Návrat do minulosti aneb Co už v Meziměstí a Trutnově neuvidíme

9.3.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Bezmála deset let nás dělí od doby, kdy jsem zachytil doznívající slávu pohraniční přechodové stanice Meziměstí a vrcholící proces náhrady hyder řad 852 a 853 rekonstruovanými katry řady 854 v Trutnově. To vše (a leccos jiného) v rámci výletu na oslavy 130 let trati Choceň - Broumov, která tehdy ještě vedla až do dnes už neexistujícího tarifního bodu Otovice zastávka.

Někdy koncem dubna roku 2005 jsem na stránkách Klubu železničních cestovatelů objevil pozvánku, která mi připadala docela zajímavá. Mimo jiné také proto, že se týkala akce, jejímž centrem byla železniční stanice Meziměstí, kterou jsem doposud nikdy nenavštívil. Vlastně jsem ji znal víceméně jen z hlášení nádražního rozhlasu jako cílovou či výchozí stanici rychlíků, které projížděly mým domovským městem. A že jsem byl tehdy zvyklý skoro o každém víkendu někam vyrazit na lov železničních snímků, měl jsem na 21. května program jasný. Tedy skoro, protože bylo zřejmé, že se nemohu zúčastnit všeho, co pořadatelé připravili.

Plakát oslav v Meziměstí (kliknutí do náhledu otevře celý ve formátu JPG)

Zbývalo už jen rozhodnout se, jak se na místo oslav dopravím. O dopravním prostředku bylo pochopitelně jasno, šlo jen o volbu mezi vlaky přes Jaroměř či Týniště nad Orlicí. Spojení druhé bylo příznivější samo o sobě a navíc poskytovalo možnost projet větší část cesty po oslavující trati. Dlužno ovšem podotknout, že jsem přitom byl odkázán výhradně na osobní vlaky, protože v těch dobách ještě nepříliš vžitá síťová jízdenka našeho národního železničního dopravce SONE+ byla nabízena ve dvou variantách, z nichž ta levnější a pro cestování na relativně krátké vzdálenosti pochopitelně výhodnější platila právě jen ve vlacích nejnižší kategorie.

Jízdenka SONE+ na osobní vlaky, kterou jsem použil při své okružní jízdě

Před deseti lety mi ještě nečinilo nejmenší problém vstávat i nekřesťansky brzo, takže jsem v zájmu co možná brzkého příjezdu do dějiště oslav zvolil spojení poměrně časné. Proto jsem se ocitl na královéhradeckém hlavním nádraží už před půl šestou a po zakoupení výše zobrazeného jízdního dokladu jsem vykoukl do kolejiště, zda mne tam načeká nějaká zajímavost. A kupodivu čekala - v podobě jednoho ze šestikoláků řady 181, které se v té době na tratích SŽDC staly ohroženým druhem a jejich čas se téměř naplnil. (Dodejme, že tento stroj unikl autogenu a dostal další příležitost v zahraniční misi u podniku TRANSODA Sp. z o.o.).

Lokomotiva 181.107-4 odstavená ve „šturcu“ královéhradeckého hlavního nádraží
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Před nástupem do prvního z celkem šesti vlaků, jimiž jsem se při svém putování toho dne svezl (jejichž sled jsem plánoval jen částečně, při zpáteční cestě operativně upravil a pak musel zpětně rekonstruovat) jsem ještě stihl zachytit kvatro čili motorový vůz řady 842 v čele spěšného vlaku z Pardubic do Liberce, tedy námět dnes už rovněž neopakovatelný. Vzhledem k tomu, že jsem bohužel tehdy nemyslel na pomíjivost některých jevů a nezamýšlel tvořit z cesty nějakou reportáž, nevyfotografoval jsem žádný z vlaků, který mne dovezl do Meziměstí o fotografování objektů jiných nemluvě. Na místě samém jsem se pak vrhl rovnou do víru dění.

