Pod Matterhornem podruhé

Ta je velkým lákadlem pro statisíce turistů z celého světa. Je to pro mnohé nejhezčí hora celých Alp. Gornergat je jedno z dostupných míst, kam se mohou turisté pohodlně dostat vlakem, odkud je pohled na majestátní Matterhorn. Samotný Matterhorn je však pro téměř všechny návštěvníky Zermattu nedostupný, je výzvou pro zkušené horolezce. Obyčejný turista se na vrchol bez horolezecké výbavy a zkušeností nedostane a tak nezbývá, než si velikána, jehož vrchol dosahuje 4478 metrů nad mořem, prohlížet z přístupných míst. Na Gornergrat jsme tehdy vyrazili stejně jako mnoho turistů již zmíněnou ozubnicovou drahou Gornergratbahn (GGB).

Ten den byl, co se týče počasí vyvedený, ale Matterhorn se již dopoledne začal halit do mraků, odpoledne se pak i sluníčko schovalo do přibývající oblačnosti. Druhý den již od rána pršelo, vlastně lilo jak z konve. Pršelo tak intenzivně, že pozdě odpoledne se řeka Vispa protékající Zermattem, začala vylévat po silnici, která lemuje nábřeží. Nám nezbylo zůstat na hostelu, kde jsme byli tenkrát ubytováni, na turistiku, či fotografování nebylo pomyšlení. Večer přestalo pršet, ale předpověď počasí nebyla ani na další den příznivá. Navíc další den jsme zklamáni nepřízní počasí již Zermatt ráno opustili. Nicméně jsme si s manželkou slíbili, že pokud to půjde, do Zermattu se znovu vrátíme.

Matterhorn z okna vlaku na Gornergrat (24.9.2014) © Pavel Stejskal

Pro letošní návštěvu Švýcarska jsme zvolili dny 23. – 26. 9. 2014. Zvolili jsme podzimní termín, kdy i v této turistické oblasti hlavní sezóna konči, je zde již méně turistů a také počasí by mohlo být stabilnější. K odjezdu jsme se rozhodli doslova na poslední chvíli, podle aktuální předpovědi počasí. A švýcarské meteorologické weby se shodovaly, že nás čeká několik slunečných dnů a tak cesta na Zermatt byla otevřená. První den jsem se věnoval fotografování na Gotthadské dráze, vlastně na velmi známých místech v okolí Wassenu. Další den, tj. 24. 9. jsme přijeli do Zermattu.

Naše batohy jsme uložili do úschovní skříňky. Při vkládání do skříňky se vyskytl problém. Po uzavření a vhození příslušného obnosu, počítač chvíli přemýšlel, pak vrátil peníze a skříňku otevřel. Po několikerém pokusu o znovu uzavření skříňky, vyzkoušeli jsme jich hned několik, se náhle objevili dva zaměstnanci, kteří kontrolovali jednotlivé počítače u úschoven. Otevřeli tedy i příslušný počítač a zjistili, že podavač, který nám měl vydat úschovní žeton, nefunguje. V té chvíli bylo odhadem asi 40 skříněk mimo provoz. Museli jsme tedy změnit skříňky a batohy nacpat do menší. Pak už jsme nalehko mohli opustit nádraží Matterhorn Gotthardbahn (MGB) a přes ulici vstoupit do vestibulu nádraží Gornergratbahn (GGB). Právě včas, protože vlak na Gornergrat měl odjíždět za 2 minuty.

Nádraží GGB V Zermattu s jednotkou 3081 (24.9.2014) © Pavel Stejskal

Rychle koupit jízdenky a pak přes turniket vstoupit na nástupiště, kde stála jednotka GGB Bhe 4/8 č. 3053, kterou vyrobila lokomotiva SLM v roce 1993. Souprava však byla složena ze dvou jednotek, postrková byla mladší jednotka Bhe 4/6 čísla 3081. Ta byla vyrobena v roce 2006 firmou Stadler. Nakonec jsme měli ještě chvíli čas, proti nám dojel ještě nákladní vlak s cisternou. Vlak byl zaplněn asi z poloviny, zde bylo vidět, že hlavní letní sezona roku 2014 je minulostí. Po 33 minutách jízdy jsme dorazili pod vrchol Gornergrat na stejnojmenné nádraží. To je tvořeno dvěma kusými kolejemi a menší kamennou výpravní budovou. Přes turniket, kde je nutno předložit kontrolnímu čipu jízdenku, pak lze opustit nástupiště a vydat se na vyhlídku nad hotelem a observatoří.

Já spěchal na lávku nad nádraží, abych využil krásného slunného dne, Matterhornu bez mraků a odjíždějící jednotku z Gornergratu do Zermattu. Jak jsem již uvedl, největší lákadlo je mohutný a nepřehlédnutelný Matterhorn, ale také okolní hory, pokryté i na podzim ledem a sněhem a pohled stojí za to. Turisté zde mohou odpočinout na několika lavičkách, k dispozici jsou i dalekohledy. I na podzim jsou mezi turisty zastoupeni početně Asiaté, hlavně Japonci všech věkových kategorií, dále jsou nepřehlédnutelní švýcarští penzisté, z nichž mnozí jsou i přes svůj věk vitální a klidně absolvují i turistický výstup po širokém okolí. Mezi babylonem jazyků, jsme zaslechli i slovenštinu, tentokrát jsme zde ale nepotkali žádného Čecha.

Jednotka GGB 3054 na Gornergratu (24.9.2014) © Pavel Stejskal

V hotelu lze kromě občerstvení navštívit několik obchůdků, nechybí zde ani prodejna suvenýrů, s množstvím pohlednic, průvodců, přívěšků, čepic, hrníčků atd., na kterých převládá hlavně Matterhorn a švýcarská vlajka. Pod hotelem je malá kaplička. Hned pod nádražím Gornergrat je bohatý turistický rozcestník. Zde se každý může rozhodnout podle času a nabídky turistických túr. Nás lákala cesta k Riffelsee. Cestou jsem také fotil jedoucí vlaky na Gornergrat a snažil jsem se do záběru dostat hlavně Matterhorn. U jezera Riffelsee jsme poobědvali z vlastních zásob a udělali snímky Matterhornu a jeho odraz na hladině jezera. Odtud jsme vykročili po turistické stezce a sestupovali do údolí k Zermattu. 

Cestou jsme měli možnost pozorovat také zdejší horská zvířata - sysly. Na chvíli jsme se zastavili u nádraží Riffelberg, kde jsem stihl vyfotit manipulační vlak. Jeho hnací vozidlo tvořila motorová část elektrické jednotky 3062, upravená jako lokomotiva se služebním prostorem. Manipulační vlak zde přistavoval nákladní vůz s kontejnery na suť z nedaleko opravovaného hotelu. Pak jsme pěšky sestupovali do údolí až k hotelu Riffelalp. K tomuto hotelu jezdí od stejnojmenné zastávky GGB akumulační tramvaj a drážka je před hotelem zakončena smyčkou.

Akumulátorová tramvaj v Riffelalpu (24.9.2014) © Pavel Stejskal

Tramvají s přívěsným vozem se vozí hosté a jejich zavazadla, ale také zásoby do hotelu i odpadky z hotelu ke stanici GGB, kde je pak naložen na nákladní vlak a svezen k odvozu k další recyklaci. Když jsme dorazili pozdě odpoledne do Zermattu, vyzvedli si naše bágly z úschovny, tentokrát bez problému a vydali se k našemu ubytování v hotelu Holiday od nádraží asi 10 minut chůze. Ubytování jsme měli tentokrát luxusnější (samozřejmě i dražší) než v roce 2011. Pěkný útulný pokoj s koupelnou a velká pohodlná postel nás překvapily. Byli jsme unavení a tak po večeři a koupeli jsme zalezli do peřin a bohatě se vyspali.

Ráno bylo pošmourné, v noci pršelo a navíc okolní hory zakrývala mlha. Svůj prvotní záměr, vyrazit prvním vlakem GGB do stanice Riffelalp, kde jsem plánoval vyfotit vlaky z a na Gornergrat na pozadí s Matterhornem jsem zavrhl a dopřáli jsme si tedy ještě hodinu lenošení v peřinách. Mlha se zdála, že polevuje a tak jsme nakonec vyrazili na nádraží GGB. V Riffelalp byla ale mlha jako zeď, přesto jsme se vydali na trať. Mlha chvílemi slábla a z ní začaly vylézat špičky okolních hor. Slunce chvílemi vyhrávalo, aby se v zápětí z údolí nad Zermattem vyvalily další mlhy. Nakonec mlha ustoupila a ukázalo se slunce. Také Matterhorn si s námi hrál chvílemi na schovávanou, hlavně, když jel vlak.

