Dvě nádraží po dvou letech

11.12.2013 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

I když jsem se z východu Čech směrem západním vydal kvůli čemusi jinému, své cesty jsem využil k zachycení změn, které poznamenaly podobu i provoz dvojice železničních stanic v Ústí nad Labem od mých předchozích dvou návštěv, z nichž první byla motivována stejně, jako tomu bylo tentokrát, a druhá na ni navazovala. Fotograficky jsem pak nezahálel ani v přestupní stanici na půl cestě.

Důvodem mého putování ve směru toku řeky Labe byla účast na tiskové konferenci k novému jízdnímu řádu, o níž jsem zde už krátce referoval. Konala se dne 28. listopadu v sídle KCOD Ústí nad Labem, které se nachází ve výpravní budově železniční stanice Ústí nad Labem západ. Její začátek byl stanoven na desátou hodinu dopolední a já jsem na ni mohl z Hradce Králové vyrazit pražským rychlíkem v 7:08 hod. s přestupem v Lysé nad Labem, nebo o hodinu dříve a přestupem na nymburském hlavním nádraží. Varianta první byla sice časově výhodnější, ale nezaručovala včasný příchod na konferenci, takže jsem si pro jistotu zvolil onu druhou.

163.217-3 na R 952 Hradec Králové hl.n. - Praha hl.n. ve výchozí stanici
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Železniční stanice Nymburk hlavní nádraží, v níž jsem měl podle jízdního řádu strávit něco přes půl hodiny, mne přivítala ještě natolik temnou oblohou, že jsem mohl jen s lítostí sledovat průjezd několika zajímavých vozidel v čele nákladních vlaků, aniž jsem měl možnost tento jev úspěšně uložit na paměťovou kartu svého fotografického přístroje. Ten si však naštěstí poradil aspoň s obdobnými objekty nehybnými, kterých se v kolejišti opodál nástupišť také několik vyskytlo. Navíc světla pomalu přece jen přibývalo, ač tomu vodou nalitá mračna sveřepě bránila. Ještě že se ta vláha, vzdor věštbě hydrometeorologických obojživelníků, k zemi nespustila.

122.004-5 a 121.041-8 s nákladními vlaky čekají v žst. Nymburk hl.n. na volno
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestliže dění na obloze se mým záměrům nepříčilo, situace pod ní byla méně příznivá. Zvěst o tom přišla také shora: Rychlík 880 Kolín - Ústí n.L. západ bude na svém příjezdu asi deset minut opožděn, ozvalo se z amplionů staničního rozhlasu. A pokračující hlášení poskytlo také vysvětlení, že příčinou zpoždění je čekání na přípojný vlak. Popravdě řečeno, vzhledem k časové rezervě, kterou jsem si v cíli cesty prozíravě vytvořil, nechala mne tato skutečnost v poměrném klidu. Nakonec jsem tak získal možnost pořídit ještě nějaký ten snímek navíc. A také další desítku minut postupného rozednívání a tím i zlepšování se světelných podmínek k focení.

80-30 003-5 přijíždí do Nymburka hl.n. v čele R 880 Kolín - Ústí n.L. západ
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Obdobné podmínky všeobecné pro další cestu jsem si zhatil skutečností, že jsem se v konečně dorazivším rychlíku usadil v syslovi s neotevíratelnými okny. Chtěl jsem si tak vynahradit zklamání, jehož jsem se dočkal před dvěma roky, když se zmíněnému hlodavci nechtělo vylézt z nory. Tedy ne že bych se už některým řídicím vozem řady 961 nesvezl, podařilo se mi to hned při následující příležitosti a pak ještě mnohokrát, ale když byla ta možnost... Cenou za pohodlnou jízdu bylo pak to, že jsem jen zasmušile koukal na železniční zajímavosti podél trati. Jednu z nich jsem ostatně po celou cestu měl v zádech, ale to jsem zjistil až v jejím cíli.

