Týdenní dovolená s VORkou

6.9.2013 8:00 Marek Topič

Týdenní dovolená s VORkou

Tak jako každý rok, určitou část volna během prázdninového období jsem chtěl strávit cestováním vlakem. Vybrat jsem si mohl třeba nabídku ČD Jízdenka na léto, jež by mi umožnila neomezené cestování během 14 po sobě jdoucích dní všemi vlaky našeho hlavního železničního dopravce. Dále byla ve hře slovenská síťovka SLOVAK KLASIK, ale v tomto případě mne odradila nutnost nákupu zákaznické karty, kterou bych využil sotva ze 4%.

Začal jsem se tedy poohlížet po nabídkách u našich jižních sousedů. Na síťovku Sommerticket jsem sice věkově nedosáhl, ale nakonec si přece jen vybral - týdenní jízdenku dopravního systému VOR.

 


VOR (Verkehrsverbund Ost-Region)

je dopravní systém širšího okolí Vídně, o kterém se často tvrdí, že je obdobou našeho Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDS JMK). Určité společné znaky tu jsou, pokryté území je rozčleněno do zón a podle počtu projetých zón se odvíjí i cena jízdenky. Samozřejmostí je možnost přestupování, jízdenka platí pro celou uskutečněnou cestu bez ohledu na počet přestupů a použité dopravní prostředky. Páteří systému jsou železniční linky, na které navazují linky autobusové, součástí VOR je také veškerá veřejná doprava na území hlavního města, které pokrývá tzv. jádrová zóna (Kernzone).

V některých oblastech je lepší systém rakouský, např. zónové jízdenky pro jednotlivou cestu nejsou časově omezené, což bývá častým problémem při delším cestování po jižní Moravě, naopak kalkulace jízdného vychází lépe pro jihomoravský IDS, který má nabídku jízdenek podle regresivního ceníku. Rakouský model výpočtu ceny jednorázových jízdenek je sice jednoduchý, každá projetá zóna se vynásobí částkou 2,10 EUR, přitom při počtu 9 a více projetých zón zůstává cena stejná jako při počtu 8 zón, ale rozhodně se o něm nedá tvrdit, že je spravedlivý. I to je jeden z důvodů, že se pro rok 2014 chystá v tarifu revoluce, informace o tom, jak bude cenová nabídka jízdenek příští rok vypadat, však zatím vydána nebyla.


Železniční síť, po které je možné cestovat s jízdenkami VOR

V oblasti časových jízdenek je nabídka VOR bohatá, ale přiznám se, že na mě nejprve působila nepřehledně. Ceník nabízí, kromě celosíťové verze umožňující cestování veškerou hromadnou dopravou, i různé varianty pro tzv. vnější zóny (Außenzonen) a autobusové zóny (B-zonen). Kromě toho existují ještě speciální varianty pro území Vídně (E-zone, Zone 111), které jsou levnější, ale mají určitá omezení. Já jsem si nejprve hodlal pořídit jízdenku platnou pro celou síť bez zón pro autobusy (Gesamtnetz ohne B-Zonen) za cenu 49,00 EUR. Nakonec jsem ale naznal, že MHD ve Vídni potřebovat nebudu, takže jsem zvolil levnější variantu „alle Außenzonen“ za cenu 34,30 EUR. Tato jízdenka umožňuje neomezené cestování po celé síti VOR, včetně Vídně, všemi železničními linkami. K tomu jsem dokoupil týdenní jízdenku ÖBB Regio-biking za cenu 10 EUR, ta mi umožnila vydávat se na výlety i s jízdním kolem.