Vlak z Zermattu na Gornergrat, Matterhorn se opět halí do mlh (25.9.2014) © Pavel Stejskal

Ale i zde dokázalo slunce mlhy rozbít a tak jsem pořídil snímky jako z katalogů. Slunce svítilo asi hodinu, pak se opět přihnala další mlha a my se vydali po turistické stezce zpět do údolí. Tentokrát ne do Zermattu, ale k lanovce do Furi. Když jsme zdolali příkrý sráz pod Riffelalpem, opět se mlha rozestoupila a znovu vysvitlo slunce, tentokrát už definitivně. Udělal se krásný a příjemný den, který jsme věnovali prohlídce okolních hor a přírody. Ve Furi jsme se rozhodli, že využijeme lanovku k jezeru Schwarzsee ve výšce 2583 metrů. Slunce krásně hřálo, kromě vyhlídky na Matterhorn, byl odtud také překrásný výhled na Zermatt hluboko v údolí, okolní hory i na Gornergrat, kde jsme byli den před tím.

Ani zde nechybí kaplička, zde zasvěcena Panně Marii Sněžné. Kaplička je hned na břehu jezera, ve kterém se u hladiny vyhřívalo množství drobných rybek. Pěšky se nám od Schwarzsee už do údolí nechtělo, sjeli jsme tedy lanovkou zpět do Furi, odkud byla cesta do Zermattu již z mírného kopce trvající cca hodinu. V Zermattu jsme se stavili na výbornou kávu a já pak zanechal manželku před nádražím. Zatím co ona krmila místní vrabčáky, já fotil příjezd Glacier Expresu. Ten přijel s asi 5 minutovým zpožděním, právě ve chvíli, kdy slunce zalezlo za vysoký masív hor. Ještě jsme provedli v obchodním domě naproti nádraží nákup na příští den a vydali se opět k našemu hotelu, abychom zde přenocovali.

Náš pokoj v hotelu Holiday  (24.9.2014) © Pavel Stejskal

Další den jsme pak hned ráno Zermatt opustili. Ještě před odjezdem jsem znovu fotografoval ranní provoz na nádraží MGB. Kromě vlaků s tisíci turistů z celého světa sem přijíždějí také nákladní vlaky. V Zermattu a okolí je kromě několika výjimek zakázaný vjezd aut a tak drtivá většina potravin, zboží, stavebního materiálu, topného oleje a dalších komodit potřebných pro běžný chod turistického centra se vozí právě železnicí. Pro zdejší obchody i pro kuchyně hotelů se vozí zboží v kontejnerech s chladicími jednotkami. I přes to, že nádraží MGB v Zermattu není nijak velké, stačí se zde přeložit zboží pro celé město. K tomu slouží jen dvě koleje pro nákladní vozy, které se jednak vykládají na volném prostranství, tak u rampy skladiště.

Zde jsou jednotlivé zásilky naložené na malé elektrovozy. Ty jsou nakonec všudy přítomné po celém Zermattu, každý hotel má své mikrobusy, obchody zase náklaďáčky a stavební firmy jimi vozí své dělníky i materiál, mikrobusy zde jezdí jako městská doprava. Autobusy i osobní auta zůstávají pod Zermattem v obci Täsch na parkovištích, to poslední je na okraji Zermattu. Kolejiště nádraží MGB je spojkou propojeno s nádražím GGB, takže vozy určené se zbožím pro stanice na této trati zde přes ulici přepraví malá třínápravová motorová lokomotiva MGB Gm 3/3 – 72. Ta byla vyrobena lokomotivkou Moyse Paříž v roce 1975.

Motorová lokomotiva MGB Gm 3/3 – 72 na nádraží Zermatt (25.9.2014) © Pavel Stejskal

Odkazy:

1. Matterhorn – Wikipedie
2. Zermatt – Wikipedie
3. Matterhorn Gotthard Bahn – Wikipedie
4. Gornergratbahn – Wikipedie