Železnička luční, zahradní a lesní 2013

 

 

 

 

Naštěstí tomu doba opravdu přála, nehledě na to, že jsme se s (bývalou řepáckou) partou železničních archeologů rozhodli, že nalezené kolejové spojky, hřeby a podkladnice věnujeme právě na Katarínku. Nakonec na Slovensko odjela pouze dvoučlenná osádka, odhadem tři sta kg materiálu a naše bágly. Expediční vozidlo funělo jak Sentinel, i když veškerý materiál byl téměř pod předními sedačkami. Na komunikaci D1 s protispánkovou úpravou však již chytilo dech a tak jsme mohli využít i maximální povolenou rychlost. Oproti mým lehce pesimistickým odhadům jsme ve středu 14.8. překročili i s neprocleným nákladem již o půl jedenácté státní hranici a v poledne si pochutnávali na výtečném obědě v Dechticích. Podle prognózy jsme měli dorazit kol třetí odpoledne …

 

Fúzik pózuje na přejezdu © Mixmouses

 

Na Katarínke nás Robův tatínek uvítal stopečkami výborné domácí pálenky a po kratším popovídání a pokochání se krásným depem a novotou vonící zetkou jsme chutě přiložili ruce k dílu. Čekala nás drobná očista přejezdu a deratizace dvou nedávno dovezených výhybek. Robo přijel až navečer, a tak hlavní debatní kroužek začal po výborné večeři s další pálenkou a neodolatelným bylinkovým čajem. Užívali jsme si romantiku tohoto místa do sytosti u ohně a pod nebem plným hvězd… Spaní jsme si na moji prosbu rozložili v zetce, kde to krásně vonělo čerstvým dřevem, také se v ní spalo opravdu nádherně. Ráno nás probudily paprsky slunce, procházející budoucími dveřmi a také hlaholení Katarínkářů, jdoucích opravovat klášter. Po vydatné snídani jsme se všichni vrhli na přerozchodování jedné z výhybek.

 

Začínáme přerozchodovávat výhybku © Mixmouses

 

Od zpola dokončené práce nás vytrhl až Robo s tím, že pro nás má malé překvapení. Naskákali jsme tedy k němu do auta a vydali se do vesničky se zvláštním názvem Suchá nad Parnou. U jednoho z domů nás po zazvonění uvítal sympatický mladý muž a odvedl nás za dům. A tady jsme kulili oči. Do dlouhé zahrady krásně zakomponovaná železnička s velmi pěkně zpracovanými vozidly i tratí nám skoro vyrazila dech. Dlouho jsme se kochali a fotili, pan majitel nás svezl po celé trati a samozřejmě nechybělo sáhodlouhé povídání o všem kol železnic.

 

Obdivování Záhradnej železnice Suchá © Mixmouses

 

Nadšeni z nevšedního zážitku jsme odjížděli až po setmění. Po návratu na Katarínku přišel ke slovu domácí kalvádos, ovšem v poněkud high voltage provedení, takže jsem málem přišel o možnost pronášení obvyklých nesouvislých blábolů. I další noc byla ve znamení hlubokého spánku a krásného probuzení. Třetího dne nás Ružekovci ani nepustili k práci, protože nám nachystali procházku po části tělesa zrušené železničky grófa Pálfiyho. Musím se přiznat, že jsem v těch prudkých obloucích na náspech a v zářezech skoro viděl supět parní mašinku s nákladem pro chemický závod v Dobré Vodě… Fírovat na téhle trati byla jistě romantika, i když dost drsná a náročná …

 

Po stopách zrušené železničky grófa Pálfiyho © Mixmouses

 

Po návratu kol třetí hodiny nám byl pánom Ružekom uchystán výtečný oběd s nezbytnými stopečkami „kudy teče, tudy léčí“. Po jídle jsme se opět vrhli na výhybku, aby byla alespoň z nejnutnějšího dodělaná. No a večer nás s Tomášem čekala komplexní soudružka hygiena v nedalekém prameni. Jak moc byla voda ledová Vám ani raději popisovat nebudu. Poslední ráno jsme po snídani ještě stihli spást část ostružiní a poté nám Robo připravil lokoparade. Dankou vytáhl Azora a spáchal nám předváděcí jízdu k posezení a zpět. No a potom už nás čekalo jen smutné rozloučení s malým rájem a jeho obyvateli a odjezd na další štaci.

 

Mašinky s depem © Mixmouses

 

Tou byla Lesní železnice Rajnochovice. Po cestě se nám přihodily dvě drobné nepříjemnosti, nejprve jsem po přejezdu pohraničních hor v serpentinách trošičku prošlápl brzdový pedál, což jsme na první pumpě vyřešili dolitím brzdovky. Poté nás ze všech nejchytřejší ukecaná krabička dovedla kamsi k oblaků, kde byla jen silnička taktak na auto, pustina a lvi. Udělali jsme si asi desetikilometrové kolečko a pak už jeli pro jistotu podle mapy. V Rajnochovicích jsme čekali na „najlepčího ogara, řiditela RLŽ Tomáša Hegara“ (nejsem autorem citátu, ale plně souhlasím).

 

 

Přijel díky práci později, ale aspoň nám bylo dopřáno si vychutnat výborný oběd v místním hotelu. Po přesunu na železničku jsme docela koukali, jak se stavbou a opravami všeho kluci pohnuli. Postavili přístřešek na mašinky a vozy, na place už se rýsovalo kolejiště, přibyla hromada všelikého materiálu a správní budova také celkem prokoukla. Padající balkon na přední části voněl novotou, kluci dokončovali v jedné části budovy omítky, sociálku, v patře už bylo zhruba zařízené zázemí. Věřím tomu, že při další návštěvě zase budeme překvapení, kolik nových věcí uvidíme.

 

Nádraží z ptačí perspektivy © Mixmouses

 

Na závěr chci popřát všem zmiňovaným spolkům a kolegům z obou stran hranice (kterou stejně neuznávám), aby jim vyšly všechny plány, které mají přichystané a budu se moc těšit na další návštěvu u všech fajn lidiček úzkého rozchodu.

 

Odkazy: