Koleje ve stínu opatovické elektrárny dnes a zítra

25.2.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Téměř po roce od doby, kdy jsem vyhlížel druhou kolej mezi Stéblovou a Opatovicemi nad Labem, mne napadlo uspořádat si na východočeské železniční „stavbě století“ soukromý kontrolní den a spojit jej s průzkumem navazující uhelné vlečky, který jsem už dlouho plánoval. Tak jsem se v předposlední únorovou sobotu vydal po kolejích elektrárenskými exhalacemi ovívaných na výlet do (už konečně) blízké budoucnosti.

Jako výchozí bod svého výšlapu jsem zvolil železniční stanici Opatovice nad Labem. Ta už má ovšem název poněkud delší, jak jsem zjistil (ke své hanbě) až při vyhledání vhodného spojení. Vzhledem k tomu, že opatovické nádraží přestane sloužit osobní dopravě a tato jeho funkce se přenese na nově budovanou zastávku, rozhodl Drážní úřad také o „převodu“ názvu. Dokonce už 31.12.2013, kdy je datováno příslušné rozhodnutí. Na jeho základě se v současně platném jízdním řádu trati 031 objevila zastávka Opatovice nad Labem (otevřena ode dne vyhlášení) a železniční stanice Opatovice nad Labem-Pohřebačka (zastavuje do odvolání).

Nepříliš estetické prodloužení názvu stanice na výpravní budově © PhDr. Zbyněk Zlinský

Moje pouhých šest tarifních kilometrů dlouhá jízda vlakem neproběhla nejlépe. Sama o sobě sice trvala jízdním řádem stanovené čtyři minuty, ale jim předcházelo téměř čtvrthodinové čekání RegioPantera v roli osobního vlaku číslo 6236 u peronu 1A královéhradeckého hlavního nádraží na opožděný rychlík od Prahy. Sice jsem, na rozdíl od některých na přípoje v Pardubicích odkázaných spolucestujících, nikam nespěchal, ale moc spokojený jsem stejně nebyl, protože jsem se už už viděl ve vytčeném prvním postupném cíli. Když se tak stalo, neprodleně jsem se dal do reportážního díla a zachytil odjezd vlaku, který mne na místo přivezl.

Os 6235 Hradec Králové hl.n. - Pardubice hl.n. opouští opatovické nádraží
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzhledem k tomu, že dokumentaci výpravní budovy a jejího blízkého okolí jsem pořídil už při své minulé návštěvě, zvěčnil jsem jen její nový název a pak věnoval pozornost další novince, pracovišti pro montáž kolejových polí, které bylo zřízeno v někdejším komerčním obvodu stanice. Poté jsem se vydal do kolejiště, v němž jsem pátral po nultém kilometru vlečky číslo 4237 s názvem „Vlečka Elektrárny Opatovice, a.s.“ (EOP). Marně, příslušný hektometrovník jsem nenašel a mohl se zorientovat jen podle staničení výhybek v plánku stanice. Jde ostatně jen o formální záležitost, která sice zůstane zachována, ale reálné napojení vlečky se změní.

Vlečka 4237 EOP a trať 031 směr Stéblová od přejezdu P5366, vlevo km 0,1 vlečky
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Stane se tak v souvislosti s už výše zmíněnou výstavbou železniční zastávky Opatovice na Labem u stezky spojující stejnojmennou obec s její místní částí Pohřebačka, jejíž dopravní uspořádání je zřejmé z výhledového plánku stanice. Ucelenou charakteristiku samotné zastávky s kolejovým propojením, dvěma vnějšími nástupišti, přístřešky, podchodem pod tratí a přilehlým napojením vlečky s odvratnou kolejí jsem sice nikde nenašel, ale popis jednotlivých stavebních objektů lze vyhledat buď v územním rozhodnutí nebo v dokumentaci EIA k celé stavbě. Její polohu najdete na mapě, usnadňující orientaci v dalším textu i připojených snímcích:

Trať 031 v úseku Čeperka - Opatovice n.L.-Pohřebačka a vlečka 4237 EOP na turistické mapě;
zdroj: www.mapy.cz

Zatímco fotografií, kterou jsou se svými popisky jistě výmluvnější než jakkoliv košaté psané slovo, je hojnost, text omezím spíš jen na několik poznámek. Když jsem zvěčnil prvky stébelského zhlaví stanice, vydal jsem se po vlečkové koleji směrem k elektrárně a přitom se snažil zachytit nejen ji samotnou, ale také změny na trati, podél níž vlečka hodný kus vede. A ovšem také projíždějící vlaky, spíš pro zpestření galerie, než kvůli jejich podobě, v podstatě jednotvárné. V osobní dopravě dnes mezi krajskými metropolemi jezdí vesměs jen RegioPantery, v dvouhodinovém taktu proložené apolly v čele pardubicko-libereckých rychlíků.

843.007-6 projíždí Opatovicemi v čele R 1265 Liberec - Pardubice hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

A na dopravu nákladní jsem tentokrát štěstí neměl – ani na trati, ani na vlečce. I když jsem se pochopitelně choval obezřetně, abych nedopadl podobně, jako jistý řidič malého motocyklu, jehož mladý život vyhasl na jednom z vlečkových přejezdů za časného rána dne 28.7.2012 pod koly lokomotivy 123.025-9 v čele 2 583 tun těžkého uhelného vlaku, jak uvedla následná vyšetřovací zpráva Drážní inspekce. Nehodu ještě téhož dne, pochopitelně mnohem stručněji, zaznamenala také některá média a až do současné doby ji připomíná pomníček na místě tragické události. A také raději zdvojená značka „Stůj, dej přednost v jízdě!“ před přejezdem.

