Rakousko 2008

15.12.2014 8:00 Josef Vendolský

Nedávno jsem opět procházel svůj fotoarchiv a narazil na snímky z roku 2008, kdy jsme s kamarádem podnikli jeden z výletů k našim jižním sousedům, tedy do Rakouska. Letos je tomu tedy již 6 let. V následujících letech se alespoň pro mne z těchto výletů stala tradice a Rakousko navštěvuji s železnou pravidelností minimálně jednou ročně. Mnoho se zde však od těch dob změnilo. Ale vše pěkně od počátku.

Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Ne, to je zase moc daleká historie. Tak tedy zkusme rok 2007, kdy při našem výletu do Švýcarska bylo s kamarádem domluveno, že vyrazíme opět. Volba padla na konec května roku 2008 a cílem týdenního výletu se stalo, jak jistě logicky tušíte, Rakousko. Po důkladném naplánování (před odjezdem jsme si to mysleli) a sbalení batůžků, jsme 25. května vyrazili. První cesta směřovala do Prahy, kde jsme nasedli rychlík 207 do Salzburgu a vydali se na další cestu na jih. Po příjezdu do Českých Budějovic nám však rozhlas nekompromisně oznámil, že zde náš vlak končí a dále budeme přepraveni náhradní autobusovou dopravou. Jízda přeplněným autobusem nebyla příjemná, ale přeci jen utekla a v Horním Dvořišti již čekala pohodlná souprava vozů ÖBB v čele s lokomotivou 1216.237, která nás již dopravila až do města W. A. Mozarta. V Salzburgu nás čekalo více než hodinové čekání na vlak D 297 „Lisinski“. Volný čas v nočních hodinách se dá trávit v pravdě různě. My jsme jej věnovali malému focení a rozbíjení kamery, která se na nás jistě někde seshora dívá a vzpomíná s námi. Nástupiště zde mívali opravdu tvrdá. Po příjezdu vlaku 297 jsme se usadili v jednom z poněkud stísněných kupé vozu řady Beel chorvatských železnic a konečně ulehli ke krátkému spánku. Vlak pomalu stoupal po Tauernské dráze a do cíle naší noční cesty Villachu zbývalo něco přes dvě hodiny.

Pondělí 26.5.2008

Po příjezdu do Villachu jsme zjistili, že plán cesty je neúplný, protože nějaký blbec (já) zapomněl naplánovat první den (to je to důkladné naplánování). Improvizace je věc krásná, nikoliv však v okamžiku, kdy absolutně netušíte, kam by se dalo jet fotit. Volba nakonec padla na zastávku Annenheim u OssiacherSee, kde jsme předpokládali pořízení snímku vlaku s jezerem. Potěšující však nebyla skutečnost, že v okruhu dvou kilometrů se místo, odkud by se dal zachytit vlak s jezerem, prostě nenacházelo. Nakonec jsme tedy vyfotili pouze vlak v zastávce, uvařili si oběd a vyrazili do Klagenfurtu, kde nás překvapila souprava vozů Bmz ČD na EC do Lienzu. Tato souprava zde byla patrně z důvodu výluky mezi Českými Budějovicemi a Horním Dvořištěm, kdy na vlak EC100/101 "Jože Plečnik" byla namísto soupravy ČD nasazena souprava Bmz ÖBB. Soupravu jsme sice nečekali, přesto ale, po krátkém sprintu nadchodem, zdokumentovali a nasedli na vlak do Wolfsbergu a Knittelfedu, který v té době byl jedním ze dvou, které projížděly malebnou trať mezi Wolfsbergem a Zeltwegem. Dnes se v tomto úseku svezeme z Wolfsbergu pouze do stanice Bad St. Leonhard, kam zajíždějí dva páry vlaků od pondělí do pátku. Stále je zde ale vedena alespoň poměrně silná doprava nákladní.

Wolfsberg: výtopna © Josef Vendolský

Ve Wolfsbergu vlak chvilku stál, takže byla možnost zběžné dokumentace nádraží i výtopny. Železniční stanice ve Wolfsbergu je dnes zcela přestavěna, včetně nově zřízených krytých nástupišť. Pro našince však tato železniční stanice, tedy přesněji řečeno její výtopna, skrývá ještě jednu zajímavost. Je to místo, kde začínaly svoji pouť první lokomotivy řady 97 kkStB (později 310.0) a kam byla v roce 1879 lokomotivkou ve Wiener Neustadtu dodána tříspřežní tendrovka vyrobená pod výrobním číslem 2371 a s číslicí 11 na budce, aby 4. října 1879 zahájila na trati Wolfsberg - Unter Drauburg provoz. Proč se o tom zmiňuji? Byla to totiž první vyrobená lokomotiva rozšířené řady kkStB 97, která má navíc velmi úzkou spojitost i s naším regionem. Po přechodu na nové číslování lokomotiva dostává označení 9720, v roce 1905 potom 97.20 a krátce před 1. světovou válkou se ocitá ve výtopně Velký Osek. Znalci již jistě tuší spojitost. Lokomotiva zůstává po roce 1918 na území Čech, po roce 1934 slouží v Cukrovaru Slatiňany a dodnes je zachována pod označením 310.006. Ve Wolfsbergu do vlaku přistoupila školní mládež, s kterou jsme docela živě komunikovali. Pochopitelně česky a oni nám nerozuměli ani slovo a mysleli si, že jsme Maďaři. Taky dobře.

Po příjezdu do Knittelfeldu jsme se vydali špiónit do místního depa, kde bylo odstaveno několik velmi zajímavých vozidel, mj. elektrické 1245.525 a 1141.016-4, která byla v roce 2010 sešrotována, parní 33.132 a motorové 2043.011, 2043.064, 2067.082 nebo například 2067.046. Cestou z nádraží nás však před výpravní budovou zaujala ještě jedna věc, a to parní lokomotiva na podstavci s označením kkStB 80.197. Lokomotiva byla vyrobena roku 1914 ve firmě Breitfeld & Daněk ve Slaném pod výrobním číslem 37 a dodána Císařsko-královským státním drahám kkStB dne 14. října 1914. Po skončení 1. světové války jezdila v Itálii, kde dostala označení 475.017 FS, po druhé světové válce připadla Jugoslávii, kde byla označena jako 28.053 JDŽ a nakonec měla štěstí, protože byla vybrána k zachování pro železniční muzeum ve slovinské Lublani. Slovinské železniční muzeum si prozíravě zajistilo hned několik exponátů této řady, a tak mohlo v roce 1993 uvedenou lokomotivu české výroby trvale zapůjčit právě do Knittelfeldu.

Knittelfeld: parní lokomotiva kkStB 80.179 (Breitfeld & Daněk 37/1914) © Josef Vendolský

Po návratu z depa, odkud nás kupodivu nikdo nevyhodil, následoval přesun osobním vlakem do Leobenu, kde jsme jej vyměnili za IC 611 „Jacques Lemans“ do Grazu, který byl veden dvojicí jednotek „Transalpin“ čísel 4010.009 a 001. Pro tyto elegantní a pohodlné elektrické jednotky, byl tehdejší grafikon 2007/2008 posledním a pomalu tak pěly svoji labutí píseň. Je tak jistě na místě napsat k nim něco málo slov a připomenout si jednu z legend železniční dopravy v Rakousku. Elektrické jednotky řady 4010 byly vyrobeny pro Rakouské státní dráhy ÖBB v několika sériích o celkovém počtu 29 kusů v letech 1965-1978. První tři šestivozové jednotky řady 4010 byly ÖBB dodány v roce 1965 coby náhrada starších čtyřdílných elektrických jednotek řady 4130 pro „vlajkovou loď ÖBB“ rychlík Transalpin, který spojoval Vídeň s Curychem. Elektrické jednotky řady 4130 byly odvozené od příměstských jednotek řady 4030 a pro potřeby mezinárodní dopravy zcela logicky již nevyhovovaly.

Jednotky „Transalpin“ sestávaly ze šesti vozů v řazení:

Hnací vůz řady 4010 s oddílem vlakvedoucího
Velkoprostorový vůz řady 7010.1 s oddíly 2. třídy
Oddílový vůz řady 7110.1 s oddíly 2. třídy
Jídelní vůz řady 7310.0 se dvěma oddíly druhé třídy
Oddílový vůz řady 7110.2 s oddíly 1 a. 2. třídy
Řídící vůz řady 6010 s velkoprostorovým oddílem 1. třídy a zavazadlovým oddílem

V roce 1966 byla Rakouským drahám dodána druhá série jednotek pro vnitrostátní vlaky, která se oproti jednotkám první série lišila uspořádáním jídelního vozu, který byl na rozdíl od první série velkoprostorový se 17 sedadly a absencí kombinovaného vozu 1. A 2. třídy. Koncem 60. let byly zavedeny nové vlaky vyšší kvality Johann Strauß (Vídeň – Pasov – Frankfurt n. Mohanem), Bodensee (Vídeň – Bregenz – St. Gallen) a Rosenkavalier (Vídeň – Mnichov), což si vynutilo dodávku dalších dvou jednotek ve stejném uspořádání jako v případě první série. Poslední dvě série jednotek řady 4010 čítající celkem 12 jednotek byly dodány v 70. letech a na rozdíl od předchozích měly klimatizovaný jídelní vůz bez oddílů druhé třídy.

St.Michael: vlak IC611 „Jacques Lemans“ ze Salzburgu do Grazu složený z jednotek
4010.009-1 a 4010.001-8 na postrku © Josef Vendolský

V roce 1977 byla vozba mezinárodního expresu „Transalpin“ převedena do klasické soupravy tažené lokomotivou a jednotky řady 4010 byly převedeny do vozby vnitrostátních vlaků. Nastal tak první úpadek jednotek. Přesto se však udržely v provozu dalších 30 let, ačkoliv postupně se z nich vyňaly jídelní vozy a nahradily se vloženými vozy 2. třídy z odstavených jednotek, vozy s kombinací 1. a 2. třídy se změnily na vozy pouze s 2. třídou a také některé jídelní vozy s menší jídelnou prošly přestavbou na vozy 2. třídy. První třída tak u většiny jednotek zůstala pouze v řídicím voze. V posledních letech byly jednotky nasazovány na vlaky IC z Grazu do Innsbrucku, Salzburgu, Lince a Vídně. Do roku 2006 dokonce jezdily i jako spěšné vlaky mezi Vídní a Gmündem.

K 1. únoru 2008 bylo provozních už pouze osm jednotek, a to:

4010.001 + 7010.101 + 7110.101 + 7110.201 + 7010.122 + 6010.001
4010.007 + 7010.107 + 7110.107 + 7110.207 + 7010.125 + 6010.025
4010.008 + 7010.108 + 7110.108 + 7110.208 + 7010.122 + 6010.022
4010.009 + 7010.109 + 7110.109 + 7110.209 + 7110.304 + 6010.009
4010.013 + 7010.113 + 7110.113 + 7110.213 + 7110.123 + 6010.013
4010.016 + 7010.112 + 7110.112 + 7110.212 + 7110.222 + 6010.023
4010.019 + 7010.106 + 7110.106 + 7110.206 + 7010.125 + 6010.006
4010.029 + 7010.124 + 7110.124 + 7110.223 + 7110.224 + 6010.024

Je však nutné podotknout, že řazení jednotek se měnilo doslova každý den tak, aby bylo možné v provozu udržet alespoň turnusově potřebný počet jednotek. Podle oběhu platného od 25. června 2008 bylo denně v provozu sedm jednotek a osmá jednotka byla vedena jako záložní. Oběh jednotek byl následující:

1. den

IC510 „Fischer von Erlach“ Graz Hbf (06:35) – Selzthal (08:10) … ve dvojici
IC500 Selzthal (08:16) – Linz Hbf (09:44)
IC601 Linz Hbf (16:14) – Selzthal (17:42)
IC611 „Jacques Lemans“ Selzthal (17:50) – Graz Hbf (19:25) … ve dvojici
IC654 „Wiener Volkshochschulen“ Graz Hbf (21:26) – Wien Südbahnhof (00:02)

2. den

ÖIC653 Wien Südbahnhof (17:57) – Graz Hbf (20:34)

