Výlet po krušnohorských úzkokolejkách

23.7.2014 8:00 Pavel Stejskal

Naše malá skupinka fotografů z České Třebové dlouho dopředu plánovala další společný výlet za železnicemi. Původním záměrem bylo Švýcarsko, ale nakonec z tohoto výletu z časových důvodů sešlo. Na plánovaný termín, který se odvíjel hlavně od mojí dovolené, každému něco na poslední chvíli připadlo a bylo to více důležité.

Vypadalo to, že výlet nakonec snad ani neuskutečníme, ale souhrou různých okolností jsme ustanovili, že alespoň část původně uvažované doby využijeme k focení.Hlavním kritériem mělo být počasí, já navrhl několik možností, kam jet tak, aby bylo co fotit ve třech, či čtyřech dnech, které nám z původního termínu zbyly. Nakonec zvítězil návrh objet česko-německé příhraničí, kde se nachází několik úzkokolejek s parním provozem. Na sobotu však nehlásili žádné oslňující počasí, takže objetí několika úzkokolejných tratí tolik nevadilo. Kdyby se meteorologové netrefili a bylo by slunečno, dalo by se fotit i na hlavních tratích okolo Drážďan.

Brzy ráno 21.6.2014 jsme ve složení moje maličkost, Jirka Štembírek a Kája Hampl vyrazili Kájovou škodovkou do Svitav, kde k nám přistoupil Tomáš Sodomka. Pak nás čekala asi tří hodinová cesta do Drážďan. Cestou jsme sledovali vývoj počasí, ten nás nijak netěšil. Čím blíže k německým hranicím, tím bylo více zamračené. Před Drážďanami jsme odbočili z dálnice a naším prvním cílem se tedy stalo nádraží Freital Hainsberg. Zde jsme si v klidu prohlédli úzkokolejné nádraží. Pro mne nebyla návštěva této dráhy nic nového.

Výpravní budova ve Freital Hainsbergu © Pavel Stejskal

Stejně jako v prosinci 2013, kdy jsem zde byl naposledy, stála v kolejišti parní lokomotiva 99.1790, která je zde jako poutač. V nedalekém skladišti je dílna a garáže příznivců auto veteránů, a tak s parní lokomotivou se daly vyfotografovat dnes rovněž historická silniční vozidla, osobní auto Volha a stařičký traktor Normag, obě ve velice dobrém stavu. Nakoukli jsme rovněž do zdejší výtopny. Probíhalo zde provozní ošetření parní lokomotivy 99.1746 a na další koleji stála lokomotiva 99.1734, která se zde podrobovala velké opravě.

Měli jsme jedinečnou příležitost prohlédnout si sejmuté části rozvodu lokomotivy, na kterých se pracovalo, probíhala renovace kluzných částí ojnic a spojnic. Pak jsme vyrazili na trať pořídit nějaký traťový snímek. Přijeli jsme do Malteru a vyčkali na vlak do Dipoldiswalde. Obloha byla zatažená a ještě více se setmělo, jak jel vlak. První snímek jsem pořídil na mostě přes záliv místní přehrady. Po průjezdu vlaku jsme i my jeli do Dippoldiswalde. Zde parní lokomotiva 99.1771, kterou jsme před tím vyfotili u Malteru, dobírala vodu z vodního jeřábu.

Lokomotiva 99.1771 u vodního jeřábu v Dippoldiswalde © Pavel Stejskal

Pak objela soupravu a po nástupu cestujících odjel vlak zpět do Freitalu. My se rozhodli, že počkáme nedaleko Dippoldiswalde na další vlak, který měl přijet za dvě hodiny. Po průjezdu vlaku jsme znovu zajeli na nádraží do Dippoldiswalde, vyfotili objíždějící lokomotivu a zkusili pořídit ještě snímek kousek za Dippoldiswalde. Počasí bylo stále špatné. Dále jsme se zde tedy nezdržovali a vyrazili jsme na další úzkokolejnou trať. Tou je dráha Radebeul Ost – Radeburg, pro mne také známá. Do Radebeulu jsme dorazili ve chvíli, kdy přijel z Moritzburgu parní vlak.

Vyfotografovali jsme stroj 99.1789, který tohoto dne zde jezdil na osobních vlacích. Prohlédli jsme si venkovní expozici zdejšího muzea. Mezitím vlak odjel do Moritzburgu, nám to, ale příliš nevadilo, počasí bylo docela zlé, ještě horší než dopoledne. Navrhl jsem tedy jet se podívat do Moritzburgu. Zde jsme si prohlédli krásný zámek, který je u nás známý hlavně z filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku. Zámek jsme obešli, prohlédli zvenčí. Počasí nás stále přesvědčovalo, že fotit vlaky dnes už nebudeme. Rozhodli jsme se k návratu do ČR a najít Kájou vytipované ubytování v městečku Meziboří v kopcích nad Litvínovem.

Pohádkový zámek v Moritzburgu © Pavel Stejskal

Ubytování bylo skvělé, čisté a velice levné. Po ubytování jsme odešli na večeři do místní restaurace. Při večeři jsme spřádali plány na další den, kdy se zdálo, že podle předpovědi i večernímu počasí bude v neděli lépe. Ráno 22.6. jsme se probudili do kruté reality. Venku pršelo a tak jsme zvolili variantu navštívit další úzkokolejky v Krušnohoří. Tou první byla v současnosti muzejní dráha obnovená na tělese původní dráhy Wolkenstein – Jöhstadt. Obnovený úsek, který je provozován, vede z Jöhstadtu do Steinbachu.

