Železniční putování z Tallinnu do Ostravy aneb „Systém padajícího listu“, část 2 – Lotyšsko

17.7.2014 8:00 Ludvík Medvěd

Minulou část železničního putování s mým kolegou a železničním nadšencem Igorem jsme skončili v estonském pohraničním městě Valga, kam nás přivezla dieselová jednotka Estonských železnic z estonské metropole Tallinnu. U opačné hrany nástupiště na nás již čekala další dieselová jednotka Lotyšských železnic, se kterou jsme pokračovali do lotyšské metropole Rigy.

Odtud jsme potom druhý den pokračovali východním směrem do města Daugavpils. Pověděli jsme si také něco o obecných faktech a reáliích Estonska, co navštívit, nějaké informace o železniční dopravě, v minulé části jsme popsali naší cestu a nyní bychom ve stejném duchu chtěli pokračovat Lotyšskem.

Fakta a reálie

Lotyšsko je prostřední ze tří Pobaltských zemí. Na východě tvoří jeho hranici Baltské moře, na jihu sousedí s Litvou, na severu s Estonskem, na východě pak s Ruskem a Běloruskem. Z celkového počtu obyvatel více než 2 000 000 tvoří přibližně 62% etničtí Lotyši, zbytek jsou národnostní menšiny, mezi kterými převažují se zhruba 27% Rusové. Hlavním městem je Riga ležící při ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu Baltského moře. Mezi ostatní významná města patří Daugavpils, Jelgava, Jurmala, Liepaja a Ventspils. Lotyšsko je členem Evropské unie, oficiální měnou je Euro (v době naší návštěvy v dubnu 2013 byl ještě oficiální měnou Lat).

Železniční síť Lotyšských státních železnic LDž (v originále Latvijas dzelzceļš) má délku 1933 km o rozchodu 1524 mm. Elektrifikováno je 250 km tratí v okolí hlavního města, a to stejnosměrnou napěťovou soustavou 3 kV. Část tratí v okolí hlavního města je dvojkolejná. První železniční trať na území Lotyšska byla v roce 1860 spojnice polské Varšavy a ruského Sankt Peterburgu, která protínala východní oblast nynějšího lotyšského území.

Odbočka z této trati z města Daugavpils do metropole Rigy byla otevřena o rok později – tedy v roce 1861. V minulosti se v Lotyšsku nacházela významná síť úzkorozchodných železnic o rozchodu 1000 mm, 750 mm, 600 mm a také 1435 mm, která dosahovala délky větší než tisíc kilometrů, postupně však byla redukována, rušena nebo přestavěna na široký rozchod.

Organizační struktura sítě LDz; zdroj: výroční zpráva společnosti za rok 2013

Co navštívit

Nejvíce navštěvováno je hlavní a největší město Riga. Turistickým cílem je historické centrum Vecriga, které je zapsáno na listinu světového dědictví UNESCO. Ze starobylého středověkého centra bývalého hanzovního města se dochoval zámek (kde sídlí lotyšský prezident), dóm, kostely Svatého Petra, Svatého Jana, Svatého Jakuba, Prašná věž, Dům Černohlavců, Kočičí dům, skupina historických domů Tři bratři a jiné významné i méně významné budovy. Z novějších památek a zajímavostí je možno jmenovat Pomník svobody, Centrální trh (tvořený pěticí bývalých hangárů), televizní vysílač na ostrůvku uprostřed řeky Daugavy nebo výškovou budovu Lotyšské akademie věd.

Druhým největším městem je Daugavpils ležící v jihovýchodní části země. Přestože se jedná spíš o průmyslové centrum, i zde je možno najít památky a zajímavosti. Nejslavnější je majestátní pevnost nacházející se západně od středu města na pravém břehu řeky Daugavy. Velmi navštěvované a turisty oblíbené pro své rozsáhlé pláže, přímořské podnebí a klidnou atmosféru je také lázeňské město Jurmala ležící asi 25 km západně od Rigy u Baltského moře. Město vzniklo spojením šestnácti obcí a má délku 32 km. Dosažitelné je z hlavního města příměstskou elektrifikovanou železnicí s hustým intervalem spojů, ale také po 15 km dlouhé šestiproudé rychlostní komunikaci, kde se vybírá mýtné.

Zajímavá jsou také starobylá města Valmiera, Cesis nebo Sigulda nacházející se v národním parku Gauja (kterému se přezdívá „Livonské Švýcarsko“) poblíž zalesněného údolí stejnojmenné řeky. Zde můžeme najít hrady, zámky, vodní plochy, jezera, ale také strmá údolí s jeskyněmi, vysoké útesy a pozoruhodné skalní útvary. Za zmínku stojí také vesnička Amatciems, kde se její obyvatelé snaží žít v naprostém souladu s přírodou.

Baltské moře z písečné pláže Jurmala © Ludvík Medvěd

Železniční doprava v Lotyšsku

Státní dopravce Lotyšské státní železnice se skládá z několika dceřiných společností. Z hlediska přepravy osob je nejvýznamnější společnost Pasažieru vilciens, která se zabývá provozem osobních vnitrostátních vlaků (elektrických i dieselových) a společnost Starptautiskie pasažieru pārvadājumi, která má na starosti mezistátní vlaky.

