Křest knihy „Literáti na trati“

A tak se v této knize sešli rozdílní lidé nejen prací na železnici, ale také tvorbou. Mezi autory jsou lidé, píšící pohádky, příběhy ze života, fejetony, cestopisy a třeba i básně. Několik autorů rovněž doplnilo knihu vlastními kresbami, nebo fotografiemi. Mezi píšícími železničáři jsou také ženy, profesně jsou zde zastoupeni strojvedoucí, vlakvedoucí, výpravčí, zabezpečovák, revizor, ale také několik železničářů na penzi. V knize je každý s autorů představen krátkým životopisem, nebo alespoň seznámení s jeho tvorbou a je doplněno podobenkou každého s autorů.

František Tylšar si s myšlenkou shromáždit a představit v knize píšící železničáře pohrával několik let a nebylo snadné vše vymyslet, zorganizovat a dotáhnout celé dílo do zdárného konce. Jeho několikaleté úsilí bylo korunováno dne 22. října tohoto roku ve vládním salónku železniční stanice Praha hlavní nádraží. Začátek křtu knihy Literáti na trati se pozdržel, protože železnice neměla zrovna svůj šťastný den. Právě vlak, který měl dovézt autora, měl dost velké zpoždění. A tak zatím co všichni přítomní, jejichž vlaky měly zpoždění menší či přijely na čas (můj případ), mohli poslouchat hudbu v podání Řehečského kvarteta.

K poslechu hrálo „Řehečské kvarteto“ © Renáta Stejskalová

Nakonec opožděný vlak od Českých Budějovic dorazil a František Tylšar mohl zahájit křest knihy. V úvodním slově shrnul své úsilí vytvořit tuto knihu a poděkoval dalším spoluautorům i mediálním partnerům. Bez nich by také tato kniha nevznikla, jak jsem již zmínil, právě drážní periodika vyzvala píšící železničáře, aby se autorovi ozvali. Pak došlo na představení jednotlivých spoluautorů knihy – všech podle abecedy. Každý z nich promluvil několik slov o své literární práci. Mnozí z těchto spoluautorů se právě zde setkali poprvé. Někteří se však z různých důvodů nemohli dostavit a omluvili se. Tyto autory tak musel představit František Tylšar.

Každý z 18 autorů, včetně pana Tylšara má svůj životní příběh, který je nějakým způsobem spojen se železnicí, pro někoho celoživotní pracovní záležitost, pro někoho jen jedna epizoda života, jiní se opakovaně za různých situací na železnici vraceli. Každý z autorů nastínil způsob, jak se ke psaní dostali, jedni pro potřeby své rodiny a dětí, třeba pohádky, jiní mají nutkání sepsat své rodinné či pracovní zážitky z uhlu svého pohledu i naturelu. Další spojili své cestovatelské a fotografické vzpomínky, jiní pak svůj literární talent předávají prostřednictvím básní. Někteří vydávají své práce knižně, jiní publikují v novinách a časopisech, další na internetu, ale někteří píší „do šuplíku“, či pro potřeby svých nejbližších.

Zahájení křtu knihy, v čele sedí autoři knihy © Renáta Stejskalová

Po představení jednotlivých autorů knihy, jak přítomných, tak i nepřítomných, vystoupila předsedkyně Svazu spisovatelů paní Dr. Františka Vrbenská. Ocenila dílo, které zde bylo křtěno, a vyjádřila spokojenost, že i v dnešní době mobilů, počítačů, tabletů a internetu zůstávají Češi národem písmáků. Ve svém proslovu zmínila prostředí okolo železnice, která má svoji osobitou atmosféru a kterou mnohdy cestující ani nevnímají a spíše přehlížejí. Pak před hosty a autory předstoupil Dr. Radim Uzel, mimo jiné místopředseda Obce spisovatelů a hlavně kmotr knihy Literáti na trati.

Ve svém proslovu zmínil zážitek z mládí, který se mu stal při cestě vlakem a ovlivnil v budoucnu jeho profesi. Železnice tak vlastně nepřímo nastartovala dráhu dnes uznávaného doktora sexuologie. Nakonec došlo k samotnému křtu knihy. Protože se však knihy s tekutinami všeho druhu nesnášejí, nebyla kniha polita šampaňským. Nakonec ještě vystoupila zástupkyně Klubu za starou Prahu. Rovněž zhodnotila kladně přínos píšících železničářů a obdivně poukázala na prostředí, ve kterém se křest knihy uskutečnil. 

František Tylšar a Dr. Radim Uzel při křtu knihy © Renáta Stejskalová

Přes to, že se zajímá o Prahu a její historii, poprvé měla možnost navštívit tento salónek a prohlédnout si výzdobu i obrazy. Vládní salónek je v secesním slohu, vyzdobený malbami Prahy od malíře Václava Jansy a krajinné obrazy jsou od malíře Viktora Strettiho. Křest knihy Literáti na trati byl ukončen autogramiádou a společnou fotografií přítomných autorů. Pak ještě vystoupil jeden z autorů knihy, Martin Vídeňský, který představil ještě autora snímku na titulní straně knihy. Tím je profesionální fotograf z Letohradu Petr Pulc. Nápad i snímek samý plně vystihuje titul knihy.

Nyní dochází i na to, proč se o této knize obšírněji zmiňuji. I já patřím mezi 18 spoluautorů této knihy. Ozval jsem se na výzvu Františka Tylšara, uveřejněnou minulý rok v časopise Cargovák. Následovala korespondence po mailu, František Tylšar si nakonec vybral z našich internetových stránek dvě moje vyprávění. To první povídání vzniklo v roce 2011 a jmenuje se Retro 1981 – aneb co se dalo vyfotit v tomto roce. Text je vlastně seznámením s mým vlastním prvním fotoaparátem a počátky mého fotografování. Na našich stránkách je pochopitelně celá řada snímků z toho roku, v knize je jen výběr. Druhé vyprávění se jmenuje Kořenovské zubačky, Zde je vlastně vzpomínka na doby, kdy jsem u železnice začínal jako učeň ČSD právě na učilišti v Kořenově. Opět doplněno několika mými snímky.