Moldavská horská železnice

5.10.2013 8:00 Jiří Řechka

Jednou ze železničních tratí, které jsem chtěl projet, byla ta s číslem 135, spojující Most a Moldavu v Krušných horách. Na této trati začal přeshraniční provoz do Saska 18. května 1885. Její sklon místy dosahuje až 37 ‰. Povedlo se mně to až letošního roku, konkrétně v srpnu. Nejdříve jsem si vybral spojení do Mostu a následně na Moldavu a zpět do Mostu. Cestu z Mostu do Prahy jsem pak měl absolvovat už s rodinou autem.

Rozhodl jsem se použít rychlík Excelsior, který měl pro mne nejvhodnější časovou návaznost na osobní vlak na Moldavu. Na trati na Moldavu platí jízdní časová omezení, nejméně je jich však právě přes prázdniny. Lístek byl zakoupen přes e-shop ČD a v den D nastalo brzké vstávání a přesun na pražské hlavní nádraží. Vlakovou lokomotivou Excelsioru byla 380.018 Emil Zátopek. Po příjezdu do Ústí nad Labem hl. nádraží od soupravy odstoupil Zátopek a byl vystřídán esem 363.129. Při průjezdu nádražím Ústí západ jsem si udělal pár dokumentačních snímků, byl jsem rád, že se mně povedlo nafotit reklamního peršinga 163.094 na vratné soupravě.

163.094 na vratné soupravě © Jiří Řechka

Byla to jedna z mála chybějících reklamních lokomotiv v mém archivu. A za pár desítek minut jsem vystupoval na nádraží v Mostě. Měl jsem dostatečnou časovou rezervu pro zachycení provozu na tomto nádraží před odjezdem na Moldavu v Krušných horách. Rychlík 440 Excelsior jsem si vybral záměrně, další spoj do Mostu mi přijížděl před odjezdem osobního vlaku a nechtěl jsem riskovat, že budu mít problém se spojením. Další spoj do hor mně jel až po návratu tohoto osobního vlaku odpoledne, a to jsem si už nemohl dovolit. Soupravu osobního vlaku tvořily dva motorové vozy řady 810, mezi které byl vložen vůz řady Bdtax.

810.213 + Bdtax + 810.528 jako Os 26802 © Jiří Řechka

Jak jsem se již zmínil, chtěl jsem si na nádraží v Mostě zdokumentovat železniční provoz a byl jsem v tomto směru spokojen. Mimo jiné mám zachycené první dvě jednotky řady 440/442/441 na osobních vlacích do Děčína a zpět, lokomotivu 742.703, která patrně v pronájmu jezdí u Unipetrolu, a další. Podle jízdního řádu jsme odjeli z nádraží a já jsem pozoroval ubíhající krajinu okolo mne. Nejdříve to byla průmyslová aglomerace, zejména litvínovská, a jak začala trať stoupat do Krušných hor, tak už zajímavá přírodní scenerie. Při příjezdu do stanice Osek město jsem si nemohl nevšimnout památníku, který je poněkud devastován.

Památník obětem důlního neštěstí v Oseku © Jiří Řechka

Po návratu domů jsem zjišťoval, čeho se týká. A zjistil jsem, že to je památník obětem důlního neštěstí. Stalo se 3. ledna 1934 a zemřelo při něm 140 horníků. Pomník je z roku 1935 a statut národní kulturní památky má od roku 1978. Za stanicí Hrob jsme přejeli ocelový viadukt, který je nejvyšší na této trati. Přijeli jsme do stanice Dubí, která je úvraťová, a proto jsou na soupravě nasazeny dva motorové vozy. Nedochází tedy k objíždění soupravy, pokud je nasazen vůz řady Bdtax. Po průjezdu horní částí tratě, kde jsme přejeli po dalším viaduktu a projeli dva tunely, v nichž je povolená rychlost jen 10 km/h, jsme přijeli do stanice Moldava v Krušných horách.

Výpravní budova © Jiří Řechka

Toto největší přechodové nádraží v Krušných horách, které má asi své nejlepší roky bohužel za sebou, nás přivítalo zamračeným a větrným počasím. Nás, protože zde vystoupilo ještě pár cestujících. Můj pobyt zde byl limitován zpátečním odjezdem do Mostu, a tak jsem se okamžitě vydal na fotodokumentační pochůzku po stanici a jejím okolí. Celé toto místo na mne zapůsobilo poněkud stísněným dojmem, což mohlo zavinit jak počasí, tak liduprázdnost. Přesto, zejména v zimě, to zde musí být působivé. Při pohledu z hraničního mostu na německou a českou stranu jsem si představoval, jaké to zde bylo při dřívějším parním provozu.

Stanice z hraničního mostu © Jiří Řechka

Stanice měla 11 průběžných kolejí, 34 výhybek, 2 stavědla, vodárnu, výtopnu, která ještě fyzicky existuje, točnu, nakládací rampu a složiště. A samozřejmě velkou výpravní budovu. V informačním centru jsem si zakoupil turistickou známku Krušnohorská železnice. Čas se pomalu naplnil a mne čekala zpáteční cesta do Mostu. A hlavně jsem se rozhodl, že pojedu ve voze Bdtax, protože jen tam jsou u vchodových dveří stahovací okna, odkud se dají pořídit nějaké slušné snímky během jízdy. Tak se i stalo, a protože i při zpáteční jízdě bylo velmi málo cestujících, tak nebyl problém mít k dispozici obě okna pro účely fotografování a pozorování krajiny.

Novoměstský tunel © Jiří Řechka

Po příjezdu do stanice Dubí po informaci od průvodčího o času odjezdu, vydal jsem se vyfotit konec tratě v této stanici včetně vodního jeřábu jako připomínku zdejšího parního provozu. A pak již následoval odjezd do Mostu, telefon rodině, že ji čekám na nádraží, a odjezd rodinným autem do Prahy. Tím pro mne skončila návštěva tratě číslo 135, technicky velmi zajímavé a krásné, na níž zatím, byť už jen v omezené míře, stále ještě funguje provoz. Internet mi také odhalil, že se na této trati, pokud se seženou finance, uskutečňují nostalgické jízdy i s parní lokomotivou.