Po stopách přeshraniční trati Moldava - Holzhau

Železniční trať z Mostu na Moldavu (dnes trať č. 135) budovala společností Pražsko – duchcovské dráhy již od poloviny 70. let 19. století. První úsek Most – Osek byl zprovozněn 18.12.1876, následující úsek Osek – Hrob 15.5.1877, ale stavební práce pak na několik let utichly. Stavba koncového nejnáročnějšího úseku Hrob – Moldava se realizovala až v letech 1883 až 1884. V 60. letech 20. století byl pak počáteční úsek tratě z Mostu až k Louce u Litvínova kompletně přeložen vlivem důlní činnosti.

Celý saský úsek trati Nossen – Freiberg – Holzhau – Moldava na železniční mapě z roku 1902;
zdroj: wikipedia

Na saské straně hor práce probíhaly podobným tempem. Z uzlu Freiberg na magistrále Drážďany - Plavno (Plauen) vyjely první vlaky do stanice Lichtenberg 8.7.1875. Jednalo se o prodloužení trati Nossen – Freiberg otevřené 15.7.1873. Následovaly úseky Lichtenberg – Mulda (2.11.1875) a Mulda – Bienenmühle (15.8.1876). Přeshraniční úsek Bienenmühle – Moldava dlouhý 13 km byl uveden do provozu 6.12.1884 nejprve jen pro nákladní dopravu. Osobní doprava byla zahájena až 18.5.1885.

V období 2.světové války byly český i saský úsek spojeny v souvislou trať Nossen – Most
s označením 169f, jak uvádí jízdní řád z roku 1944

Po 2.světové válce byla přeshraniční doprava zastavena. Vzhledem k tomu, že státní hranice se nachází hned za zhlavím stanice Moldava, prakticky celý český úsek trati je dodnes v provozu, byť skomírajícím. Na německé straně hranice se provozovaný úsek postupně od hranice vzdaloval. Deutsche Reichsbahn provozovala nákladní dopravu do stanice Hermsdorf-Rehefeld vzdálené necelé 3 km od Moldavy ještě do roku 1972. Od té doby byla veškerá doprava ukončena ve stanici Holzhau vzdálené necelých 9 km od Moldavy. Od roku 2000 zajišťuje provoz na trati Freiberg – Holzhau společnost Freiberger Eisenbahngesselschaft a je zde zaveden dvouhodinový takt. Počáteční saský úsek Nossen – Freiberg dnes slouží už jen nákladní dopravě.

K realizaci výpravy za pozůstatky trati Moldava – Holzhau jsem se rozhodl naprosto neplánovaně v sobotu 26.7.2014 dopoledne. Protože při využití vlakových spojů na Moldavu bych měl pouze 3 hodiny na to, abych se prošel z Moldavy do Holzhau a zpět, což by z výpravy dělalo spíše vytrvalostní běh, rozhodl jsem se raději využít pro dopravu z mého bydliště v Teplicích na Moldavu autobusovou linku MHD Teplice č. 145, která o víkendech zajíždí na Moldavu 3x denně. Konstrukce jízdního řádu linky č. 145 mi dávala na procházku do Holzhau a zpět o hodinu více a také mi umožňovala nevracet se při zpáteční cestě z Holzhau až k moldavskému nádraží, ale nastoupit na autobus č. 145 už na dolní Moldavě, kde má konečnou, a z Holzhau je to sem asi o 2,5 km blíž.

Stanice Moldava, pohled od hraničního mostu © Marek Vojáček

Autobus č. 145 mě vyvezl do hor na zastávku „Moldava, rozc.st.hranice“, která se nachází poblíž moldavského nádraží. Před druhou hodinou odpoledne už jsem stál na hraničním mostě silničního přechodu Moldava – Neurehefeld, pod kterým prochází státní hranice a také pod ním končí koleje trati č. 135. Na německém území je trať již snesena. Od hraničního mostu jsem se tedy vydal prozkoumat pozůstatky zrušeného spojení do Holzhau.

Úsek Moldava - Hermsdorf-Rehefeld s posekanou trávou © Marek Vojáček

Těleso trati je v zimě využíváno běžkaři a v létě cyklisty, takže je vyčištěné od náletových dřevin. Dokonce tu byla v době mé procházky posekaná tráva až do stanice Hermsdorf-Rehefeld.

Viadukt před stanicí Hermsdorf-Rehefeld © Marek Vojáček

Státní hranice vede jen pár (desítek) metrů nalevo od trati, takže jsem skoro celou cestu, pokud to stromy dovolily, viděl domů do Česka. První vetší stavba na trati se objevuje krátce před stanicí Hermsdorf-Rehefeld. Jedná se o menší viadukt nebo spíše nadjezd.

„Kolejiště“ stanice Hermsdorf-Rehefeld, v pozadí je hotel © Marek Vojáček

V obvodu stanice Hermsdorf-Rehefeld se nacházejí různé železniční artefakty: návěstidla, vodní jeřáby, dvojkolí, šturc... Také je zde ale i hotel postavený až po zrušení tratě. Výpravní budova je však dobře udržovaná, pravděpodobně je obydlená a v části je restaurace.

Místní zajímavostí je vysazování svatebních stromů podél trati a na náspech kolem. Novomanželé vždy zasadí strom, u kterého je cedulka s jejich křestními jmény a datem svatby.

Trať pokračuje dál lesem © Marek Vojáček

Objevuje se další mostní stavba © Marek Vojáček

Po dalších asi 2 km u soutoku Jeleního potoka, který tvoří státní hranici, a Moldavského potoka je z náspu vidět přibližující se cestu z dolní Moldavy a v dálce také několik domů na dolní Moldavě. Následuje dalším pár set metrů chůze a z trati je vidět pěší hraniční přechod Moldava – Holzhau. Potom už se objevují zbytky mostu přes Moldavský potok, kde se také trať kříží s pěší stezkou Moldava – Holzhau.

Zbytky mostu přes Moldavský potok © Marek Vojáček

Z těchto míst pak trať pokračuje k osadě Teichhaus a na tělese trati je cesta se zpevněným povrchem. Ten však končí pár set metrů za osadou a dál je na trati opět jen tráva a tentokrát nesekaná.

Úsek Teichhaus – Holzhau © Marek Vojáček

Kousek před Holzhau kříží trať silnice a stojí tu i bývalý strážní domek u přejezdu. Ten je dnes neobývaný, ale ještě poměrně zachovalý. Za bývalým přejezdem se objevují koleje.

Dnešní konec trati od Freibergu © Marek Vojáček

Po kolejí jsem pokračoval dalším několik stovek metrů a konečně dorazil do stanice Holzhau. Nachází se tu dvě koleje, nástupiště, přístřešek pro cestující a původní výpravní budova, která se dnes již nepoužívá a je zabedněná.

Stanice Holzhau © Marek Vojáček

Po prohlídce mojí, pro tento den, cílové stanice zbývala už jen cesta zpět. Zvolil jsem pohodlnější chůzi po silnici až za Teichhaus, kde odbočuje pěší stezka na dolní Moldavu. V těch místech jsem se také vzdálil od tělesa bývalé železnice a překročil státní hranici. Na českém území moje kroky pokračovaly na dolní Moldavu.

Dolní Moldava, jezírko © Marek Vojáček

Na dolní Moldavě se v letech 1957 až 1994 nacházel fluoritový důl. Důlní drážka měla rozchod 450 mm. Ovšem dnes, 20 let po uzavření dolu, tu díky rekultivaci není po dolu ani památky. Ve svahu kopce „Nad Moldavou“ bývaly vstupy do štol, ale dnes už nejsem schopen určit jejich přesnou polohu. V místě kde býval areál podniku „Rudné doly“ jsou dnes dvě jezírka a celkově to tu dnes působí, jako by tu ani nikdy žádný důl nebyl.

Dolní Moldava, památka na fluoritový důl © Marek Vojáček

Po zhruba 15 km chůze mě velmi potěšila místní restaurace s výborným gulášem, kde jsem si zkrátil čekání na autobus. Z dolní Moldavy mě potom svezl do Teplic opět městský autobus č. 145.

Odkazy:

1. Bahnstrecke Nossen–Moldau – Wikipedia
2. Moldavská horská dráha – Wikipedie
3. Pražsko-duchcovská dráha – Wikipedie
4. Freiberger Eisenbahngesellschaft mbH
5. Cyklotoulky: Moldava, Krušné hory - iVysílání - Česká televize

Úvodní snímek: Dnešní konec tratě u Holzhau © Marek Vojáček