Lokálka do automobilky mění svou tvář (1)

25.3.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Regionální trať Častolovice – Rychnov nad Kněžnou – Solnice je mezi našimi venkovskými lokálkami naprostým unikátem, protože na rozdíl od drtivé většiny ostatních není její existence současná ani budoucí nijak ohrožována. Naopak, prochází rozvojem, jaký po dobu svého předchozího bytí nezažila. Příčinou toho jevu je přitom paradoxně soudobý rozmach individuální automobilové dopravy.

Ten se v tomto případě konkrétně projevuje růstem výroby v závodě Škoda Auto Kvasiny, ležícím doslova na konci tratě číslo 022, jíž dal nový smysl existence. O tom jsem se ostatně zmínil už v retro-reportáži z oslav 110. výročí jejího zprovoznění, zahrnující také zmínku o proměnách bezprostředního okolí železniční stanice Solnice (ležící na katastru kvasinském) i jí samotné v letech pozdějších. Rozmach kvasinské automobilky se má do roku 2018 dále zintenzívnit, dokonce s podporou státu a kraje, jak stvrdilo memorandum podepsané 23. března tohoto roku nejvyššími představiteli zúčastněných stran přímo na její půdě.

Pózování u nového modelu z produkce závodu Škoda Auto Kvasiny dne 23.3.2015;
zdroj: www.vlada.cz

Dnes už spíš nadnárodní firma Škoda Auto, a.s. je nejen největším zaměstnavatelem v Královéhradeckém kraji, ale také jednou z nejvýznamnějších součástí hospodářské sféry České republiky. To jí umožňuje prosadit své záměry v oblastech dalších, mimo jiné v železniční dopravě. Výsledkem této skutečnosti je také projekt s názvem Zvýšení kapacity trati Týniště n. O. - Častolovice – Solnice, jehož realizaci už téměř před rokem potvrdil premiér ČR a my jsme o něm referovali v souvislosti se startem jeho první etapy a pak v další reportáži z Týniště nad Orlicí. Přestavba tamního nádraží od té doby pokročila, jak jsem zaznamenal 17.3.2015:

Stavební práce v žst. Týniště nad Orlicí (foto z vlaku) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Toho dne jsem se vydal na reportážní cestu po „lokálce do automobilky“, kterou je podle platného jízdního řádu možno uskutečnit jen jediným spojem, který navíc jezdí pouze v pracovní den. Zkrátka musel jsem se jakoby vydat na odpolední šichtu do automobilky, když cesta na směnu ranní či noční pochopitelně neslibovala potřebné světelné podmínky pro fotografování. Spojení z Hradce Králové jsem chtěl naplánovat tak, abych získal ve výchozí stanici lokálky dostatek času k jejímu zdokumentování, proti čemuž vyhledávač nic nenamítal. Štěstí jsem měl i v tom, že mi řazení prvního vlaku umožnilo fotografovat už také cestou.

Souprava 80-29 208-3 + 20-29 218-5 + 854.213-6 na Sp 1953 Hradec Králové hl.n. - Letohrad
ve výchozí stanici © PhDr. Zbyněk Zlinský

A hned první snímek z Týniště nad Orlicí zachytil cosi k tématu – soupravu nákladního vlaku s výrobky kvasinské automobilky. A druhá mne pak uvítala v Častolovicích, kde čekala na náš mírně opožděný příjezd, aby mohla pokračovat ve své cestě ze Solnice do Týniště. Čilý nákladní provoz na této trase popisuje sice poněkud starší, ale svým sdělným obsahem v zásadě stále platný článek v Železničáři. Je navíc věnován i potěšitelným výsledkům v dopravě osobní, což mi ušetří „teoretické“ zdůvodňování změn, které v tomto směru na lokálce probíhají. Jak vypadá provoz prakticky, to nejlépe ukazují snímky v připojené galerii.

