Mimořádné jízdy za jízdním řádem

8.12.2014 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Tedy ne že by ty mé dvě cesty, které daly vzniknout tomuto reportážnímu ohlédnutí, byly mimořádné samy o sobě, na tiskové konference k novému jízdnímu řádu jezdím každoročně, ale první z nich byla postižena „mimořádností v dopravě“ a při druhé jsem leccos mimořádného zaznamenal. A tak využívám možnosti podělit se o své zážitky, z nichž jeden opravdu mimořádný byl; alespoň pro mne.

19. listopadu jsem se vydal do Prahy na úvodní tiskovou konferenci k jízdnímu řádu na nadcházející železniční rok, jak už víte z příslušného souhrnného článku. V něm jsem asi opomněl zdůraznit, že období jeho platnosti bude poznamenáno četnými výlukami železniční dopravy, neboť Správa železniční dopravní cesty se rozhodla v roce 2015 investovat do oprav a modernizace tratí nemalé prostředky, jak si už před časem povšimla i některá média. Jakoby „upoutávkou“ na tento jev byla výluka, jež měla postihnout mou cestu, a to v úseku mezi Poděbrady a Chlumcem nad Cidlinou. Naštěstí až při zpáteční jízdě, jak bylo zřejmé z jejího popisu.

Informace o výluce na trati 020 v odbavovací hale královéhradeckého hlavního nádraží
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Takže cesta rychlíkem Kyšperk z metropole východočeské do té celostátní probíhala celkem v pohodě, pomineme-li zpoždění, které vlak nabral právě při průjezdu opravovaným úsekem mezi Převýšovem a Dobšicemi nad Cidlinou, jež pak do Nymburka dosáhlo hodnoty 10 minut, v další dráze spoje ovšem o něco stažených. I kdyby bylo zpoždění větší, neměl jsem důvod k obavám, protože pěší přesun z pražského hlavního nádraží do sídla vedení Českých drah, kam jsem byl zván až na hodinu desátou, podle mých zkušeností netrvá ani půl hodiny a tentokrát mne navíc drobný deštík zrovna nepopouzel k tomu, abych se nějak loudal.

Tentokrát mi to k budově někdejšího Ministerstva železnic trvalo jen 25 minut
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A neloudal jsem se ani při zpáteční cestě, protože jsem chtěl stihnout rychlík s odjezdem krátce po poledni, abych nemusel v hlavní městě pobýt dobu delší než nezbytně nutnou – počasí se spíš zhoršilo a mne čekala doma jakási práce. Jen jsem se krátce stavil na Masarykově nádraží a u pokladen na nádraží hlavním, abych zjistil, zda se už prodávají nové jízdní řády (na rozdíl od let minulých nikoliv) a mazal jsem na 6. nástupiště, odkud obvykle odjíždějí rychlíky směr Hradec Králové. Bylo tomu tak i tentokrát a zanedlouho po mém příchodu byla, poměrně brzy, přistavena souprava toho mého, jíž jsem ale měl cestovat jen do Poděbrad.

163.215-7 přistavuje R 927 „Cidlina“ Praha hl.n. - Trutnov hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Myšlenka na NAD v úseku do Chlumce nad Cidlinou mne pochopitelně neplnila nadšením, zvláště když jsem proti svým zvykům měl krom batůžku na zádech a fotobrašny přes rameno ještě igelitku s neskladným nástěnným kalendářem ČD, jímž jsem byl obdařen na tiskové konferenci. Někteří cestující na tom ovšem byli pochopitelně mnohem hůř. V každém případě jsem byl zvědav, jak bude ta nevítaná „kulturní vložka“ zajištěna. Jestliže jsem měl jakési obavy, ukázali se lichými. Na peronu poděbradského nádraží nás výpravčí navigoval stanoveným směrem a na ulici v jeho díle pokračoval označený informátor. Autobus se dostavil za chvíli.