Týdenní jízdenka platná pro všechny vlaky a jízdenka pro přepravu kola © Marek Topič

Než jsem vyrazil na nákup jízdních dokladů do nejbližšího automatu ve stanici Laa an der Thaya, poslal jsem pro jistotu dotaz na infolinku VOR, abych se ujistil, že můj výklad tarifu byl správný. Přece jen, pokud se např. cestující vydá vlakem z Retzu do Vídně, zaplatí za cestu jedním směrem 16,80 EUR, při zpáteční cestě tedy cena jízdného činí 33,60 EUR. A když si připlatí pouhých 70 centů, získá jízdenku, se kterou může cestovat celý týden, navíc po celé sítí VOR, jen s omezením, že na svých cestách může využívat pouze vlaky. Tento příklad je nejlepší ukázkou toho, jaký obrovský cenový nepoměr je mezi jednorázovými a časovými jízdenkami.


Regionální vlak do Vídně ve stanici Laa an der Thaya © Marek Topič

Úvodní poznámky k realizovaným cestám

Především musím zmínit, že hlavním účelem mého týdenního cestování nebylo dokumentování železničního provozu, byť i na ten jsem se okrajově zaměřil, ale spíše turistické poznávání širšího okolí rakouské metropole, ať už se jedná o památky či přírodní zajímavosti. Na cestu jsem se vždy vydával brzy ráno, nejprve na kole na nejbližší železniční stanici Laa an der Thaya a odtud po trati č. 902 (Laaer Ostbahn) do Vídně. Dál jsem pokračoval podle toho, kde byl můj konkrétní cíl.

Často jsem si sebou brával jízdní kolo, které jsem přepravoval formou spoluzavazadla. Pro cestování s bicyklem jsou nejvhodnější soupravy vozů City Shuttle nebo moderní el. jednotky Talent. Horší je to v modrobílých jednotkách 4020-7020-6020, které jezdí na většině vlaků mezi Vídní a Laa, ale i v nich se dá kolo přepravit tak, že neobtěžuje ostatní cestující. Mně se dokonce během jedné zpáteční cesty podařilo přímo ve vlaku opravit defekt (výměna duše).


Přeprava jízdního kola v řídícím voze Bbfmpz © Marek Topič

Südbahn

Jižní dráha pro mne představovala nejčastěji využívanou trať, nepočítám-li trať č. 902, kterou jsem musel projet každý den. Nabízí totiž nejlepší spojení do opravdových hor na území Dolního Rakouska, ať už jde o oblast Semmering, Rax či Schneeberg. Je proto velká škoda, že pokrytí dopravním systémem VOR končí již ve Vídeňském Novém Městě a pro případné cesty dál, např. do stanic Payerbach-Reichenau nebo Puchberg am Schneeberg, je nutné dokupovat další jízdenky. Ale i na tento nedostatek jsem vyzrál, jak už jsem se zmínil výše, několikrát jsem cestoval i s jízdním kolem, které mi umožnilo pokračovat i do oblastí mimo platnost tarifu VOR.

V pondělí jsem se vydal přes sedlo Semmering až na nejvyšší vrchol této oblasti, který je dosažitelný na kole. Výjezd na 1782 m vysoký Stuhleck byl sice velmi zajímavý, ale docela fyzicky náročný. Časově jsem měl výlet naplánovaný na celý den, takže dokumentací provozu na železnici jsem se nemohl zdržovat. Město Wr. Neustadt bylo i výchozím místem pro středeční výpravu na masív Hohe Wand. Ten den jsem měl možnost sledovat provoz na lokálce do Puchbergu. A do třetice jsem ve Wr. Neustadt zahajoval výpravu v sobotu, kdy jsem podnikl okružní cyklovýlet okolo Schneebergu. Dopoledne jsem se krátce zdržel poblíž zastávky Schlögmühl, kde jsem si počkal na nejbližší vlak RJ, který jsem zachytil s masívem Rax v pozadí. A v závěru cesty údolím řeky Piesting jsem často křížil koleje Gutensteinské lokálky.


