Od dolů do dolu

Tím, co mě po dlouhé době „dokopalo“ zajet se podívat na MÚDK (Muzejní úzkorozchodnou dráhu Kateřina) byla možnost projet si 9.5.2015 všechny doposud zachované trati, tj. nejen pro veřejnost provozovanou trať Soos – Rampa – Kateřina, ale i tratě do lomu v Nové Vsi a do Vonšova, takže nezbývalo, než po registraci počkat dva měsíce, než nastane čas odjezdu. Jelikož byl, bohužel, zrušen Excelsior, nebyla jiná možnost, než přijet o den dříve, což ale ve výsledku bylo pozitivní, protože jsem se ve dne mohl podívat na pro mne úchvatné výhledy na povrchové doly s obřími rypadly a zejména večer strávený v kolektivu přátel z MÚDK byl výtečný.

Cestu jsme nastoupili s Rodnym na Svinově. Po jízdě přeplněnou Polonií do Hranic na Moravě mě nakonec Rodny přemluvil k dokoupení 1. třídy. Další cesta byla ve znamení zasycení kručícího žaludku, který jsme naplnili pokrmy z nabídky jídelního vozu, kde mne velice příjemně překvapila kvalita a pak zejména cena. Tímto bych chtěl poděkovat velice příjemné a ochotné paní stevardce, která nás celou cestu do Prahy obsluhovala. Při přestupu v Praze nebylo moc času, takže jsme se jen zběžně podívali na probíhající opravu dvorany a motoráček KŽC a už jsme se přesouvali na příslušné nástupiště. Po střídání sledování krajiny kolem Ústí nad Labem, Bíliny a Mostu a debatách všeho možného ražení jsme nakonec dorazili až do Karlových Var, odkud nás přepravil náš velice dobrý kamarád Tomáš Bureš do ohniska dění v Novém Drahově, kde již byla odstavena všechna vozidla po provozním dni, který ten den proběhl, a účastníci si dopřávali zasloužilý odpočinek. Večerní posezení ve společnosti nových přátel a tekutého Zajíce byl perfektním zakončením dne.

Lokomotiva č. 8 vyjíždí z místa odstavení ve výsypce

Kolem osmé hodiny ranní se Novým Drahovem začal ozývat dobře známý zvuk dvouválcových škodováckých motorů a lokomotivy č. 8 a 11 se mohly dát do příprav souprav. Osmička si chystala prázdnou soupravu a Jedenáctka se vydala na Kateřinu pro naloženou soupravu. S ní se na Kateřinu vydal Tomáš pro lokomotivu DH 30S č. 20, se kterou se měl poté vrátit, aby mohla nastoupit do čela osobního vlaku. V mezidobí, kdy byla prázdná souprava připravena, a Tomáš s Frantou chystali náležitosti na Kateřině, zbylo ještě dost času zajet před normálněrozchodnou stanici na ranní náladovku. Po návratu na Soos objela Osmička svou prázdnou soupravu a nachystala osobní vozy tak, aby Tomáš mohl jen najet. Po deváté se začali sjíždět účastníci a mohla začít registrace, při níž každý účastník obdržel jízdenku a na ní místenku do přiděleného kupé.

Zhruba o půl jedenácté nás Tomáš proškolil o bezpečnostních opatřeních, které máme celý den dodržovat a mohli jsme se vydat na Rampu, kam se část účastníků vydala po svých a část vlakem. Na Rampě, po vystoupení cestujících a potažení osobní soupravy ke kateřinskému zhlaví, proběhl vjezd plné a prázdné soupravy, objetí plné soupravy a fotografování lokomotiv na vlacích vedle sebe. Krásným „doplňkem“ byl strojvedoucí Franta, „člen kolektivu BSP“. Když se uspokojily všechny možné požadavky fotografů, popojelo se k pramenu Věra, kde následovaly průjezdy osobního, prázdného a loženého vlaku, po nichž byla naložena část účastníků, která nechtěla jít pěšky a vyrazilo se na Kateřinu. Před odbočkou na Vonšov proběhla krátká šotopauza a už se vjíždělo na Kateřinu, kde na ložené soupravě čekal Deutz. Hodinovou šou o čtyřech lokomotivních účinkujících není třeba moc popisovat, to nejlépe dovedou snímky. Před odjezdem na Novou Ves bylo ještě zpřístupněno depo, kde proběhla komentovaná prohlídka.

