Reportáž ze šuplíku: Když ještě „gorily“ modrý kabátek nosily

14.8.2013 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

... a VLAKY.NET se nedávno zrodily, mohl by rýmovaný titulek pokračovat. Je ovšem pravda, že právě díky té poslední skutečnosti, jíž jsem se tehdy teprve učil využívat, mi byla dne 6.9.2004, do něhož se reportážně vracíme, ona lidoopí přezdívka lokomotiv řady 350 dosud víceméně neznáma a já jsem tehdy fotil „krysy“.

Tedy krom mnoha jiných vozidel, za nimiž jsem se vydal na hlavní nádraží obou východočeských metropolí.

Učinil jsem tak v rámci jistého projektu, který jsem si tehdy vymyslel, jednak pro ukrácení dlouhé chvíle, ale také v rámci jakéhosi sebevzdělávání v oboru kolejových vozidel. Šlo o záměr ryze soukromého charakteru, protože tou dobou jsem o zapojení se do činnosti tohoto internetového magazínu či jiného podobného média ani neuvažoval. Zkrátka tvořil jsem si sám pro sebe Atlas hnacích vozidel, založený na snímcích zástupců jednotlivých řad, k nimž jsem pak s pomocí dostupných zdrojů psal pokud možno hutné texty. A tou dobou jsem se pídil po záběrech nejen už zmíněných krys alias goril, ale také dalších vozidel, jež mi doposud chyběly.

Úvodní strana „Atlasu“ ukazuje, kdy byly práce na něm zahájeny i kdy vyšuměly do ztracena

I když forma a úprava toho dílka navozuje dojem, jako bych je chtěl někdy opravdu prezentovat na internetu, nebylo tomu tak. Šlo mi spíš o procvičování dovedností, které jsem získal coby čerstvý frekventant rekvalifikačního kurzu pro nezaměstnané v oboru „správce webových stránek“ (jehož absolvování mi sice uplatnění na trhu práce nevyneslo, ale rozhodně rozšířilo mé obzory) a také mi ta podoba připadala jako uživatelsky výhodná (na rozdíl od databáze, kterou jsem se pokoušel vytvořit v programu MS Office Access původně). Byť jsem projekt nedokončil, posloužil mi později v práci pro VLAKY.NET - jak zkušenostmi, tak obsahem.

Záhlaví stránky o „gorilách“, z níž jsou dostupné také životopisy a snímky konkrétních strojů

Předchozí odstavce jako by byly značně vzdáleny tématu této retro-reportáže, avšak objasňují poněkud nezvyklou sestavu snímků v připojené galerii, jež byla podřízena mým tehdejším potřebám. V jejich rámci jsem třeba věnoval zdánlivě nepřiměřenou pozornost přípojným vozům, v tehdejším systému značení přiřazeným k vozidlům hnacím. Ale teď už zanechme vysvětlování a obraťme svou pozornost k prvnímu zářijovému pondělí roku 2004, kdy jsem svou fotografickou misi zahájil na královéhradeckém hlavním nádraží, na jehož třetím nástupišti jsem se ocitl dobrou hodinu před tím, než bylo k nástupu do zvoleného vlaku směr Pardubice nezbytné.

Přípojný vůz 053.079-0 na konci soupravy Os 5523 z Jičína © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nikoliv omylem, ale se záměrem nashromáždit za tu dobu co nejvíce dokumentačních záběrů vozidel, která mne zajímala. Na vlacích mezi Hradcem Králové a Jičínem byly tehdy nasazovány soupravy postupně dodávaných katrů s přípojnými vozy řady 053, přičemž v roli hnacích vozidel tu a tam alternovali všudypřítomní kocouři. A obě tato sestavy se na paměťové kartě mého přístroje objevily jako první, záhy následovány záběry dalšími, z nichž jen nemnohé by bylo možno pořídit i v dnešní době. K nim rozhodně nepatří snímek zamračené 749.253-1, čekající na R 743 Plzeň - Meziměstí, aby jej odvezla do cílové stanice a svého tehdejšího domova.