Ukázka přepravy vagónu na silničním podvalníku © PhDr. Zbyněk Zlinský

Popravdě řečeno, to obrazné rčení snad vystihuje mé živelné chování, nikoliv však celkovou atmosféru, protože místo oslav se nacházelo teprve ve stádiu příprav a obecenstva bylo poskrovnu. Právě proto jsem první záběry věnoval objektu, který mohl být později obklopen davy – soupravě tahače Tatra a podvalníku Cometto s naloženým nákladním vagónem. Šlo o ukázku meziměstské speciality, po čase v našem internetovém magazínu reportážně zdokumentované. Pak jsem obrátil svou pozornost ke spíš komorní, nicméně zajímavé expozici železničních vozidel, jejíž „instalace“ byla právě dokončována na opačné straně výpravní budovy.

Poslední úpravy „prasátka“ T 211.0569 místní Společnost přátel železnice
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Ovšem zajímavější než královédvorský velký hektor a domácí prasátko byla dvě rovněž historická vozidla, která však nebyla součástí slavnostní expozice. V ohradě u polského zhlaví v té době neslavně hnily „v kopřivách“ oba prototypy nešťastné řady 860, což mne pochopitelně přimělo k tomu, abych je dokumentačně prozkoumal. Nejprve jen zvenčí a až později, když jsem se k nim v průběhu dopoledne znovu vrátil, alespoň jeden, který nebyl uzamčen, také zevnitř. Byl to pro mne zážitek převyšující všechno ostatní, protože jsem se s chrochtadly před tím ještě (alespoň ne vědomě) nesetkal; jejich provoz-neprovoz proběhl mimo můj obzor.

Prototypy 860.002-5 a 860.001-7 v ohradě za nádražím © PhDr. Zbyněk Zlinský

Že jsem své zkoumání chrochtadel přerušil, to bylo dáno mým záměrem zdokumentovat také provoz řádných a hlavně mimořádných vlaků. Na vozbě těch druhých se podílela českotřebovská kačenka 310.922 a pardubický hurvínek M 131.1228, složení prvních bylo tak pestré, že v tomto případě jen odkáži na připojenou galerii snímků. Jako první mne ovšem upoutala přítomnost sulzera řady ST43 PKP, který přivezl nákladní vlak z Polska a jiný se tam hotovil odvézt. I když jsem tehdy ještě netušil, že v nedaleké budoucnosti přeshraniční doprava skončí, věnoval jsem polskému stroji rumunské provenience soustředěnou dokumentační pozornost.

„Sulzer“ ST43-352 PKP nastupuje na nákladní vlak do Polska © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se vydal podél kolejí směrem k Teplicím nad Metují, abych pořídil nějaký traťový snímek, procházel jsem kolem místního depa, v němž tehdy ještě sídlilo nejen provozní středisko DKV Česká Třebová, ale také provozní středisko oprav kolejových vozidel DPOV Nymburk. Na okraji dnes už spíš nepotřebného areálu jsem narazil na roztomilou pomníkovou parní mašinku, která se mi zdála být poněkud podivnou. Až posléze jsem zjistil, že jde ve skutečnosti o pouhou atrapu, k jejímuž vytvoření místním dovedům posloužila motorová lokomotiva typu BN 60 (ČKD Sokolovo, 3842/1956), jak se můžeme dočíst třeba v galerii na webu SPŽ.

Atrapa parní lokomotivy u meziměstského depa © PhDr. Zbyněk Zlinský

Depu samotnému jsem však pozornost nevěnoval a pokračoval podél trati, kde jsem nějakou dobu dokumentoval provoz. Když jsem se dočkal také zvláštního parního vlaku z Náchoda, vrátil jsem se za ním na nádraží, kde se mezi tím rozpoutal slavnostní ruch. Jeho součástí byl také známý Čestmír Čep, uniformovaný živý exponát mnoha železničních akcí, o němž o dva roky později psal i deník Právo. Přiznám se, že jsem jinak průběhu oslav ve stanici ani doprovodnému programu dokumentační pozornost nevěnoval, oči i objektiv jsem zaměřoval hlavně na přítomná vozidla a dění bezprostředně s nimi související.

310.922 v čele soupravy zvláštního vlaku do Teplic nad Metují © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nepochybným vrcholem v segmentu pravidelných vlaků byl příjezd rychlíku R 743, který toho roku jezdil po dnes už neuvěřitelné trase z Chebu do Meziměstí. Nebylo to jediné rychlíkové spojení Meziměstí se světem, jak se lze přesvědčit nahlédnutím do tehdy platného jízdního řádu. Když jsem poté zaznamenal odjezd zvláštního parního vlaku do Teplic nad Metují i jeho návrat (a pochopitelně ještě mnohé mezi tím), řekl jsem si, že jsem si Meziměstí užil už dostatečně a mohl bych se pomalu vrátit domů. Hodně pomalu a navíc se zajížďkou. Krátce před půl druhou jsem opustil místo oslav a s přestupem v Teplicích nad Metují cestoval do Trutnova.

Os 15760 Teplice nad Metují - Trutnov hl.n. při křižování v Radvanicích © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ačkoliv jsme v Radvanicích čekali na křižování s protijedoucím vlakem poměrně dlouho, na trutnovské hlavní nádraží dorazil skoro prázdný osobáček číslo 15760 v souladu s jízdním řádem. Po jeho opuštění jsem se čile dal do fotografování četných přítomných vozidel dopravce státního i jediného motoráčku dopravce soukromého, který tehdy už delší dobu kraloval na trati do Svobody nad Úpou. V tom se nic nezměnilo ani do současné doby, na rozdíl od obsluhy trati do Žacléře, kam tehdy ještě vlaky jezdily. Mne ale spíš zajímal stav vrcholící „editace“ motorových vozů řady 852/853 na novou řadu 854, tak jsem se vydal do místního depa.

Odstavený 853.002-4 a 852.022.3 chystající se na „editaci“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

To bylo tehdy (a dodnes je) necelý rok sídlem provozní jednotky DKV Česká Třebová, do 30.6.2004 patřilo pod k tomu datu zrušené DKV Liberec. Vzhledem k poměrně pokročilému času a svým momentálním zájmům jsem se fotograficky zaměřil na vozidla zmíněných řad a ostatním věnoval jen letmou pozornost. Také jsem se chtěl co nejdříve vrátit na nádraží, aby mi neuniklo něco zajímavého z momentálního provozu. Když jsem tak učinil, nebyl jsem zklamán, neboť toho dne byly k vidění některé dost kuriózní soupravy vlaků. Dnes (tehdy mne to nenapadlo) už je asi těžko zjistit, zda šlo o běžná provozní řešení nebo o nějaké náhodné výjimky.

Před půl šestou hodinou odpolední jsem měl toho poletování a fotografování plné kecky, a tak jsem nakonec rád usedl do orchestrionu v roli Os 15417 Trutnov hl.n. – Jaroměř. Cestou jsem však pookřál natolik, že jsem v České Skalici neodolal mimořádné možnosti vyfotit si při čekání na protijedoucí spoj hurvínka M 131.1081 MBŽS v čele stejným směrem jedoucího zvláštního vlaku jaroměřských muzejníků, vypraveného ke Dni dětí do Hronova a zpět. Vzhledem k tomu, že pak pokračoval víceméně jako náš násled, dočkal jsem se také jeho příjezdu do Jaroměře a mohl tak završit svůj železniční historií motivovaný výlet patřičně stylově.

Na hlavní nádraží svého sídelního města jsem se vrátil krátce před půl osmou, jen pár minut po pravidelném příjezdu Os 5631. A ve finále jsem se zachoval zcela obdobně, jako jsem učinil ráno – sice jsem nezachytil „mašinku, co mne vezla“ (tento zvyk jsem si osvojil až o něco později), zato jsem si zopakoval fotografování šestikoláka, který zřejmě celou sobotu prožil na stejném místě. Na rozdíl ode mne, jemuž se podařilo naplánovat a absolvovat poměrně slušný okružní výlet. A hlavně v jeho průběhu nashromáždit nikoliv zanedbatelné množství snímků a poznatků s nimi spojených, které mají co říci i dnešku. Aspoň tedy doufám.

Trasa mého výletu na mapě k jízdnímu řádu 2004/2005