Návrat do minulosti aneb Co v Praze už neuvidíme

20.4.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

V sobotu 23. října 2004 jsem se vydal do hlavního města na lov snímků, které mi chyběly v soukromé databázi železničních vozidel. Do hledáčku svého (tehdy ještě nepříliš kvalitního) digitálního fotografického přístroje jsem hodlal dostat především elektrické jednotky řad 452, 470 a 471, ale také některé nehnané vozy motorové trakce. Vítanou třešničkou na dortu měl být jeden stroj trakce parní.

Ten byl ostatně příčinou toho, že jsem si k realizaci svého záměru vybral uvedené datum – spolu s příznivou předpovědí počasí. Lokomotiva 423.009, o niž šlo, v mém archivu sice už zastoupena byla, jak jsem ji zachytil při oslavách výročí trati 047, ale proč ji nezaznamenat i v Praze? Tam měla účinkovat jako hnací vozidlo mimořádných vlaků mezi Masarykovým a bubenečským nádražím v rámci oslav 100 let města Bubenče. Ač se měla objevit na scéně až k polednímu a ani jiný důvod ke spěchu nebyl, z Hradce Králové jsem vyrazil už úderem hodiny šesté, protože cesta měla trvat 177 minut. Příčinou byl jízdní doklad, který jsem si zvolil:

Jízdenka použitá k cestě do Prahy, cestování po městě a návratu do Hradce Králové

Tím byla ještě stále nová síťová jízdenka našeho národního železničního dopravce SONE+ v její levnější variantě, platné jen v osobních vlacích. Zdálo se mi rozumné ušetřit 230,- Kč cestováním pomalejším a s více přestupy. Ranní spojení bylo příznivější přes Pardubice, do nichž jsem dorazil vlakem Os 5623 Jaroměř – Pardubice hl.n. v 6:25 hod. a odtud pokračoval o 13 minut později spojem Os 5004 Česká Třebová – Kolín. Tam jsem přijel v 7:24 hod. To vše ovšem jen podle jízdního řádu, protože jsem své cestování tehdy ještě nedokumentoval. První snímek jsem pořídil až v Kolíně, kde mne zaujal dosud nepotkaný „soukromý“ čmelák.

V Kolíně odstavený stroj 770.534- 6 OKDD © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ke své pozdější lítosti jsem tam nic jiného nefotografoval, i když času na to bylo dost, neboť Os 9316 do Prahy Masarykova nádraží odjížděl až v 7:53 hod. V cílové stanici jsem se vrhl na dokumentaci všeho, co jsem si předsevzal a pomíjel objekty z tohoto pohledu nepodstatné. Mým hlavním cílem byly žabotlamy řady 452, pro jejichž zastižení jsem si vypracoval pomůcku, založenou na informacích z kdysi velice přínosného, ale dnes už dávno mrtvého webu o pantografech. Než se objevil první zástupce této řady, přijíždějící po čtvrt na jedenáct z Kralup nad Vltavou, fotografoval jsem jiná přítomná vozidla, jejichž snímky jsem dosud postrádal.

Os 2506 z Masarykova nádraží do Rakovníka s kuriózně řazeným řídicím vozem za
lokomotivou © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dlužno ovšem dodat, že krátce po příjezdu jsem si z Masarykova nádraží odskočil do nepříliš vzdálené prodejny firmy Pragomodel, abych tam utratil 340,- Kč za čerstvý výtisk další edice populární příručky, Malý atlas lokomotiv 2005. Přišel jsem tak možná (jak se ukázalo, má pomůcka v praxi moc dokonale nefungovala) o snímky žabotlamy 452 na jednom páru vlaků, ale nechtěl jsem riskovat, že na svůj nákup v obchůdku otevřeném jen do 12:00 hod. v návalu dokumentační činnosti pak zapomenu. Nákupní misi jsem absolvoval nejen úspěšně, ale také rychle, takže se na Masarykově nádraží v době mé nepřítomnosti nic převratného neudálo.

452.017-7/452.018-5 jako Os 9644 Praha Masarykovo n. - Kralupy nad Vltavou
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když se mi pak podařilo zachytit první a posléze i druhou kýženou žabotlamu, objevil se v mém zorném poli i velký býček se soupravou pro první z už výše zmíněných zvláštních vlaků do železniční stanice Praha-Bubeneč, která loňského roku zmizela z jízdního řádu. Vlak byl přistaven hodinu a půl před svým odjezdem, takže jsem měl dostatek času, abych si jeho hnací vozidlo opakovaně vyfotografoval. Těch opakování by možná bylo ještě více, kdyby mne od takové nepříliš plodné činnosti neodvedl příjezd unikátní soupravy, kterou jsem doposud potkal jen jednou. Šlo o prototypy, z nichž se měla později zrodit (ne)populární Regionova.

Souprava 812.613-8 + 011.434-8 + 912.001-5 jako Os 2509/2508 z/do Rakovníka
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestliže jsem dvojici vozu motorového řady 812 a řídicího řady 912 už znal především z jejich prezentace při loňských oslavách v Šumperku, nebylo tomu tak u vloženého vozu řady 011, takže jsem do něj pronikl a pořídil pár snímků interiéru. Pak jsem se rozhodoval, co dál – zda vyčkat do poledne na odjezd parního vlaku nebo pokročit k dalšímu vytčenému cíli. Nakonec jsem se rozhodl pro řešení druhé a krátce po půl dvanácté přešel na hlavní nádraží, kde jsem vyčkal nejbližšího spoje, který by mne dopravil na nádraží vršovické. Nedlouhého čekání na odjezd Os 19007 do Dobříše jsem využil také k vyfotografování toho vlaku samotného.

