Jarní vyhlížení druhé koleje pardubicko-hradecké (1)

26.3.2014 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Nedávný počátek astronomického jara přinesl do východočeského regionu mimo obvyklé doprovodné jevy obecnější povahy také reálnou naději, že se trať spojující obě jeho metropole konečně dočká své druhé koleje, byť zatím jen v jediném úseku. Nastal tak nejvyšší čas zvěčnit jeho stávající podobu, což byl úkol, který jsem si uložil už kdysi dávno, ale naplnil jej až o letošní první jarní sobotě.

Shodou okolností toho dne uplynul právě rok od doby, kdy jsem v roli dokumentátora navštívil železniční stanici Stéblová, která se má stát východiskem oné prozatím jen krátké dvoukolejky, o níž jsem podal základní informace v úvodu prvního dílu článku o historii, současnosti i budoucnosti nádražíčka a jeho vleček. Své dílko jsem pojal jako virtuální procházku stanicí od jihu k severu, pokračující v části druhé a vrcholící na stéblovském nástupišti. Tam jsem hodlal započít i letošní expedici a opět postupovat od jihu k severu, ve směru kilometráže trati číslo 031 i slunečního svitu. Neboť slunečno bylo (jako loni) a (na rozdíl od loňska) také teplo.

První jarní sobota začíná opravdu jarně, jak ukazuje teploměr na hradeckém nádraží
© PhDr. Zbyněk Zlinský

S tím slunečním svitem a zmíněnou teplotou souvisí také fakt, že jsem do Stéblové nespěchal, nemaje zájem zachytit na snímcích svůj stín a tahat přitom v batohu příliš odložených svršků, což by mi při použití dřívějšího spoje hrozilo. Díky svému rozhodnutí jsem zcela nechtěně zažil také seznámení s úplně posledním východočeským RegioPanterem, který byl nasazen na zvolený spoj. A mohl jsem přitom vzpomínat na premiérovou jízdu tím zcela prvním, o níž jsem na tomto místě referoval koncem září 2012. (Až doma mi došlo, že jsem se s vozy dvanáctého stejnosměrného RegioPantera už jednou setkal - při loňské návštěvě místa jeho zrodu.)

440.012-3 + 442.012-1 + 441.012-2 jako Os 6235 Hradec Králové hl.n. - Pardubice hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Cestou v nepříliš zaplněné a novotou ještě vonící elektrické jednotce jsem od Opatovic nad Labem vyhlížel, zda se podél trati už něco děje. Potvrdilo se, co jsem už zaslechl, že se v dotčeném úseku činí dřevorubci. Víc se ostatně čekat nedalo, když Drážní úřad teprve nedávno vydal nezbytné stavební povolení a zadání výběrového řízení na dodavatele stavby stanoví ukončení příjmu nabídek až dne 28.3.2014 v 10:00 hod., jak se dovíme nahlédnutím do Věstníku veřejných zakázek. I tak mi Stéblová nabídla nové pohledy, třeba na výpravní budovu, kterou už nestíní stromy a jedno z jejích oken nese označení „Stanoviště náhradní autobusové dopravy“.

Nová tabulka snad avizuje nové časy © PhDr. Zbyněk Zlinský

Přes zmíněné pozitivní jevy nelze přehlédnout skutečnost, že stavba, která ještě nevypukla, má už roční zpoždění. Alespoň podle zprávy z 2.10.2012, která slibovala: Příští rok se začne stavět druhá kolej na trati spojující Pardubice a Hradec Králové. Stavba za 1,4 miliardy korun má být hotová do tří let. Díky nové koleji budou jezdit vlaky každých 20 minut a rychlík ujede trasu za 11 minut. Vlastně to sliboval ministr dopravy, který nedlouho poté doministroval. Podobné (ne)platnosti může nabýt i nedávno oslavované Memorandum, podepsané jiným už bývalým šéfem rezortu. Ale buďme optimisty, na trati se už aspoň cosi změnilo k lepšímu.

Žádoucí nové vlaky jezdí a nežádoucí staré dřeviny mizí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Takže obraťme svou pozornost k podobě jí samotné i provozu na ní. Ten sice nebyl mou prioritou, ale přesto jsem žádný z projíždějících vlaků dokumentačně nezanedbal, i když některé snímky pochopitelně mohou u některého z fotografických puritánů vyvolat silnou nevoli. Po jen letmém zaznamenání stavu výpravní budovy a jejího nejbližšího okolí jsem se neprodleně přesunul k opatovickému zhlaví stanice, přičemž jsem vzbudil zájem službukonajícího výpravčího, který stál na přejezdu a upřeně mne sledoval. Vzhledem k tomu, že jsem neznal jeho úmysly a nechtěl skončit v přehledu „zákroků PČR na SŽDC“, držel jsem se stranou kolejí.

Ohlédnutí k přejezdu P5357 s ostražitým výpravčím © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tedy jen v zásadě. Původně jsem hodlal využít cesty po pravé straně kolejí, která vede od Stéblové až do Čeperky a jen občas fotograficky nahlédnout na trať a její stranu opačnou. Jenže na samotném začátku mé pouti mne zlákala možnost zachytit dřevorubci „vyholenou“ podobu začátku vlečky č. 4255 DITON a hlavně drážního tělesa už snesné koleje, která kdysi vedla do vepřínu Gigant, na něž se před rokem nedalo v podstatě proniknout, alespoň ne bez újmy na oděvu a pokožce. Takže jsem se chtě nechtě musel přesunout na opačnou stranu tratě a po ní jsem se už docela pohodlně dostal k přejezdu P5358 na lesní cestě, kdysi dvoukolejnému.

