Listy končícího kalendáře 2013

 

 

 

 

 

 

 

Já je provádím tradičně ještě na jeho sklonku a veřejně, když se vracím k tomu, co jsem v jednotlivých měsících v roli reportérské učinil pro náš internetový magazín. Tentokrát si dovolím hned úvodem podotknout, že během končícího roku jsem krom 49 vlastních článků editoval a zveřejnil 171 příspěvků jiných autorů (o četných pozvánkách na různé akce nemluvě) a do příslušné rubriky vložil bedzmála 2 900 krátkých zpráv. To jen aby bylo zřejmé, že jsem se během roku neulíval, ač následující výčet mých „služebních cest“ za reportážemi je možná poněkud chudší, než tomu bylo v případě předchozích pěti vydání tohoto „končícího kalendáře“.

 

 

Jeho jednotlivé „listy“ tvoří snímky nikoliv snad nejkrásnější, ale vybírané podle už známých kritérií, která pro jistotu zopakuji: Fotografie musí pocházet z daného měsíce, měla by zachytit cosi pro něj charakteristického, ale také v kontextu ostatních použitých fotografií ojedinělého, aby byl celý kalendář tématicky pestrý. Letos jsem měl výběr ztížen tím, že do jeho finále shodou okolností postoupilo příliš mnoho motorových vozů. Právě proto „list“ první ukazuje zálohovou 714.201-1 v žst. Hradec Králové hl.n., na kterou jsem narazil až ve finále cestování do Pekla, jež jsem podnikl s přítelem Karlem 19. ledna a celé proběhlo v režii právě motoráků.

 

 

Karel mne provázel také při cestách únorových, jichž bylo na nejkratší měsíc roku až příliš. Ale začali jsme hned první den, kdy jsme se zúčastnili obnovení osobní dopravy na trati č. 025. O osm dní později jsem sice vyjel na odloženou ukázkovou jízdu černo-zlatým vlakem z Prahy do Bohumína sám, ale přítel se ke mně v Ostravě připojil, aby mi pomohl shromáždit podklady pro příslušnou reportáž. Nicméně na druhém „listě“ figuruje osobní vůz 61 54 20-71 001-9 v Pars nova Šumperk, jehož prezentace jsme byli přítomni 12. února. Z této cesty jsme vytěžili ještě cosi nad rámec plánované aktuality a mohli tak připravit i příspěvek pestřejší.

 

 

Že jsem toho v únoru najezdil poměrně hodně, v měsíci následujícím jsem se omezil na jedinou cestu zvíci pouhých 13 tarifních kilometrů jedním směrem. Ten vedl do železniční stanice Stéblová, kterou jsem chtěl včetně jejích vleček zdokumentovat už dávno, ale dostal jsem se tam až 23. března, kdy jsem mimo mnohé jiné jevy zachytil také elektrickou jednotku 440.009-9 + 442.009-7 + 441.009-8 jako Os 6206 Pardubice hl.n. - Jaroměř mířící k Čeperce. Na tomto základě pak vznikla dvojdílná stať, jejíž první část se zaměřila na jižní oblast stanice, známou nehodu i plánovanou modernizaci tratě, část druhá na oblast severní a její uchovanou vlečku.

 

 

122.011-0 v čele nákladního vlaku jsem zastihl v žst. Ústí nad Orlicí 14. dubna, když jsem se tam vydal za poněkud už opožděnou dokumentací původního stavu nádraží na počátku jeho rekonstrukce. Stejně jako v předchozím případě, ani tentokrát jsem ke svému konání nepřizval svého oblíbeného souputníka, vědom si faktu, že delší pěší přesuny mu nejsou po libosti. Ostatně absenci jeho milé společnosti jsem napravil hned o tři dny později, kdy jsme se spolu na pozvání našeho národního železničního dopravce zúčastnili prezentační jízdy netrakční jednotky ÖBB railjet mezi Břeclaví a Prahou, abychom pak o ní mohli na tomto místě referovat.

 

 

Táž souprava ÖBB railjet se strojem 1216.229-5 na postrku zdobí kupodivu až „list“ květnový, tentokrát ovšem na koleji VUZ Velim, kde se 22. května zúčastnila oslav výročí Velkého zkušebního okruhu, stejně jako naše sehraná reportérská dvojice. Přiznám se, že pozvánka na tuto akci mne osobně přivedla do stavu poněkud stresového, protože jsem se už připravoval k obvyklému odletu do teplých krajin (tentokrát bezkolejových). Původně jsem si myslel, že své reportérské měsíční penzum naplním jen cyklovýletem za podklady k článku o vlakotramvajích, s bonusem v podobě zachycení stavu jisté vlečky, který jsem podnikl už 5. května.

