Návraty – den druhý

Osobní doprava je zde zastoupena motorovými vozy řady 810 a řady 854 s řídícími vozy řady 80-29 (954), které zde jezdí na spěšných vlacích do Chlumce nad Cidlinou. Po skončení fotografování mně zůstala ještě jedna trať, kde jsem chtěl udělat nějaký záběr, trať číslo 045 do Svobody nad Úpou. Tato trať je v současnosti obsluhována společnosti GW Train Regio, a.s. (GWTR) a motorovými vozy řady 810. Po cestě na vybrané místo jsem se zastavil, protože byl čas oběda, v místním obchodním domě, kde jsem si zakoupil nějaké jídlo a také jsem neodolal nabídce místní zmrzlinářky a koupil jsem si výbornou zmrzlinu.

U zastávky Trutnov-Volanov jsem ráno zachytil mimo jiné Sp 1808 © Jiří Řechka

Po konzumaci zakoupených pochutin moje kroky již směřovaly k trati do Svobody nad Úpou. Bohužel všechny moje pěší přesuny byly limitovány obuví. Ač nová, přesto bohužel nevhodná. Chtělo to o kousíček větší. Místo na fotografování jsem si vybral u jednoho ze silničních přejezdů, a protože provoz zabezpečuje jediný motorový vůz GWTR, udělal jsem si jen jeden snímek. Co bylo pro mne překvapením, byla osoba na stanovišti strojvedoucího - žena. Tím fotografování skončilo, minimálně do odjezdu vlaku, kterým jsem cestoval zpět do Prahy.

810.543 GWTR v barvách pana Blonskiho a řízený ženskou rukou jako Os 15714 © Jiří Řechka

Po cestě do centra jsem se rozhodl, že je potřeba podívat se po novém obutí. A měl jsem štěstí, jak na značku, kterou jsem chtěl, tak hlavně na velikost. Stejné číselné značení ještě neznamená stejnou velikost, jak jsem se přesvědčil. Do návratu do Prahy zbývalo dosti času, a tak jsem se rozhodl strávit nějaký čas v příjemné restaurační zahrádce s chladivým mokem a dobrým jídlem. Ale i tento příjemný odpočinek skončil a já jsem po několika minutách došel na nádraží. Neopomenul jsem zaznamenat zdejší vlakovou činnost, jen paní strojvedoucí společnosti GWTR jsem si už nezvěčnil. Škoda.

R 856 „Metuje“ mimořádně v podání motorové soupravy © Jiří Řechka

Jednou z mimořádností tohoto podvečera bylo nasazení motorové soupravy na pražský rychlík do Hradce Králové místo soupravy klasické. V úvodu celé této reportáže jsem se zmínil, že moje zpáteční vedla přes Starou Paku do Chlumce nad Cidlinou a pak do Prahy. Mělo to jeden prostý důvod, jel jsem po této trati poprvé, přesněji řečeno poprvé jsem projížděl úsek Stará Paka – Chlumec nad Cidlinou. Odjel jsem spěšným vlakem ze čtvrté koleje, kde také již stál přistaven pražský rychlík, do kterého jsem měl v Chlumci nad Cidlinou nastoupit.

Můj Sp 1814 před odjezdem z trutnovského hlavního nádraží © Jiří Řechka

Byl pěkný, příjemný večer, kochal jsem se krajinou, řečeno slovy jednoho filmu, netuše, že mne čeká největší překvapení, které mne mohlo potkat. Během jízdy jsem fotografoval a tato moje činnost neušla pozornosti jednoho staršího cestujícího. Oslovil mne a zajímalo jej, zda jsem od železnice nebo jen fanda. Řekl jsem, že jen fanda a příznivec, ale že můj děda a strýc dělali v Trutnovském depu. Zeptal se na jejich jména a po mé odpovědi mne i on v překvapení řekl, že je znal a s dědou jezdil jako jeho pomocník na parní lokomotivě. To byl pro mne velice příjemný šok.

V Roztokách u Jilemnice jsem se „pokochal“ kostelem sv. Filipa a Jakuba © Jiří Řechka

Znal také mého strýce a byl překvapen, že již nežije. Dali jsme se do hovoru, vzpomínal na mého dědu, jaký byl, jak lokomotiva musela být připravená do služby. Řekl, že také on po nějaké době začal pracovat jako strojvedoucí a nakonec řadu let působil jako strojmistr v trutnovském depu. Nakonec jsme se rozloučili ve Staré Pace, kde vystoupil se svojí manželkou. Dovolím si ho ještě jednou touto cestou pozdravit. Cesta dál ubíhala bez relativních problémů, ale přeci jen určité zpoždění náš vlak nabral.

Nádraží roku 2007 © Jiří Řechka

A protože v Ostroměři zpoždění začalo evidentně narůstat, požádal jsem průvodčího o zajištění přestupu na pražský rychlík v Chlumci nad Cidlinou. Zavolal dispečerovi a byl jsem ubezpečen, že rychlík neujede, protože jede díky výluce přes plačickou spojku a tak na čas nepřijede. Do Chlumce nad Cidlinou jsme sice přijeli se zpožděním, ale Krakonoš přijel také zpožděn, problém tedy nenastal. A dál do Prahy se již nic mimořádného neudálo, jen na příjezdu bylo pár minut ze zpoždění ubráno. Tak skončil můj dvoudenní výlet do Trutnova a moje focení u trati. A setkání s historií mojí rodiny.

Úvodní snímek: Souběžná jízda Os 15514 a mého Sp 1814 z Martinic v Krkonoších © Jiří Řechka