Velký zkušební okruh VUZ oslavil padesátiny

24.5.2013 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Stalo se tak 22. května tohoto roku za účasti pozvaných hostů tuzemských i zahraničních, mezi nimiž nechyběli ani zástupci redakce VLAKY.NET. Do Cerhenic zamířili nejen s gratulací, ale především se záměrem reportážně zprostředkovat slavnostní dění a souběžně připomenout historii, ukázat současnost a nastínit budoucnost onoho evropsky uznávaného zařízení, jímž je Zkušební centrum VUZ Velim.

Ač jsme se v areálu Zkušebního centra VUZ Velim (ZC VUZ) se svými fotoaparáty neocitli poprvé, doposud nikdy to nebylo jen kvůli němu samotnému. Předchozí návštěvy byly zpravidla motivovány zájmem o konkrétní vozidla, která se v něm nacházela - ať už šlo o „soukromé“ setkání s elektrickou jednotkou řady 575 pro Litvu, předvedení lokomotivy typu ŠKODA 109E médiím, křest prvního černozlatého vlaku soukromého dopravce či prezentaci nového vozidla dopravce národního. V jednom případě jsme sice byli do ZC VUZ pozváni na ukázku docela jinou, ale i tehdy byl zkušební okruh spíš pouhým jevištěm děje než jeho hrdinou.

Velký zkušební okruh ze stanoviště 380.002-6 v rychlosti 200 km/h (3.12.2008)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Sice jsme se snažili základní informace o ZC VUZ a obou jeho zkušebních okruzích uvést, mnohdy alespoň formou odkazů, v rámci oněch článků „o něčem jiném“ popř. v doprovodných reportážích o cestě do Cerhenic, ať už šlo o tu docela první nebo zatím poslední, příležitost k ucelenějšímu pojednání jsme zatím nenašli - až do této chvíle, kdy se přímo nabízí. Společnost Výzkumný Ústav Železniční, a.s. (dále také jen VUZ) byla založena schválením zakladatelské listiny jediným zakladatelem, společností České dráhy, a.s., dne 20. 4. 2005 a vznikla ke dni 1. 7. 2005, lze se dočíst na oficiální stránce instituce, jejíž je zkušební centrum součástí.

Ve Zkušebním centru VUZ Velim se snoubí současnost s historií (28.6.2012)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Historie ústavu je však mnohem starší, už více než šedesátiletá, jak se můžete přesvědčit nahlédnutím do jeho stručné historie. V ní najdeme také rok 1963, kdy došlo ke zprovoznění letos jubilujícího Železničního zkušebního okruhu ve Velimi (jehož „dislokace“ je poněkud zavádějící, protože dnešní ZC VUZ leží v Cerhenicích a s Velimí je dává do souvislosti především kolejové napojení ze stejnojmenné železniční stanice). Ostatně zkušební okruh mohl být postaven také kdesi docela jinde, protože při jeho plánování příslušné orgány zvažovaly výhody a nevýhody dalších pěti lokalit: Vrútky, Jíkev (okres Nymburk), Vraňany, Nýřany a Diviaky.

Schéma velkého a malého zkušebního okruhu ZC VUZ na fotomapě; zdroj: www.cdvuz.cz

Že se mezi těmi šesti místy nalézají dvě na území dnešní Slovenské republiky, není nic divného, to rozhodování probíhalo v podmínkách státu, který od roku 1960 nesl název Československá socialistická republika. A jeho počátek je třeba hledat na půdě organizace, která dnes už nikomu také mnoho neříká, ale tehdy její zkratku RVHP znal každý. Vznik železničních zkušebních okruhů (ŽZO) je orientován již do druhé poloviny padesátých let. Historicky rozhodujícím okamžikem byla zřejmě šestá konference ministrů železnic a dopravy států dřívějšího východního bloku (tehdy RVHP), která se konala v roce 1959, píše se v zajímavém historickém článku.