 

 

Krátce po návratu od chladivého tureckého moře jsem se 18. června vydal do rozpálené moravsko-slezské metropole, abych premiérově navštívil Czech Raildays Ostrava, na nichž jsem zastihl mimo jiné i motorový univerzální vozík se sněhovou frézou MUV 74.1 N KSF 001. A že jsem tak učinil ve společnosti tamního domorodce Karla, netřeba snad dodávat. Byl na místě dřív, aby naše aktualita nebyla ochuzena o slavnostní zahájení, které jsem já nestíhal, jak se o tom zmiňuje následná reportáž. 27. června jsme, opět spolu, křtili na pražském hlavním nádraží lokomotivu Škoda 109 E, jak jsme zde vyjevili hned následujícího dne.

 

 

310.0134 v čele Os 35581 Zubačka 2013 přijíždí 6. července do Harrachova a připomíná tak poněkud netypické výročí, jehož oslav jsme se opět ve dvojici zúčastnili. Další cestu toho měsíce jsem absolvoval už s kýmsi jiným, po velice dlouhé době se mi podařilo vytáhnout na cyklistický výlet svou drahou polovičku, která mne 13. července doprovodila na fotodokumentaci zastávky Blešno. Také následující reportážní putování se odehrálo kolmo, tentokrát ovšem jen do nedalekého okolí mého sídla - 20. a 21. července jsem tímto způsobem sbíral obrazové podklady pro článek o dvousilových trolejbusech královéhradeckého dopravního podniku.

 

 

16. srpna jsem se vydal na pardubické hlavní nádraží, abych se stal prvním členem štafety, která toho dne sledovala jízdu zvláštního vlaku, jehož start byl ještě zvláštnější, než jsme čekali, nicméně plánovanou reportáž neohrozil a snad jí dodal na zajímavosti. Tradiční akcí konce prázdnin v Hradci Králové je Nábřeží paromilů, které letos připadlo na 31. srpna a připomíná je dvojice vláčků dvojího rozchodu na trati Dětské železnice. Z příslušné reportáže je zřejmé, že Karel se tentokrát zúčastnit nemohl, jsa vázán povinnostmi kdesi jinde. Zato premiérově přibyli Radek, Veronika i jejich dcera Radka a zejména posledně jmenovaná si to užila.

 

 

První měsíc školního roku je také měsícem oslav Dne železnice. Letos jsem stihl navštívit jen jediné, ale zato hned ty první a opět s Karlem po boku. I když se mu cestování toho 7. září příliš nevyvedlo, naše společné zážitky byly vesměs pozitivní. Snímek 851.026-5 po proměně v měřicí vůz 99 54 9165 001-7 však pochází z areálu CZ LOKO Česká Třebová, který jsme spolu navštívili 12. září, abychom tam zaznamenali návštěvu prezidenta republiky. A že byla relativně krátká, ve zbývajícím čase jsme díky vstřícnosti vedení firmy měli také možnosti zaznamenat další novinky, abychom je mohli následně prezentovat obvyklou reportážní formou.

 

 

O první říjnové sobotě jsem neodolal možnosti zúčastnit se oslav 85. výročí MHD v Hradci Králové, hlavně proto, že jsem tak poprvé mohl nahlédnout do zákulisí dopravního podniku a pak své zážitky zveřejnit. A odolat jsem nemohl ani nabídce další. jejímž původcem byl náš člen, v jehož moci bylo zajistit exkurzi v a.s. ŠKODA VAGONKA. Na onen přitažlivý výlet do Ostravy jsem se vydal 8. října a připomíná jej 1216.235-2 v barvách ČD na EC 70 Gustav Mahler Wiener Neustadt Hbf - Praha hl.n., kterou jsem potkal při zpáteční cestě v Pardubicích. 24. října jsme se s Karlem na pozvání SŽDC zúčastnili slavnostního ukončení stavby v Kařezu.

 

 

Motorová jednotka 845.001-7/945.001-6 před odjezdem z Masarykova nádraží jako Os 2458 do Kralup nad Vltavou dne 20. listopadu sice dala vzniknout článku o sobě samé, ale ten byl jen vedlejším produktem mé cesty na ústřední tiskovou konferenci k novému jízdnímu řádu. Měl jsem v úmyslu zúčastnit se i několika podobných akcí regionálních, ale shodou okolností na mé vůli nezávislých jsem se pak dostal už jen do Ústí nad Labem, kde konference proběhla 28. listopadu. Z cesty jsem vytěžil opět cosi navíc, takže krom vlastního souhrnného článku o jízdním řádu 2014 mohla vyjít také reportáž o současné podobě dvou ústeckých nádraží.

 

 

Na poslední měsíc roku jsem plánoval nějaký výlet na zasněžené koleje, ale pořád jsem o cíli cesty neměl jasno. Nakonec mé váhání rozsekl náš liberecký člen, který mi poslal odkaz na stránku tamního hejtmanství s pozvánkou na poměrně zajímavou akci. Pak už nebylo třeba váhat - v pátek 13. prosince jsme se s Karlem vydali do někdejší stanice Kořenov, kde jsme si po necelém půl roce mohli znovu zvěčnit třeba ruiny rotundy, tentokrát už zasněžené. Ale hlavně podpis mezinárodní smlouvy i dění s ním spojené. Je nasnadě, že jsme přitom všem nepominuli ani jiné objekty, abychom náš reportážní rok uzavřeli dílkem co možná zajímavým.