3. den

IC510 „Fischer von Erlach“ Graz Hbf (06:35) – Selzthal (08:10) … ve dvojici
IC510 „Fischer von Erlach“ Selzthal (08:18) – Salzburg Hbf (10:44)
IC611 „Jacques Lemans“ Salzburg Hbf (15:15) – Selzthal (17:40)
IC611 „Jacques Lemans“ Selzthal (17:50) – Graz Hbf (19:25) … ve dvojici

4. den

IC518 „Karl Böhm“ Graz Hbf (14:35) – Salzburg Hbf (18:44) … ve dvojici

5. den

IC511 „Fischer von Erlach“ Salzburg Hbf (05:25) – Selzthal (07:41)
IC511 „Fischer von Erlach“ Selzthal (07:50) – Graz Hbf (09:25) … ve dvojici
IC610 „World Vision Kinderpatenschaften“ Graz Hbf (16:35) – Selzthal (18:10) … ve dvojici
IC610 „World Vision Kinderpatenschaften“ Selzthal (18:18) – Innsbruck Hbf (22:25)

6. den

IC515 „Therme Nova Köflach“ Innsbruck Hbf (07:35) – Graz Hbf (13:25)
IC610 „World Vision Kinderpatenschaften“ Graz Hbf (16:35) – Selzthal (18:10) … ve dvojici
IC600 Selzthal (18:16) – Linz Hbf (19:44)

7. den

IC501 „Landesausstellung SALZKAMMERGUT 200“ Linz (06:14) – Selzthal (07:42)
IC511 „Fischer von Erlach“ Selzthal (07:50) – Graz Hbf (09:25) … ve dvojici
IC518 "Karl Böhm" Graz Hbf (14:35) – Salzburg Hbf (18:44) … ve dvojici
IC615 Salzburg Hbf (19:15) – Graz Hbf (23:25)

Jednotku 4010.013 jsme na své fotoaparáty zachytili o několik dní později v Innsbrucku, a to doslova v jejich posledních dnech, protože ji 1. června propadla revize a byla odstavena. Další jednotka 4010.019 byla po propadnutí revize odstavena 31. října. A jejich provoz byl nadále redukován a nahrazován klasickými soupravami najatými od DB. K vyřazení zbývajících souprav řady 4010 došlo s přechodem na nový GVD 2008/2009. Rozloučení s jednotkami se uskutečnilo v období Vánoc, kdy byly nasazeny na posilové vlaky mezi Vídní a Villachem. K 31. prosinci 2008 byly z provozu vyřazeny jednotky 4010.001, 007, 008 a 016. Některé z jednotek byly později odprodány do Německa za účelem rekonstrukce a nasazení na vlaky soukromého dopravce, jednotka 4010.009 byla odprodána spolku ÖGEG do muzea v Ampflwang a hnací vůz 4010.019 by měl být v Jedlersdorfu coby vytápěcí zařízení. Všechna ostatní vozidla byla sešrotována.

Innsbruck Westbahnhof: odjíždějící jednotka řady 4010 s řídícím vozem 6010.013 na konci
coby soupravový vlak (29.5.2008) © Josef Vendolský

Nutno podotknout, že za tuto cestu jsem nesmírně rád. Byla to má první a nakonec i jediná cesta s jednotkou Transalpin, jejichž pravidelný provoz je dnes již minulostí. S jednotkami jsem se sice ještě do konce grafikonu setkal, ale již nikdy jsem s ní nejel. V Grazu jsme měli nějakou chvilku čas, kterou jsme vyplnili prohlídkou přednádraží, večeří a nasednutím na noční vlak do St. Antonu.

Úterý 27.5.2008

Ráno, po příjezdu do stanice St. Anton am Arlberg, nás na odjezdové tabuli upoutal D-zug směr Wien Südbf. Jízdní řád ho neznal, takže jsme usoudili, že se jedná o něco mimořádného a přesunuli se do stanice Landeck-Zams, kde jsou možnosti pro focení přeci jen o něco lepší, než v tunelovém Svatém Antonu. Volba stanice Landeck-Zams byla však výtečná ještě z jednoho důvodu. Od jisté politické strany jsme zde dostali snídani – žemli a klobásku. Asi jsme vypadali nenajezení, protože při výstupu z nádraží jsme pro jistotu dostali ještě jednu. Jídlo bylo dobré a své hlasy jsme skutečně zvažovali. Škoda, že jsme se nemohli zdržet déle, ale Schnellzug se blížil a po příjezdu nás docela překvapil. Byl sestaven ze stroje 1116.220 a dvanácti vozů Bc ZSSK. Po jeho odjezdu následoval přesun do Roppenu, kde jsme měli vyhlédnuté místo k focení u osady Waldele. Pan Murphy ale nezklamal. Reklamní „Rus“ projel právě v okamžiku, kdy jsme byli daleko od trati. Na Arlbergbahn mnoho vlaků sice nejezdí, přesto jsme zde kromě “Talentů“ na osobních vlacích, zachytili např. jednotku ICE, která v té době zajížděla do Bregenzu, vlaky EC „Transalpin“ a „Kaiserin Elizabeth“ z Zürichu a dokonce i několik vlaků nákladních. Čas však plynul neúprosně a okamžik návratu se nachýlil. Návrat na nádraží a přesun do Bregenzu na noční vlak EN247 proběhl hladce. Problém však nastal v Bregenzu, kde bylo po devatenácté hodině téměř nemožné sehnat normální jídlo a pití (dnes není situace o mnoho lepší). Nakonec jsem musel pití koupit u místního Kebaba za šílené peníze. Pití by mi za normálních okolností vydrželo, panující teploty atakující hodnotu 35°C jsem však mírně podcenil. Noc jsme přečkali ve vlaku EN247, který byl pln Slovenek a ráno nás uvítal Amstetten.

Středa 28.5.2008

V Amstettenu jsme přesedli na vlak směr Waidhofen an der Ybbs, směřujíc na úzké koleje Ybbstalbahn. Ve Waidhofenu je nádraží úzkorozchodky umístěno z druhé strany výpravní budovy a za několik okamžiků měl odjíždět školní vlak do Ybbsitz, který byl veden lokomotivou 2095.010. Po jeho odjezdu jsme se přesunuli na známé fotomísto nad městem, kde je možné vlaky zachytit na monumentálním mostě klenoucím se nad centrem města. Na úzké jsme pořídili několik snímků osobáčků s motorovými vozy řady 5090 nebo lokomotivou 2095.010 na vlaku R6903 "Ybbstaler" do Lunz am See v úseku mezi stanicemi Waidhofen/Ybbs a Waidhofen/Ybbs Lokalbahn. Dodnes si však vyčítáme, že jsme namísto focení raději do "Ybbstaleru" nenasedli a nejeli se projet do Lunz am See a následně i do Ybbsitz. Ybbstalbahn byla totiž dalším mementem lidské hlouposti. O rok později, po silných deštích ve dnech 23. a 24. června 2009, došlo v několika místech k sesuvům půdy na dráhu a zastavení provozu na obou větvích za Gstadtem.

2095.010-1 projíždí s vlakem R 6903 "Ybbstaler" úsekem Schillerpark - Lokalbahn a směřuje
do Lunz am See © Josef Vendolský

Tato skutečnost ÖBB silně hrála do karet, protože se již delší dobu snažily provoz na dráze zastavit. A skutečně. Provoz již nikdy obnoven nebyl, v roce 2010 byla dráha převedena na společnost NÖVOG, která obnovila dopravu alespoň v úseku Waidhofen a.d. Thaya - Gstadt pod názvem "CityBahn" a v roce letošním došlo k postupné likvidaci zbývající části dráhy. Jak je v současné době moderní, tyto úseky budou přebudovány na cyklostezku. Ale pokládám si otázku - bylo to opravdu nezbytné? Dráha procházela malebným turisty navštěvovaným krajem. Opravdu se nemohlo investovat do zařízení dráhy, do nových vozidel, do zvýšení rychlosti, ...? Na Pinzgaubahn to šlo, zde nikoliv.Namísto projetí dráhy jsme však pokračovali do zastávky Kastenreith a již nikdy tohoto rozhodnutí asi nepřestaneme litovat. Rakousko jsme navštívili v následujícím roce ještě třikrát, avšak ani jednou nebyla cílem Ybbstalbahn. Kdybychom v té době věděli co bude následovat. I když tušit jsme to mohli.

