Reportáž ze šuplíku: Politická nostalgie

24.2.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Je sice pravda, že železniční nostalgie obecně je krom jiného také politickou záležitostí, ale tento článek je o čemsi jiném. Společně se ohlédneme za několika případy, kdy byly vypraveny nostalgické vlaky politickým děním bezprostředně motivované. A také si připomeneme některé vnější projevy ideologie v železniční dopravě z dob dávno minulých i relativně nedávných.

Nejprve se vrátíme na počátek června roku 1998, kdy jsem se (už ani nevím jak, asi z novin, protože to bylo v době pro mne předinternetové), že východními Čechami projede poněkud zvláštní parní vlak. Jmenoval se Naděje, cestování v něm bylo bezplatné a jeho posláním bylo nalákat národ, aby v nadcházejících předčasných parlamentních volbách dal svůj hlas ČSSD. Jeho souprava se vydala na cestu Českou republikou dne 2.6.1998 z ostravského hlavního nádraží a po jejím putování na internetu mnoho stop nezůstalo. Kromě dvojice fotografií z Hulína jsem našel jenom zprávu v archivu Českého rozhlasu, z níž vyjímám podstatné:

Část dobové zprávy Českého rozhlasu; zdroj: www.radio.cz

Vlak naděje měl dorazit dne 6.6.1998 na pardubické hlavní nádraží, kam jsem se mu vydal z Hradce Králové naproti. V jeho čele byla lokomotiva 524.1110, přitahující největší pozornost náhodně i záměrně přítomných zástupců široké veřejnosti včetně mé maličkosti. Což se poněkud míjelo účinkem s původním cílem celého toho politicky motivovaného snažení, neboť hlavními protagonisty měli být lídři kandidátky ČSSD Ing. Hana Orgoníková za kraj Královéhradecký a Mgr. Ing. Michal Kraus, Ph.D., MBA za kraj Liberecký. Ti se sice na prvním nástupišti také vyskytovali, avšak odfukující pětikolák je vcelku pochopitelně poněkud zastiňoval.

Lokomotiva 524.1110 v čele „Vlaku naděje“ ČSSD na pardubickém hlavním nádraží
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Je jistě pochopitelné, že jsem se jím nechal odvézt na hlavní nádraží druhé východočeské metropole, kam jsem se následujícího rána vrátil, abych se tím nevšedním vlakem svezl po delší trase. Dne 7.6.1998 totiž měl z Hradce Králové, kde přenocoval, pokračovat na Náchodsko, Trutnovsko a Liberecko. Mnoho snímků z té cesty nemám, protože jsem tehdy vládl nevalným fotografickým přístrojem s jediným filmem a na další mi chyběly prostředky. Vlak jsem opustil v Teplicích nad Metují a odtud se vrátil domů. Jeho putování bylo dost pomalé, neboť v některých stanicích se konaly mítinky s voliči, a já jsem nechtěl někde zbytečně zatvrdnout.

„Pětikolák“ objíždí soupravu volebního vlaku v Teplicích nad Metují © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jízda Vlaku naděje možná jakousi naději opravdu přinesla, ale nakolik se pak naplnila, to je otázka. ČSSD sice volby vyhrála, ale jejich výsledkem byla kočkopsí vláda založená na opoziční smlouvě. Nicméně oba výše jmenovaní regionální politici zvoleni byli a i já jsem tou jízdou cosi „vyhrál“ – kontakt, který mi po čase vynesl místo stranického organizačního pracovníka okresní úrovně. A tím i možnost nahlédnout pod pokličku politického hrnce, jehož obsah se mi znelíbil natolik, že jsem na svůj post i členství ve straně (první a poslední v životě) zakrátko rezignoval. Což mi ovšem nebránilo fotograficky sledovat další podobný počin.

Jízdenka-pozvánka KVV ČSSD Hradec Králové

K němu došlo koncem října 2004 v souvislosti s listopadovými volbami do krajských zastupitelstev. Královéhradecký KVV ČSSD si tehdy objednal parní vlak, který měl po čtyři dny brázdit koleje Královéhradeckého kraje, a to v režii jaroměřských muzejníků. Proto se na jejich webu objevila pozvánka odkazující na jízdní řády pro jednotlivé dny, které jsem pro vaše pohodlí sloučil do jediného souboru. Já jsem se tentokrát nehodlal vlakem svézt, ale jen zdokumentovat jeho odjezd z Hradce Králové. Pro ten účel jsem si vybral pátek 29. října, kdy měla souprava v čele s lokomotivou 433.002 vyrazit na trasu přes Častolovice do Solnice a zpět.

Volební vlak ČSSD u 1. nástupiště žst. Hradec Králové hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Hlavního protagonistu této akce, MUDr. Pavla Trpáka, jsem ani nezahlédl a tudíž ani nezvěčnil. Vzhledem k tomu, že kolem vlaku zrovna kypěl stavební ruch a ani světelné poměry fotografování zrovna příliš nakloněny, dlouho jsem se na hlavním nádraží nezdržel a kolmo jsem se přemístil do stanice Hradec Králové-Slezské předměstí. Tam jsem měl pro zachycení soupravy a zejména skaličáka v jejím čele podmínky mnohem lepší. Tentokrát jsem z „politické nostalgie“ krom těch snímků žádný prospěch neměl a ni jejímu pachateli se ve volbách příliš nedařilo. Výše zmíněný lídr ČSSD se sice krajským zastupitelem stal, ale hejtmanem bohužel nikoliv.