162.011-1 na postrku opožděného R 880 Kolín - Ústí n.L. západ v cílové stanici
© PhDr. Zbyněk Zlinský

V tu chvíli mi zbývalo do začátku tiskové konference něco málo přes půl hodiny, takže jsem měl dostatek času na zachycení změn, jimiž nedávno prošla výpravní budova a o nichž jsem se dočetl na 3. straně týdeníku Obzor číslo 42/2013. V průběhu letních měsíců byly zahájeny práce na stavebních úpravách v železniční stanici Ústí nad Labem západ. Konečné změny k lepšímu pocítí nejen cestující, pro něž je opravován odjezdový vestibul, ale také zaměstnanci Českých drah, především pak zaměstnanci DKV Praha, provozní jednotky Děčín, píše se v úvodu článku na toto téma. Já jsem ovšem měl možnost vidět a fotit jen to, co je určeno cestujícím.

Modernizovaná odbavovací hala žst. Ústí na Labem západ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Z mé stavebně-dokumentační činnosti vně i uvnitř výpravní budovy mne ovšem průběžně vytrhovaly projevy železničního provozu v kolejišti před ní - ať už šlo o jeho segment osobní či nákladní. Zajímavější a v onu dobu také četnější záběry mi nabízel právě obor na druhém místě jmenovaný, mimo jiné také díky tomu, že si strojvedoucí se svými lokomotivami přijížděli před dopravní kancelář pro rozkazy, aby pak nastoupili do čela příslušných vlaků. Tímto způsobem mi zapózoval stroj řady ET22 polského národního železničního dopravce či uhelka 121.041-8 provozovatele naopak soukromého a hanáckého, s níž jsem se setkal už ráno v Nymburku.

ET22-156 s nákladním vlakem opouští Ústí nad Labem západ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak jsem kmital mezi oběma zájmovými oblastmi, čas se neúprosně posouval k začátku tiskové konference, na níž jsem se pak dověděl i cosi nového na téma úprav výpravní budovy. Ty ještě hotovy zcela nejsou (což bylo ostatně patrno přinejmenším z přítomnosti dělnictva), zejména ještě nedošlo na rekonstrukci WC pro cestující, na niž se shánějí finanční prostředky. Když jsem pak opustil zasedací místnost KCOD, už jsem se na západním nádraží příliš dlouho nezdržoval, protože jsem měl v úmyslu navštívit také nádraží hlavní. Pohříchu mé procházce ulicemi města nebesa už nakloněna nebyla a po větší její část mne dost vydatně hydratovala.

Výpravní budova ústeckého hlavního nádraží z ulice Malá Hradební © PhDr. Zbyněk Zlinský

Železniční stanici Ústí nad Labem hlavní nádraží jsem naposledy navštívil při příležitosti prezentace její zmodernizované výpravní budovy, jak jsem o tom na tomto místě už téměř před dvěma lety reportážně referoval. V úvodu té stati jsem, asi dost neprozřetelně, uvedl do souvislosti s prezentovaným dílem jistou pověru a řádící živly. Ty si pak bohužel vskutku zařádily, když počátkem letošního června rozsáhlá povodeň teprve v únoru otevřený objekt zalila a značně poničila. Po opadnutí vody zřízené provozní provizorium pak trvalo do půli října. Poslední vytopené prostory byly zprovozněny den před mou návštěvou, jak zaznělo na tiskové konferenci.

Opět zprovozněná odbavovací hala žst. Ústí nad Labem hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestliže ve vestibulu, odbavovací hale ani na přístupu k nástupištím jsem viditelné stopy po zaplavení vodou už nenašel, trochu jiná byla situace na nábřežní straně podchodu, kde se mimo jiné nachází prázdná obchodní galerie, jejímuž dlouhodobě temnému a až v hodině dvanácté se jasnícímu osudu povodeň mohla dát poslední ránu. Nutno ovšem přiznat, že stopám rozlitého Labe na stěnách obchodů jsem věnoval daleko menší pozornost než jeho toku samotnému a výhledu z lávky přes Přístavní ulici do vzdálenější krajiny. Takže jsem si vyfotografoval Větruši, Železniční most a další dosažitelné objekty, ale nepominul jsem ani „vodní traťováky“.