742.176-1 odváží z Častolovic nákladní vlak Solnice - Týniště n.O. © PhDr. Zbyněk Zlinský

V Častolovicích jsem měl na svou dokumentační činnost zhruba hodinu. Když jsem zaznamenal odjezd spěšného vlaku, jímž jsem přijel, zmíněného nákladního vlaku a posléze i osobáčku do okresního města, jal jsem se obcházet a fotografovat nádraží v jeho současné podobě, jejíž proměna na základě vydaného stavebního povolení už začala. Změny se mají dotknout kolejiště včetně zabezpečovacího zařízení, jak ukazují dvě varianty plánu stanice, z něhož je také patrné, že budou zbudována nová nástupiště a postaven provozně-technologický objekt, do něhož se přestěhuje dopravní kancelář z původní výpravní budovy.

Dopravní kancelář bude přemístěna do nového objektu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Druhá etapa projektu Zvýšení kapacity trati Týniště n.O. – Častolovice – Solnice ve skutečnosti přesahuje v jejím názvu uvedenou rekonstrukci žst. Častolovice, což je zřejmé nejen z už odkázaného stavebního povolení, ale také z příslušného dokumentu EIA. Na nádraží samotném v době mé přítomnosti probíhaly práce na stavbě provozně-technologického objektu, která mimo jiné způsobila definitivní zánik už dávno zrušené krátké vlečky č. 4207 Trans ARRIVER, s.r.o. Druhá ze stanice vycházející vlečka s číslem 4206 a názvem Saint-Gobain Častolovice (dříve Orsil) přestavbou ohrožena není. Původní výpravní budova má být zachována.

Výpravní budova se začátkem zrušené vlečky č. 4207 v popředí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Železniční stanice Častolovice je železniční bránou okresního města Rychnov nad Kněžnou a zastavují v ní oba dva rychlíky, které zůstaly na hlavní trati zachovány. Jinak je v ní provoz osobní dopravy docela čilý, jak se můžete přesvědčit nahlédnutím do vývěsky příjezdů a odjezdů. Již desátým rokem mohou cestující krom běžných služeb ČD využívat i přilehlý autobusový terminál. Ve výpravní budově sídlí výrazně označené pracoviště ČD Cargo a v samostatném objektu naopak zcela anonymní provozní pracoviště DKV Česká Třebová. Kousek od něj jsem měl příležitost zachytit soupravu, která mne posléze měla dopravit do Solnice.

Sídlo častolovického PP DKV Česká Třebová a souprava 93-29 118-9 + 810.655-1 na koleji 4a
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Její přípojný vůz mne svým označením dodatečně poněkud zmátl, protože jsem je nemohl ve svých podkladech najít. Nakonec jsem objevil vysvětlení na stránce známého sběratele jízdenek, věnované nehnaným vozům motorové trakce. Jde totiž o jeden ze dvou vozů bývalé řady 012, které byly rekonstruovány až po jejím přečíslování, jež se navíc následně ještě jednou zopakovalo: V roce 2014 přibyly do flotily vozů řady BDtax⁷⁸² další dva vozy upravené z vozů řady Btax⁷⁸⁰, jsou to celkově vozy 118. a 119. v pořadí. … první z těchto dvou vozů dostal k 28.3.2014 první volné pořadové číslo, tedy 118 (ex Btax⁷⁸⁰ 219), píše k tomu Alan Butschek.

Vůz 93-29 118-9 (ex 010.559-3, původně 24-29 478) by měl v předchozím systému označení
012.478-4 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ve chvíli, kdy jsem vůz dokumentoval, jsem měl ovšem problémy docela jiné. Nastoupil na mne obyvatel nedalekého (zjevně původně drážního) domku, kterému se mé počínání pranic nelíbilo a nevybíravým způsobem, zahrnujícím i hrozby fyzickou devastací mé osoby a likvidací fotoaparátu, se do mne pustil. Nepochybně se domníval, že objektem mého fotografického zájmu, motivovaného jistě nekalými úmysly, je jeho obydlí. Tvrzení, že jsem neoprávněně vnikl na soukromý pozemek, bylo sice úsměvné, ale mne nepobavilo. Nakonec jsem si připomněl moudrou radu, že bláznům se nemá odporovat, a hleděl jsem si svého.