EC „Polonia“ překonává po viaduktu údolí Adlitzgraben © Marek Topič

Kamptalbahn

V úterý jsem si udělal krátký pěší výlet v okolí letoviska Rosenburg. Podél řeky Kamp jsem došel k výraznému meandru Umlauf a poté se kolem zámku vrátil zpět na železniční zastávku. Ten den jsem cestoval po legendární Franz-Josefs-Banh a projel si celou malebnou lokálku údolím řeky Kamp. Na trati, která se klikatí kolem řeky, jsou nasazovány motorové vozy 5047. Protože mi odpoledne zbyla trocha času, prodloužil jsem si zpáteční cestu zajížďkou do vídeňské stanice Hütteldorf, odkud jsem se na otočku vydal do hlavního zemského města St. Pölten. Vyzkoušel jsem cestování po nové VRT, při cestě tam jsem využil spoj REX200 a zpět se svezl soupravou Railjet.


Motorový vůz řady 5047 na viaduktu poblíž zastávky Rosenburg © Marek Topič

Kaltenleutgebnerbahn

Na necelých 6 km dlouhé trati údolím potoka Dürre Liesing jezdí vlaky jen příležitostně. V nedávné době tomu bylo např. o Velikonocích - viz jarní reportáž. V srpnu 2013 trať slavila 130 let od zahájení provozu, při té příležitosti měly po tři dny jezdit mezi stanicemi Meidling a dopravnou Waldmühle parní vlaky v čele s lokomotivou 93.1420. Bohužel, dlouhodobé sucho a s tím spojené riziko vzniku požárů zapříčinilo zákaz jízd parních vlaků, a všechny jízdy musely být pouze v režii lokomotiv dieselové trakce. Ve sváteční den 15.8. jsem se pokusil zdokumentovat jízdu prvního páru vlaků s lokomotivami 2050.09 a 2062 053-1.
 
Odpoledne jsem se projel údolím řeky Triesting, nejprve vlakem z Leobersdorfu do t.č. konečné stanice Weissenbach-Neuhaus. Zpět do stanice Leobersdorf jsem se vydal na kole po cyklostezce Triestingtal radweg. Při návratu domů jsem si delší přestupní pauzu ve Vídni zkrátil krátkou návštěvou parku Prater, kde jsem zdokumentoval provoz na tamní Liliputánské železnici. To se mi pak trochu vymstilo, píchl jsem a na nádraží pak musel spěchat pěšky. Jak už jsem se zmínil výše, opravu kola jsem zvládl přímo ve vlaku, samozřejmě až poté, co jsem ve voze zůstal jako poslední cestující.
 

Zvláštní vlak v čele s 2050.09 stoupá údolím potoka Dürre Liesing © Marek Topič
 
Lokalbahn Wien–Baden
 
V pátek jsem se vypravil do lázeňského městečka Baden. Prošel jsem se po historickém jádru města i po tamních nádherných parcích, odpoledne jsem pak vystoupal na několik vyhlídek, z nichž byl nádherný výhled nejen na město samotné, ale i zalesněné okolí. Do Badenu existuje z Laa docela rychlé spojení s jedním přestupem ve Vídni, ale já si cestu poněkud prodloužil, chtěl jsem si totiž projet lokální tratě v okolí okresního města Gänserndorf.
 
Na zastávce Obersdorf jsem si přestoupil na motorák 5047, kterým jsem se projel po zbytku provozované Stammersdorfské lokálky do bývalé uzlové stanice Bad Pirawarth. Ještě nedávno odtud vlaky pokračovaly až obce Sulz, provoz na tomto 9 km dlouhém úseku byl ukončen v prosinci 2010. Stejným motorákem jsem pokračoval krajinou ropných vrtů a větrných elektráren do Gänserndorfu. Možnosti přímého pokračování do Vídně po Ferdinandce jsem se vzdal, místo toho jsem nastoupil do dalšího motorového vozu řady 5047, kterým jsem se přepravil do pohraniční stanice Marchegg. Teprve tam jsem nastoupil do vlaku REX, jehož cílovou stanicí bylo nádraží Wien Hauptbahnhof.
 

Motorový vůz 5047 v dopravně Bad Pirawarth © Marek Topič
 
Z rakouské metropole lze do města Baden cestovat po Jižní dráze nebo po lokální tramvajové trati, která začíná v centru Vídně u Opery a také v Badenu lze docestovat až do samotného historického jádra. Přepravil jsem se tedy do stanice Meidling, kde jsem se přesunul na zastávku tramvajových linek s názvem Philadelphiabrücke. Čekala mě něco přes půl hodiny trvající cesta po trati, která nejprve připomíná běžnou tramvajovou trať, ale později se mění na klasickou dvoukolejnou dráhu, v úseku Traiskirchen – Baden dokonce i s okolní krajinou zcela odlišnou od městské zástavby či průmyslových nebo nákupních zón.
 
Na této trati jezdí vlaky, či spíše tramvaje, které jsou vždy složeny z jednoho staršího vozu řady 100 a jednoho novějšího řady 400. Jak už jsem uvedl výše, je celá trať dvoukolejná, pouze v závěrečném úseku ve městě Baden se jezdí po jedné koleji. Četnost spojů je dostatečná, v obou směrech jezdí tramvaje každých 15 minut, v úseku Wien Oper – Wiener Neudorf dokonce každých 7, resp. 8 minut.
 

Vlak/tramvaj řady 400 přijíždí na zastávku Traiskirchen © Marek Topič
 
Burgenland
 
Oblast, kterou pokrývá dopravní systém VOR, sahá až do spolkové země Burgenland/Hradsko a dokonce i do Maďarska. A právě pohraniční historické město Sopron bylo cílem mého posledního výletu. Při cestě tam jsem využil přímého spojení vlakem REX, který spojuje Bratislavu Petržalku s obcí Deutschkreutz, ten den však s nutností dvojího přestupu a absolvování části cesty autobusem náhradní dopravy. Zpátky jsem využil spojení v režii společnosti GYSEV, motorákem řady 547 (ÖBB 5047) jsem dojel přes „fotbalové“ město Mattersburg do uzlové stanice Wiener Neustadt a dále vlakem Railjet do Vídně.
 

Pomníková parní lokomotiva na prvním nástupišti stanice Sopron © Marek Topič
 
Pár slov závěrem
 
Díky týdenní jízdence VOR jsem zase o něco víc poznal část Dolního Rakouska, přesto jsem zdaleka nestihl navštívit všechna zajímavá místa. Zvlášť pro cestování s jízdním kolem lze doporučit oblast Wachau (údolí řeky Dunaj zapsané na seznamu UNESCO), pro kterou je vhodným výchozím bodem starobylé město Krems. A nebo populární síť cyklostezek okolo Neziderského jezera. Své kouzlo má i malebná zalesněná pahorkatina Vídeňský les s hustou sítí turistických stezek a mnoha rozhlednami či vyhlídkami. Opomenout rozhodně nelze ani samotnou rakouskou metropoli, v tomto případě je však vhodnější připlatit za verzi jízdenky, která umožňuje cestování městskou hromadnou dopravou.
 
Týdenní jízdenku VOR mohu jedině doporučit. Ve srovnání s jednorázovým jízdným umožňuje velmi levné cestování. Navíc je přenosná. Otázkou je, zda zůstane za současných podmínek zachována i v roce 2014, kdy začne platit zcela nová tarifní politika.
Odkazy:
  1. Wochen- & Monatskarten Verkehrsverbund Ost-Region - ceník týdenních jízdenek VOR a další informace o tomto dopravním systému
  2. VOR Tarifzozenplan - schéma členění na zóny dopravního systému VOR (formát PDF)
  3. ÖBB Reiseportal: Regio-Biking - informace o přepravě jízdních kol ve vlacích ÖBB

Úvodní snímek: Motorový vůz 5047 na mostě přes řeku Kamp u Rosenburgu © Marek Topič

Galéria