Trať k žst. Stéblová z přejezdu P5358, vpravo těleso vlečky Gigant © PhDr. Zbyněk Zlinský

I když to tak vypadá, nehodlám zde svou pouť popisovat krok za krokem, prohlédnutí připojených fotografií bude jistě daleko přínosnější. V dalším textu se omezím spíš jen na poznámky o čemsi zajímavém, co se vymykalo pouhému pochodu s občasnou „fotozastávkou“. Takovým „nadstandardním“ objektem mého zájmu se stal někdejší strážní domek mezi km 10,9 a 10,9, který byl kdysi proměněn v obytný dům, dokonce s přiděleným popisným číslem a adresou na ulici B.Němcové v Čeperce. Podle momentálního stavu už zřejmě obýván není, neboť jeho ke stávající koleji se přimykající poloha jej předurčuje k likvidaci v zájmu položení koleje nové.

Bývalý strážní domek s adresou B.Němcové č.p. 46, Čeperka © PhDr. Zbyněk Zlinský

Za zmínku stojí také krátká zastávka u přejezdu P5359 na lesní cestě, po níž vede cyklotrasa č. 4039. Tam jsem mezi dokumentací projíždějících vlaků chvíli usedl na hektometrovník a tato má klidová poloha zaujala řidiče červené dodávky, která projížděla kolem. Když zastavil a vydal se ke mně, tušil jsem nepříjemnost. Ale ta nepřišla - z muže ve výstražné vestě se vyklubal šéf dřevorubecké party, jež opodál prováděla mýcení drážního území. On sám se vydal na obhlídku skládek pokáceného dříví, které prý láká zloděje, hlavně majitele topení na pevná paliva. A mne možná podezíral, že k nim patřím - i když se úvodem zeptal, jestli „také hlídám“.

Šéf dřevorubecké party pokračuje ve střežení dříví před zloději © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak jsem pokračoval v chůzi k zastávce Čeperka, narazil jsem kousek před ní na místo, v němž zřejmě stával další strážní domek. Jeho stavba zmizela beze stopy, zůstaly jen okolo kdysi zasázené ovocné stromy, na jednom z nichž se dokonce dochovala letitá ptačí budka, a opodál studna. Další zajímavý pohled se mi naskytl, když jsem dospěl k průseku pro vedení vysokého napětí, které vede od nedaleké Elektrárny Opatovice. Toto energetické zařízení, či spíše jeho vlečka, není bez souvislosti s tratí a jejím zdvoukolejněním, ale o tom se zmíním až na patřičném místě. Zatím nabídnu jen jeden z pořízených snímků, trochu netradičně pojatý.

Elektrárna Opatovice „umělecky“ zachycená © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pak už jsem dospěl na zastávku Čeperka. Zastávkou ovšem je z pohledu Českých drah, ve struktuře SŽDC jde o „pracoviště hláskaře s prodejem jízdenek“, jak se lze dovědět z tabulky na okně služební místnosti. Dotyčný hláskař (v mém případě hláskařka) krom plnění jiných, mně neznámých povinností, obsluhuje dvoje mechanické závory, jedny na přilehlém přejezdu P5360 v ulici B.Němcové (jíž vede také cyklotrasa č. 4040) a druhé dále ve směru k Opatovicím nad Labem, na přejezdu P5361 v ulici Vrchlického. Krom toho jsou na zastávce v obou směrech oddílová návěstidla s předvěstmi, jež však jsou ovládána z opatovického nádraží.

Trať k Opatovicím nad Labem s přejezdem P5360 a návěstidlem Lo © PhDr. Zbyněk Zlinský

Samotná budova zastávky pochází z roku 1997, kdy ji věnovala obec svým občanům, jak praví na její zdi upevněná tabulka. Jde o zařízení z pohledu cestujícího moderní a poskytující veškeré služby, které si na podobné zastávce může přát. Což je dnes už bohužel svým způsobem rarita, neboť i větší a vytíženější zastávky jsou postupně ve svém původním poslání omezovány a zavírány. Uvidíme, co nastane v Čeperce, až při modernizaci tratě a jejího zabezpečovacího zařízení hláska zanikne. Zatím jsem si mohl budovu prohlédnout a zvěčnit ještě v plném lesku. Učinil jsem tak zvenčí i zevnitř, tedy až na veřejnosti nepřístupné prostory.

Ač tomu připojené snímky, ne vždy uspořádané chronologicky, nenasvědčují, má dokumentační činnost věcí nehnutelných byla přerušována nutností zachytit i ty pohyblivé, tedy zastavující nebo projíždějící vlaky. Ne že by byla jejich nabídka co se skladby vozidel týče nějak pestrá - krom RegioPanterů na všech osobních a spěšných vlacích byly k vidění už jen soupravy motorových vozů řady 843 s vozy přípojnými řady 043 na rychlících pendlujících mezi Libercem a Pardubicemi. Tato nabídka se asi hned tak nezmění, jestliže elektrické jednotky jsou nové a dopravce motorových rychlíků se zatím měnit nebude. Ale to není stížnost, jen konstatování.

Když jsem měl vše podle svých plánů zachyceno, využil jsem jedné z laviček u budovy zastávky ke spočinutí, při němž jsem dopřál svým dolním končetinám nedlouhého oddechu a svému žaludku něco potravy i tekutiny, abych se takto regenerován vydal na další cestu směrem k Opatovicím nad Labem. Ale ta bude předmětem až druhého dílu této reportáže, nad nímž se zde setkáme za týden. Do té doby doporučuji vaší pozornosti možnost nahlédnutí do historie trati či do její budoucnosti, byť to v poněkud nezvyklé formě. A samozřejmě také prohlídku připojené galerie snímků, při níž vám může být užitečným průvodcem přehledná mapka: