Jak jsme zástupce vymírajícího druhu lovili

Před časem ostatně proběhly médii zprávy o tom, že v brzké době by mohly tyto jednotky ukončit pravidelný provoz. I když se o tom v posledních letech mluví a píše opakovaně a definitivní konec ještě nenastal, je jisté, že se blíží. Protože já moc fotografii a videí těchto vozidel nemám, rozhodl jsem se oslovit pražského kamaráda Jirku Řechku, aby by zjistil, kde se v současné době ještě pohybují a kde bychom je mohli zachytit. O setkání s Jirkou se doslechl i kamarád ze Sokolova Tomáš Polívka, a pak už scházelo jen najít vhodný termín.

Karel a Jirka za krásného počasí v Praze-Libni © Tomáš Polívka

To se nám povedlo na jedničku a v jeden krásný jarní slunečný den jsme se setkali všichni tři na libeňském nádraží v Praze. Našemu setkání nepředcházelo nijaké velké plánování a nechali jsme celému dni spíš volný průběh. První jsme se rozhodli svézt některou ze zbývajících žabotlam. Mě osobně chyběla fotografie stanoviště, a tak jsem začal dokumentovat jednotku od kabiny strojvedoucího. Jako bývalý železničář jsem se sice často dostal na stanoviště strojvedoucího, ale některé stroje jsem doposud nenavštívil. Tohle byla malá premiéra, kdy jsem vstoupil do jedné z mála kabin, které jsem ještě na vlastní oči neviděl.

Stanoviště strojvedoucího elektrického vozu řady 451 © Karel Furiš

První naše cesta vedla na zastávku Praha-Sedlec. Zde jsme setrvali asi půl hodinky a dokumentovali běžný provoz, při kterém se mám poštěstilo zachytit lokomotivu E 499.112, mimořádně nasazenou na vlaku R 679. Krátce po desáté jsme se přesunuli patrovou jednotkou řady 471 do stanice Praha Masarykovo nádraží. Zde jsme svůj další přípoj z důvodů malého zpoždění nestihli. Dále jsme pokračovali opět City Elefantem do stanice Prahy-Vysočany. Tady se nám představila odstavená jednotka 451.001-2/451.002-0.

451.001-2 coby dispečerka v Praze-Vysočanech © Tomáš Polívka

Poté jsme si zakoupili jízdenky MHD a pokračovali autobusem k Odstavnému nádraží Praha jih (ONJ). Tady jsme měli možnost zachytit spoustu souprav již odstavených z provozu, které tam čekají jen na svůj konec. Krátce po poledni jsme prohlídku ONJ ukončili a opět nastal přesun autobusem MHD do „civilizace“. Tentokrát byla naším cílem městská část Praha-Libeň, kde se nalézá mj. menší depo, ale o to více zajímavostí nabízí. Našli jsme tam mj. první elektrický vůz řady 452 a vyhořené jednotky téže řady. Zajímavý byl i asi dnes už jediný poštovní vůz své řady s označením DPost 91-40 033-7 a nebo také rozpáraní sloni řady 471.

452.019-3 po vyhoření © Karel Furiš

Po skončení prohlídky následoval pěší přesun na nádraží Praha-Libeň. Po doplnění zásoby tekutin v obchodním středisku před stanicí jsme zhodnotili naše toulání po Praze. Jirka vše sledoval a měřil. Jeho zařízení mu ukazovalo, že jsme pěšky ušli téměř deset kilometrů. Všichni tři jsme byli spokojeni, protože jsme viděli dokonce více, než si původně přáli. Po vstupu na nádraží jsme si zjistili nejbližší spoje pro zpáteční cestu a krátce po patnácté hodině jsme se rozjeli ke svým domovům. Na závěr bych chtěl poděkovat Jirkovi a Tomášovi za nádherně strávený den a těším se, až se opět někdy setkáme u kolejí.

Naše expedice u předmětu výzkumu © Jiří Řehka

V připojené galerii najdete krom snímků z popisovaného dne také některé fotografie archivní. A na sám závěr tohoto stručného vyprávění ještě přidávám odkazy na tři videa, pořízená při naší výpravě:

1. Vlaky v Praze-Sedleci
2. 451 a 452 aneb Žabotlamy
3. Vlaky v Praze