Už skoro rok postupně připravuji článek o MHD v Bruselu. Kdoví, jak dlouho bych jej ještě „dokončoval“, kdyby na VLAKY.NET nevyšel článek s tematikou podobnou, zaměřenou na cestování po Bruselu a okolí obecněji. A tak jsem tedy sedl k počítači, stáhl a probral fotky, zjistil pár údajů na internetu a dopsal své poznatky a dojmy z posledních cest.
Dílko si neklade za cíl být zdrojem citovaným v encyklopediích a dizertačních pracích, ale spíš ukázat, že cestování bruselskou MHD se od cestování MHD u nás moc neliší a rozhodně není třeba se ho bát.
Při svých jednáních v Bruselu jsem se vždy snažil, abych si vystačil s pěším přesunem. Jednací místa bývala u nádraží a hotely jsem si zajišťoval v blízkém okolí. Loni v červnu však bylo vše jinak. Došlo ke změně jednacího místa až po rezervaci hotelu, jednání byla na dvou různých místech (avšak naštěstí též v různé dny) a obě místa byla celkem daleko od nádraží. Sice jsem si vypracoval plán pěšího přesunu, vzdálenosti byly asi 4.5 km, čili zvládnutelné v rozumném čase do hodiny a půl (naštěstí se nezačíná v sedm ráno), ale nakonec jsem se rozhodl použít MHD (v těch 28°C by pěší přesun byl o zdraví), pročež se mohu podělit o své postřehy.
MHD obecně
MHD v Bruselu je na slušné evropské úrovni (nakonec na jaké jiné by měla právě v Bruselu být). Intervaly jsou od cca 5 minut ve špičce po cca 15 - 20 minut v neděli večer. Noční provoz jsem nezkoumal, ale podle vyjádření kolegů je zde co zlepšovat - půlnocí provoz denních linek MHD končí a třeba z letiště máte dvě možnosti: taxi oficiální či taxi neoficiální. V centru pak jezdí 17 nočních linek, které ze stanic De Brouckère (6 linek), Bourse (7 linek), Porte de Namur (2) a Garre du Midi (2) obsluhují město. Pokud jsem ale správně pochopil větu "N’est exploitée que la nuit du vendredi au samedi et du samedi au dimanche" v záhlaví přehledu nočních linek, tak noční linky jezdí JENOM o víkendu (pá/so a so/ne).
Jízdné je celkem přijatelné, 2 Eura pro jízdenku na jednu jízdu (s možností přestupů, časová platnost 60 minut, nákup v automatu či ve stánku), 2.5 Eura "na palubě". 5-jízdenkový bloček za 7,70, 10-jízdenkový bloček za 14 Eur (to už se dostáváme na jednu jízdu za cca 35 Kč). 1-denní jízdenka 6, třídenní 14 Eur. Roční předplatné cca 500 Eur. Pokuta za černou jízdu 10 Eur na místě (být to v Praze, tak všichni jezdí načerno), 100 Eur při vymáhání.
Schéma bruselské MHD (po klinutí do náhledu se otevře ve formátu PDF)
Linkové vedení
Brusel je linkami MHD úplně prošpikovaný. V číslování linek je z našeho pohledu trochu chaos:
1 a 2 - Metro
3 a 4 - "metrotramvaj" (jako máme v Praze "metrobusy") - kratší intervaly, větší vozidla, v centru v tunelech, mimo centrum na povrchu, společně s normálními linkami
5 a 6 - Metro
7 - "metrotramvaj"
a dále je obsazena až linka číslo 12 (expresní autobusový spoj na letiště) a pokračuje se promíchaně autobusy (do linky 98) a tramvaje (15 linek náhodně mezi čísly 19 až 97).
Zajímavostí jsou linky metra 2 a 6, které udělají pod městem úplný okruh, skončí v té samé stanici (Simonis), ale v její jiné části. Linka 6 pak ještě pokračuje dále, linka 2 končí a jede nazpět.
Další zajímavostí jsou "vložené" konečné tramvají - vrtalo mi hlavou, proč některé tramvaje mají číslo linky přeškrtnuté. Nakonec jsem došel k tomu, že to je vůz, který nejede až na "řádnou" konečnou, ale končí někde po trase. Všechny vozy jsou totiž obousměrné, takže udělat konečnou jako spojku mezi oběma "traťovými" kolejemi, příp. i s místem na odstavení jednoho vozu či jako samostatnou úvraťovou kolej není žádný problém. Jen nevím, proč se nepoužívá systém vozů jedoucích mezi "řádnými" konečnými a vozů posilových, ale (aspoň z pohledu cizince) chaotický systém, kdy jeden vůz jede mezi A a C, následující mezi B a E, pak mezi B a D a za ním "vymeták" A až E. Nicméně vzhledem k intervalům ve špičkách to není nějak zvlášť omezující, mimošpičkové spoje jsou (velmi pravděpodobně) v celé trase.
Stanice metra na trati linek 1 a 5 (přinejmenším všechny mezi Hlavním nádražím a Schumanem) byly za plného provozu přestavovány, všude prach a špína, otrhané obložení, vybourané podlahy, prkna, ploty, lampy na kabelech. Ale jezdilo se pořád.
Jména stanic
Belgie je dvojjazyčná země, a tak i mnoho stanic a zastávek MHD má dvojjazyčné pojmenování. Někdy jsou oba názvy blízké (Troon/Trône - žeby Trůn?), někdy nejsou (Zwarte Vijvers/Étangs Noirs - vlámské "zwarte" připomíná německé "schwarz" - černý, "noir" je "černý" zase francouzsky - takže po chvíli přemýšlení dojdete k tomu, že to znamená totéž). Naštěstí většina zastávek je pojmenovaná podle ulic či náměstí, a ty jsou (pokud to jde) na tabulkách označovány jako "Rue de/XXX/Straat", z čehož Francouzi čtou první dva řádky a Vlámové druhé dva, a jména zastávek jsou pak pouze to XXX. Tohle funguje správně pro novější jména, třeba Livingstone, Waterloo či Churchill (a česky by to bylo stejně), u jmen historických jsou ale opět jazykové mutace, třeba Louise/Louisa či Joseph II/Jozef II (a nakonec česky by to bylo opět trošku jinak, Luisa a Josef II). Jo, a až vás někdo pošle v Bruselu do hajzlu, tak se hned neurážejte, ale sedněte na linku 7 nebo 51 a jeďte na konečnou.
Tramvaj do hajzlu © Aleš Lieskovský
Tramvaje
Tramvaje v Bruselu jsou tří typů v celkem pěti provedeních:
- Nejstarší jsou tramvaje PCC, výrobce La Brugeoise et Nivelles SA (BN,dnes součást Bombardieru), dodávky od 60. let do roku 1978. Hodně připomínající naše T3 (či vzhledem spíše T1 - jsou úzké), rodina PCC se prostě nezapře. Tyto tramvaje se vyskytují v provedení dvoučlánkovém (řada 7700 a 7800) a tříčlánkovém (7900) s dvojitou trakční výzbrojí vč. dvou (trvale zvednutých) sběračů. Jako "záludnost" (aspoň pro uživatele odchované Té-trojkami a jejich předchůdci/nástupci) považuji, že (na první pohled) běžné čtyřlamelové skládací dveře mají uprostřed sloupek, do kterého samozřejmě každý takový cestující při prvním nástupu vrazí. Počty vozidel jsou cca 120 + 60.
- Dále je zde cca 50 vozidel T2000 (řada 2000) z roku 1993 - 95, též výrobce BN/Bombardier/GEC Alstom a
- cca 50 + 20 vozidel Bombardier Flexity ř. 3000 (5-článkové) a 4000 (7-článkové), dodávky od roku 2005.
Kabina řidiče je dosti strohá, z měřicích přístrojů je v tramvajích PCC a T2000 pouze rychloměr. PCC nemají žádný informační systém, je tedy dobré (pro neznalého cestovatele) koukat řidiči přes rameno na displej elektronického jízdního řádu, kde lze zjistit, kde právě jsme. Nové tramvaje jsou ale vybaveny standardním informačním systémem. Jako zajímavý nápad vidím před odjezdem z konečné zobrazovat (na vnitřních i vnějších tabulích) prostřídaně cílovou stanici a čas do odjezdu (Odjezd za 10 - 9 ... 2 minuty - ihned).
Sepjetí bruselské tramvajové sítě s jedním ze symbolů města © Aleš Lieskovský
Řidiči
Řidič tramvaje v Bruselu musí mít nervy ze železa. Mnohokrát nám do cesty vjelo z vedlejší ulice auto (a hned zastavilo před přechodem, takže elmag. brzdám zrezivění nehrozí), mnohokrát jsme stáli za dodávkou trčící do tramvajového profilu, jejíž řidič byl bůh ví kde. Po příchodu pak jen pokynul, jako že "Dík", sedl do své dodávky a odjel.