Autobus NAD přijíždí na zastávku před poděbradským nádražím © PhDr. Zbyněk Zlinský

A jen co se otevřely jeho dveře, začaly se dít věci, které jsem doposud při takovéto příležitosti nezažil. Řidič vystoupil, požádal nás o strpení a začal z příslušného prostoru vykládat zavazadla cestujících, kteří vystupovali, a poté se věnoval činnosti opačné. Když jsme byli všichni na palubě jeho vozu, přivítal nás po vzoru kapitánů letadel jménem svého zaměstnavatele a seznámil nás s trasou jízdy i organizací přestupu v jejím cíli, to vše česky a anglicky. Podobně tomu bylo v Chlumci nad Cidlinou, kde si navíc při vykládce bagáže našel čas, aby mi poděkoval za můj zájem o jeho společnost, když nemohl přehlédnout mé fotografování.

Nevšední řidič v akci před chlumeckým nádražím © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzhledem k tomu, že jsem právě kvůli tomu zaujal místo v první řadě sedadel, mohu dodat, že ten mladý muž se ve svém povolání doslova našel. Občas totiž během cesty cosi prohodil ke své známé, jež seděla za ním, a vše, co pronesl, ukazovalo jeho bytostný zájem o autobusovou dopravu a co nejlepší službu jejím cestujícím. Snad mu ten zápal vydrží po celý jeho pracovní život a nedopadne jako mnozí jeho kolegové, kteří takovou čest svému povolání nedělají. S těmito myšlenkami jsem absolvoval poslední úsek své cesty, delší proti jízdnímu řádu o pouhých 11 minut, které však vlaku na odjezdu „smazal“ odpadnuvší přepřah lokomotiv.

„Pokračovací“ soupravu R 927 vedl stroj nezávislé trakce už z Chlumce nad Cidlinou
© PhDr. Zbyněk Zlinský

25. listopadu jsem cestoval pro změnu do Ústí nad Labem, opět za účelem, popsaným v už výše odkázané souhrnné stati, jejíž součástí je také minireportáž z tamní tiskové konference. Ta se konala ve výpravní budově železniční stanice Ústí nad Labem západ, tedy na místě, jemuž jsem věnoval svou pozornost už při svých návštěvách předchozích, naposledy v roce minulém. A jako tehdy, i letos jsem po skončení hlavní náplně své cesty vyrazil na ústecké hlavní nádraží. Jenže tady trochu předbíhám, protože cosi mírně zajímavého jsem zažil už cestou z jednoho polabského krajského města do druhého, takže se k ní musím ještě vrátit.

163.217-3 v čele R 950 „Bohumil Hrabal“ Hradec Králové hl.n. - Praha hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Toto mé cestování začalo stejným způsobem, jako ono předchozí, jen o hodinu dříve. Vyhledávač IDOS mi velel přestoupit v žst. Nymburk hlavní nádraží a i když jsem tak mohl stejně dobře učinit v Poděbradech nebo v Lysé nad Labem, rozhodl jsem se standardní spojení dodržet, protože na nymburském nádraží toho bývá k vidění víc. I když tentokrát mi šestiminutové zpoždění čekání na přípojný rychlík zkrátilo, přece jen jsem při něm pár nikoliv zanedbatelně zajímavých snímků pořídil. Jejich vadou na kráse ovšem byla pošmourná obloha, provázející mé cesty do Ústí nad Labem už skoro tradičně, která také oddálila příchod denního světla.

80-30 005-0 v čele přijíždějícího R 794 Kolín - Ústí nad Labem západ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se tak celkem v pohodě dočkal svého návazného spoje a pohodlně se usadil, jak jinak, v syslovi, s ubývajícími kilometry do cíle jeho běh začal být méně plynulý. Pro jakési práce na trati jsem nabírali zpoždění, které se ve Všetatech umocnilo a na odjezdu dosáhlo hodnoty takřka čtvrthodinové. Ten nárůst způsobilo čekaní na opožděný přípoj od Prahy, což nám dokonce přišel oznámit člen mobilního personálu, jímž se od 1. října stal někdejší příslušník vlakového doprovodu, dříve vlakové čety, zkrátka průvodčí. Bohužel trochu pozdě mne napadlo nucené přestávky využít k letmé dokumentaci stanice, o níž tu nedávno byla řeč.

