Šotouš se při čekání na vlak nenudí

15.5.2014 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Tedy pokud na něj čeká někde na slušně živé trati. A právě tak tomu bylo jedné soboty, kdy mne jisté zvláštní jízdy přiměly, abych se vydal na cestu do jejich centra na konci kratičké lokálky a ne zcela záměrně strávil nějaký čas také v její výchozí stanici. Při té příležitosti na paměťové kartě mého přístroje uvízlo nejedno zajímavé drážní vozidlo, jehož podoba s drobným komentářem snad stojí za zveřejnění.

Ve skutečnosti jsem první vlaštovku ze zmíněného hejna fotografií ulovil už na hlavním nádraží svého sídelního města při čekání na první spoj toho dne. Šlo o motorovou jednotku RegioShark inventárního čísla 030, jednu ze dvou, kterými disponuje PJ Pardubice a které uzavřely dodávku těchto vozidel pro České dráhy. Ve skutečnosti jde o vozidla původně určená pro kraj Plzeňský a výjimečná jsou reálným využitím 1. třídy, jak se můžeme dočíst v obšírném článku na ŽelPage. Do Hradce Králové (jak se v něm také píše) zajíždějí jen poměrně zřídka a já jsem se po nich doposud záměrně nepídil, takže mne toto náhodné setkání docela potěšilo.

844.030-7 přijíždí jako Os 6226 Pardubice hl.n. - Hradec Králové hl.n. do cílové stanice
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Nebýt toho, že jsem se rozhodl zažít v úvodu naznačenou a našim čtenářům už známou oslavu v Milovicích od samého počátku, nevyjel bych tak brzo a své premiérové setkání s východočeským RegioSharkem té poslední dubnové soboty nezažil. Pak už jsem jen sledoval příjezd spoje, který jsem si vybral, R 934 Kyšperk Letohrad - Praha hl.n., včetně následující výměny lokomotiv, z nichž ta druhá do čela vlaku navíc přivezla jeden vůz, který se stal mým útočištěm po zbytek cesty do Lysé nad Labem. Tamní nádraží mne přivítalo mlhou a přítomností jednoho z děčínských syslů, které jsem kdysi marně naháněl a až po nějakém čase také dohnal.

80-30 002-7 je připraven k odjezdu v čele Os 6406 Lysá n.L. - Ústí n.L. západ
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Dlužno dodat, že za pár minut odjíždějící vratné soupravy s řídicím vozem (někdejší) řady 961 jsem si nějak valně nevšímal, neboť už jsou vcelku běžným jevem i v blízkosti mého bydliště a navíc mne jich toho dne čekalo nepochybně povícero. Byl totiž čas věnovat se ději, bezprostředně souvisejícímu s hlavním tématem mé cesty. Jak už je známo z příslušné reportáže, nádraží v Lysé nad Labem jsem opustil vlakem Os 25619 Lysá n.L. – Milovice, vedeným elektrickou jednotkou 451.095-4/451.096-2, která přijela soupravově z Prahy a pobrala i pár cestujících Os 5808 Kolín - Praha Masarykovo nádraží v podobě reklamního ešusu.

471.011-7/971.011-2 přijíždí jako Os 5808 Kolín - Praha Masarykovo n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Ani městskému slonovi v barvách připomínajících loňské výročí fungování PID jsem se podrobněji nevěnoval, tentokrát už z důvodů časových. Ostatně měl jsem pak čest setkat se s ním ještě jednou, už po návratu z Milovic. Co jsem tam prožil, už pochopitelně opakovat nebudu, jen připomenu, že jsem se tam sešel s přítelem a kolegou Jirkou, jenž mi byl partnerem i v mém „čekání na vlak“, ač nemusel. Do Lysé nad Labem jsme totiž dorazili vlakem Os 9414, jímž on mohl plynule pokračovat do své domovské Prahy, zatímco já jsem musel čekat na návazný spoj od 12:54 do 14:43, neboť jsem se zrovna trefil do mezery v hodinovém taktu.

Jirka nechá Os 9414 Milovice - Praha Masarykovo n. z Lysé n.L. odjet © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ve skutečnosti nešlo ani v jednom případě o nezbytnost, ale o záměr pobýt nějakou dobu na lyseckém nádraží a zachytit tam zajímavá vozidla, v něž jsme doufali. A jak se ukázalo, docela úspěšně. Vzhledem k tomu, že Jirka toho dne slavil půlkulatiny a navíc je to vcelku šťastný člověk, vyslovil několik přání, co by nám „dráhy“ mohly poslat před objektivy, a skoro všechna se mu splnila, napsal jsem ke konci už výše opakovaně odkazované předchozí reportáže. Jedním z prvních přání, k němuž jsem se velice rád připojil, byla nějaká uhelka – a než jsme se nadáli, na nymburském zhlaví se objevila jedna zástupkyně řady 122, navíc v klasickém nátěru.