714.027-0 v čele Os 190007 Praha hl.n. - Dobříš © PhDr. Zbyněk Zlinský

Do stanice Praha-Vršovice jsem dorazil (spíš tedy podle jízdního řádu měl) po čtyřminutové jízdě ve 12:11 hod. Nijak jsem tam neotálel, protože mne čekal pěší přesun do areálu Odstavného nádraží jih (ONJ), v němž jsem doufal nalézt a vyfotografovat příměstské elektrické jednotky všech čtyř tehdy v pražské aglomeraci provozovaných řad, které tam byly udržovány a vesměs i deponovány. Dosud jsem ona místa nenavštívil, tak jsem si nejvýhodnější trasu našel na našem známém, tehdy ještě nepříliš vymakaném, mapovém portálu a výtisk mapky si vzal pro jistotu sebou. Ta následující je obšírnější a vznikla až při přípravě této stati:

Stěžejní body mého putování po Praze na turistické mapě; zdroj: www.mapy.cz

Když jsem tak šlapal údolím mezi Tyršovým vrchem a Bohdalcem, poněkud mne trápily obavy, zda se do areálu ONJ vůbec dostanu. Jak se však posléze ukázalo, byly to obavy liché – vlastně jsem se za celou dobu pobytu ve veřejnosti nepochybně nepřístupném prostoru nesetkal s nikým, koho bych mohl aspoň pozdravit. Je ovšem pravda, že jsem se snažil být co nejméně nápadný a do potenciálně krizových zákoutí se nevydával. I tak jsem toho viděl a vyfotografoval tolik, že to přesáhlo má očekávání. Krom četných zástupců obou řad žabotlam jsem narazil na zeleného krakena i na houf ešusů, včetně posledně dodaného, inovovaného.

Mírně inovovaný 15. „ešus“ je na ONJ uváděn do provozu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nicméně trochu mne rozladilo, že jsem na ONJ neobjevil tehdy ještě provozní druhý, modrý prototyp řady 470, ač se podle výše už odkázaného zdroje odtud neměl v sobotu nikam vydávat. Přesto tak učinil, jak jsem zaznamenal po návratu na hlavní nádraží, když mi z něj před nosem ujel. (Pak jsem musel čekat další čtyři roky, než jsem jej mohl vyfotit lépe a dokonce se jím svezl.) Ale to trochu předbíhám. Nejprve jsem musel absolvovat pěší návrat na stanici Praha-Vršovice a odtud se přemístit vlakem na hlavní nádraží. K tomu mi posloužil Os 9150 z Benešova u Prahy a v 15:15 hod. jsem po vystoupení z něj zachytil ujíždějícího krakena.

„Patro“ 470.004-3/003-5 opouští pražské hlavní nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Náladu mi spravila skutečnost, že v zápětí jsem u druhého nástupiště objevil „duhovku“ 151.001-5, kterou jsem, věřte nebo ne, ještě ve svém archivu neměl ani v původní podobě. V rychlosti jsem ji vyfotografoval, podobně jsem učinil s několika málo dalšími objekty a pochodoval jsem opět na Masarykovo nádraží. Tam jsem dorazil právě včas, abych zachytil příjezd velkého býčka na dalším mimořádném vlaku z Bubenče, fotograficky sledoval při objíždění soupravy a nakonec jej očima i objektivem vyprovodil na zpáteční cestu. Po pořízení několika málo snímků jiných objektů jsem si předchozí konání, aspoň z části, ještě jednou zopakoval.

423.009 se vrací z Bubenče na Masarykovo nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

A pak už nastal čas nastoupit zpáteční cestu k domovu, která měla tentokrát trvat 157 minut čekal mne při ní přestup jediný. Ale také jakési zdržení dílem plánované, dílem mimořádné. Vlak Os 9427 Praha Masarykovo nádraží – Kolín měl odjezd v 16:48 hod. a v 17:43 dorazil (aspoň podle jízdního řádu) do stanice Nymburk hl.n. Pokud si matně vzpomínám, tak na příjezdu zpoždění neměl. Což ale neplatilo o odjezdu, který se měl odehrát po pauze zvíci 24 minut, během níž měl být předjet hned dvěma rychlíky. Jenže jeden z nich se zpozdil, takže jsem v prázdném ešusu čekal přes půl hodiny. Tedy ne tak docela, když šlo o ten docela první.

Poté, co jsem procházejícímu vlakvedoucímu vysvětlil, že kvůli své jízdence nemohu využít možnosti přestupu na rychlík do Hradce Králové, kterou mi nabídl, jsem se jal dokumentovat odpočívající jednotku nejprve zvenčí a pak i zevnitř. Záběry jsem přitom už musel šetřit, protože paměťová karta mého přístroje už byla téměř zaplněna. Na rozdíl od vlaku, který se nakonec skoro prázdný dal do pohybu, avšak o tolik později, že můj přestup ve Velkém Oseku na Os 5239 do Hradce Králové byl od počátku ohrožen. Nakonec přes velké zpoždění a malou obsazenost mého vlaku přípoj sice počkal, ale výpravčí přestupujícím mnoho času nedopřál.

Do svého sídelního města, pokud se dobře pamatuji, jsem pak už dorazil bez problémů. Byl jsem přiměřeně unaven, ale nepochybně spokojen, protože se mi mé plány podařilo téměř beze zbytku naplnit a žádnou újmu jsem přitom neutrpěl. Dnes mohu litovat jen toho, že jsem tehdy své výlety nepojímal víc reportážně. Tehdy jsem však o přispívání na VLAKY.NET neuvažoval a zabýval jsem se svým soukromým projektem atlasu železničních vozidel, jenž během následujících let vzal za své. Stejně jako mnohé z toho, co jsem při popisované cestě do Prahy zaznamenal. Příkladem takových jevů jsou oba krakeny, které už skončily ve šrotu.