Zastávka Kastenreith je zajímavá tím, že funguje jako odbočka - před nástupištěm směrem od Kleinreiflingu se trať rozdvojuje. Po jedné z větví jsme přijeli. Ta druhá vede do St.Valentinu a vlak ihned po opuštění nástupiště mizí v temnotě tunelu. Vyfotili jsme jen dva vlaky. Díky neustávajícímu 35 stupňovému vedru se to nedalo déle vydržet, a tak následoval přesun po Ennstalbahn do Selzthalu. V té době tuto trať v pracovní dny projíždělo šest párů vlaků a nadto jeden pár v úseku Selzthal - Admont a jeden v úseku Kleinrefling - Hieflau. O víkendu se poté jednalo o čtyři páry vlaků, z nichž jeden byl veden jako EZ1996/1997 "Ennstal" z Vídně Jižního nádraží do Bischofshofenu a zpět a tvořený soupravou vozů Schlieren tažených některou z volných elektrických lokomotiv 1044, 1016 nebo 1042. Zaznamenány jsou však i lokomotivy historické. Ze Selzhalu následoval přesun skrz 4 766 metrů dlouhý Bosrucktunnel do stanice Windischgarsten, kde bylo v úmyslu vyfotit vlak EC 101 "Jože Plečnik" s českou soupravou. Avšak česká souprava pro výluku stejně nejela a teplota dále rostla, takže jsme i zde akci odpískali, přesunuli se do Linze a odtud vlakem ICE do Vídně. Kdybychom raději sedli do úzkých vozů Ybbstalbahn a nechali se provést po dnes již zlikvidované dráze. Ve Vídni jsme sedli do EN na západ, zabrali kupé vozu Bmz, natáhli se, dělali blbý a šli spát. Cílem byl Jenbach, avšak pro delší spánek jsme jeli až do Imst-Pitztal. Nutno podotknout, abych nesklidil kritiku, že vlak byl obsazen v duchu jednoho až dvou cestujících na kupé.

Čtvrtek 29.5.2008

Po příjezdu do Imst-Pitztal nás na sousední koleji zaujal "Taurus" 1116.280, který se v té době honosil reklamou na mobilního operátora A1 a kterého jsme náležitě zdokumentovali. Následně jsme nasedli na vlak zpět. Našimi dnešními cíli byla zastávka s poetickým názvem Rum a úzkorozchodná dráha Zillertalbahn, vycházející z Jenbachu. Nakonec jsme však udělali ještě jedno mezipřistání, a to ve stanici Wien Westbahnhof, kde byla odstavena souprava ÖBB railjet, která v té době podstupovala schvalovací testy a jednotka 4010.013 na ranní IC do Grazu. Po dokumentaci se nám již Rumu podařilo dosáhnout a během hodinky našeho pobytu zde, se podařila dokonce i nějaká ta dokumentace provozu. Projel např. Autozug se strojem 115.323 DB, nákladní vlak s dvojicí lokomotiv E412 FS, které již do Rakouska nezajíždějí nebo vlak ICE1, který se však přímo vedle nás potkal s reklamní „Švýcarkou“, takže smůla. Po příjezdu do Jenbachu nás upoutalo, že ve výtopně není roztápěna lokomotiva jedna, ale hned dvě, a to čísel 2 "Zillertal" a 3 "Tirol". Obě lokomotivy byly vyrobeny v lokomotivce Krauss & Co. v Linci. Lokomotiva "Zillertal" původní řady U (u ČSD U37.0) byla vyrobena v roce 1900 pod výrobním číslem 4506 a její mladší kolegyně "Tirol" poté pod výrobním číslem 4790 o dva roky později jako řada Uv (u ČSD U37.1).