Cestou k úzkokolejce se zdálo, že se počasí zlepší, ale jak jsme dorazili do stanice Steinbach, opět se zatáhla obloha černými mraky. Ve Steinbachu jsme vyčkali příjezdu vlaku z Jöhstadtu. Příjezd vlaku mě trochu zklamal, místo očekávané meyerky, tradiční lokomotivy pro tuto trať, byla v čele zcela jiná lokomotiva. Jednalo se o stroj 99.4511. Ten je dnes sice na zdejší úzkokolejce doma, ale původně pochází z pomořanských úzkokolejek, jezdila na dráze Rathenow – Nauen a byla vyrobena v roce 1899 v lokomotivce Krauss Mnichov. V roce 1966 ji ale rekonstruovali v dílnách v Görlitz do současné podoby.

99.4511 s vlakem z Jöhstadtu vjíždí do stanice Steinbach © Pavel Stejskal

Poté lokomotiva ještě jezdila na rujánských úzkokolejkách. Lokomotiva 99.4511 se při objíždění soupravy zastavila před místní vodárnou, která patří k fotogenickým místům na této trati, aby dobrala vodu. Pak najela na soupravu a vlak byl připraven k odjezdu. Vyfotografovali jsme odjezd ze stanice a pak jsme se dali nahánět vlak na trať. Stihli jsme jej vyfotit ještě dvakrát. Navštívili jsme také nádraží, lépe řečeno, to co z něj zbylo, v Jöhstadtu. Obnově celého nádraží překáží panelák, který zde vyrostl bezprostředně po uzavření dráhy a dnes je poloprázdný.

Původní budova nádraží stále stojí, možná se dočkáme, že vlaky budou jezdit až k ní. Nyní končí na improvizovaném nádraží vedle depa, které přežilo zrušení a následnou likvidaci. Ve výtopně odpočívaly mnou očekávané meyerky, stroje 99.1542 a 1590. Po odjezdu vlaku zpět do Steinbachu jsme se rozjeli naším autem k další podkrušnohorské úzkokolejce. Tou je stále živá a provozní dráha Cranzahl – Kurort Oberwiesenthal. První naší zastávkou bylo nádraží Hammerunterwiesenthal. Zde jsme vyčkali na příjezd parního vlaku do Cranzahlu. V čele parního vlaku byla lokomotiva 99.1773. Když vlak odjel, pokračovali jsme do Kurort Oberwiesenthalu.

Vlak z Cranzhalu na mostě před Kurort Oberwiesenthalem © Pavel Stejskal

Zde jsme zaujali pozici na vjezdu do stanice za ocelovým mostem a vyfotili příjezd vlaku z Cranzahlu. Na tomto vlaku byl stroj 99.1741. Stroj odejel do depa na ošetření a dobrání vody a my se přesunuli na druhý konec mostu, abychom zachytili odjezd vlaku z Kurort Oberwiesenthalu na pozadí místní hory Fichtelberg. Po odjezdu jsme se přesunuli opět ke stanici Hammerunterwiesenthal, na táhlou rovinu. I když se počasí zlepšilo, na průjezd vlaku z Cranzahlu nám slunce zalezlo. My jsme se za vlakem do Kurort Oberwiesenthalu nehnali, jeli jsme najít jiné místo k focení na druhý vlak. Našli jsme oblouk za stanicí Kretscham-Rothensehma.

Ani zde nám slunce nevysvitlo, i když se mraky již rozpadaly. Zkusili jsme parní vlak předjet a to se nám podařilo. Jeden snímek jsme pořídili ještě před stanicí Hammerunterwiesenthal a než vlak tuto stanici opustil, zaujali jsme pozici na místě, kde jsme fotili parní vlak před 2 hodinami. Na obou místech se konečně povedlo vyfotit tento vlak na slunci. Dále jsme se za vlakem už nehnali. Vydali jsme se zpět do Meziboří na ubytování. Cestou jsme se zastavili ve Vejprtech. Zde se nám naskytl děsivý pohled na trosky kdysi velké a výpravné nádražní budovy. Její větší část byla zbořena, sutiny však zůstaly na velké hromadě.

Z budovy zbylo jen torzo, z části opravené, z části nechané jen tak. Vypadalo to zde, jako kdyby právě skončila válka. Byl to šok, vždyť několik desítek metrů odtud funguje parní dráha s opravenými budovami, upraveným kolejištěm, vše ponechané bez necitlivého zásahu a funkční. Ve Vejprtech jsme vyčkali příjezd německého Desira a odjezd osobního vlaku do Chomutova. Cestou do Meziboří jsme udělali ještě jednu zajížďku. Vydali jsme se k zámku Jezeří. Tento zámek, stejně jako nedaleká obec Nový Jiřetín měly ustoupit povrchové těžbě hnědého uhlí. Nad zámkem je vyhlídka do širokého okolí a povrchový důl pod zámkem.

V pondělí 23.6. jsme opustili útulné ubytování v Meziboří a vydali jsme se opět do Německa. Naším cílem, který již nesouvisel s krušnohorskými úzkokolejkami, byla trať mezi Hoyeswerdou a Nieskami, vedoucí přes Weisswasser. Tam je také úzkokolejka, ale my jsme se věnovali hlavní trati, která letos sloužila jako odklonová trasa pro nákladní vlaky z Německa do Polska. Dopoledne však jel jen jeden, doprava byla zřejmě ovlivněna uplynulým víkendem. Odpoledne jsme pak zaujali místo blíže k Nieskám, kde jsme se nakonec dočkali dvou nákladních vlaků. Pozdě odpoledne jsme se vydali přes Zawidov a Liberec k domovu.