Ohlédnutí za letošním „Kraličákem“

Celkem čtyřikrát jsem tam kvůli tomuto vlaku zavítal i já a své postřehy jsem shrnul v tomto článku.

Kralický Sněžník. Pohoří se stejnojmenným nejvyšším vrcholem vysokým 1 423 m. n. m. Na úpatí těchto kopců vede železniční trať č. 025 Hanušovice – Dolní Lipka postavená v roce 1873 jako součást Moravskoslezské pohraniční dráhy Šternberk – Dolní Lipka. Ještě před deseti roky tudy jezdily rychlíky, v roce 2011 byla na této trati zastavena osobní doprava. Po pomyslném pádu na dno se sem osobní vlaky počátkem roku 2013 vrátily a dalším krokem k vrcholu, který ovšem již zřejmě nepřijde, je zavedení zvláštních vlaků Kralický Sněžník objednaným Pardubickým krajem z Letohradu přes Dolní Lipku do Hanušovic a zpět každou prázdninovou sobotu.

Nádhernou krajinou pod vrcholem Kralický Sněžník (na snímku v pozadí) jezdí stejnojmenné
vlaky © Martin Skopal

Zajímavé bylo nasazení vozidel na tyto vlaky. Pravidelně se tady ve čtrnáctidenních intervalech střídala letohradská Líza, parní lokomotiva 423.009 z roku 1922 se třemi, později čtyřmi rybáky a olomoucká muzejní hydra 850.001 s přípojným vozem. Dvakrát v čele vlaku stanula hradecká ušatá 464.008 z roku 1935 se soupravou čtyř, resp. pěti velkých čtyřnápravových vozů bohužel v najbrtu. Napadá mě myšlenka, zdali by nešlo pár starých vozů Bt nabarvit do celozeleného nátěru typický třeba pro 80. léta, jakožto retro nátěr, který se uplatňuje bohužel zatím jen u lokomotiv. Poprvé zde ušatá jela 13.6. při zahájení a podruhé 22.8., to se v Králíkách konala vojenskohistorická akce Cihelna.

Poprvé jsem tady byl při první jízdě 13. června. To se v čele čtyř béček v najbrtu objevila ušatá 464.008. Já jsem jel rychlíkem do Hanušovic, kde jsem přestoupil na osobní vlak směr Dolní Lipka. Původně jsem plánoval jet někam dál, ovšem cestou mě zaujala odbočka Morava, a tak jsem vystoupil hned na první zastávce Vlaské a na zmíněnou odbočku jsem došel pěšky. Zde se od trati z Hanušovic do Dolní Lipky odděluje lokálka do Starého Města pod Sněžníkem postavená v roce 1905. Odbočka byla obsazena do 90. let, strážní domek je neobydlený, chátrající. Zajímavé je vedení tratě na Staré Město, kdy hned za odbočkou následuje most přes Moravu. Není divu, že odb. Morava se stala námětem modelu.

„Ušatá“na odbočce Morava © Martin Skopal

Ušatou jsem tedy fotil u této odbočky a po průjezdu jsem šel na zast. Hanušovice zastávka, což je první zastávka trati na Staré Město od Hanušovic. Po cca 10 minutách přijela osmsetdesítka, kterou jsem se svezl do Hanušovic. Tam si ještě vyfotím ušatou ve stanici a sedám do rychlíku do Olomouce. Díky tomu, že jsem zvolil tuto dřívější variantu stíhám ten den ještě jednu (neželezniční) akci.

Podruhé jsem se tady vypravil 11.7., ovšem již ne sám, jelo nás z Hané osm. Ráno vyjíždíme po sedmé z Olomouce, po přestupech v České Třebové a Ústí nad Orlicí jsme v Letohradu asi o třičtvrtě na devět. Ve stanici již stojí souprava vlaku, parní lokomotiva 423.009 se symbolem pracujícího lidu na dýmnici a třemi rybáky za sebou. Dobré je to, že lokomotiva je otočena komínem k Letohradu, uhlím k Hanušovicím. Souprava je ovšem málo kapacitní, vlak je přecpán, a tak jsme nuceni stát. Při zastávkách v Lichkově a v Dolní Lipce, kde je půlhodinový pobyt, si vlak fotím.

V Dolní Lipce © Martin Skopal

Vystupujeme v Červeném Potoce, vrcholové stanici celé trati. Nejdříve se podíváme na pěchotní srub K-S 8 „U nádraží“, který, jak název napovídá, se nachází v blízkosti železniční stanice. Poté jdeme asi kilometr do obce, kde zakotvíme v restauraci. Tam strávíme nějaký čas a potom někteří, včetně mě, jdou k trati, aby si mohli vyfotit návrat vlaku z Hanušovic do Letohradu. Fotím to na podle mě jednom z nejhezčích míst na této trati – na vysokém náspu v oblouku v blízkosti bohužel již bývalé zemské hranice mezi Moravou a Čechami, kterou v těchto místech tvoří řeka Morava. S fotkou jsem spokojen.