R 794 Kolín - Ústí nad Labem západ při čekání na přípoj ve Všetatech © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tak či onak, nakonec jsem do cíle své cesty dorazil včas a před odchodem na tiskovou konferenci ve výpravní budově ještě stihl před ní cosi zachytit na svou paměťovou kartu. Po splnění svého „služebního“ poslání jsem se, jak už bylo naznačeno výše, na západním nádraží nezdržoval a vydal se přes město na nádraží hlavní. Vzhledem k tomu, že tentokrát mne kupodivu nesmáčela z nebe padající tekutina, přesouval jsem se zvolna a přitom dokumentoval místní trolejbusy, údajně nejstarší u nás. Zvlášť, mají-li v dohledné době začít mizet, jak zaznělo v médiích. Nijak jsem na ně nečíhal, fotografoval jsem to, na co jsem cestou narazil.

Trolejbus 15Tr02/6 č. 504 linky 52 přijíždí na Mírové náměstí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po příchodu na hlavní nádraží jsem jen letmo zaznamenal změny, k nimž došlo (či nedošlo) od mé loňské návštěvy a vydal jsem se na nástupiště, odkud jsem chtěl fotografovat čilý (jak jsem doufal) provoz. Mé naděje v podstatě zklamány nebyly, a to jsem ještě určitě o cosi projíždějícího přišel, když jsem se na chvíli vydal na lávku mezi nádražím a nábřežím. Nemá smysl zde vypisovat, co vše na paměťovém médiu mého přístroje utkvělo, výsledky mého krátkého, ale vydatného snažení najdete v připojené galerii snímků. Cosi mimořádného přinesl pravidelný provoz osobní dopravy (viz úvodní snímek), ale ani vozidla projíždějící nezklamala.

„Traxx“ LTE projel kolem mne, přejel Labe a skončil pod Sřekovem © PhDr. Zbyněk Zlinský

Co však málem zklamalo, byl příjezd EC 378 Slovenská strela, jehož čas odjezdu na informačním panelu zdobilo půlhodinové zpoždění. Ač akustické hlášení tvrdilo, že má příčinu „vzniklou na území cizího státu“, archiv aplikace GRAPP udává, že vlak přijel do Lanžhota se zpožděním jen sedmiminutovým. To nabylo výrazně vyšší hodnoty až v úseku Dlouhá Třebová – Ústí nad Orlicí, kde stroj 350.008-9 snad zkolaboval. Takže onu příčinu „vzniklou na území cizího státu“ lze zřejmě vyložit jako nevalný stav osmé krysy. Ty informace jsem ovšem na místě neměl a spíš jsem zvažoval, zda se nemám na Strelu vybodnout a raději mazat na severní nádraží.

Nakonec jsem se rozhodl počkat, ale na odjezd zpožděného vlaku jsem už nečekal a začal se zrychleně přemísťovat do výchozí stanice spoje k domovu. Nechtěl jsem totiž v Ústí nad Labem zamrznout (teplo rozhodně nebylo) až do následující, časově poměrně odlehlé možnosti odjezdu. Náhodně zvolená trasa, kterou jsem považoval za nejkratší, mne zavedla k poslední památce na už poměrně dávno zrušený ústecký tramvajový provoz. Vlastně jednu ze dvou posledních, protože nedávno se v médiích objevila zpráva, že DP města Ústí nad Labem uvažuje, jak má naložit se svou poslední tramvají. Kolej, po níž kdysi jezdila, je totiž příliš krátká.

I když jsem si pochopitelně neodpustil pár snímků toho pomníčku, svůj vlak jsem celkem v pohodě stihl a na zpáteční cestu jsem vyrazil téměř shodným způsobem, jako jsem do Ústí na Labem přijel, jen v opačném gardu – řazením vlaku počínaje a jeho trasou konče. Sice jsem opět zvažoval přestup v Lysé nad Labem nebo v Poděbradech, ale nakonec opět vyhrál Nymburk, kde jsem mohl zase pořídit nějaký ten bonusový snímek. A také pořídil, i když po všech těch zajímavostech předchozích mi hodnota posledních přírůstků připadala nevalná. Konec mé druhé a poslední letošní jízdy za jízdním řádem byl už mimořádností prost.