Parní vlak jsme chtěli zachytit někde na trati, takže jsme vyrazili pěšky do 5 km vzdáleného Strassu, cestou vyfotili osobní vlak s novým řídícím vozem ze ŽOS Vrútky a potkali černou kočku... Parní vlak byl skutečně impozantní, dva parní stroje a 16 vozů. Sluníčko se však pro toto dopoledne rozhodlo stávkovat, snímek se příliš nepovedl a při probírání fotek se z oblouku vynořila lokomotiva D14 s nákladním vlakem, na což jsem zareagovat nestihl. Něco na té černé kočce přes cestu přeci jen bude. Vrátili jsme se tedy na místní nádražíčko a jali se zjišťovat kolik, že to stojí jízdenka do Jenbachu. Tu jsme si po zhodnocení, že na to máme, koupili, rozložili se na lavičce, vytáhli svačinky a … před stanicí zastavil další nákladní vlak. Já se rozhodl kamaráda přátelsky zanechat na nádraží jako hlídače batůžků a urychleně se přesunout na trať. Po vběhnutí na trať, mne však varovným houkáním překvapil další nákladní vlak, a to z opačné strany. Po zdárném vyfocení obou vlaků následoval přesun do Jenbachu, pořízení několika snímků na Achenseebahn, zachycení mašinek po návratu z Mayrhofenu a přesun do Bregenzu na noční vlak s opětovnou mezizastávkou v Rumu. Tentokrát jsem byl již chytřejší a poučen předchozím nezdarem, zásoby nakoupil v Innsbrucku. Náš noční vlak vedl z Bregenzu starý známý "Taurus" 1116.280, kterého jsme zachytili již ráno, a proto nám ráno v Amstettenu nasvícený vycházejícím sluncem nemohl uniknout.

Pátek 30.5.2008

Po dokumentací reklamního Tauruse a odjezdu vlaku, nám nezbývalo nic jiné než se rovněž vydat na další cestu. Přesunuli jsme se tedy do Pöchlarnu, odkud jsme podnikli poznávací zájezd na lokálku do Kienberg-Gaming. Stanice v Kienberg-Gaming je zajímavá tím, že se zde setkávají dva rozchody. Stanice je totiž zároveň původní konečnou Ybbstalbahn, ačkoliv na této části dráhy byl pravidelný provoz zastaven již v roce 1988 a o dva roky později nahrazen provozem turistickým. Nám dnes šlo pouze o projetí zmíněné lokálky, za které jsem však s odstupem času rád – do Kienbarg-Gaming se již pravidelným osobním vlakem nikdo nesveze, protože doprava v úseku Scheibbs - Kieneberg-Gaming byla zastavena se změnou jízdního řádu v prosinci 2010. Při cestě zpět byl motoráček směřující až do St. Pöltenu opuštěn v Melku, kde v té době bylo vyhlášené fotomísto s klášterem. Pod ním jsme zachytili EZ Donau z Vídně do Pasova s lokomotivou 1044.072 a pokračovali do St.Pöltenu. Kolejiště stanice Melk bylo v pozdějších letech redukováno na pouhé dvě průběžné koleje a stanice tak přeměněna v zastávku. Současně s tím došlo k výstavbě protihlukových stěn, čímž zaniklo i ono legendární fotomísto s klášterem.

Ze St. Pöltenu jsme projeli lokálku do Hainfeldu a zpět. Následoval přesun přes Krems a.s. Donau, kde zaujal naše zraky odstavený elektrický vůz 4061.13 v historickém celozeleném nátěru, lokomotiva 2143.058 a odstavená souprava EZ Strundengau se strojem 2043.063, do městečka Spitz a.d. Donau. Městečko Spitz leží u břehu Dunaje a v jeho okolí se rozprostírají rozsáhle vinice. Zalezli jsme si na jednu z nich pod zříceninou hradu Herzogenburg a s ubývajícími zásobami vody ve třicetipětistupňovém vedru čekali na jeden za dvou párů vlaků projíždějících tuto malebnou trať údolím Dunaje mezi Spitzem a Sarmingsteinem. Po hodině jsme se dočkali a ze zářezu se vyhoupla svou ladnou dvacítkou "Hydraulika" 2043.24 v historickém oranžovém laku se třemi tmavozelenými vozy Schlieren. Jet v Rakousku vlak takhle „rychle“ jsem snad ještě neviděl. Pro nás to však znamenalo jediné, nastal čas pro návrat na nádraží a vyčkání příjezdu EZ 1998 "Strundengau", který v té době projížděl nejen zmíněnou trať, ale navíc jel přímo do stanice Linz Hbf po spojce mimo St. Valentin. Naše obavy, zda nám na tento vlak platí jízdenky, se však nakonec ukázali jako liché. Vlakvedoucí předvedl typickou pracovitost ÖBB a jízdenky ho vůbec nezajímaly.