Koncepce osobní železniční dopravy v Lotyšsku je poměrně jednoduchá (velmi podobná té estonské). Největší hustota spojů je v okolí hlavního města Rigy, odkud všemi směry vyjíždějí příměstské elektrické soupravy. Většina těchto příměstských tratí je elektrifikována stejnosměrnou napěťovou soustavou 3 kV a některé úseky jsou dokonce dvojkolejné. V době naší návštěvy veškerou vozbu zajišťovaly postarší elektrické jednotky vyrobené v rižském vagónovém závodě RVR v Lotyšsku (tehdy pochopitelně v Sovětském svazu). Dálkových osobních vlaků je o poznání méně – ty spojují převážně hlavní město Rigu párkrát za den s ostatními významnými městy v Lotyšsku. V době naší návštěvy veškerou vozbu zajišťovaly postarší dieselové jednotky vyrobené opět v rižském závodě.

Mezistátní osobní vlaky lze v Lotyšsku také jako v sousedním Estonsku spočítat pohodlně na prstech tentokrát dvou rukou. O spojení Riga – Tallinn již byla řeč v minulé části. V dubnu 2013 existovalo spojení dvěma páry Riga – Moskva a zpět (pravidelné vlaky 1/2 „Latvijas expresis“ a posilové vlaky 3/4 „Jurmala“), spojení Riga – Sankt Peterburg a zpět (vlaky 37/38 „Baltija“) a spojení Riga – Minsk a zpět (vlaky 87/88). Vlaky 37/38 a 87/88 jezdily v úseku Riga – Daugavpils a zpět spojeny. Přes východní část Lotyšska bylo směřováno spojení Vilnius – Sankt Peterburg a zpět (vlaky 91/92), na které se v městě Daugavpils připojovaly (respektive ze kterého se odpojovaly) vozy z vlaku 37/38 „Baltija“. Všechny tyto vlaky byly tvořeny klasickými ubytovacími vozy a lokomotivami.

Informační tabule v železniční stanici Riga © Ludvík Medvěd

Intenzita a hustota nákladní železniční dopravy je značná, některé tratě lotyšské železniční sítě jsou navíc využívány výhradně pro nákladní vlaky. Pochopitelně stejně jako v Estonsku jednoznačně dominuje tranzitní tok zboží ve směru východ – západ, tedy od ruských a běloruských hranic přes lotyšské pohraniční stanice Karsava, Zilupe, Indra, Narva a Valka k baltským přístavům Riga, Ventspils a Liepaja. V opačném směru jsou vedeny převážně prázdné soupravy. Převládající komoditou je ropa, ropné produkty, uhlí a chemikálie.

Co se týká výhledů do budoucnosti – o železničním spojení „Rail Baltica“ již byla řeč v minulé části. Jako zajímavost lze uvést studii, která pojednává o rozšíření elektrifikace páteřních tratí a změně stávající stejnosměrné napěťové soustavy 3 kV na novou střídavou 25 kV (tedy obdobně jako uvažují na Slovensku). Lotyšské železnice objednaly v roce 2012 u španělského výrobce CAF větší počet elektrických a dieselových jednotek včetně několikaleté údržby, ale tato objednávka však byla později zrušena za podivných okolností.

Železniční muzea a zajímavosti

Případnému zájemci o návštěvu železničních muzeí můžeme doporučit dvě železniční muzea a to ve městech Riga a Jelgava. K vidění jsou zde hnací i hnaná vozidla a jiné zajímavé venkovní a vnitřní exponáty dokumentující železnici v zemi od historie až po současnost. V Lotyšsku se dále podle specializovaných serverů nachází zhruba 41 parních lokomotiv v různém stadiu funkčnosti. Velkým turistickým lákadlem je úzkorozchodná železnice Gulbene – Aluksne ležící na severovýchodě Lotyšska mající délku 33 km o rozchodu 750 mm.

Ilustrační snímek z „Gulbene - Aluksne banitis“; zdroj: www.banitis.lv

Jedná se o jediný pozůstatek dřívější rozsáhlé sítě úzkorozchodných železnic na území Lotyšska, která v dobách největšího rozkvětu před druhou světovou válkou dosahovala délky více než 1000 km. Zmíněný úsek je částí spojení měst Stukmani (dnešní Plavinas) – Vecgulbene (nynější Gulbene) – Aluksne – Valka/Valga – Pärnu (vedl z velké části v lotyšsko-estonském pohraničí).

Postupem času však byly některé úseky této i jiných úzkorozchodných tratí přestavěny na široký rozchod, jiné bohužel rušeny a vytrhávány. V současnosti jsou návštěvníkům k dispozici dva páry pravidelných osobních vlaků, vlaky na objednávku, přeprava kol pro větší skupiny, ale i speciální atrakce jako je přepadení vlaku, svatby, sauna, občerstvení a ostatní. Mimo to je k vidění množství parních i dieselových lokomotiv, osobních i nákladních vozů a další exponáty.

