl.n.se pomalu plížila po třetí (a nikoliv druhé, jak tomu bylo před tím) koleji. Což mne zaujalo tak, že jsem zcela zasklil jistého člena našeho klubu a všiml si jej až doma na snímku.

 

Zasklený vlakvedoucí Os 6211 Jaroměř - Pardubice hl.n. a vzadu mizící Sp 1848
Pardubice hl.n. - Hradec Králové hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Dlužno dodat, že podobně jsem se zachoval i o půl hodiny později, kdy se „devítka“ do Stéblové vrátila jako Os 6208 Pardubice hl.n. - Jaroměř, i když příčiny byly tentokrát jiné. Ale to předbíhám, protože ve zmíněných třiceti minutách jsem ještě cosi podnikal. Vzhledem k tomu, že ve stanici samotné se mi už žádný zajímavý objekt nenabízel, rozhodl jsem se rozšířit svůj akční rádius a prozkoumat přilehlou zástavbu, tedy momentálně nefungující restauraci na straně východní a usedlost se sídlem revírníka Lesů ČR na straně západní. A pak jsem si zcela náhodou povšiml šelmičky, která mne sledovala ze svého prapodivného úkrytu poblíž nástupiště.

 

Kočička staniční trpělivě pózuje v nepořádku u nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

 

Její hřejivý pohled se mi v profukujícím studeném větru stal pobídkou, abych svou akci ukončil a nejbližším spojem se vydal na cestu k domovu. Další dvě hodiny se mi už ve Stéblové trávit nechtělo, zvlášť když jsem vytčené úkoly už splnil a v některém ohledu dokonce na více než sto procent. (Na to, že jsem na cosi také pozapomněl, jsem měl přijít až doma - ale tentokrát to naštěstí byly věci vcelku zanedbatelné.) Jsem si ovšem vědom, že kdo se reportáží pročetl až sem, nemusí mé uspokojení sdílet. V každém případě takovému čtenáři děkuji za trpělivost a na závěr mu nabízím obvyklou mapku, aby se lépe orientoval v textu i fotografiích:

 

Severní část železniční stanice Stéblová a trasy z ní vedoucích vleček na fotomapě;
zdroj: www.mapy.cz