„Zamračená“ 749.253-1 čeká ve šturcu na svůj další výkon © PhDr. Zbyněk Zlinský

Stroj sice ještě existuje, ale do Meziměstí rychlíky už dávno nejezdí a tamní depo vzalo také za své. Podobně by se pochopitelně daly srovnávat a patřičně komentovat i další provozní a organizační jevy, nasazením hrbatých v osobní dopravě počínaje a výskytem krátkých balmů konče. To si však v zájmu zachování přiměřeného rozsahu tohoto textu až na pár výjimek odpustím - s důvěrou v jeho čtenáře, že si příslušné porovnání na základě připojených snímků dokáže učinit sám. Jistě si povšimne, že i ten rychlík Liberec - Pardubice, jímž jsem Hradec Králové 15 minut před hodinou devátou opustil, má dnes jinou podobu, než tomu bylo tehdy.

„Píšťalka“ přivezla R 683 Liberec - Pardubice do Hradce Králové včas © PhDr. Zbyněk Zlinský

Svou pardubickou misi zvíci pěti a půl hodiny jsem zahájil a pak z větší části strávil na 4. nástupišti, odkud se mi hned v jejím úvodu podařilo zachytit první gorilu, dokonce ve společnosti oblíbené lidoopí pochutiny, tedy banánu. Tak vznikly další neopakovatelné snímky, neboť lokomotivy ČD byly rekonstruovány na řadu 151 a řadu 150.2 a stroje ZSSK ztratily svůj do modra laděný obleček (tedy až na jednu později učiněnou výjimku). S odstupem doby se zdá, že buď zmíněný oděv lépe odolával špíně nebo byly ty o devět let mladší gorily mnohem čistotnější. Toho dne jsem jich zachytil povícero a žádná nebyla tak nečistá, jak tomu bývá dnes.

350.004-8 v čele EC 171 Berlin ZOO - Budapest-Nyugati pu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Od dopravy mezistátní i vnitrostátní dálkové jsem si tu a tam odskočil i k té regionální, v níž tehdy ještě zdaleka neúřadoval nějaký OREDO a také podoba vlaků byla jiná. Stranou jsem nenechal ani dopravu nákladní, zvláště když se v kolejišti objevil vlak jednoho z tehdy ještě nepříliš četných nestátních dopravců - konkrétně společnosti Unipetrol Doprava. Touha zvěčnit její mašinky mne dokonce přiměla vstoupit do kolejiště a když už jsem se toho prohřešku dopustil, vydal jsem se přes koleje dál, abych si zdokumentoval dnes už dávno neexistující pomník s lokomotivou Ludvík před DOMkou, jejíž areál vzal také za své, byť v době nedávné.

„Ludvík“ na pomníku u Dílen pro opravy mechanismů (DOM) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Namlsán skutečností, že mi při tom nekalém počínání nikdo nevynadal, zopakoval jsem si je pak na druhém konci nádraží, když jsem se vydal do depa. nelákaly mne tam ani tak přítomná běžně provozovaná vozidla našeho národního dopravce (i když třeba v případě čmeláků se ani tehdy už o běžném provozu hovořit nedalo), jako spíš zákoutí, v němž se ukrývala vozidla nostalgická, obhospodařovaná pardubickými muzejníky. Tedy jen některá z toho množství, které dnes vykazují, a navíc fotograficky nepříliš přístupná. Nicméně tehdy jsem měl radost, že jsem tu deponii tak nějak „po čuchu“ našel, nikdo mne přitom nepokáral a cosi jsem i vyfotil.

Vozy BDlm 6-2011, M 131.1228 a M 131.1133 v deponii PSHŽD © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dlužno dodat, že později jsem pochopitelně všechna ta vozidla měl příležitost opakovaně fotografovat za mnohem příznivějších podmínek leckde jinde, ale na druhou stranu je pravda, že třeba snímek dnešního pomníkového hurvínka M 131.1116 bych jinak v původní podobě vůbec neměl. Po návratu do veřejně přístupných míst nádraží jsem pokračoval v činnosti těmi dvěma výlety za zakázaným ovocem přerušené. A postřehl jsem mj. také důsledky výluky mezi královéhradeckým hlavním nádražím a Chlumcem nad Cidlinou (jejíž důvody ani rozsah jsem si bohužel tehdy nepoznamenal) v podobě několika odkloněných vlaků osobní i nákladní dopravy.