Do Častolovic přijely současně Sp 1952 Letohrad - Hradec Králové hl.n. a Os 20243
z Rychnova n.Kn. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dokončil jsem svou dokumentační obchůzku nádraží, a to právě ve chvíli, kdy opět ožilo dopravním ruchem, jak ukazuje předchozí snímek. Jeho součástí pak bylo i sestavení soupravy vlaku, který mne měl z Častolovic odvézt. Když bylo dílo dokonáno, stal jsem se jeho prvním cestujícím. I když žádný nával zjevně nehrozil, chtěl jsem zaujmout místo v jediném veřejnosti přístupném místě soupravy jedoucí až do cílové stanice, z něhož lze fotografovat, tedy v nástupním prostoru výše zmíněného přípojného vozu. Po chvíli se ukázalo, že takovou motivaci nemám sám, když se ke mně připojil jeden mladý, stejně postižený, jak vyjevil, kolega.

První snímek z „pojízdného fotofleku“ - Os 5149 Týniště n.O. - Doudleby n.O. po příjezdu
do Častolovic © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jeho zájem však byl spíš „projížděčský“ (ráno už využil jediného páru vlaků na trati číslo 028) než fotografický, takže jsme si nepřekáželi a mně se podařilo pořídit snímky z obou stran tratě. A po odvěšení Regionovy v Rychnově nad Kněžnou jsem měl k dispozici i čelní okna (bohužel nepříliš čistá). Asi desetiminutového pobytu na rychnovském nádraží jsem využil i k letmé dokumentaci prací na jeho modernizaci, kterou však na tomto místě nebudu nijak komentovat, neboť bude (mj.) předmětem druhého dílu reportáže. Jako upoutávku na něj však nabízím úvod jakéhosi obrazového stavebního deníku rekonstrukce stanice na webu Vladimíra Fišara.

Renovovaná výpravní budova a rozestavěné kolejiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Byl jsem zvědav, kolik cestujících využívá možnosti jet po zbývajícím úseku lokálky. Sice jsem je nepočítal, ale představu o využití vlaku dávají snímky vystupujících v jejích dvou koncových tarifních bodech, zřejmě nejméně od sebe vzdálených na celé síti SŽDC (podle staničení pouhých 451 metrů). Dva navíc opustili vlak na rychnovské zastávce. Mezi ní a zastávkou Solnice bylo podél trati kromě krajiny možno zachytit také objekt, který má kladný vliv na rozmach železniční dopravy. V km 12,373 je do trati zaústěna vlečka číslo 4254 Preymesser Lipovka, vedoucí do logistického centra firmy M. Preymesser logistika, spol. s r.o.

Vlečka č. 4254 Preymesser Lipovka zatím příliš využívána není © PhDr. Zbyněk Zlinský

Není jistě překvapivé, že toto logistické centrum je úzce spojeno s automobilovým průmyslem, jak se můžeme dovědět z článku o obchodním partnerství jeho vlastníka s naší největší automobilkou, který už před časem vyšel v Bulletinu ČD Cargo. O vlečce i její obsluze se můžete dovědět z popisu tratě v bakalářské práci o její modernizaci, v níž lze pochopitelně nalézt i další faktické informace k tématu tohoto článku. Ale vraťme se k mé cestě „na šichtu v automobilce“. Ta je ostatně od logistického centra Lipovka téměř na dohled (byla by i skutečně, kdyby nebylo kopce mezi nimi), takže netrvalo dlouho a mohl jsem její rozrůstající se areál zvěčnit.

Areál závodu Škoda Auto Kvasiny na obzoru © PhDr. Zbyněk Zlinský

A po chvíli nás přivítala Solnice zastávka, nacházející se nedaleko hlavní brány kvasinské automobilky. K mému překvapení na ní vystoupila jen menší část cestujících. Překvapivé ovšem naopak nebylo to, že „masy pracujících“ se na odpolední směnu hrnuly z parkoviště osobních automobilů a patrně také vystupovaly z autobusů na přilehlých stanovištích. Vzhledem ke krátkému pobytu jsem ten druhý jev nesledoval ani se nesnažil zaznamenat. Ostatně dokumentaci zastávky a jejího okolí jsem plánoval na dobu pozdější. V danou chvíli jsem se soustředil spíš na vjezd do železniční stanice Solnice se stylovou kulisou po pravé straně.

Vjíždíme do koncové stanice trati číslo 022 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak už jsem naznačil, větší část cestujících jela až na konečnou, ovšem (až na mne a mého náhodného vlakofilního kolegu) všichni za týmž účelem, alespoň podle směru, kterým se svorně z nástupiště vydali. Přešli koleje a zamířili k původní bráně automobilky, přístupné od centra Kvasin. Už jsem se zmínil o skutečnosti, že název železniční stanice (a nakonec i stejnojmenné zastávky v jejím obvodu) Solnice je poněkud zavádějící, protože oba tyto tarifní body leží na katastru kvasinském a od Solnice jsou poměrně značně vzdáleny. To je také vysvětlení k popiskům snímků v galerii, na nichž rozlišuji místa, kde jsem se zrovna nacházel.

Nádražíčko na konci tratě od mé předchozí návštěvy, už dávné a zatím jediné, změnilo svou tvář dost podstatně. Výpravní budova je opravena, nevzhledné nádražní skladiště se proměnilo v pohledný penzion a portálový jeřáb před koncem trati také zmizel. Na druhé straně, poblíž rychnovského zhlaví, však najdeme stavby a zákoutí méně pohledná. K těm prvním patří zajímavá, ale uvnitř zcela zdevastovaná remíza s vodárnou, k druhým pak areál někdejšího nákladiště dřeva, do něhož vede ze stanice vlečka číslo 4252 ALFA Solnice, patřící dnes firmě Wotan Forest, a.s. Jejím (asi ne příliš aktivním) provozovatelem je Ing. František Smola.

Na opačné straně tratě směrem k Rychnovu nad Kněžnou se ovšem nachází vlečka naopak velice živá, zakládající dnes samu existenci lokálky a zajišťující pro ni výše zmíněné „světlé zítřky“. Má číslo 4253, název ŠKODA AUTO Solnice a jejím provozovatelem jsou (alespoň podle platného Prohlášení o dráze celostátní a regionální) České dráhy, a.s. Na rozdíl od stavu, který jsem zaznamenal při předchozí návštěvě, nakládka automobilů na ní probíhá od 12.4.2007 sofistikovaným způsobem, který byl poměrně podrobně popsán jinde, takže se jím v textu zabývat nemusím. Bohužel jsem nenašel dost odvahy, abych k zařízení pronikl blíž

To je asi tak vše, co hodlám na téma železniční stanice Solnice napsat. Snad krom zmínky o příjezdu soupravy prázdných vozů na přepravu automobilů, jejíhož rozposunování jsem se však nedočkal. Více ukáží fotografie v připojené galerii a v orientaci přitom pomůže plán stanice, popřípadě mapky z už opakovaně odkázané staršího článku. A když už jsme u těch dokumentů, doplním ještě vývěsku s příjezdy a odjezdy vlaků, z níž je mj. patrné, že na svou dokumentační činnost jsem měl necelou hodinu. Tedy v případě, že bych chtěl využít k cestě do „civilizace“ vlaku, což jsem ale nezamýšlel, jak vyjde najevo v úvodu druhé části reportáže.