Za odklony a „štrúdly“ k Opočnu

Dnem přímo ideálním měla být sobota 3. října, na kterou rosničky hlásaly, že počasí bude slunečné a teplé. Tedy ráno moc teplo nebylo, ale i tak jsem se vydal na Ex 540 Ostravan a započal svou pouť z Olomouce do stanice Opočno pod Orlickými horami plnou zpoždění a jednoho napěchovaného vlaku. 

Ostravan opustil Olomouc s mírným zpožděním, leč takovým, které umožňovalo poklidný přestup v České Třebové na R 874. Sice jsem mohl pokračovat osobákem do Chocně, ale rozhodnul jsem se pro vlak „rychlejší“ a docela jsem toho litoval. To, že měl zpoždění, mi možná tak nevadilo, jako ne česky leč slovanským jazykem hovořící člověk, který byl už v osm hodin ráno pěkně namol a svým kufrem mi skoro zničil techniku. Nucen jsem s ním byl cestovat nejen já až do Týniště nad Orlicí. Při kontrole jízdenek mi průvodčí v rychlíku z Brna do Prahy hlásila, že spěšnák z Chocně už má zpoždění a u třetího nástupiště čeká na nás. 

To byl můj cíl: 750.222 + 750.235 s Pn 94733 © Radek Hořínek

Při přestupu v Chocni mne ale čekal šok. Ani ne z toho, že díky noční mimořádné události v Týništi nad Orlicí hrozil přestup do autobusů v Borohrádku, ale z řazení vlaku. Sólo katr byl napěchován přímo k prasknutí. Docela jsem přemýšlel, zda v některých chvíli stojím na nohou vlastních či cizích. Korunu tomu dal onen podnapilý jedinec z rychlíku 874, jež se chtěl s tím svým velkým kufrem pohybem klátivým nacpat mezi sedadla a někde ve svém stavu usadit. Pouze nastávající mamince bylo uvolněno jedno místo k sezení. Byl jsem rád, že jsem v Opočně vystoupil.

Stanice Opočno pod Orlickými horami © Radek Hořínek

Možná nevystoupil, ale vypadnul, a hned jsem žhavil svůj mobil, abych zjistil, kde se předmět mého zájmu s dvojící brejlovců nachází. Na druhé straně přítel Vašek hlásil, že je v Hronově nebo jej opustil. V tom větru, který venku foukal, část jeho slov zanikla. Já si tedy vyrazil najít nějaké místečko, kde bych se uvelebil a číhal jako lovec na lovnou. Nešel jsem daleko. Kousek od nádraží směr Týniště jsem našel polní cestu, která křížila trať. Bylo to asi jediné místo, kde štreka nebyla zarostlá.

854.005 v čele Sp1873 před „mým“ přejezdem © Radek Hořínek

Před desátou jsem viděl poroučet se dolů mechanické závory u nádraží, které se staly velmi dobrým pomocníkem. Takto jsem dost předem registroval, že se něco blíží a nehrozilo, že něco projede, aniž bych o tom věděl. Postupně mi tak před objektivem foťáku a kamery zapózovaly dva nákladní vlaky, několik osobních, spěšných, jedna muvka a jeden vlak pracovní na plánovanou výluku. Od přejezdu na polňačce jsem se pohnul jednou, kdy jsem se šel projít, abych rozhýbal ztuhlé tělo.

841.065 jako Os 5153 míří od Očelic k Opočnu pod Orlickými horami © Radek Hořínek

Čas se krátil, tak jsem se po průjezdu Os 5153 vrátil do stanice, abych počkal na svůj vlak do Chocně. Najednou vidím, že závory jsou dole. Návěstidla svítila červeně, tak jsem chvíli nevěděl odkud a co jede. Po chvíli se vynořila od Týniště 730.634 s pracovním vlakem na výluku. Potom už dorazil spěšný vlak 1875, tentokrát už v složení katr a přívěšák. To byl snad jediný vlak, který jel přesně dle jízdního řádu.

854.005 přiváží Sp1875 do Opočna pod Orlickými horami © Radek Hořínek

O těch dalších už se říct nedalo. Ještě před přestupem v Chocni mi průvodčí doporučoval přestup na osobák, který měl menší zpoždění než rychlík. Vyhrál rychlík, neboť osobák v Chocni pěkně počkal a já mohl v České Třebové naposledy ten den přestoupit. EC 155 Jan Perner měl nějakou tu minutku na příjezdu, která mu vydržela až do Olomouce. 151.016 šlapala pěkně a mi si to pádili stošedesátkou, kde nám to rychlostníky umožňovaly k cíli mé cesty, kam jsme dorazili s šesti minutami zpoždění.

EC 155 „Jan Perner“ uhání k Zábřehu na Moravě © Radek Hořínek

Odkazy:

1. Opočno – Wikipedie
2. Železniční trať Týniště nad Orlicí – Otovice zastávka – Wikipedie
3. Hraniční přechod v Meziměstí dočasně ožije – od září do prosince - vlakynachod.cz
4. Odklony nákladních vlaků přes Meziměstí - vlakynachod.cz

Úvodní snímek: „Muvka“ v úseku Očelice - Opočno pod Orlickými horami © Radek Hořínek

Upravil a odkazy doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský