Železnice v Lodži a okolí

V minulém desetiletí jsem Polsko navštívil mnohokrát jako turista, ale Lodž se tehdy do mých cílů nedostala. Pravděpodobně k tomu přispěl i fakt, že Lodži se dosud vyhýbaly hlavní dopravní trasy. To se nakonec i projevilo při plánování mojí služební cesty. Tuto situaci zatím změnila (co se týče silniční dopravy) jen nedávno otevřená dálnice A2 (Varšava – Poznaň) a dálnice A1 vedoucí od Lodže k Baltu. V železniční dopravě to snad v budoucnu změní plánovaná vysokorychlostní trať Varšava – Lodž – Kalisz – Vratislav/Poznaň (tzv. Linia Y), ale na to si zřejmě ještě počkáme.

Mapa tratí v oblasti Lodže (kliknutí do náhledu otevře celou ve formátu JPG)

Moje jarní angažmá v Lodži proběhlo na dvakrát, první služební cesta proběhla v květnu, druhá v červnu. Vzhledem k tomu, že při květnové cestě se mnou byli vysláni ještě další 3 kolegové, nenamítal jsem nic proti cestě letadlem. Tady se však projevila ona mimolehlá poloha Lodže. Naše letadlo odstartovalo z letiště Václava Havla v Praze a přistálo na letišti Frédérica Chopina ve Varšavě. Tam na nás čekala limuzína, která nás odvezla novou dálnicí do asi 130 km vzdálené Lodže.

Když naše limuzína zastavila v Lodži u kanceláří klienta, objevila se první železniční zajímavost. Kanceláře se nacházely v bývalém průmyslovém areálu, kde byla v minulosti i vlečka. Budovy byly kompletně zrekonstruovány, v podstatě z původních staveb zbyly jen obvodové zdi. Vlečková kolej dříve vedla na místě současného parkoviště před kancelářemi a dnes se těch místech nachází imitace bývalé koleje, tvoří ji kovové pruhy vzdálené od sebe 1435 mm. Na začátku u vjezdu do areálu je dokonce kousek skutečné koleje a na ulici Fabryczna je pak ještě nezalitý přejezd původní vlečky.

Imitace bývalé vlečky před kancelářemi klienta © Marek Vojáček

Mimochodem rekonstrukce starých průmyslových objektů a jejich přeměna k novým využitím je v Lodži celkem rozšířená, jak jsem později zjistil. Podobné aktivity už jsem zaznamenal i v jiných městech v Evropě, ale v Lodži to pojali opravdu ve velkém. Dalším příkladem byl Andel’s hotel, kde nás ubytovali, a přilehlé rozsáhlé obchodní centrum “Manufaktura”. Zde se také jednalo o přestavěný bývalý průmyslový areál.

Květnová cesta do Lodže byla vcelku hektická, a protože trvala od pondělí do čtvrtka, měl jsem k dispozici jen tři volné večery, z čehož jsem jeden večer musel věnovat společenským záležitostem se zaměstnanci klienta.

Náměstí Svobody a severní konec Piotrkowské ulice © Marek Vojáček

První večer po ubytování v hotelu jsem tedy věnoval prohlídce centra města. V Lodži je centrem dění ulice Piotrkowska, která v severojižním směru protíná centrum města a je dlouhá asi 2,5 km, z větší části je to pěší zóna. Samozřejmě, že jsem při prohlídce města nemohl opomenout dvě nejdůležitější lodžská nádraží: Łódź Fabryczna a Łódź Kaliska.

Nejdříve jsem zamířil ke stanici Łódź Fabryczna (je to jen dva bloky od Piotrkowské ulice), nebo spíše k místu, kde do roku 2011 stála. V současnosti totiž tato stanice prakticky neexistuje, protože je tu jen velké staveniště, kde probíhá zahloubení pod povrch a výstavba úplně nového nádraží, které by mělo být otevřeno v průběhu roku 2015. Mimo provoz je i přilehlý úsek trati ze stanice Łódź Widzew. V budoucnu se také počítá s výstavbou tunelu pod městem, který by propojil stanice Łódź Fabryczna a Łódź Kaliska. Stavba tunelu je ale prozatím odložena. Łódź Fabryczna byla také nejstarší nádraží v Lodži zprovozněné v roce 1866, kdy sem dorazila železnice z nedalekého města Koluszki ležícího na magistrále vedoucí z Varšavy na Čenstochovou a dále do horního Slezska budované ve 40.letech 19. století.