Lokomotivy DNH-I-7-35 č. 15 a BN 30R č. 8 a 11 v Nové Vsi

Cesta na Novou Ves proběhla skoro v celé délce na jeden zátah a zastavilo se až na výhybně nad jámou, kde byla provedena opatření pro bezpečný sjezd po spádu, tj. pochůzka s kýblem písku a domluva mezi strojvedoucími. Mnoho účastníků využilo stání pro rozestavení po trati a tak se poloprázdná souprava vydala dolů do jámy. Koleje si však postavily hlavu, že i tak nás jede moc a nastala běžná provozní závada průmyslových drah, tj. vykolejení. Jeden vůz vykolejil a náš se pro jistotu propadl mezi kolejnice. Po drobné pomoci cestujících seděly vozy zpět na kolejích a po odpojení Osmičky se sjelo dolů do jámy chůzí podél vozů. Velice brzy po rozjezdu dostala tato část sjezdu název „pohřební průvod“. Bohužel z této metafory se možná brzy stane krutá realita, protože podle dostupných informací má v krátké době nastat trhání větve na Novou Ves. V jámě byly lokomotivy přeřazeny na přípřež a nastalo všeliké poletování fotografů pro co nejlepší záběr. Při pokusu najít alternativní cestu ke kolejím, při které bych nevadil v záběrech ostatních, se mi povedlo neodhadnout únosnost jílu a rázem jsem byl o půl metru nižší. S „nákladem kaolinu“ jsem se vrátil k soupravě, kde se spustila lavina smíchu. To už ale Venca Vosmík „svolával všechny zaměstnance“ a po nastoupení se mohla přípřež BN 30R poprat se čtyřmi osobními vozy do stoupání k výhybně nad jámou, kde následovala kratší zastávka pro naložení fotografů, kteří nevyužili možnosti svezení a neúnavně plnili své paměťové karty. Cestou dále následovala ještě jedna zastávka na další výhybně, po níž se opět pokračovalo v kuse zpět na Kateřinu.

Na Kateřině nás už čekala připravená lokomotiva č. 14, aby vystřídala přípřežní Jedenáctku. Když bylo vykonáno, přesunuli jsme se k odbočce na Vonšov, kde bylo třeba opatrně přejet přes odbočnou výhybku, což se zdárně povedlo a pokračovalo se s jednou velkou fotozastávkou až k zarážedlu, odkud byla souprava úvratí zasunuta do areálu úpravny jílu ve Vonšově. Zde nás už provázel déšť, který ale naštěstí po chvíli polevil, aby nás znovu „potěšil“ při jízdě zpět. Obrat na Kateřině byl již velice rychlý, aby se stihl odjezd vlaku na Cheb z Nového Drahova v 17:15. Pro cestu na Soos se ve funkci vlakové lokomotivy vystřídala Čtrnáctka s Jedenáctkou, aby byly na další provozní den připraveny správné lokomotivy.

Přípřež lokomotiv č. 14. a 8 dorazila do Vonšova

Po dojezdu na Soos jsme si pobrali saky paky, rozloučili jsme se s přáteli z MÚDK a vlakmo jsme se odebrali na zastávku velké dráhy. Hodinovou pauzu na přestup v Chebu jsem využil na rychlý přesun do Tesca, kde jsem si opatřil nové kalhoty na cestu domů. Do Prahy proběhla cesta klidně, ale před příjezdem nám došlo, že cesta do Ostravy už tak klidná nebude, jelikož první třída v EN 445 Slovakia řazena není a na sezení jsou vyhrazeny jen tři vozy druhé třídy. Doufání v relativně pozdní čas byla lichá, protože se pro stejný vlak rozhodli „fanoušci“ Sparty a tak bylo o zábavu postaráno až do Olomouce. Zajímavé na tom bylo, že do Olomouce chodila vlaková četa sama, dokonce se její členky pokoušely „fanoušky“ usměrnit, ale za Olomoucí s vlakovou četou chodila ochranka. Zvláštností vlaku EN 445 je to, že nestaví na Svinově, což ale nekoresponduje s předpoklady velké části cestujících, kteří si vystoupení až na hlavním nádraží vysvětlovali tím, že strojvedoucí Svinov prostě přejel. Našemu vysvětlení, že to tak v jízdním řádu je, moc věřit nechtěli.

Závěrem chci poděkovat kolektivu z MÚDK za výbornou akci, kterou, dle mého, zvládli na výbornou, a která nám umožnila podívat se na tratě, kde se cestující svézt nemohou a na kterých se už také možná nikdy nesvezou a prožít nádherný den v přírodní rezervaci Soos.

Odkazy:

1. Muzejní úzkorozchodná dráha Kateřina
2. Soos – Wikipedie
3. Národní přírodní rezervace Soos

Úvodní snímek: Pózování souprav s BN 30R č. 8 a 11 na Rampě © Jakub Sýkora