122.037-5 projíždí s nákladním vlakem od Nymburka © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pak Jirka, věren svému nicku, zatoužil po brejlovci, nejlépe v barvách soukromého provozovatele. A hned v zápětí se čelo čehosi takového objevilo opět na kolejích od Nymburka, ale bohužel přijíždějící vlak zamířil na kolej zastíněnou odstavenou soupravou nákladních vozů. Už jsme jeho fotografování oželeli, když se zastavil před odjezdovým návěstidlem, kam jsme jej neprodleně následovali. A doufali přitom, že se tam nějakou dobu zdrží - úspěšně; ve skutečnosti zůstal ve stanici déle, než my sami, jak vyšlo najevo později. Díky tomu jsme za neprůhlednou hradbou vagónů objevili krom dvojice rekobrejlovců AWT i jakýsi vítaný bonus.

M 262.0180 s „kutilem“ na předním stanovišti © PhDr. Zbyněk Zlinský

Původně vrútecká ponorka, která se po skončení své kariéry u národního dopravce přes epizodu v režii dopravce krajského dostala do držení dopravce soukromého, jenž pro svá vozidla našel zázemí v areálu místního podniku Kovona, mi udělal radost, protože doposud v mém archivu chyběl. Ostatně stejně jako už oba zmínění rekobrejlovci, rekonstruovaní kdysi pro společnost OKD Doprava, s níž se pak stali majetkem dopravce cizokrajného názvu a nadnárodního významu, známého pod zkratkou AWT. Jeho barvy nesla i další „lokomotiva na přání“, tentokrát z opačné strany nádraží se vynořivší šestikolák dnes už málo vídané řady 181.

Projíždějící 181.024-1 míjí odjíždějící 471.011-7/971.011-2 na Os 5822 Kolín - Praha
Masarykovo n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Předchozí snímek dokumentuje skutečnost, že fotografování jedoucích vlaků bylo někdy poněkud stresující - nejen pro dočasný nadbytek jich samotných, ale také pro nadbytek šotoušů okolo, kteří měli zájmy totožné s našimi. Některé shlučení vlaků však mělo svůj půvab a umožnilo zachytit vedle sebe třeba dva sysly na jednom snímku. Pro takový se dokonce reaktivoval i Jirka, pomalu se chystající opustit mne spojem Os 9416 Milovice - Praha Masarykovo n. v podání Žabotlamy První. Naštěstí si sebou své štěstí neodvezl, takže jsem v jeho čerpání mohl pokračovat i po jeho odjezdu. Tentokrát se na místo děje dostavilo vozidlo zahraniční.

ET41-190 přiváží nákladní vlak od Všetat © PhDr. Zbyněk Zlinský

A to způsobem lstivým, ne-li zákeřným. Polský jezevčík totiž přivezl svůj nákladní vlak na pátou, obvykle osobní dopravě sloužící kolej, a to vcelku tiše, takže ne všichni přítomní šotouši jej včas zaregistrovali a zachytili. Jeho souprava byla značně dlouhá, takže když lokomotiva zastavila před zhlavím, nechtělo se mi ji tam pronásledovat, jednak kvůli nejistotě, že tam na mne počká, ale také pro už značnou únavu mého pohybového aparátu. Nakonec se ukázalo, že má lenost byla tentokrát výhodou, protože ET41-190 z vlaku odstoupila a vydala se strojově zpět, tentokrát už zjevněji. Mezi tím nám byla předložena další porce rekobrejlovců AWT.

Dvojice 753.735-0 + 753.725-1 projíždí s nákladním vlakem směr Nymburk
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Tentokrát šlo o mix původních (tedy „okáďáckých“) a současných barev tohoto čilého dopravce, který narušil někdejší monopolní postavení a.s. ČD Cargo do té míry, že se dostala do problémů (způsobených ovšem i jinými vlivy), z nichž jen pomalu vybředá. Při prohlížení snímků v připojené galerii vnímavý čtenář snadno odhalí, že převaha nákladních vlaků „soukromých“ nad těmi „státními“ nebyla zas tak jednoznačná, jak by se z textu mohlo zdát. Některé běžnější stroje v jejich čele jsem, stejně jako u vlaků osobních, nekomentoval. Nicméně tečka za popisem mého fotografického čekání na vlak patří opět lokomotivě v barvách AWT.

Pro mne byl úlovek devětačtyřicáté hrbaté docela cenný, neboť jsem ji zatím vesměs zachytil jen v klidovém stavu a jediný snímek s projíždějícím nákladním vlakem se mi v důsledku okolností příliš nepovedl. A bylo to také teprve druhé setkání s ní ve firemních barvách AWT, k nimž se dopracovala postupně ze žluto-černého nátěru společnosti VIAMONT Cargo, postupně upravovaného cedulkami jejích nástupců či odstraněním nápadného loga původního vlastníka. Poslední lokomotiva, kterou jsem toho dne zvěčnil, patřila dopravci státnímu a do čela R 929 Metuje, jenž mne dovezl zpět do Hradce Králové. Unaveného, ale spokojeného.