Současná podoba stanice Łódź Fabryczna © Marek Vojáček

Potom jsem se obrátil a došel až ke stanici Łódź Kaliska, která v současnosti plní úlohu hlavního nádraží v Lodži. Existence této stanice se datuje od roku 1902, kdy byla zprovozněna železnice z Varšavy přes Sochaczew a z Lodže dále pokračovala na západ k městu Kalisz na tehdejší hranici s Německem. Odsud také pochází název stanice Łódź Kaliska podle města Kalisz. Současná podoba nádraží však pochází z roku 1994. Budova je situovaná uprostřed kolejiště a její přístupnost z okolí umožňují západní a východní estakáda na jižním zhlaví. Východní estakáda však není vlaky využívána a pravděpodobně ani nikdy nebyla.

Łódź Kaliska, vpravo je vidět zarostlé východní kolejiště © Marek Vojáček

Od nádraží Łódź Kaliska jsem se vrátil rovnou k hotelu a tím se pro mě program prvního dne v Lodži uzavřel. Ještě ten večer jsem se ale s kolegou domluvil, že následující den se po práci vypravíme k památníku lodžského ghetta .

Ghetto se nacházelo v severní části města (čtvrť Bałuty) a během své existence v letech 1940 až 1944 sem bylo nejdříve shromažďováno židovské obyvatelstvo, později odsud byly vypravovány transporty do vyhlazovacích táborů. K transportům do a z ghetta sloužilo přilehlé nádraží Radegast (polsky Radogoszcz) a právě tady se dnes nachází památník ghetta.

Památník ghetta na bývalém nadraží Radogoszcz (Radegast) © Marek Vojáček

Stanice Łódź Radogoszcz se nachází na jednokolejné spojce Łódź Widzew – Zgierz zprovozněné v roce 1931. Samotná stanice je dnes zrušena a zůstala zde jen od širé trati „odříznutá“ manipulační kolej k nákladišti, na které stojí němka (BR 52) a několik vagónů jako součást památníku. V době mojí návštěvy Lodže byla celá spojka Łódź Widzew – Zgierz bez provozu kvůli rekonstrukčním pracím ve stanici Łódź Widzew, kde bylo přerušeno napojení do stanice. Doprava byla obnovena až 1. září.

Při květnové cestě už jsem toho více nestihl, protože příští večer jsem věnoval společenským povinnostem se zaměstnanci klienta a následující den se již odlétalo zpět do Prahy. Zato červnovou cestu jsem si z železničního pohledu užil víc.

Vzhledem k tomu, že tentokrát jsem byl do Lodže vyslán sám, vyjednal jsem si za dopravní prostředek vlak. Trasu tam jsem si zvolil přes Ostravu a Katovice, zpátky potom přes Vratislav (Wroclaw) a Lichkov. Abych něco cestou ještě viděl, vydal jsem se na cestu už neděli ráno. Z Prahy do Ostravy mě odvezlo Pendolino a na Svinově jsem si přesednul na EC 130 Varsovia jedoucí z Budapešti do Varšavy. Varsovií jsem se ale svezl jen do Katovic, kde jsem měl trochu času a původně jsem si chtěl prohlédnout centrum města. S ohledem na vedro ten den panující jsem však od tohoto záměru upustil a raději si jen dal oběd na zahrádce jedné restaurace nedaleko nádraží.

Katovice, nová nástupiště a nová jednotka z produkce firmy PESA Bygdoszcz © Marek Vojáček

Hlavní katovické nádraží nedávno prošlo kompletní rekonstrukcí a je to úplně jiné nádraží než to před deseti lety, když jsem tu naposled přestupoval. Dokonce jsou tu vidět i modernější vozidla. Po tradičních EN57 tu pomyslné žezlo převzaly Elfy z produkce firmy PESA Bydgoszcz pod vlajkou společnosti Koleje Śląskie.