„Skaličák“ s volebním vlakem na nádraží Hradec Králové-Slezské Předměstí
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Třetí volební vlak do mého fotografického archivu přibyl o dva roky později. Tentokrát šlo o volby do senátu a objednatel „politické nostalgie“ pocházel pro změnu z pravé strany politického spektra. Byl jím Ing. Petr Pakosta, tehdejší člen a kandidát modré strany, kterou posléze opustil a vstoupil do partaje jiné. Nicméně v roce 2006 zazářil, když v prvním kole voleb porazil předcházejícího senátora Petra Fejfara z US-DEU v poměru 32,11 % : 13,94 % hlasů. Ve druhém kole potvrdil svou pozici a stal se senátorem se ziskem 57,69 % všech platných hlasů, jak stojí v jeho politickém profilu. Zda mu k tomu pomohl ten parní vláček, to se lze jen domýšlet.

Pozvánka na „modrou jízdu“ volebním obvodem z internetových stránek kandidáta

Ani v tomto případě jsem neměl v úmyslu se parním vlakem svézt, obecně takovéto spoje raději obdivuji a fotografuji zvenčí. Oné soboty 14. října 2006 jsem měl navíc v úmyslu toto konání spojit s průnikem do jaroměřského muzea, což ovšem vyžadovalo dostavit se na místo sestavování soupravy s předstihem před časem 08:05 hod., v němž měla podle jízdního řádu vyrazit na svou pouť. Pojatý plán se mi podařilo nejen splnit, ale i překročit. Ke své radosti jsem zastihl v akci nejen mladoboleslavský stroj 423.0145, který se nakonec postavil do čela volebního vlaku, nýbrž také místní akumulátorový unikát v roli kooperujícího posunovadla.

„Dvojka“ s volebně vyzdobeným hytlákem na točně jaroměřské výtopny
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se dostatečně fotograficky vyřádil ve výtopně a na přilehlých kolejích, zdokumentoval jsem přistavení soupravy k nástupišti jaroměřského nádraží a pak jsem se vydal na jeho severovýchodní zhlaví, abych zachytil odjezd soupravy vedené velkým býčkem, který má sice domovské právo v Mladé Boleslavi, ale na své jízdy vyrážel z místa „přechodného pobytu“ v Jaroměři. Tak se stalo i o dva týdny později, tedy 28. října 2006, kdy lokomotiva 423.0145 vedla další nostalgický, ale už nikoliv volební vlak na okružní trase z Jaroměře do Jaroměře. Ani v tomto případě však „politická nostalgie“ nechyběla, jak bylo zřejmé z výzdoby lokomotivy.

423.0145 v čele nostalgického vlaku má i nostalgickou výzdobu čela
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Na jejím čele se skvěla restaurovaná standardní trvale využitelné plechová cedule (jinou jsem našel na zdi jaroměřské rotundy dne 1.5.2009) někdejšího královéhradeckého depa, jejíž výměnná dolní část nesla datum 28. říjen. To se vztahovalo k státnímu svátku připomínajícímu dnes jen vznik Československa, zatímco v dobách předsametových se krom toho téhož dne oslavovalo i znárodnění a později také ustavení československé federace, jak se můžeme dočíst ve Wikipedii. Různá depa v epoše budování lepších zítřků tuto „dobrovolnou“ příležitostnou výzdobu pojímala různě, jak ukazují dobové snímky. Ale existovaly i „ozdoby“ trvalé.

Vlak oslavující výročí vzniku ČSR opouští Hradec Králové © PhDr. Zbyněk Zlinský

Trvalý (byť jen relativně) charakter má i poslední případ „politické nostalgie“, u něhož však ona vazba s minulostí není tak zjevná jako stránka politická. V roce 1996 „objevil“ (tedy spíš bez ohledu na sedmé přikázání odcizil) jistý představitel naší křesťanské strany politické heslo klidná síla. A o bezmála 10 let později se stalo názvem pravidelného vlaku, který v době platnosti GVD 2005/2006 jezdil mezi Plzní a Jeseníkem pod čísly R 756/757. Tento počin byl součástí předvolební kampaně k červnovým sněmovním volbám a říjnovým volbám senátním. Šlo o ojedinělé politické využití názvu pravidelného vlaku a jeho start provázela odpovídající show.

A kde je ta nostalgie? Při pohledu na polepená okna jednoho z vagonů soupravy se nabízelo srovnání s obdobnou, i když do značné míry jinak motivovanou a technicky značně dokonalejší výzdobou jiného vlaku, který na rozdíl od toho lidoveckého jezdil mnohem déle. Na přelomu 70. a 80. let minulého století byl veden expres Ostravan dvojicí „vzorných souprav STP Bohumín“, jejichž každý vůz nesl stylizovaný název vlaku vkusně doplněný rudou hvězdou. Šlo sice v první řadě o prestižní spoj ČSD, ale jeho ideologický náboj se přehlédnout nedal. V tomto směru tedy počin lidovců nebyl zas tak průlomový, jak by se na první pohled zdálo.

Na internetu je k dispozici podoba loga „Ostravanu“ jen v modelové miniatuře;
zdroj: www.modelyasport.cz

Na rozdíl od těch předchozích nepravidelných vlaků tomuto pravidelnému žádnou soustředěnou pozornost nevěnoval. V připojené galerii najdete snímky, které jsem pořídil vcelku nahodile, při dokumentaci čehosi jiného. Vzhledem na v oné době probíhající přestavbu královéhradeckého hlavního nádraží šlo vesměs o důsledky výluk. Jednu z nich jsem ostatně popsal už dříve v samostatné retroreportáži. A proč mne napadlo stvořit tu, kterou jste (snad) právě dočetli? Volební téma sice momentálně v České republice zrovna „in“ není, ale na Slovensku je tomu naopak. Za pár dní je čekají volby do Národní rady. I když bez „politické nostalgie“.