Přejezd P10405 s pomníčkem a dvojí dopravní značkou © PhDr. Zbyněk Zlinský

Díky sluníčku, které mi sice fotograficky neprospívalo, ale duševně ano, jsem nezbytně vyvstalé chmurné myšlenky rychle překonal a věnoval se svému dokumentačnímu poslání. Tento kousek krajiny právě mění svou tvář, protože stále ještě probíhají práce na výstavbě unikátní křižovatky, která propojuje rychlostní silnici R35 a spojnici východočeských metropolí, silnici I/37. Těm oběma ležela elektrárenská vlečka v trase, takže ji překonávají estakádou a nadjezdem. Naopak vlečková kolej musí ve svém koncovém úseku překlenout celkem čtyři vodní toky, kromě dvou struh také dávný Opatovický kanál a novodobý elektrárenský náhon.

Můstek přes strouhu, přejezd P10406 a nadjezd silnice I/37 © PhDr. Zbyněk Zlinský

S jistými obavami jsem vyhlížel konec „veřejně přístupné“ koleje, obávaje se, že se mi nepodaří zaznamenat její pokračování za vraty elektrárny. Ale v mém počínání mi nebránilo ani objektivem neprostupné oplocení ani snad nějaký orgán mé počínání odsuzující. Popravdě řečeno, za kolejovými vraty bylo naprosto mrtvo. Od dob, kdy se tam činila má drahá polovička ve své poslední funkci u našeho národního železničního dopravce, se tam asi leccos změnilo. Provozovatelem vlečky je akciová společnost Elektrárny Opatovice, a uhlí po ní vozí, po nějakých těch peripetiích (popsal jsem je v reportáži předchozí), ČD Cargo hlavně ze zahraničí.

Pokračování vlečky 4237 EOP za branou elektrárny © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dlužno ovšem dodat, že po vlečce se nevozí jen fosilní palivo pevné, ale také plynné, ovšem ve skupenství tekutém. Z elektrárenského kolejiště vychází podružná vlečka do objektu firmy Flaga, s.r.o., v němž se nachází mimo jiné stáčecí zařízení LPG. Vzhledem k tomu, že ta z části vede volně přístupným prostorem, jak mi ukázala mapa, rozhodl jsem se ji zvěčnit také. To představovalo návrat k poslednímu přejezdu, cestu po silnici směrem k Čeperce a překonání silnice I/37. Ten poslední děj mi dělal starosti, ale nakonec se ukázalo, že mi v tom pomůže šikovně zbudovaný podchod. Pak už bylo dosažení dalšího postupného cíle snadné.

Konec koleje v objektu firmy Flaga, s.r.o. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem takto zúčtoval s vlečkou 4237 EOP, mohl jsem se vydat opět k trati 031, tentokrát ovšem k zastávce Čeperka. Při pochodu obcí jsem alespoň letmo zaznamenal něco místních památek a zajímavostí, k nimž se přiřadil náhodou zahlédnutý objekt nepříliš dávného a poměrně dramatického hasičského zásahu. Jinak jsem se po vesnici příliš nerozhlížel, protože jsem měl na paměti svůj hlavní úkol, zdokumentovat její zastávku, jejíž měnící se podobu jsem už před časem zaznamenal z vlaku. Teď ovšem její proměna v porovnání se stavem zachyceným v loňské reportáži, vyzněla ještě výrazněji. A navíc se na ní právě čile pracovalo.

Zastávka Čeperka ve stavu přerodu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zastávka přišla o návěstidla i mechanické závory a tudíž také o zaměstnance, který k nim byl potřeba. Potřebám cestujících slouží momentálně jen provizorní nástupiště a prodej jízdenek je (prý) dočasně zrušen. To jsou spíš špatné zprávy, stejně jako stesky domorodců. K dobrým patří nejen zřízení moderního PZZ, ale také rodící se podchod, který propojí budoucí dvojí vnější nástupiště, a už dokončovanou pláň druhé koleje. Pro další podrobnosti o finální podobě zdejší zastávky platí to, co bylo uvedeno výše pro zastávku opatovickou – popisy dílčích stavebních objektů lze najít v územním rozhodnutí nebo v dokumentaci EIA k celé stavbě.

Přiznám se, že ta procházka, ač docela pohodová, mne po „zimním spánku“ poněkud zmohla, takže jsem uvítal první spoj do svého sídelního města, který se mi po dokončení reportážní mise naskytl. A že jsem přitom vyhrál jízdu zadarmo, to bylo způsobeno jak tím přerušeným prodejen jízdenek v Čeperce, tak nemožností uhradit jízdné ve vlaku – s vlakvedoucí jsem se sice srazil při nástupu ve dveřích, ale pak někam zmizela a až do cílové stanice se neobjevila. Asi mi to malé štěstíčko poslal shůry onen nešťastný (leč nad jiné hrdinný) americký strojvedoucí, který na mne ráno upřeně hleděl z druhého nástupiště královéhradeckého hlavního nádraží.