122.029-2 v čele odkloněné soupravy uhláků pro opatovickou elektrárnu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Jiné během pobytu v Pardubicích zaznamenané zvláštnosti byly rázu už pravidelného, způsobené tehdy platným jízdním řádem. Třeba vlak R 682 Pardubice - Liberec, který byl v úseku do Jaroměře spojen s Os 15410 Pardubice - Trutnov, přičemž v čele rychlíku bylo navíc kvatro, kdysi na kolejích mezi Pardubicemi a Libercem běžné, později však už nevídané. Podobných (z dnešního pohledu) pozoruhodností tehdejší GVD zahrnoval bezpočet, především v podobě regionálních spojů, které nebyly ještě svázány hranicemi krajů, jako je tomu dnes. Ale i v dopravě dálkové se mnohé změnilo, jak lze zjistit nahlédnutím do dobových jízdních řádů:

Jízdní řády dotčených tratí v období 2003/2004
*trať číslo*	*trasa*
010	(Praha -) Kolín - Česká Třebová
010	Česká Třebová - Kolín (- Praha)
020	(Praha -) Velký Osek - Hradec Králové - Choceň a zpět
031	Souhrnná doprava Pardubice - Hradec Králové - Jaroměř a zpět
041	Hradec Králové - Jičín - Turnov a zpět
238	Pardubice - Havlíčkův Brod a zpět
mapa sítě SŽDC k jízdnímu řádu na období 2003/2004
pro srovnání: jízdní řády aktuálně platné

Počasí mi přálo a ani nic jiného nehatilo plány, které jsem si pro pobyt na pardubickém hlavním nádraží stanovil. Nicméně všechno se omrzí a tak tomu bylo také s projíždějícími vlaky či postávajícími vozidly, takže jsem po poledni začal pomýšlet na návrat domů. Původně jsem chtěl požít opět jednoho z rychlejších spojů, které tehdy jezdily mezi Pardubicemi a Libercem, tentokrát to měl být Sp 1880. Jenže pak mi to přece jen nedalo a rozhodl jsem se počkat ještě na nějakou gorilu - a byly z toho hned dvě. Jedna směřovala na východ, druhá pak vezla vlak ve směru opačném, takže jsem se při jejich zachycení prošel po celé délce 4. nástupiště.

Pak už mi zbývalo jen nastoupit do Os 5636 Pardubice - Jaroměř, který mne v časovém rozmezí 14:30 - 14:54 hod. přemístil z jedné východočeské metropole do druhé. Tedy alespoň podle jízdního řádu, protože z nějakých dnes už mi neznámých důvodů jsem tenkrát opomenul pořídit jinak obvyklé dokumentační snímky „mašinky, co mne vezla“. Že by mi snad došly baterie nebo místo na paměťové kartě, to vylučuji, protože jsem pak po příjezdu na královéhradecké hlavní nádraží ještě pořídil přehršli dalších fotografií. Mimo jiné také jednoho ze zástupců už s provozem se pomalu loučící flotily hyder, které doposud neprošly „editací“ na řadu 854.

Několik slov závěrem

Už z úvodu tohoto ohlédnutí do nedávné (a přece tak jiné) minulosti je zřejmé, že podklady k němu nebyly pořízeny reportážním způsobem, proto ani na jejich základě nemohla plnohodnotná reportáž vzniknout. Kdyby tomu bylo jinak, jistě bych neopomněl zachytit i jiné objekty, než samotná vozidla, a také celkovou atmosféru na obou nádražích, popřípadě zajímavosti z cestování mezi nimi. Doufám, že i takto omezené dílko, jehož těžiště tkví zejména v připojených snímcích, někomu cosi aspoň trochu pozitivního dalo. Snazší návrat na pardubické hlavní nádraží v roce 2004 snad usnadní dobová fotomapa s vyznačenými zájmovými body.

Pardubické hlavní nádraží na fotomapě z roku 2003; zdroj: www.mapy.cz