Pracovní soulodí Povodí Labe pluje proti proudu našeho veletoku © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po této jen v hodně přeneseném slova smyslu traťové epizodě jsem se od dopravní cesty vodní přesunul k té železniční a na modernizovaných nástupištích hlavního nádraží se snažil alespoň zkratkovitě zdokumentovat aktuální provoz dopravy osobní i nákladní. Naposledy jsem tak činil v den, kdy se přestavba ústeckého uzlu slavnostně uváděla do provozu, což bylo před více než pěti lety. Tehdy za přítomnosti prominentů, kteří z větší části zmizeli v propadlišti dějin, stejně jako některá vozidla představující v oné době jádro regionální dopravy. Tentokrát bylo vidět, že Ústecký kraj je v inovaci parku železničních vozidel vskutku na špici republiky.

Třetí stejnosměrný „RegioPanter“ jako Os 6814 Děčín hl.n. - Most u 1. nástupiště ústeckého
hlavního nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Podobný posun v osobní dopravě dálkové jsem ovšem nezaznamenal, stejně jako v případě vlaků nákladních. Ty posledně uvedené jsem však při jejich průjezdu zpravidla jen zahlédl, aniž bych stačil fotograficky reagovat. Když jsem usoudil, že mám pro tuto reportáž snímků dostatek, začal jsem konzultovat aktuální čas s připraveným výpisem možných spojení k domovu. Uvedený proces vyjevil, že mám něco přes čtvrt hodiny na to, abych se vrátil na západní nádraží a stihl tak pro nejbližší dvě hodiny nejvýhodnější vlak. Vzhledem k stále neutěšenému počasí a vzrůstající únavě jsem se pro ten zrychlený přesun přes nejistý výsledek rozhodl.

Nakonec jsem rychlík nejen stihl, ale dokonce ještě zbyla chvilka na jeho zaznamenání z obou konců. Co jsem však nestihl, byla úlitba památce pana Nicota před nástupem do vlaku a obsazení výhodného místa v už značně zaplněném syslovi. Spokojil jsem se tedy sedadlem ve voze mnohem méně pokrokovém, ale jeho otevíratelných oken jsem stejně nevyužil. Počasí za nimi bylo nevlídné a já jsem byl dokumentační činnosti už nějak syt. Ale jen do Nymburka, kde jsem měl podle zvoleného spojení opět přesedat a opět nikoliv bezprostředně. Svůj fotografický přístroj jsem aktivoval hned po opuštění vlaku, jakmile jsem spatřil cosi nezvyklého.

Zprvu jsem se domníval, že Pendolino jede na pro nějaké problémy hlavního tahu odkloněném pravidelném spoji, ale když tam pak stálo déle, nakonec po celou dobu mého pobytu ve stanici, došlo mi, že je vše jinak. Na pozdější dotaz jsem se z dobře informovaného zdroje dověděl, že se vracelo jako Sv 21810 z PSO Nymburk, kde bylo na podúrovňovém soustruhu, na pražské ONJ. Během následujícího čekání na můj návazný rychlík, které bylo opět okořeněno jeho zpožděním, jsem měl příležitost zachytit ještě něco dalších více či méně zajímavých dopravních úkazů. Až jsem se, už notně prochladlý, dočkal toho klíčového - svého vlaku.

Poslední část mého železničního putování „od Labe k Labi“ už proběhla bez výraznějších zážitků. Nudě z notoricky známé krajiny za oknem jsem čelil prvotním osnováním příslušné pasáže stati o jízdním řádu 2014 i této volně navazující reportáže a prohlížením fotografické žně z toho ne sice zcela dokonalého, ale přece jen vcelku úspěšného dne. Nad to jsem se zanášel myšlenkami na možné příští výlety do míst, která mne zaujala zejména mezi Lysou na Labem a Litoměřicemi. Zvážení si ovšem zaslouží i návrat do samotného Ústí nad Labem, které je železničně velice zajímavé také z docela jiných úhlů, než z jakých jsem na ně zatím dokázal pohlížet.