2012 – Svět 1435 milimetrů – Semmering

Semmeringu dávno přede mnou podlehl LukasH. Můj vztah k této trati je trochu rezervovaný, jako ke všem drahám, kde nepotkám své oblíbené stroje. I když je o jejich původní podobu připravuje tu blonskizace, tu zase neuvěřitelně nejednotný jednotný zevnějšek Najbrt (v jehož postupných modifikacích jsem se už beznadějně ztratil), stále jsou to pro mě nejsympatičtější vozidla. Zajíždět na Semmering fénovací stroje 350, lákal by mě. Jasně, vzhledem k napájecímu systému je to nemožné. Ale takový rychlík s dvojicí brejlovců v originálním kabátku... Nebo že by sergej s nákladem? A přípřež dvou albatrosů.... To by pak byl Semmering neodolatelný. Nicméně, navzdory absenci oblíbených vozidel má krajina Semmeringu své kouzlo a tak se občas nenechám přemluvit. Zejména, když se do pravidelného provozu vmísí nostalgický vlak. Pak podlehnu.  

Navíc byl rok 2012 v jistém smyslu pro trať přes Semmering zlomový, protože přinesl masivní nástup souprav Railjet. Asi i proto Semmering Lukáše tolik přitahoval, protože příležitostí fotit klasické soupravy ubylo a zřejmě ještě i ubude. A to navzdory tomu, že nasazení Railjetů provází nepříjemný bonus v podobě rychlostního omezení při sunutých jízdách na Semmeringu.    

Dolů k Gloggnitz a Vídni se ze stanice Eichberg právě spouští Railjet, který vloni zahájil proces zabydlení souprav na této trati. Píše se 6. leden roku 2012.

Na opačné straně horského přechodu je bílo. kousek od stanice Spital am Semmering uhání dolů z kopce taurus s klasickou soupravou.

V opačném směru stoupá na Semmering další z Railjetů.

Snímky ze stanice Spital am Semmering snad ukazují dostatečně výstižně, že trať je bohatá na nemalá stoupání.

A to už je stejné místo pod stanicí Spital am Semmering, ovšem nikoliv 6. ledna, ale 10. června.

Totožné místo, jen jiný pohled na jednoho ze stoupajících Railjetů.

Také Alpy umí být nevyzpytatelné. Pod kopcem celkem pohoda, ve vrcholové stanici Semmering mlha. A tak přemýšlím, co zrovna fotím.

Ano, zase Railjet.

A co mi posílá mlha teď.

Aha, už vím, konvoj lokomotiv

Než projede poslední, první už je zase v mlze.

Z mlhy se noří nákladní vlak

A hned mizí v tunelu

Ano, myslím tento tunel.

Ze kterého po chvíli vyjíždí S Bahn. To byl asi jediný okamžik, kdy se mlha trochu rozptýlila

Protože o chvíli později už Railjet zase pohltila bílá kaše.

Railjet ve stanici Breitenstein

Náhoda nám ve stejné stanici předhodila nehodový vlak.

A další Railjet

Mezi stanicemi Küb a Eichberg

Když je Railjet krátký, přidáme vagón. Nebo dva. Toto u pendolina jaksi nejde.

A znovu pod stanicí Spital am Semmering. Kousek domova veze Polonia

Küb a konvoj taurusů.

A na rozloučenou klasická souprava ve stanici Schlöglmühl

Tož tak. Zažili jsme na Semmeringu mnohé. Fotky ukazují, že počasí si s námi pohrálo. Lukáš se stal objektem touhy rozdováděné krávy, která jej proháněla, já si tam zase v minulosti trochu narazil žebra na náledí. I tak je tam ale pěkně. Jen ty známé lokomotivy mi tam opravdu, ale opravdu chybí. Že by rada pro Čmoudíka, ať pak první cesta vzkříšeného modrého mercedesu vede tam? Nebo že by koko nachystal putování diesel expresu s T 478.1001 a 1002 do Alp? Sakra, to by bylo.... No nic, asi bych se měl probudit.