Zvonek bruselských tramvají není typický český (československý) drnčák crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrn, ale zvonek typu "jeden impuls - jeden bim", takže řidič opakovaně mačká páčku zvonku, aby docílil kvazispojitého zvuku. Zvuk zvonku velmi, ale opravdu velmi připomíná zvuk elektronického zvonu na nových přejezdech AŽD.
V Bruselu asi neplatí zákaz "Nemluvte za jízdy s řidičem", řidič je celkem běžně dotazován zřejmě nejen na věci přímo související s městskou dopravou - byl jsem i svědkem jakéhosi komplikovaného dotazu, který řidič řešil vysílačkou s dispečerem a když dořešil, tak systémem "větrný mlýn" (mávání pažemi na všechny strany) popisoval (samozřejmě že za jízdy) onomu cestujícímu cestu od zastávky tramvaje k žádanému cíli.
Při jedné cestě do svého "venkovského hotelu" (viz dále) jsem zažil menší provozní zádrhel - ve stanovené zastávce nepřišlo vystřídání. Tak řidič zabouchl kabinu a prostě odešel pryč z tramvaje plné lidí. Po 5 minutách se vrátil, velice rozčílený (poněkud eufemisticky řečeno), mrštil tašku do kouta kabiny, sedl za řízení a jel jako ďas. Málem nabral asi 4 auta...
„Opuštěné“ stanoviště řidiče ve „flexitě“ © Aleš Lieskovský
Tratě
Jak již bylo naznačeno, je v kolejové síti bruselských tramvají dost zajímavých věcí. Jako největší "šotozajímavou" věc (teda aspoň z toho, co jsem objevil), považuji křižovatkovou výhybku u zastávky Poelaert (u Justičního paláce). Mezi traťovými kolejemi jsou dva šturcy (bez nástupišť, zajíždějí sem už prázdné vozy z předchozí zastávky Louiza), přičemž napojení do tratě je (popsáno železniční terminologií) "odbočka z první do nuladruhé, odbočka z druhé do nulaprvní, přičemž kříž je realizovaný angličanem". Systém teda umožňuje od Louizy vjet do kteréhokoliv šturcu a z kteréhokoliv i odjet do Louizy (i když ne bezkolizně). Často se stává, že před šturcy v trati čeká vůz na uvolnění šturcu a za ním už čeká další vůz s lidmi. Výjezd ze šturců a od peronu st. Poelaert jsou zabezpečeny tramvajovými návěstidly.
Další zajímavostí jsou kruhové objezdy. Narazil jsem osobně na dva (a další jsem našel na mapě). Jeden je na nám. Barriére, druhý na zast. Cavel. Zatímco Cavel je takový nedůsledný (projíždí se diametrálně, vlastní kruh slouží pro odstavení tramvají za konečnou "trojky" (Churchill), ale vjezd na kruh je možný z obou směrů - evidentně to je pozůstatek dřívějšího plnohodnotného kruháku), tak Barriére je nefalšovaný kruhák. Své nejlepší roky už má také za sebou. Momentálně jsou do něj zaústěny 4 tratě (z toho jedna dlouhodobě uzavřená z důvodu rekonstrukce čehosi, ale už se to snad chýlí ke konci - v červnu 2013 ještě byla na "jezevčíkách" linky 81 vyznačená objížďka, v září je už kreslena řádná trasa, byť se tamtudy ještě nejezdí, a nejezdilo se ještě ani v únoru 2014). Na plánu města z padesátých let je tam ale zakresleno zaústěných 6 tratí. Šotoorgasmus zaručen.
Jako zajímavou šturcovou konečnou ještě popíšu stanici Legrand. Od (zhruba) severu přichází v zeleném pásu uprostřed ulice trať (od Louizy), v kolmém směru pak vede trať linky 7 (ano, to je ta, kterou dojedete do Heyselu). Od severu je možno zatočit k východu (druhé rameno realizováno není) anebo jet rovně. Ještě v kříži se obě koleje přímého směru přibližují a hned za křížem je výhybka, dále již pokračuje asi 50 metrů jedné koleje a šturc. Zajímavé je, že ta výhybka není pérová (bylo by to logické - přijíždí se z jedné koleje a odjíždí vždy na tu druhou), ale elektricky stavěná, a to automaticky. Když tramvaj vjede do kříže, výhybka se přestaví pro vjezd do šturcu, po zajetí celé tramvaje se přestaví pro odjezd ze šturcu. Opět zabezpečeno návěstidlem, ovšem už bez vazby na křižovatkové semafory, takže vás klidně "pustí" do boku křížem projíždějící "sedmičky".
