Sváteční výprava za „ČD railjetem“

2.6.2014 8:00 Matěj Maděra

Když jsem se před časem podíval do kalendáře, jasně v něm vyčníval další státní svátek. Přemýšlel jsem, co budu v tento volný den dělat a pak jsem si uvědomil, že 6. května začal zkušební provoz jednotek ČD railjet s cestujícími. Několika kliknutími na webových stránkách našeho národního dopravce jsem si ověřil, zda se souprava ve čtvrtek skutečně objeví na avizovaném spoji IC 573 a pak už jen zbývalo přečkat těch několik dnů a pak vyrazit.

Ještě před cestou jsem přemluvil známého, který se také zajímá o železnici, aby se na výpravu vydal se mnou, takže jsme nakonec cestovali ve dvou. Jelikož byl v den naší výpravy Státní svátek, využili jsme nabídky ČD a koupili si Skupinovou víkendovou jízdenku (dřívější SoNe+) za 650 Kč, čímž jsme každý ušetřili asi 100 Kč oproti obyčejnému jízdnému. Můj výlet tedy započal 8. 5., ve vlaku Os 4310 (Bylnice - Staré Město u Uherského Hradiště), kde jsem se také setkal se svým známým. První větší přestávku jsme měli ve stanici Uherské Hradiště, kde vlak stál asi 15 min, a tak jsem si vyfotil nejen náš vlak, ale také Os 4116, směřující do Brna. Poté již následovala stanice Staré Město u Uherského Hradiště, kde jsme čekali asi 13 minut na R 809 do Olomouce.

Staré Město u Uherského Hradiště a 363.063-9 v čele nákladního vlaku © Matěj Maděra

Také tady jsem vyfotil několik fotografií, mj. Sp 1730, na kterém jsou o nedělích a svátcích řazeny, dnes už poněkud historické, ale stále funkční, přípojné vozy řady Bmx⁷⁶⁵, přezdívané dlouhý balm. Po příjezdu rychlíku 809 (ve složení Bfhpvee²⁹⁵+ 3x Bd²⁶⁴ + B²⁴⁹ + AB³⁴⁹ + 363) jsme nastoupili do jednoho z vozů Bd²⁶⁴ a zrovna jsme narazili na koženku. Nakonec jsme zjistili, že je koženkové také další Bd a také B, což mě překvapilo, protože při dřívějších jízdách jsem vždy narazil buď na humanizaci, nebo na vozy s přeplyšovanámi sedadly, které byly dříve hojně nasazovány na expresech Praha - Brno. Po příjezdu do Olomouce jsme měli čas asi 25 minut a kromě vlaků jsem také stihl zdokumentovat probíhající rekonstrukci hlavního nádraží.

Práce na rekonstrukci olomouckého hlavního nádraží © Matěj Maděra

Aktuálně se rekonstruuje 4. nástupiště, které zcela zmizelo a také hlavní podchod pod ním. Musím dodat, že se ve velkém pracovalo i přes státní svátek, což mě celkem překvapilo. Po příjezdu EC 146 Kysuca, který nás měl dovést do Pardubic, jsme nastoupili do vozu Bmz²³², který byl jedním z šesti, nedávno odkoupených vozů od ÖBB. Jízda byla velmi pohodlná, klimatizace, zásuvky i rozhlas fungovaly bezproblémově. Během jízdy jsem si také prošel celou soupravu. Jídelní vůz a 1. třídu zajišťoval v jednom vůz Armpee⁸³². Na opačné straně Bmz byly nasazeny 2 vozy Bdmpee²³³. Zde se v jednom voze trošku zadrhávala dvířka do oddílu, ale jinak jsem nenašel výraznější nedostatky.

Do Pardubic by mne mohl dovézt i IC 1012 „RegioJet“, ale .. © Matěj Maděra

Jediným problémem byla klimatizace. Nevím, zda to byla porucha, nebo byla klima pouze špatně nastavena, ale v obou vozech byla skutečně zima. A ta zima byla taková, že až na výjimky byl všichni cestující ve svetrech a mikinách, někteří měli dokonce na sobě bundy, nebo byli přikrytí dekami. Za dvěma Bdmpee pak byl řazen ještě humanizovaný vůz řady B 249. V Pardubicích jsme měli nejdelší přestávku (asi 1 hodinu) a tak jsem měl dostatek času na focení i občerstvení. Během focení jsem potkal několik šotoušů, kteří, stejně jako já, netrpělivě očekávali příjezd railjetu. Ještě před odjezdem jsem utíkal koupit si nějaké jídlo, a když sem se vracel, IC 573 Brněnský drak který byl tvořen jednotkou railjet už přijížděl k nástupišti.

Interiér skoro prázdného vozu jednotky ČD railjet na IC 573 © Matěj Maděra

Po nastoupení jsme si našli svá rezervovaná místa, a když se všichni usadili a vlak se rozjel, což jsem si mimochodem uvědomil až po chvíli, šel jsem si celou soupravu projít, zhodnotit a zdokumentovat. Vlak byl zaplněn asi z poloviny, takže rezervace nakonec nebylo potřeba. Soupravu jsem si prošel několikrát a byl jsem z ní skutečně nadšen. I přes různé názory v diskuzích, že sedačky jsou tvrdé, se mi zdály maximálně pohodlné. Dle mého názoru je zde i dostatek místa pro nohy. Méně místa je samozřejmě u sedadel se stolkem, zejména když se kompletně rozloží. Dalším zpestřením, hlavně pro malé cestující, je samozřejmě dětské kino, kde se po celou dobu jízdy pouštěly pohádky. Také jsem samozřejmě několikrát navštívil bistro.