V současné době je pravidelná doprava na této malebné trati zastavena. V letní turistické sezóně je alespoň možnost svézt se výletními vlaky společnosti NÖVOG v úseku Krems a.d. Donau - Emmersdorf a.d. Donau. Na zbývajícím úseku do Sarmingstein se však vlakem zřejmě již nikdo nesveze. S projetím této dráhy si však vyčítám jednu věc. Vlak v každé stanici delší dobu stál, protože jízdní doby byly pravděpodobně natažené více než bylo potřeba a vlak vždy čekal do času. Myslíte, že jsem v některé ze stanic nebo zastávek vystoupil a šel vlak zdokumentovat, ač byl po celou dobu krásně nasvícený sluncem a v jedné ze stanic dokonce vlakvedoucí i se strojvedoucím odešli za budovu dát cigaretku? Odpověď je myslím zřejmá. Na jednom videu je pohledem strojvedoucího zachycena rozlučková jízda s tratí dne 27. listopadu 2010. Vlak se dvěma vozy Schlieren byl veden lokomotivou 2043.005. (Úsek se zastavenou dopravou je přibližně v čase 1:05 - 2:10 a místo, odkud jsme fotili vlak s lokomotivou 2043.24 se nachází v čase 2:30 vlevo na kopci.) Krátce před 21. hodinou jsme skončili v Linći a čekal nás symbolicky stejný přesun jako na začátku výletu. Tedy vlakem přes Salzburg do Villachu, odkud jsme pokračovali vlakem EN234 "Allegro Tosca" do Wiener Neustadt.

Sobota 31.5.2008

Z Vídeňského Nového Města odbočuje regionální trať ve směru Bad Fischau-Brunn, kde se rozdělí na dva směry – do Gutensteinu a do stanice Puchberg am Schneeberg. I když síť zdejších lokálek dříve nebyla až tak jednoduchá. My zamířili na větev do Gutensteinu, a to konkrétně do Waldeggu, kde byl úmysl zachytit EZ "Wiener Alpen", složený z lokomotivy 2143 a dvou vozů Beer ZSSK. Sluníčko sice svítilo krásně, ale v blbém směru. Nějaký ten snímek však máme a je o to vzácnější, že se jednalo o zcela poslední vlaky do Gutensteinu sestavené z motorové lokomotivy a klasické soupravy, které navíc s nástupem nového grafikonu byly převedeny na „Desira“. Po dokumentaci vlaku jsme pokračovali "Desirem" až do Gutensteinu, kde stál odstavený námi dokumentovaný vlak, následně zpět do stanice Bad Fischau a pěšky do stanice Bad Fischau-Brunn, protože vlaky směru do/z Gutensteinu touto stanicí projíždějí a naopak vlaky ve směru Puchberg am Schneeberg zde stavějí.

Na vlaku do Puchberg am Schneeberg jsme očekávali rovněž "Hydrauliku" nebo "Herkulese" s klasickou soupravou, protože i v tomto případě se jednalo o Erlebniszug. Namísto toho však dorazilo obyčejné „Desiro“. Po návratu do Vídeňského Nového Města následoval přesun vlakem EC "Croatia" do Vídně a odtud osobním vlakem do Břeclavi. Tento nás však malinko vyděsil, protože jako cílová svítila na odjezdové tabuli stanice Hohenau. Vše nám ale nakonec vysvětlil vlakvedoucí, který nás informoval o tom, že je v Hohenau třeba přestoupit do náhradního motorového vozu, který nás přepraví do Břeclavi. Po příjezdu do Hohenau již čekal na vedlejší koleji motorový vůz 5047.056 a před ním naše Pendolino čtyřka, které vzápětí sice odjelo, ale po našem příjezdu do Břeclavi, zde pořád stálo a stálo tam i po našem odjezdu. Bylo nějaké nemocné. Cestou domů mě ještě překvapila v Letovicích lokomotiva 1216.226 v českých barvách, která byla řazena jako vlaková za přípřežní 362 ČD na R875 do Brna.

Úvodní snímek: 26.5.2008 - Graz Hbf: elektrická jednotka „Transalpin“ 4010.007-5 a lokomotiva 1144.284-5
© Josef Vendolský