Výhybka přestavena na odjezd, možno vyjíždět, není však zaručeno, že je cesta opravdu
volná © Aleš Lieskovský
Zajímavé jsou i "armatury" ve vedení - prosté plechové kruhy na křížení dvou trolejových vodičů. Při projíždění pod proudem tramvaj vytáhne hezký oblouk.
Autobusy
Při zářijové návštěvě ale "narazila kosa na kámen" - v Bruselu se konala jakási akce, takže obvyklé hotely byly plné a ty zbylé nasadily dvoj- až trojnásobné ceny, takže bych se nevešel do limitu na ubytování. Jediný vhodný hotel (hotel v přistěhovalecké čtvrti, který měl všechny recenze na rezervačním serveru negativní, a který jsem již jednou nedopatřením použil, jsem odmítl) byl u kilometru 60.5 dálnice Brusel - Paříž. Ideální pro toho, kdo přijel autem. Ovšem dostat se tam z centra pomocí MHD vyžadovalo (alespoň před první cestou) trochu odvahy a pohodlné boty. Kombinace tram - bus - 26 minut pěší přesun mezi poli s kukuřicí a ohradou s pasoucími se koníky (celkem hodina cesty) moc lákavá nebyla, ale co už, řekl jsem si. Povozím se tedy i bruselskými autobusy.
Jel jsem busem celkem 4x, pokaždé jiným typem, většinou starším (nové typy jsem viděl v centru). Informační systém tu lepší (LCD displej, ovšem zobrazoval předchozí a dvě následující zastávky), tu horší (terčíkotron bez LEDek ukazující jen cílovou, resp. kolik se z ní vešlo, anebo LED panel, pohříchu ten v mém autobusu se zasekl ve stavu "odjezd z výchozí stanice" a ještě navíc začal výpis až někde ve čtvrtině šířky tabule, takže se vypsalo číslo linky, mezera a ze jména cílové stanice se vešla už jen polovina).
Mnoho ulic bylo dříve "zadrátováno", avšak časem byly tramvaje zrušeny, a tak v širokých ulicích zbyly střední pásy. Po nich jezdí autobusy, a aby jim tam nevjížděla osobní auta, jsou zřízeny "pasti", přes které autobus díky širšímu rozchodu projede, ale osobák do nich spadne. Na tuto past pak upozorňuje poněkud kuriózní dopravní značka.
Výtah
Součástí MHD v Bruselu je i výtah (Ascenseur des Marolles) nedaleko Justičního paláce. Zvedá z úrovně "starého města" na úroveň Justičního paláce, tj. zhruba výška 5 pater. Platí v něm jízdenky MHD, sám jsem tuto atrakci ještě nezkusil.
Ascenseur des Marolles končí v úrovni terénu u Justičního paláce © Aleš Lieskovský
Metro a vlaky
Já osobně jsem toho metrem moc nenajezdil, ale natrefil jsem na starou soupravu (linka 1/5), svou jízdou připomínající žabotlam jedoucí "na půl" (škubance), i na soupravu novou (linka 2/6). Vlakem pak pravidelně jezdím pouze mezi letištěm a centrem, tudíž opět nedisponuji nějakými zajímavými zážitky a postřehy. Nicméně oboje popsal a nafotil ve svém rozsáhlém článku kolega SZKV, proto zájemce
odkáži na něj.
Stránky dopravního podniku
Tak toto je něco, co opravdu stojí za prozkoumání. Hlavně tedy pokud nikam nejedete, neřkuli nepotřebujete rychle zjistit spojení. Stránky
http://www.stib-mivb.be/ jsou dostupné i přes adresy
http://www.stib.be/ (defaultně francouzsky) a
http://www.mivb.be/ (defaultně vlámsky). I když si posléze zvolíte jako jazyk angličtinu, stejně, nejsa obeznámený s rozdělením Bruselu na jednotlivé čtvrti a dalšími záludnosti, vám dá vyhledání spojení dost zabrat. Když třeba chcete spojení od Jižního nádraží, NESMÍTE ve volbě "město" (City) zadat Brusel, ale musíte nechat místo buď prázdné anebo zadat konkrétní čtvrť, tedy St. Gilles. Pokud zadáte Brusel, tak vyhledávači "Jižní nádraží" už nevnutíte (ono i zapsat slovo "Brusel" přímo do okénka skoro nejde - napíšete "B" a systém ihned nabídne "Baal". To by mohlo být, ale vy pokračujete psaním "r" (ihned, chcete napsat celé slovo Brusel) a systém, namísto aby nabídl Brages jako první vyhovující masce, předsadí to "r" před již vybrané "Baal").