Takhle prázdné bistro bylo možné spatřit až po vystoupení cestujících © Matěj Maděra

Jelikož je zde pouze 14 míst k sezení, byla všechna místa téměř po celou dobu jízdy obsazena. Obsluhu tvořily asi 4 osoby, takže v pořádku zvládaly obsluhu jak přímo ve voze, tak formou roznášky po celém vlaku. S roznáškou a objednávkou jídel mimo bistro také pomáhali dva průvodčí. V první třídě bylo téměř prázdno, ale to vůbec nevadilo. Sedadla jsou zde ještě o něco pohodlnější a byl jsem s nimi skutečně spokojen. Trochu rozporuplné pocity jsem však měl z Business class. Sedadla byla pohodlná a navíc se dají všemožně polohovat, což je výhoda ale problémem bylo jejich umístění. Jelikož jsou některá naproti sobě, tak při maximálním roztažení podnožek se sebe téměř dotýkala, což může cestujícím vadit.

K Business class jsem měl určité výhrady, ale jinak je celkem povedená © Matěj Maděra

Další potíže můžou být se stolkem, který je poměrně malý a navíc může po vytažení větší zákazníky (nemyslím zrovna nějaké 200kilové, ale zcela běžné) doslova tlačit do břicha, což jsem skutečně viděl. Také mně osobně vadilo, že Business oddíl není nějak výrazněji oddělen od 1. třídy, jak je tomu v rakouském railjetu. Dále na soupravě velmi kladně hodnotím všudypřítomné police pro objemná zavazadla. Dost velký prostor je sice i přímo v polici nad cestujícími, ale vždy je lepší, když můžete těžký kufr jen vsunout do prostoru na zemi a ne ho zvedat někde nad sebe a ještě tím ohrožovat další cestující. Taktéž se mi líbil informační systém, který kromě informací o stanici a pravidelném příjezdu také vítal cestující, ukazoval rychlost soupravy, nebo nabádal cestující, aby před vystoupením nenechali ve vlaku své věci.

Informační systém myslí i na sklerotiky © Matěj Maděra

WC se mi zdálo prostorné a účelné. Zajímavé je obrovské zrcadlo, které vyplňuje celou stěnu nad umyvadlem. Dobrým vynálezem je také to, že při vstupu na WC pouze zatlačíte na dveře a nemusíte je otvírat klikou. Pokud by totiž byly kliky i zvenku, hrozilo by, že o ně, v poměrně úzkém prostoru, zachytíte např. rukávem, batohem, nebo kabelkou. Asi nejvíc mi vadila absence WiFi připojení. Navíc pokud by byla v soupravě dostupná WiFi, mohl by se zde také zavést palubní portál, jako na v Pendolinu, což by usnadnilo např. objednávání stravy. Můj celkový názor je ten, že se railjety pro ČD skutečně povedly a až na malé detaily je to skutečně dobrá jednotka, která výrazně zlepší cestování na ramenu Praha - Vídeň - Graz. Možná je trošku škoda, že ČD nevyužily opci na nákup dalších sedmi jednotek, ale proč se tak stalo, už dnes všichni víme. Teď se ještě stručně vrátím k samotné cestě. Během jízdy jsme obdrželi od průvodčí denní tisk.

Během jízdy jsme obdrželi zdarma denní tisk © Matěj Maděra

Mohli jsme volit mezi MF DNES, Hospodářskými novinami a bulvárním deníkem. Vybral jsem HN, kde jsem se mj. dočetl o nově nasazených jednotkách ČD railjet, které jsou od úterý 6. 5. nasazeny ve zkušebním provozu. Jak už jsem zmínil, několikrát během jízdy jsem navštívil bistro, kde jsem si vždy objednal pouze pití, protože jídlo jsem měl vlastní. Musím ocenit nápad ČD a JLV, zlevnit sortiment na území ČR v rámci tzv. Happy hours, protože se obávám, že jen málokdo z nás by si v railjetu koupil například dva párky s chlebem v přepočtu za více než 100 Kč, nebo 0,25 l Pepsi Coly za 60 Kč. Obsluha bistra byla velmi milá, profesionální a byl jsem s ní maximálně spokojen. Taktéž jsem byl spokojen s oběma průvodčími. Kéž by byl takový personál ve všech vlacích ČD ...

Po příjezdu do Brna jsme měli pouze 9 minut na přestup, ale i přesto jsem ještě jednou prošel celou soupravu a celou si ji vyfotil, tentokrát už bez lidí. Po výstupu z vlaku jsem ještě utíkal vyfotit si lokomotivu Taurus, před kterou se již nacházelo početné uskupení šotoušů, ale i běžných cestujících. Pak sem už rychle utíkal na nástupiště čtyři, odkud přesně v 19.29 odjel Sp 1735 Vlára směrem na Bylnici a tudíž domů. Při odjezdu z Brna jsem ještě obdržel malý a nečekaný dárek na rozloučenou, protože nás z nádraží velký kus cesty doprovázela souprava railjetu, která mířila do brněnského DKV. A tak pohled z okna vlaku na vzdalující se railjet a tyčící se katedrálu sv. Petra a Pavla nad Brnem v záři zapadajícího Slunce byl krásným rozloučením s celou mou sváteční výpravou.