Zimní výlet do Frankfurtu a Kolína

A protože předpokládám, že většina čtenářů vlaky.net nemá možnost se do těchto končin podívat zrovna každý den, rozhodl jsem se o svém výletu něco napsat.

Před nedávnem bylo oznámeno, že České dráhy zlevnily „včasné jízdenky“ do Frankfurtu. To snížení ceny bylo poměrně výrazné a navíc je možné si tyto jízdenky koupit i z jiného města než z Prahy. Příjemně mě překvapilo, že z mého domova v Teplicích lze koupit jízdenku do Frankfurtu za 28 eur přes Cheb a Norimberk nebo za 34 eur přes Drážďany a Lipsko, a navíc je možné využit jednu trasu pro cestu tam a druhou pro cestu zpět. S ohledem na konstrukci jízdního řádu mi lépe vyhovovalo jet tam přes Drážďany a Lipsko a zpět přes Norimberk a Cheb.

Na cestu jsem tedy vyrazil v pátek ráno. Na spoji z Teplic do Ústí jel v našem kraji již rozšířený Regiopanter. V Ústí mě trochu potrápil mráz, protože ohlášené pětiminutové zpoždění mého následného vlaku EC 176 Johannes Brahms bylo nakonec desetiminutové, až mi křehly prsty při focení projíždějícího nákladního vlaku společnosti Unipetrol Doprava.

Ústí n/L hl.n., příjezd vlaku EC 176 © Marek Vojáček

Po nástupu do vlaku mě potom pobavilo hlášení rozhlasu: „Omlouváme se zpoždění vlaku asi 10 minut způsobené výměnou lokomotivy ve stanici Praha hl.n.“ Přitom v Praze se lokomotiva mění pravidelně a navíc než jsem vyšel z domova, tak online poloha vlaku ukazovala 3 minuty zpoždění na odjezdu z Holešovic... Ale užíval jsem si cestu v příjemně vytopeném kupé a sledoval údolí Labe. Do Děčína už český průvodčí nepřišel, ale nemusel jsem ho vyhledávat, protože moje jízdenky již byly potvrzené od jeho kolegy z předchozího spoje. Za Děčínem však nepřišel ani německý průvodčí a díky „vatě“ v jízdních dobách na německém území přijel náš vlak do Drážďan jen se 3 minutami zpoždění.

V Drážďanech bylo o poznání tepleji než v Ústí. Od nástupiště u koleje č. 17 bylo nutné se přesunout ke koleji č.3, a protože se mi nechtělo jít dolů a pak zase nahoru, vzal jsem to po ochozu zadem kolem „schovaného“ nástupiště u koleje č.4, odkud před lety jezdíval EN Galileo Galilei do Budapešti, předchůdce dnešního EN Metropol. Souprava vlaku IC 2440 byla přistavena jen necelých 10 minut před odjezdem, ale tady už jsem tolik nemrznul a udělal si ještě pár fotek. 

Drážďany hl.n. © Marek Vojáček

Po odjezdu z drážďanského hlavního nádraží vlak ještě zastavil ve stanice Drážďany Nové Město (Dresden Neustadt) a pokračoval dál nejdříve po původní lipské trati a za odbočkou Radebeul Nord potom přejel na berlínskou trať. Po několika kilometrech jsem zbystřil pozornost u odbočky Kottewitz, kde začíná nová sedmikilometrová spojka otevřená v prosinci 2010, která náš vlak opět vrátila na původní lipskou trať u odbočky Leckwitz. Tato nová spojka s traťovou rychlostí 160 km/h slouží dálkovým vlakům, zatímco regionální vlaky jezdí po staré trase.

Mimochodem železniční trať Drážďany – Lipsko je vlastně nejstarší dálková trať v Německu budovaná v letech 1837 až 1839. Dnes je však v některých úsecích mezi Riesou a Lipskem traťová rychlost 200 km/h. Proto se vlak IC 2440 stal nejrychlejším vlakem, který jsem ten den použil, a ani následný rychlovlak ICE 1558, kterým jsem pokračoval z Lipska do Frankfurtu, tuto rychlost nedosáhl. 

Lipsko hl.n., vlak IC 2440 mě právě přivezl z Drážďan © Marek Vojáček

Hlavní nádraží v Lipsku je údajně největší úvraťové nádraží v Evropě a jeho rozměry jsou opravdu úchvatné, u nástupišť se tu nachází 25 kolejí. Čas do odjezdu dalšího vlaku jsem využil k prohlídce monumentální budovy a také historických vozidel stojících na koleji č. 24.

Můj následující vlak ICE 1558 do Frankfurtu a pokračující do Wiesbadenu měl odjíždět v 13.11, ale protože se jednalo o obrat soupravy od zpožděného ICE 1557 ze Saarbrückenu, bylo jasné, že odjedeme asi trochu později. Nakonec bylo na odjezdu 9 minut zpoždění. Vlak tvořily dvě soupravy ICE-T, sedmivozová souprava řady 411 a pětivozová souprava řady 415. 

Lipsko, budova hlavního nádraží od ulice © Marek Vojáček

Cestou do Erfurtu se vlak spíše plazil a jen v několika málo úsecích dosáhl rychlosti 130 km/h. Před Erfurtem jsme dokonce museli na minutu zastavit, než projel protijedoucí nákladní vlak. Probíhaly tu totiž stavební práce v souvislosti s napojením nové vysokorychlostní trati Leipzig/Halle Flughafen – Erfurt – Bamberg. Na nové trati už byly vidět položené koleje i natažené troleje. Z Erfurtu jsme vyjeli s 13 minutami zpoždění. V následném úseku do Eisenachu sice vlak dosahoval rychlosti až 160 km/h, ale zpoždění zůstalo stejné. Mezi Eisenachem a Fuldou se opět na obrazovce objevovala rychlost nejvýše 130 km/h.

Zato počasí se vylepšilo, od Bebry k Fuldě se postupně začalo na nebi objevovat sluníčko a za Fuldou se z okolní krajiny postupně vytrácel sníh. Vlak se začal opět rozjíždět, nový 4 km dlouhý tunel za uzlovou stanicí Flieden jsme prosvištěli stočtyřicítkou a později v několika úsecích rychlost dosáhla opět hodnoty 160 km/h. Na trojkolejném úseku Gelnhausen – Hanau se dokonce na obrazovce objevila rychlost 191 km/h, ale na příjezdu na hlavní frankfurtské nádraží zůstalo zpoždění 13 minut. 

Právě jsem přijel do Frankfurtu © Marek Vojáček

Bylo domluveno, že kolega mě na nádraží vyzvedne až cestou z práce asi za půl hodiny, takže jsem měl trochu času na prohlídku jedné z nejdůležitějších stanic v Evropě. Samozřejmě největším magnetem pro mě byl odjezd vlaku TGV 9552 do Paříže.

Frankfurt n/M hl.n., vlak TGV 9552 do Paříže © Marek Vojáček

Po setkání s kolegou jsme se stavili u něj ve služebním bytě kvůli odložení věcí a vydali se potom na procházku po Frankfurtu, bohužel již za tmy. Mimochodem ten byt byl strategicky velmi dobře situován asi 5 minut chůze od hlavního nádraží.

Na sobotu byl naplánován výlet do Kolína. Kolega sice není železniční nadšenec, ale svezení vlakem rychlostí 300 km/h je lákavé i pro normálního člověka, a souhlasil i s tím, že tam pojedeme starou trasou údolím Rýna, což také samo o sobě stojí zato. Základní jízdenka na rychlovlak Kolín – Frankfurt však stojí 71 eur na osobu v jednom směru, takže jsem raději koupil s desetidenním předstihem na eshopu DB jakousi „včasnou zpáteční jízdenku“ pro 2 osoby i s místenkami na rychlovlak za 67,50 eur. Eshop DB mě mile překvapil, když jsem si jako méně zdatný němčinář chtěl za jazyk zvolit raději angličtinu, a v nabídce jazyků se objevila také čeština. A to opravdová čeština, ne jen nějaký googlepřeklad. 

Cesta údolím Rýna © Marek Vojáček

V sobotu ráno jsme tedy na frankfurtském hlavním nádraží nastoupili na vlak IC 2226 jedoucí přes celé Německo z Pasova do Hamburku. My jsme jej využili jen na malou část jeho trasy údolím Rýna do Kolína. Navíc pravidelně tento vlak jezdí až do Kielu, ale o sobotách končí v Hamburku.

Po krátkém zastavení u frankfurtského letiště bylo možné cestou spatřit soutok Rýna a Mohanu u Mainz a pak už následovala „vyhlídková jízda“ údolím Rýna. U Remagenu dokonce bylo možné na několik sekund spatřit (dnes už jen) pilíře proslulého mostu, po kterém spojenci v březnu 1945 překročili Rýn. Pět minut po poledni náš vlak zastavil na hlavním nádraží v Kolíně nad Rýnem.

Kolín nad Rýnem © Marek Vojáček

Dominantou Kolína je obrovská gotická katedrála (Kölner Dom) stojící přímo naproti hlavnímu nádraží. Za katedrálou se nachází Staré Město, ale při procházce touto čtvrtí bylo zřejmé, že spousta domů pochází až z období po 2. světové válce. Potom jsme zamířili k nábřeží Rýna a došli směrem zpět až k železničnímu mostu mezi hlavním nádražím a stanicí Deutz. Jsou to vlastně tři dvoukolejné mostní konstrukce o třech polích vedle sebe. Po obědě v jednom fastfoodu na hlavním nádraží jsme si ještě jednou prohlédli centrum města, ale to už se pomalu blížil čas odjezdu zpět.

ICE 125 z Amsterdamu do Frankfurtu právě přijíždí do Kolína © Marek Vojáček

Na cestu zpět jsme použili vlak ICE 125 z Amsterdamu do Frankfurtu, který tvořila osmivozová souprava ICE 3 řady 406 (čtyřsystémová verze řady 403). Tento vlak měl v Kolíně úvrať a asi čtvrthodinový pobyt ve stanici. Většina ostatních vlaků ICE od Düsseldorfu do Frankfurtu využívá dvoukolejnou spojku mimo kolínské hlavní nádraží a zastavuje jen na dolních nástupištích stanice Deutz na druhém břehu Rýna.

TGV Thalys odjíždí z Kolína do Essenu © Marek Vojáček

Při odjezdu se náš vlak rozjel společně s na vedlejší koleji odjíždějícím (10 minut zpožděným) TGV Thalys 9437 z Paříže a Bruselu a pokračujícím do Essenu. Oba vlaky projížděly po pravé krajní konstrukci mostu přes Rýn. Za stanicí Deutz jsme Thálii předjeli a ta pak pokračovala po koleji podjíždějící naši trať.

Vysokorychlostní trať z Kolína do Frankfurtu byla slavnostně otevřena 25.7.2002 a mimo to, že zkrátila vzdálenost mezi oběma městy z 221 km na 180 km, jízdní doba se zkrátila z přibližně 2h 20min na přibližně 1 h. Aby se trať co nejvíce přizpůsobila terénu jsou zde sklony až 40 ‰. Po 48 minutách jízdy vlak zastavil u frankfurtského letiště a za 62 minut od výjezdu z Kolína jsme již zastavili na hlavním frankfurtském nádraží. Byl to docela kontrast s ranní cestou po původní trase údolím Rýna. 

Frankfurt nad Mohanem © Marek Vojáček

Na neděli bylo v plánu prohlédnout si především Frankfurt. Dopoledne jsme se nejdříve vypravili k Mohanu. Od řeky byl pěkný výhled na pamorama města. Po levém břehu jsme prošli kolem většiny frankfurtských mostů a došli až železničnímu mostu u budovy Evropské centrální banky, která stojí na pravém břehu Mohanu.

Na nábřeží před bankou je dodnes k vidění původní zařízení bývalého přístavu s jeřáby a stojí tu i dva staré nákladní vagóny. Od hlavního nádraží sem po pravém břehu Mohanu vede vlečka, která už dnes pravděpodobně není využívána.

Frankfurt, Staré Město © Marek Vojáček

Po návratu do centra města a obědě v jedné restauraci na nábřeží jsme se rozhodli vyrazit za město do kopců pohoří Taunus, které se nachází severně od města. Linkou metra U3 je totiž možné se dostat až na úpatí hor, kde se nachází konečná stanice Oberursel-Hohemark. Metro ve Frankfurtu je vlastně taková vlakotramvaj, která v centru města využívá podzemními úseky a na předměstí vyjede na povrchu a využívá povrchové trasy ve vlastním tělese.

Souprava linky U8 ve stanici Niederursel na předměstí Frankfurtu © Marek Vojáček

Na náměstí Willyho Brandta jsme tedy sešli do stanice metra. Linka U3 však měla o víkendu interval 30 minut, takže jsme nasedli nejdříve na linku U8, která má společnou trasu až do stanice Niederursel. Tady bylo stejně nutné vystoupit, aby si kolega v automatu koupil jízdenku na další pásmo, kde mu neplatila jeho síťová jízdenka. Po krátké procházce na předměstí Niederursel nás linka U3 dovezla na konečnou Oberursel-Hohemark na úpatí Taunusu.

Tady v kopcích stále ležel sníh. Naše minitúra po kopcích trvala něco přes dvě hodiny, než jsme se opět vrátili na konečnou linky U3. To se již začalo stmívat a cestou dolů do města se okolí ponořilo do hluboké tmy.

Oberursel-Hohemark, konečná linky U3 na úpatí Taunusu © Marek Vojáček

V pondělí už mi zbývala jen cesta domů. Krátce po osmé ráno jsem již vyčkával na hlavním nádraží svůj vlak ICE 23 jedoucí z Dortmundu do Vídně (souprava ICE-T řady 411). Příliš mě nepotěšilo ohlášené desetiminutové zpoždění, protože v Norimberku bylo na přestup jen 12 minut a na další spoj do Chebu bych musel čekat 2 hodiny. Nakonec vlak odjel se zpožděním 15 minut a do Hanau zpoždění vzrostlo na 18 minut. Bylo jasné, že cesta do Norimberku bude asi napínavá. Průvodčí mě příliš neuklidnil, když na moji otázku, zda bude v Norimberku návazný vlak RE 5285 čekat, odpověděl: „Hopefully it waits“(Doufejme, že počká).

Za stanicí Laufach jsem sledoval stavbu přeložky, jejíž součástí bude i nový vrcholový tunel u Heigenbrückenu. Následně vlak opět sjel do údolí Mohanu u města Lohr a po dalších několika kilometrech najel na traťovou spojku, která umožňuje vlakům od Frankfurtu využít do Würzburgu vysokorychlostní trať z Hannoveru. Tady se vlak konečně rozjel na maximum, ale ne na traťovou rychlost 280 km/h ale jen na 230 km/h, což je nejvyšší rychlost naklápěcích jednotek ICE-T. Ve Würzburgu se tak zpoždění snížilo na 12 minut, ale to bylo pořád na chlup. Do Norimberku jsme nakonec dojeli s těmi 12 minutami zpoždění a přípoj do Chebu naštěstí počkal. 

Vlak RE 5285 Norimberk – Cheb ve své konečné stanici © Marek Vojáček

Vlak RE 5285 do Chebu tvořila motorová jednotka řady 612 zavěšená na konci vlaku RE 3085 do Hofu (další dvě jednotky ř. 612). Z Norimberka se vyjelo se 4 minutami zpoždění, ale i přes pozdější neplánované zastavení na trati se toto zpoždění eliminovalo ve stanici Pegnitz, kde se souprava rozdělovala. Přední dvě jednotky pokračovaly jako RE 3085 přes Bayreuth do Hofu a naše zadní jednotka jako RE 5285 do Chebu.

SC 512 Pendolino z Bohumína právě přijíždí do stanice Cheb © Marek Vojáček

V Chebu sice navazoval na vlak z Norimberka přípoj do Prahy (Rx 761 Vyšehrad), ale do Teplic mi odjížděl rychlík 613 Svatava až skoro za dvě hodiny. Původně jsem plánoval, že se projdu ke Špalíčku a potom k viaduktu, ale vzhledem ke sněhové vánici se to nejevilo jako dobrý nápad. Zašel jsem tedy do nádražní restaurace na oběd. Na výběr byla sice jen dvě hlavní jídla, ale ceny byly přijatelné a pochutnal jsem si. Kéž by byla na většině našich nádraží aspoň takováto „nádražka“. Zbytek času jsem vyplnil pozorováním vozidel ve stanici. Například tu byl k vidění „pavouk“ v provedení Vogtlandbahn na osobním vlaku 20972 do Gery, „žraloci“ ČD nebo 15 minut zpožděné SC 512 Pendolino z Bohumína do Františkových Lázní.

Můj poslední spoj toho dne R 613 Svatava jel přesně a domů do Teplic mě dovezl bez zpoždění. Na závěr mohu jen podotknout, že i zimní výlety mají své kouzlo. V zimě jsou sice dny krátké a člověk toho moc nestihne, ale například projížďka údolím říčky Pegnitz v zimním aranžmá byla úžasná.

Úvodní snímek: Frankfurt n/M hl.n. - vlak ICE 1558, který mě přivezl z Lipska © Marek Vojáček