U Červeného Potoka © Martin Skopal

Po průjezdu se jdeme podívat na „muzejní“ pěchotní srub K-S 5 „U potoka“, jdeme i dovnitř na komentovanou prohlídku. Tento srub je zajímavý zrekonstruováním do přibližně původní podoby z roku 1938. Poté se naše skupina rozděluje, část jede domů a já s rodinou – dědou, strejdou a malým bratrancem tady zůstáváme do dalšího dne. Noc strávíme ve stanu někde na louce, další den se jdeme podívat do vojenského muzea v Králíkách a jedeme přes Ústí n. O. a Českou Třebovou domů.

Potřetí jsem tady zavítal 15. srpna. To tady měla jet lorinka 850.001, a protože jsem se s ní ještě od jejího přesunutí do Olomouce nesvezl, musel jsem to napravit, zvláště pokud hydry, tedy vozy řad 850 a 851 jsou mojí srdeční záležitostí. Do Letohradu jsem dojel, stejně jako o měsíc dříve na 423.009, o třičtvrtě na devět a svezl jsem se v první hydře do Hanušovic, cestou jsem opět fotil ve stanicích, v Jablonném, Lichkově, Dolní Lipce a v Hanušovicích. Tam se s hydrou rozloučím a jedu domů, nejprve autobusem NAD do Zábřehu a poté rychlíkem směr Olomouc. Od poloviny července je na trati Bludov – Hanušovice - Jeseník a Hanušovice – Staré Město zavedena z důvodu výluky NAD, a tak do Hanušovic zajíždí vlaky jen od Dolní Lipky, a to i ty nákladní se zátěží z Hanušovic, Jindřichova na Moravě a Starého Města pod Sněžníkem.

„Hydry“ se v Hanušovicích dříve běžně vyskytovaly © Martin Skopal

Po čtvrté a letos zřejmě naposled jsem do oblasti pod Kralický Sněžník zavítal 22. srpna. To jela 464.008 a pět velkých vozů v najbrtu. Tentokrát jsem jel s kamarády autem. Ušatá jela tendrem k Hanušovicím. Vlak se mi podařilo zachytit na několika místech, mezi Lichkovem a Dolní Lipkou, v Dolní Lipce, v Hanušovicích, kde posunovala 742.322 s nákladními vozy. Při zpáteční jízdě jsme vlak fotili u tunelu za zast. Vlaské, špatně jsme to ale odhadli a nestihli jsme vlak vyfotit na dalším místě, kde jsem chtěl –  na výše popsaném u Červeného Potoka, kde jsem fotil 423.009. Přesněji řečeno – na tom místě jsem to fotil, ovšem ne z toho místa kde jsem chtěl stát, nestačil jsem tam doběhnout.

„Ušatá“ za Dolní Lipkou © Martin Skopal

Potom jsme vlak fotili ještě na příjezdu do Dolní Lipky a kousek za ní. S párou jsme se rozloučili v Těchoníně. V Mladkově byla výstava historických silničních vozidel, třeba hasičské Pragy RN nebo motocykly. Podívali jsme se i na toho dne probíhající vojenskohistorickou akci Cihelna, viděl jsem poslední vojenskou ukázku programu zaměřenou na boje na Ostravsku v roce 1945, odlet vrtulníků Mi-24, i vojenskou techniku jsem si prohlédl.

Vrtulník Mi-24 AČR na akci „Cihelna“ © Martin Skopal

Oblast Kralicka je zajímavá nejen tady tímto vlakem a krásnou přírodou, ale i množstvím vojenských památek. Protože tady je naše republika nejužší, byla právě zde naše hranice ve třicátých letech nejsilněji opevněna. Pevnosti sice po mnichovské zradě nebyli nikdy v boji využity, nicméně existují dodnes a některé z nich jsou zpřístupněny veřejnosti. Já jsem skoro všechny tyto „muzejní“ pevnosti na kralicku navštívil již dříve a jejich návštěvu rozhodně doporučuji. Třeba dělostřelecká tvrz Bouda nebo výše zmíněný srub K-S 5 „U potoka“ za návštěvu rozhodně stojí.

Takový tedy byl vlak Kralický Sněžník letos. Příští rok se s ním setkáme také, možná v rozsáhlejší podobě. Je dobré, že se podobné vlaky začínají krajům líbit a s podobnými se příští rok možná setkáme i v sousedním olomouckém kraji.

Úvodní snímek: 464.008 vjíždí 22.8.2015 do Vlaského tunelu © Martin Skopal