Z Katovic do Lodže jsem využil vlak TLK 45110 Rawa. Mezi Čenstochovou a Koluszki panoval čilý stavební ruch a mnoho traťových úseků fungovalo jednokolejně, což se projevilo zpožděním, které v jednom úseku dosáhlo až 50 minut. Pravidelný půlhodinový pobyt ve stanici Piotrków Tribunalski a vata v jízdních dobách pak způsobila snížení zpoždění na 10 minut. Nezměnila to ani neplánovaná úvrať v Koluszkách, kde byla spojka mimo stanici ve výluce.

Łódź Chojny © Marek Vojáček

Před Lodží ve stanici Gałkówek náš vlak odbočil na spojku přes dnes již nepoužívané seřaďovací nádraží Olechów do stanice Łódź Chojny a dál pokračoval do stanice Łódź Kaliska, kam dorazil s asi desetiminutovým zpožděním. Byl už večer, takže jsem hned po vystoupení z vlaku vyhledal taxi a nechal se odvézt do hotelu.

Pro tentokrát jsem měl zajištěn hotel Holiday-Inn, který měl oproti předchozímu Andel’s hotelu mnohem výhodnější polohu. Nacházel se totiž asi 15 minut chůze od práce a nemusel jsem tak cestovat přes celé město jako v předchozím případě.

Łódź Kaliska, vlak TLK 61103 „Pogoń“ právě přijel © Marek Vojáček

To jsem využil hned v pondělí po práci a vydal se na minivýlet do uzlu Łowicz. Z Lodže jsem použil vlak TLK 61103 Pogoń jedoucí z Vratislavi do Białystoku. Trať do Łowicze nedávno prošla rekonstrukcí a traťová rychlost se v celé délce pohybuje kolem 90 až 100 km/h. V jízdním řádu to asi pořád není zohledněno a to byl zřejmě i důvod proč jsme z Lodže vyjeli s 8 minutami zpoždění a do Łowicze přijeli s náskokem asi 5 minut.

Vlak TLK Pogoń míjel v Łowiczi hlavní nádraží a spojkou pokračoval na hlavní trať přes Sochaczew do Varšavy. Musel jsem tedy vystoupit ve stanici Łowicz Przedmieście, odkud jsem se pěšky prošel městem k hlavnímu nádraží na magistrále Varšava – Poznaň – Berlín. Tady jsem měl trochu času na pozorování provozu, než jsem nastoupil na poslední osobní vlak zpět do Lodže. Jednotka EN57 mě přivezla do Lodže již za hluboké tmy.

Právě probíhající rekonstrukce ve stanici Łódź Widzew © Marek Vojáček

Následující den jsem také ještě věnoval železnici. Po práci jsem se opět vydal na kališské nádraží a nastoupil do osobního vlaku (opět EN57) do Skierniewic. Tentokrát mě zajímala hlavně rekonstrukce ve stanici Łódź Widzew. Práce zde byly v plném proudu a část kolejiště byla snesena, což způsobilo výluku celé trati Łódź Widzew – Zgierz, protože zde chybělo napojení. Snesena byla i celá trať do stanice Łódź Fabryczna, kde probíhalo zahloubení. Osobním vlakem jsem ještě pokračoval dál do uzlu Koluszki, kde jsem strávil asi půl hodiny. Zpět na kališské nádraží jsem se vrátil dálkovým osobním vlakem Čenstochová – Lodž (opět EN57), který jel zkratkou přes Olechów.

Ostatní dny jsem se věnoval jiným (neželezničním) aktivitám, takže zbývá už jen zmínit návrat domů. Lodž jsem opustil v pátek v poledne vlakem TLK 16103 Pogoń, který mě odvezl přes Kalisz a Ostrów Wielkopolski do Vratislavi. Tady jsem mohl spatřit nově zrekonstruovanou budovu hlavního nádraží, které je jedno z nejhezčích v Polsku. Když jsem tu byl naposled v září 2011, práce byly ještě v plném proudu. Z Vratislavi mě pak domů do Česka odvezl přes Lichkovské sedlo spěšný vlak 1914 Glacensis.

Úvodní snímek: 20.5.2014 - Lodž, památník ghetta na bývalém nádraží Radogoszcz (Radegast) © Marek Vojáček