Kudy se už vlakem nesvezeme

 

 

Ve Weißigu už žádnou staniční budovu nenajdeme, protože tam postavili prodejnu stavebnin. Jak vypadala, můžeme vidět na historických snímcích v popisu tratě; ten dokument je repordukován i na informačních tabulích na cyklostezce. První stopou někdejší tratě je zarážedlo na Nádražní ulici a nedaleko najdeme také návěstidlo, i když na té vedlejší trati měli něco takového jenom na vjezdu do stanice Dürrröhrsdorf. Dalším „úlovkem“ je označník zastávky či u Cunnersdorfu postavený pískáček. A ne že po cyklostezce pojedete rychleji než 30 km/h, jak káže zachovaný rychlostník!

 

 

V obci Schullwitz se zachoval železniční most, přes který vede naše cyklostezka. A za obci máme zase návěstidlo a informační bod. Ze zastávky Eschdorf se zachovala původní čekárna, která chátrala až do roku 1980 a potom byla rekonstruována. V obci Wünschendorf musíme opustit trasu, která vede skrz autobazar. Na druhé straně najdeme zbytek bývalého mostu. Při další jízdě po místní komunikaci můžeme za obci vidět těleso dráhy a za ním přerušená cyklostezka pokračuje dál,  k obci Porschendorf klesá a vede po dochovaném mostě. Potom trasa bývalé tratě opět stoupá a v Dürröhrsdorfu končí zarážedlem u kolejí tratě existující.

 

 

Na tomto místě naše zrušená trať kdysi odbočovala. Nádraží Dürröhrsdorf je přestupním terminálem mezi vlakem a autobusem, který z části jede po bývalé železniční trase. Je ovšem tak málo používaný, že si autobusový podnik už stěžoval u vedení IDS Verkehrsverbund Oberelbe, pročpak u nich objednal dvouhodinový takt, když s nimi vyjma přepravy z a do škol a zaměstnání nikdo nejezdí. Původně jsem chtěl pokračovat do Sebnitzu a dál do Kamenického Šenova, protože jsem ale měl defekt na jízdním kole, raději jsem použil služeb naší Städtebahn Sachsen a vrátil jsem se domů nejbližším vlakem.

 

 

Následujícího dne jsem vyrazil prvním S-Bahnem o 4:31 hod. z drážďanského hlavního nádraží do Schöny a na kole pokračoval do Dolního Žlebu. Tam paní výpravčí bědovala, že nemá nastartovaný počítač, když jsem žádal jízdenku Labe-Elbe a celodenní doklad na jízdní kolo, že mám počkat na střídače, co dorazí vlakem o 5:53 hod. Pán to stihl do 6:01 hod. a tak jsem o dvě minuty později mohl odjet do Děčína hl.n., odkud jsem už pokračoval už zase na kole na východní nádraží, protože železniční most přes Labe se opravoval a autobus NAD nebyl uzpůsoben na přepravu jízdních kol. Ze stanice Děčín východ jsem jel už zase vlakem.

 

 

Ten jel až do Nového Boru, ale já jsem jím cestoval jen do České Lípy, kde už bylo dost světla na to, abych pořídil aspoň ilustrační snímek provozu. Krom toho jsem si dělal pauzu pro nákup v Kauflandu a potom jsem pokračoval do České Lípy-Střelnice, odkud kdysi odbočovala trať do České Kamenice. Cestou po cyklostezce č. 3054 jsem minul bývalou stanici Manušice i zapomenutý kilometrovník a dorazil do obce Volfartice, kde se v pomníkovém hytláku občas hraje divadlo a i původní staniční budova je v dobrem stavu. Podobně jako v Mistrovicích a Nové Vsi u České Lípy. Cyklostezka končí u bývalé žst. Kamenický Šenov horní nádraží.

 

 

Když se vydáme po hlavní silnici dolů, narazíme na muzejní železnici KŽC, po níž ale v říjnu už nic nejezdí. Pohled z druhé strany ukazuje, že jeden z mostů není sjizdný a směrem na horní nádraží trať končí v křovi. Vydal jsem se do zastávky Horní Kamenice a pokračoval jsem vlakem, který v Mlýnech křižuje s vlakem do Děčína. V Rybništi jsme potkali manipulační vlak. V Rumburku nastupovala spousta žáků, kteří se vraceli ze domů, jak se mi podařilo zachytit. Na trati do Dolní Poustevny mají být do listopadu roku 2013 všechny přejezdy chráněny světelným zabezpečovacím zařízením, jak informuje tabule ve Velkém Šenově.

 

 

Němci se konečně vzchopili a dali se do obnovy chybějících 600 metrů kolejí, aby od roku 2014 zase mohly jezdit vlaky z Dolní Poustevny do Sebnitzu. Já jsem se na tamní nádraží přesunul během sedmi minut s pomocí svého jízdního kola a odtud pokračoval už vlakem dopravce Städtebahn Sachsen domů. Vcelku spokojen s oběma výlety i fotografickým a filmovým materiálem, který jsem během nich pořídil. Jeho statickou část v souhrnu najdete v mých galeriích Weißig-Dürrröhrsdorf a Bahnarchäologie, obrázky pohyblivé pak na YouTube pod názvy Cyklostezka Varhany 1 a Cyklostezka Varhany 2.