Roku 1959 začala výroba sériových strojů řady E 499.1 (23.6.2007, Hradec Králové hl.n.)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Konference se zabývala potřebou výstavby vhodné experimentální základny pro zkoušení kolejových vozidel a železniční výzkum, jejíž naplnění pak na sebe vzaly Československé státní dráhy (ČSD). Od počátku se počítalo s výhledovou maximální rychlostí 200 km/h. Základní parametry konstrukce trati zkušebního okruhu však byly navrženy pro rychlost 160 km/h s vložením dvou přímých úseků o minimální délce 2000 m s dvěma oblouky a celkovou délkou okruhu okolo 13 km a maximálním sklonem trati do 20/00, uvádí citovaný článek. A už víme, že ve výběru lokalit zvítězila varianta velimská, která mj. minimalizovala nároky na zemní práce.

Areál Zkušební centra VUZ od kraje Cerhenic (28.6.2012) © PhDr. Zbyněk Zlinský

A také zaručovala bezproblémové dobudování dalších potřebných zařízení a poskytovala možnosti pro budoucí rozvoj základny. V první etapě byla vybudována zkušební trať VZO v délce 13,275 m, pomocné kolejiště s vlečkou do žst. Velim, silniční nadjezdy, lávka pro pěší, osvětlení pomocného a manipulačního kolejiště, reléové zabezpečovací zařízení, sdělovací zařízení a malá provozní budova. Zkušební trať VZO byla pak na základě zřizovacího dekretu č. j. MDS 38 839/62-4/1 z 2.11.1962 uvedena do provozu v červenci 1963. Ve druhé etapě čekala zkušební okruh elektrizace, která byla završena zahájením zkušebního provozu 14.12.1965.

Na rozdíl od velkého zkušebního okruhu spojka do stanice Velim elektrizována není
(27.8.2008) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Spíš pro úplnost dodejme, že náplní etapy třetí byla výstavba malého zkušebního okruhu, která byla zahájena v květnu 1969 a dokončena v červnu 1971. V rámci této etapy výstavby experimentální základny bylo pomocné kolejiště doplněno kolejemi o délce 850 a 650 m, byl vybudován příruční sklad pro přístroje a materiál, dále pak nová - velká správní budova včetně odpočinkových a kancelářských místností pro personál zkušebních týmů. Dále byla vystavěna trakční napájecí stanice, triangl pro otáčení vozidel a zkušebních souprav, a konečně montážní laminátová hala, uvádí zmíněný zdroj. Tak vzniklo středisko, jež mohlo plnit úkoly své doby.

Jednotka V250 na malém zkušebním okruhu (27.8.2008) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ale pokrok se nezastaví a to bylo znát i na dalším rozvoji zkušebního centra. V roce 1986 pak začala realizace další významné etapy investiční výstavby na EZ, v jejímž rámci byl vybudován Dynamický zkušební stav (DZS). DZS byl uveden do provozu v prosinci 1991 a tvoří neoddělitelnou část experimentální základny. V rámci této investice byla na EZ vybudována celá řada dalších objektů, jako vstupní energetická rozvodna, flotační a biologická čistička odpadů, vodárna apod., dočteme se v tom dnes už převážně historickém ohlédnutí, jež se dále věnuje zejména samotným zkušebním okruhům a jejich významu. Ten už dávno přesáhl hranice našeho státu.

Jednotka X61 001 pro švédského dopravce Skanetrafiken, za ní 440.201-2 DB a IC4 DSB
(25.5.2009) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pokud jde o popis obou zkušebních okruhů a další železniční infrastruktury ZC VUZ, dovolím si zvídavé čtenáře z prostorových důvodů odkázat na příspěvek, který odezněl v průběhu jednoho ze seminářů při Czech Raildays 2007 a je k dispozici v psané podobě. Od té doby ovšem došlo k modernizaci především velkého zkušebního okruhu, která s podporou Evropské unie probíhala v letech 2009 - 2011. Celý proces nastartovala inovace trakční napájecí stanice a k vyvrcholení dovedla výstavba haly pro přípravu zkoušek. Nicméně na jaře 2012 jsme se mohli dovědět, že modernizační úsilí tím nekončí a pokračuje v oblasti zabezpečovací a sdělovací.

Modernizaci ZC VUZ připomíná památník před hlavní budovou (22.5.2013)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Z dosavadního je více než zřejmé, že se v Cerhenicích sice formálně slavilo okrouhlé výročí velkého zkušebního okruhu, ale ve skutečnosti šlo o oslavu úspěchů, kterých za ono poslední půlstoletí dosáhlo celé zkušební centrum VUZ, ne-li výzkumný ústav jako takový. Zkušební okruhy totiž nelze v praxi od toho „zbytku“ dost dobře oddělit. Výzkumný Ústav Železniční, a.s. (VUZ) disponuje unikátním zkušebním a technologickým zázemím. Komplexnost servisu, který zákazníkům poskytuje, odpovídá evropským standardům, uvádí oficiální stránka ústavu, věnovaná zkušebnímu centru, která uvádí také podrobnosti o jeho výbavě.

Nová hala pro přípravu zkoušek HPZ II byla dokončena v roce 2011 (28.6.2012)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

O tom všem se alespoň ve stručnosti hovořilo také v oficiální části oslav. Tu s asi čtvrthodinovým zpožděním zahájila moderátorská dvojice Marcela Augustová a (hlavně z pořadu Svět na kolejích příznivcům železnice důvěrně známý) Václav Žmolík. Ti si po příslušném obecnějším úvodu a seznámení s programem oslav k sobě na pódium přizvali všechny nejvyšší zástupce oslavence, tedy generálního ředitele a předsedu představenstva VUZ Ing. Antonína Blažka, výkonného ředitele Ing. Jaroslava Grima, Ph.D., technického ředitele Ing. Petra Kavána, Ph.D., ekonomického ředitele Ing. Josefa Dufku a přednostu ZC VUZ Miloše Klofandu.

Václav Žmolík představuje přítomným vedení Výzkumného ústavu železničního (22.5.2013)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Zatímco čtveřice výkonných manažerů se vrátila zpět do auditoria, jejich staronový šéf se ujal slova. Nejprve se omluvil, že proti svému zvyku hovořit spatra bude tentokrát číst materiál, který „zplodil za bezesných nocí“, a potom seznámil přítomné s průběhem oněch padesáti let existence velkého zkušebního okruhu a všech těch zařízení, která v souvislosti s ním vznikla. Důraz položil zejména na dobu nedávnou, kdy došlo k už známé postupné modernizaci ZC VUZ. Nicméně další program se vrátil opět k historii, kterou přiblížil Ing. Luděk Pilman, někdejší ředitel Výzkumného ústavu železničního ČSD, jenž stál u zrodu velkého zkušebního okruhu.

Ing. Luděk Pilman mj. zdůraznil celoevropský význam ZC VUZ (22.5.2013)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A následovala historie v obrazech, kterou mohlo (mimochodem značně početné) obecenstvo sledovat na obrazovce v podobě videa, mapujícího osudy velkého zkušebního okruhu od jeho dávné výstavby až po nedávnou modernizaci. Před závěrem oficiální části programu Ing. Blažek obdaroval Marcelu Augustovou „drobnou pozorností“ v podobě mohutné kytice a sám naopak dostal narozeninový dort. Přitom vyšla najevo pozoruhodná souhra náhod, že je totiž stejně stár, jako jeho milovaný okruh (narodil se je o pár dní později). Pak se (nerad, neboť se prý snaží nedělat věci, které neovládá) ujal úkolu to cukrářsko-pyrotechnické dílo nakrojit.

Cukrářské ztvárnění rekordmanky 124.601-6 na okruhu (22.5.2013) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tím skončilo oficiální (i když nepříliš formální) „pódiové“ vystoupení, ale nikoliv program. Ten sliboval mnoho zážitků a možností získat nové poznatky, ale bohužel se v některých případech míjel s realitou. Zatímco rautu ani vystoupení skupiny The Beatles Revival se nedalo po stránce formální ani obsahové nic vytknout a i první jízda vysokorychlostní jednotky v podání Pendolina třetího inventárního čísla se uskutečnila podle plánu, totéž neplatilo o slibovaných prohlídkách vybraných objektů zkušebního centra. Kdesi se bohužel cosi zadrhlo a (přiznejme, že nepříliš četní) zájemci o první z nich čekali na stanoveném místě srazu marně.

