„Slovenská strela“ a jiné zážitky z dovolené na Moravě

Než jsme vyrazili za dalšími dobrodružstvími rozhodli jsme navštívit v prostředí domácím letní etapu výstavy květin Flóra. Po dobu jejího konání se mohli návštěvníci povozit v motorovém voze hurvínek mezi hlavním nádražím a nádražím Nová Ulice v Olomouci, který měl původně jezdit v jarní etapy, lež v důsledku stavebních prací na hlavním nádraží se ježdění posunulo až konec srpna. Tímto vlastně skončil náš první dovolenkový týden.

M 131.1454 ve stanici Olomouc-Nová Ulice © Veronika Kluková

Ten druhý jsme začali výletem do Luhačovic. Tentokrát jsme nejeli jenom do lázeňského města, ale chtěli jsme se podívat i na přehradu nad ním. Usadili jsme se tedy v humanizovaném voze B rychlíku Bouzov a vydali se na cestu. Ta proběhla bez velkých problémů. Jenom navazující autobus s velmi nevrlým řidičem trochu meškal. Navíc v důsledku srážky osobního auta a autobusu na stanovištích před nádražím v Luhačovicích musel zastavit na jiném místě, než správně měl. Velmi rádi jsme z něj vypadnuli nad přehradou a už po svých se prošli kolem ní a po té došli na lázeňskou kolonádu. Popili něco málo z minerálních pramenů a doplnili energii něčím dobrým do žaludků a vydali se pomalu na nádraží, abychom se rozjeli zpět domů. Cesta poklidně plynula a my se vrátili spokojeni domů.

750.710 v čele R 884 „Galán“ před odjezdem z Luhačovic © Radek Hořínek

V úterý vyhrál výlet do Kopřivnice do muzea Tatry. V celkem naplněném EC 121 Hradčany se nám povedlo najít místo pro 4 ve velkoprostorovém voze. Tentokrát jsme nejeli sami tři. V Hranicích se vlak celkem slušně vyprázdnil. Rychlík, který nás ale měl dopravit do Studénky, nabíral zpoždění. Proto jsme si hned po nastoupení při kontrole jízdních dokladů nechali zjistit, zda na nás počká vlak ze Studénky do Kopřivnice. Bylo nám sděleno, že tomu tak bude. Rychle jsme se do něj přesunuli, ale šukafonu se nějak nechtělo.

Vzpurný „šukafon“ nás nakonec do cíle dovezl © Radek Hořínek

Nakonec jej strojvedoucí přesvědčil a my v pošmourném a chladném počasí dorazili do cíle. Najít muzeum nebyl žádný problém. Radka a dcera kamarádky měly vytištěné otázky, tak hledaly podle nich exponáty a vesele si doplňovaly odpovědi. Já a Veronika jsme se pomaloučku a poklidně procházeli mezi exponáty převážně automobilovými. V muzeu nechyběla ani stopa železniční. Něco málo uvnitř a to hlavní venku. Slovenská strela pod přístřeškem u vstupu tolik nepřitahovala návštěvníky. U mne to byl naprostý opak.

Radka za volantem původně hasičské Tatry 12 © Radek Hořínek

Spokojeni s návštěvou jsme se vydali na nádraží, abychom nakonec vyrazili dřív, než bylo původně v plánu. Chvíli po našem příchodu přijel osobní vlak od Studénky se stejným šukafonem, který ráno odmítal poslušnost na našem spoji. Tentokrát se rozhodnul, že dál se nejede. Nám naštěstí přijel vlak, tak jsme se mohli vydat na cestu domů. Opět s dalším přestupem v Hranicích. Tam jsem si už ráno všimnul cedule na dveřích, která upozorňovala na větší množství kapesních krádeží na nádraží. Není se čemu divit. Pár jedinců se tam pohybovalo a stále rekognoskovalo dění a čekalo na příležitost. Rádi jsem se usadili v opožděném EC 110 Praha.

EC 110 „Praha“ v Hranicích na Moravě © Radek Hořínek

V tu chvíli jsme netušili, co nás čeká. Poklidná jízda skončila v Grygově. Hlášení rozhlasu ve vlaku oznamovalo, že důvodem našeho neplánovaného zastavení je porucha na trakčním vedením v úseku Olomouc – Grygov. Nuž nezbývalo nám než čekat. Po dobu stání kolem nás projeli oba soukromní dopravci, směřující na Olomouc, a my stále stáli. Čekali jsme, až dorazí R 884 Galán, se kterým jsme se spojili a pokračovali dál do Olomouce, kam jsme dojeli o 64 minut později. Cestou jsem si na okraji Olomouce všimnul stojící jednotky řady 460 v první traťové koleji. Ona byla nejspíš toho dne příčinou zpoždění nejen našeho vlaku. V Olomouci na nádraží bylo plno nejen lidí, ale hlavně zpožděných vlaků.

Úvodní snímek: „Slovenská strela“ před tatrováckým muzeem v Kopřivnici © Radek Hořínek