Další pastičkou je, že vyhledávač, ač spuštěný přes vlámskou stránku a nastavený na angličtinu, bere pouze francouzské názvy zastávek. Pokud si pamatujete, že máte jet od Zuidstation (Jižního nádraží) do zastávky Klein Eiland, tak máte opět smůlu. Musíte zadat cestu z Gare du Midi do Petite Ile. Výjimkou jsou zastávky, které se jmenují pouze vlámsky (např. Voetbalclub - tam jsem vystupoval při své cestě do "venkovského hotelu" - nemá odpovídající francouzské jméno Club du football). Takže mapka sítě s názvy všech zastávek v obou jazycích je téměř nezbytnou výbavou cestovatele v bruselské MHD...
Další postřehy
Ani další (či přesněji "předchozí") cesta do "venkovského hotelu" se neobešla bez zádrhele. Jel jsem jednaosmdesátkou z Bailli na Wiels, kde jsem měl přestoupit na bus linky 50. Na zast. Barriére nás však z tramvaje vysadili, lámanou angličtinou mi řidič sdělil, že je nehoda a on se bude vracet zpět (následně tramvaj opravdu "otočila" po kruháku a jela zpět), a že prý přijede náhradní bus. Namísto něj ale přijela další tramvaj (opět linky 81) a prý že pokračuje dál. Popojeli jsme 3 zastávky, zapadli do kolony několika tramvají a situace se opakovala jen s tím rozdílem, že už nebylo kde otočit. Po chvíli čekání jsem to vzdal a rozhodl se ten kilometr na autobus dojít pěšky. Cestou jsem pak viděl příčinu přerušení provozu - nehodu tramvaje s chodcem (resp. poslední chvíle před obnovením provozu). Alespoň že ten řidič byl schopný dát aspoň základní informaci v angličtině. Vzpomněl jsem si na to při nedávných potížích v pražském metru, kde i profesionální hlášení bylo jen v češtině...
Nehoda u zastávky Berthelot © Aleš Lieskovský
Focení (nebo i jen samotný pobyt) v podjezdu pod Jižním nádražím je jen pro silnější nátury, mnozí domorodci si tento prostor pletou s veřejným WC.
Tramvajové tratě vedoucí v tunelech jsou zabezpečeny jakýmsi jednoduchým autoblokem. Na konci peronu je odjezdové návěstidlo, před ním je v půlce peronu, na začátku peronu a ještě dále v tunelu systém opakovacích předvěstí. Bližší řešení návěstní soustavy nebylo možno z jedoucí tramvaje odhalit, ale mezi kolejnicemi byly umístěny balízy, takže je předpoklad i nějakého přenosu informací z tratě na vozidlo.
Zastávkové sloupky jsou umístěny v polovině zastávky, nikoliv (jak je u nás zvykem) na jejím konci. Během svých cest jsem pak narazil na jednu zastávku, která měla peron mezi oběma kolejemi (tedy vystupovalo se vlevo - Petillon), vzhledem k obousměrnosti všech vozů to ale není problém.
Závěr
Jelikož jsem článek chystal delší dobu, jsou např. údaje o cenách přepočtených na Kč neaktuální (v době psaní pasáže o jízdném bylo Euro za 25 Kč...). Dále bych P.T. čtenáře požádal o trochu shovívavosti při prohlížení fotografií, byly pořízeny přístrojkem zamýšleným hlavně pro bezdrátové rozmlouvání, tudíž jejich kvalita není ideální. Nicméně obsah snímků je (snad) zajímavý a byla by škoda čtenáře o tyto snímky ochudit. Jednou vidět (aspoň na fotce) je jako desetkrát o tom číst.
A na úplný závěr pak rada podložená vlastní zkušeností - pokud budete v Bruselu a budete se potřebovat někam přesunout, nebojte se použít MHD. Opravdu nekouše.
Úvodní snímek: Tramvajová vozovna na Koningslaanu © Aleš Lieskovský