Visačka pro hosta měla na rubové straně program oslav

Vydat se na všechna ta jistě zajímavá místa bez průvodce bylo nemožné, protože toulání po areálu bránily nejen porůznu rozmístěné výstražné pásky, ale také ostražití pracovníci. Což mělo samozřejmě své nepochybné oprávnění, nicméně logika věci byla chabou náplastí na jistou hořkost z promarněného času. Lépe tedy učinili ti účastníci oslav, kteří před rozšiřováním technických obzorů nejen vlastních, ale především svého čtenářstva (jako v našem případě) dali přednost jízdě Pendolinem. To po modernizaci velkého zkušebního okruhu mohlo nově uhánět rychlostí až 230 kilometrů za hodinu, ba i o něco vyšší, jak zaznamenali jeho cestující.

Aktuální rychlost jednotky 680.003 na velkém zkušebním okruhu (22.5.2013) © Karel Furiš

V programu avizovaná „druhá jízda vysokorychlostní jednotkou“ měla podobu odlišnou, protože Pendolino ČD (jež bylo po svém vystoupení neprodleně odtaženo do Velimi) vystřídala netrakční jednotka ÖBB railjet inventárního čísla 16 s lokomotivou 1216.229-5 coby hnacím vozidlem, tedy stejná souprava, kterou už známe z její nedávné veřejné prezentace. Tentokrát přijela přímo do ZC VUZ krátce před zahájením oslav v podobě zvláštního soupravového vlaku číslo 11054 z Vídně a obdobně se domů po jejich ukončení vrátila. Ing. Blažek její přítomnost komentoval jen poukazem na skutečnost, že „zatím ještě“ nejde o soupravu Českých drah.

Po ukončení ukázky toho, co čeká cestující našeho národního železničního dopravce, konečně došlo (podle předchozí domluvy, která měla podobu reklamace už zmíněného opomenutí) na prohlídku pracovišť VUZ. Nebyla to ta plánovaná, protože většina zájemců chtěla vidět hlavně dynamický zkušební stav. Je to soubor zkušebních zařízení umožňující provádění základních statických a dynamických zkoušek s použitím od jednoho až do dvanácti hydraulických válců v rozsahu od 63 kN do 400 kN, jak se lzedočíst na příslušné stránce VUZ, na níž zvídavý čtenář najde nejen popis pracoviště, ale také přehled zkoušek, které se na něm mohou provádět.

Exkurze to byla zajímavá, ale fotograficky jen stěží uchopitelná, neboť statický snímek samozřejmě nedokázal zachytit mnohdy nepříliš zřejmý pohyb zařízení, která byla v chodu. Po prohlídce s fundovaným výkladem z úst osoby nejpovolanější, šéfa dynamického zkušebního stavu Ing. Armina Delonga, zbýval už atrakce poslední, „jízda historickým vlakem s parní lokomotivou“. Onou lokomotivou byl velký býček 423.009, jeden z oněch několika málo historických strojů v majetku samotného Výzkumného ústavu železničního, který má však svůj domov v Letohradě, kde o něj vzorně pečují a také jej provozují členové místního železničního klubu.

Mašinka už od rána dýmala kdesi opodál a trpělivě čekala na svůj úkol. Vzhledem k tomu, že doba už pokročila, příslušníci obce novinářské spěchali připravit své zprávy o pomalu končící události a mnozí ostatní hosté měli před sebou dlouhou cestu k domovu, zájemců o tuto jízdu bylo nemnoho. Ostatně ani nebe nebylo dalšímu setrvání na místě oslav nakloněno, nejprve nad ním uronilo nějakou tu slzičku a pak se dokonce usedavě rozplakalo. Věřme, že ten povětrnostní úkaz neměl ve vztahu k budoucnosti čerstvě padesátiletého velkého zkušebního okruhu žádný symbolický význam - a pokud ano, pak že mu pršelo štěstí do mnoha let následujících.

V úvodu jsme si slibovali také nástin budoucnosti ZC VUZ, ale o té se (proti všem předpokladům) na oslavě nehovořilo. Vysvětlení, dokonce s podpisem generálního ředitele a předsedy představenstva VUZ Ing. Antonína Blažka, však její účastníci mohli najít už na pozvánce: Přestože Vás provedeme zajímavou historií Zkušebního centra až k současnosti, věříme, že „nejlepší léta máme před sebou“. Dejme se tedy v tomto směru překvapit a k tomu popřejme do těch nadcházejících nejlepších let velkému zkušebnímu okruhu, zkušebnímu centru a celému Výzkumnému ústavu železničnímu mnoho dalších úspěchů na poli rozvoje železniční dopravy.