Průběh naší návštěvy a cesty

Krátce po jedenácté hodině dopolední (přesně 11:09 dne 15.dubna 2013) nás přivezla z Tallinnu dieselová jednotka (vlak 0210) Estonských železnic do pohraniční stanice Valga/Valka. U protější hrany nástupiště na nás již čekala dieselová jednotka (vlak 661P) Lotyšských železnic s odjezdem 11:44, kterou jsme pokračovali v naší cestě do Rigy (délka cesty 168 km). Srovnání obou jednotek dopadlo lépe pro lotyšskou soupravu – sedadla byla potažena látkou v rozmístění 3+2, instalován byl optický a akustický informační systém pro cestující, venkovní skříň vozu nebyla posprejována. V každém voze jednotky bylo umístěno tlačítko pro přivolání policie v případě nouze, zda je tento systém funkční jsme pochopitelně nezkoušeli. Samotná stanice Valga působila předimenzovaným a ospalým dojmem, ve vestibulu vstupní haly byly všechny stánky uzavřeny stejně jako výdejna jízdenek. Jedinou známkou života byly taxíky zaparkované před staniční budovou a vlakové čety obou souprav.

Z výchozí stanice jsme byli v celé jednotce pouze my, ovšem už po přejetí hranice a zastavení v první lotyšské stanici Lugaži se vlak začal pomalu zaplňovat. Cesta vedla přes na lotyšské poměry velká a turisticky významná města (Valmiera, Cesis, Sigulda), takže souprava byla slušně zaplněna úsekovou frekvencí a také cestujícími jedoucí až do cílové stanice. Krátce po třetí hodině jsme přesně podle jízdního řádu dorazili do Rigy. Nejprve jsme si ve vnitrostátní pokladně zakoupili jízdní doklady na zítřejší den pro úsek Riga – Daugavpils a v mezistátní pokladně na pozítří pro úsek Daugavpils – Vilnius, což bylo jediné možné železniční osobní spojení mezi Lotyšskem a Litvou.

Po úspěšném nákupu jízdenek jsme si v asijské restauraci, která byla součástí železniční stanice, dali vydatný oběd. Jízdenky i útratu v restauraci bylo možno platit bez potíží kartou, což vzhledem k faktu, že se ještě platilo Laty, bylo velmi výhodné a nebylo tak nutné měnit peníze za místní měnu (která jen tak pro zajímavost měla tehdy silnější kurs vůči naší koruně než Euro). Samotný komplex moderních budov železniční stanice v Rize (v originále Rīgas Pasažieru stacija) a blízké okolí je dle mého subjektivního názoru nejhezčí a nejmodernější železniční stavbou v celém Pobaltí. Poté jsme se šli ubytovat do hotelu Irina, kde jsme již předem měli zajištěn nocleh včetně snídaně. Tento hotel se nacházel prakticky naproti železniční stanici. Závěr dne jsme vyplnili podvečerní procházkou po rižském starém městě, jeho památkách a zajímavostech.

Další den (16.dubna 2013) jsme po kontinentální snídani formou švédských stolů sbalili věci, opustili hotel a vydali se navštívit pamětihodnosti ležící mimo rižské staré město. Kolem poledne jsme se vrátili na železniční stanici, kde jsme si dali oběd opět v asijské restauraci, nakoupili potraviny a šli jsme se podívat na nástupiště. Krátce před čtvrtou hodinou odpolední byla ke kusým kolejím přistavena souprava vlaku 864 „Dinaburga“ – což je jeden z mnoha historických názvů města Daugavpils. Tento vlak nás měl za něco více než tři hodiny dopravit z Rigy do Daugavpilsu (délka cesty 218 km). Byl tvořen dieselovou jednotkou opět z produkce rižského závodu, u každého vozu stály průvodčí, které dohlížely, aby nenastoupil nikdo bez platné jízdenky a místenky.

V 16:08 se dala souprava do pohybu přes rižská předměstí a rozsáhlou nákladní seřazovací stanici Škirotava směrem na východ. Po několika zastaveních ve větších městech nebo železničních uzlech jsme v 19:14 přijeli do cílové stanice Daugavpils. Ubytování jsme si zajistili v hotelu Aleksandria, který se nacházel nedaleko nádraží, což byla vzhledem k brzkému rannímu odjezdu následujícího dne nesporná výhoda. Večer jsme si už jen prohlédli zajímavosti a památky města a po desáté hodině večerní navštívili železniční stanici, kde nastávají „zajímavé“ manévry s osobními dálkovými vlaky přijíždějícími z Rigy a z Vilniusu. Probíhá zde manipulace s vozy a tvoří se relace Riga – Minsk a Riga – Sankt Peterburg. Poté jsme se vrátili do hotelu a snažili brzy usnout, protože nás další den čekalo brzké vstávání, cesta vlakem a návštěva Litvy.

Závěrem je možné stejně jako u Estonska železničním nadšencům a fanouškům, ale i všem ostatním zájemcům návštěvu Lotyšska vřele doporučit. Zajímavostí je opravdu dostatek a všichni si přijdou na své.

Prameny a odkazy: