Modernizovaná nádraží podorlická: Častolovice

4.11.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Častolovická železniční stanice jako výchozí bod regionální trati do Solnice hraje klíčovou roli v realizaci projektu Zvýšení kapacity trati Týniště n. O. - Častolovice – Solnice, jehož ekonomické (a samozřejmě i politické) kořeny sice tkví v oblasti nákladní dopravy, ale na první pohled viditelné a běžnými lidmi vesměs kladně vnímané změny, které přináší, se dotýkají především dopravy osobní.

Některé ze zásadních inovací možná cestujícím uniknou, i když si asi řada z nich všimne, že z nádražní bývalého okresního města zmizel výpravčí, jak jsme si už ozřejmili v první části této reportážní trilogie. Provoz v něm bude řízen, stejně jako na celé trati číslo 022, dálkově právě z nádraží častolovického. Pro tento účel v něm byl zbudován nový provozně-technologický objekt. Počátky jeho stavby byly nejnápadnějším projevem úprav stanice, které jsem zaznamenal při její předchozí návštěvě dne 17.3.2015. Tehdy ještě nebylo zjevné, jak se modernizace častolovického nádraží dotkne nástupišť a dalších objektů, využívaných cestující veřejností.

Konec koleje 4 a provozně-technologický objekt SŽDC z nového 1. nástupiště
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Po příjezdu vlakem Os 20243 z Rychnova nad Kněžnou, jenž „zázračně“ stáhl výchozí zpoždění k nule, na častolovické nádraží jsem si mohl dne 24.10.2015 ozřejmit, jak vypadají nová nástupiště a že žádných dalších cestujícím sloužících objektů se modernizace nedotkla. Proč, to je zřejmé ze závěru článečku o modernizaci častolovického nádraží, který vyšel ve druhém letošním čísle tamního Zpravodaje a jehož autorem je místostarosta Bc. Miloš Tichý: Místní občané cestující vlakem jistě zaznamenali zásadní proměnu častolovického nádraží. Investor stavby, státní organizace Správa železniční dopravní cesty, se pustil do rozsáhlé stavební akce.

Stanice Častolovice z kostelecko-rychnovského konce 1. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Podobně jako v navazujících železničních stanicích, v Týništi nad Orlicí a Rychnově nad Kněžnou, dojde k modernizaci vlakového nádraží. Ta je nezbytná pro zkvalitnění logistických externích procesů souvisejících s rozšířením kapacity závodu Škoda Auto v Kvasinách. V železniční stanici Častolovice probíhá kompletní rekonstrukce, v rámci které se rozšíří kolejiště, dále dojde k výstavbě nových bezpečných nástupišť a k instalaci nového zabezpečovacího systému. Všechny stavební práce by měly být dokončeny do poloviny září tohoto roku. Potom by měl být pro cestující zajištěn mnohem větší komfort při nástupu do vlaků.

Přestup systémem hrana-hrana mezi Os 5149 Týniště n.O. - Doudleby n.O. a Os 20222
do Rychnova n.Kn. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Budou na ně čekat však i omezení. Nebude již přístupná nebezpečná „zkratka“ ulicí Na drahách. Škoda, že kompletnímu řešení „unikla“ hlavní nádražní budova. Důvodem je, že ta patří jiné státní organizaci – Českým drahám. K onomu druhému povzdechu pana místostarosty bych dodal, že navíc na nových nástupištích, stejně jako jsem konstatoval v předchozí reportáži o nádraží rychnovském, chybí možnost usednout nebo ekologicky naložit s případným odpadkem. Ale to se možná ještě změní, protože stavba, soudě podle doposud nefungujícího informačního systému, není ještě dokončena. Co se ale nezmění, je absence úkrytu před srážkami.

Dosud nefungující informační systém je jedinou výbavou 2. nástupiště. v pozadí autobusové
nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ten nabízí jen stávající „odbavovací hala“ bez přímého východu (ba i výhledu) na nástupiště, který měla už kdysi dávno uzavřená původní čekárna. A před ní nedostatečně hluboký přístřešek výpravní budovy, navíc od dnešních nástupišť přece jen vzdálený více, než je v případě nepohody únosné. Domnívám se, že SŽDC se v Častolovicích chovala v tomto směru poněkud příliš šetrně, když nástupiště nevybavila ani tak jednoduchými přístřešky, jaké známe třeba ze Šumperka. Navíc jde o opomenutí, které vyniká v kontrastu s přilehlým zhruba deset let starým autobusovým nádražím, jehož stanoviště úkryty před nepříznivým počasím nepostrádají.

Chabý úkryt před nepohodou s oknem a dveřmi dávno zrušené čekárny
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Já si uvědomuji, že nádraží podorlického městyse lze asi těžko porovnávat se stanicí okresního města pod Jeseníky, ale když už se do zbudování moderních nástupišť investovaly nemalé prostředky, mohlo se trochu peněz přidat i na jejich dotažení do smysluplnějšího konce. Ale to bychom asi chtěli od naší rozporuplné společnosti příliš – když i ten výše naznačený problém dvou vlastníků našich nádraží má vláda stále jen „na stole“ a jeho řešení se navíc stále více komplikuje – přes optimismus mistra dopravy. Ale opusťme rovinu úvah, co by se v Častolovicích udělat mohlo, a podívejme se, co se tam skutečně udělalo – nebo udělat mělo.

Pohled ke kostelecko-rychnovskému zhlaví z konce 1. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Z hlediska nákladní dopravy, která má v celém projektu prioritu a dala mu vlastně vzniknout, bylo největším problémem napojení lokálky do Solnice na hlavní trať. To ostatně mohlo ležet také jinde, jak dokládá kapitolka Spor o zaústění do tratě hradecko - lichkovské v zajímavém ohlédnutí do historie. Vyřešení sporu ve prospěch Častolovic však přineslo nepříjemný efekt, že vlakům ze Solnice nebyl umožněn souvislý výjezd do kolejiště směrem na Týniště, jak se psalo, nikoliv zcela přesně, v Rychnovském deníku. Mělo se dosáhnout stavu, kdy ucelené soupravy budou moci jezdit přímo ze Solnice a nebudou se muset přepřahat v Častolovicích.

Manipulační vlak Týniště n.O. - Solnice čeká na volno k další jízdě © PhDr. Zbyněk Zlinský

Změna konfigurace kolejiště častolovické železniční stanice je zřejmá z jejího plánu (porovnáním listů Častolovice a Častolovice-výhled). A úplný seznam jednotlivých stavebních souborů a stavebních objektů, realizovaných na častolovickém nádraží, obsahuje (i když nikoliv příliš přehledně) stavební povolení. Tím jsme učinili zadost „teoretickému výkladu“ a můžeme přejít opět k části reportážní. Jak už jsem se zmínil výše, do stanice Častolovice jsem se z Rychnova nad Kněžnou přesunul vlakem Os 20243, zavrhl bezprostřední přestup na Sp 1952 Letohrad - Hradec Králové hl.n. a získal jsem tak zhruba hodinu času na dokumentaci nádraží.

Výpravní budova a občanstvo čekající na Sp 1952 do Hradce Králové
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Hodina není mnoho, je-li cílem jejího využití postižení všeho reálně i potenciálně nového, co se mohlo od poslední návštěvy stanice změnit, zvláště když je třeba zaznamenat i občasný dopravní ruch v ní. Proto jsem se v Častolovicích, na rozdíl od Rychnova nad Kněžnou, nepouštěl do širšího okolí nádraží a držel se na dohled od výpravní budovy. I tak jsem se nachodil poměrně dost, než jsem vše zamýšlené obešel. Nejprve jsem se věnoval zaznamenání podoby nových nástupišť, k němuž jsem přistoupil hned po příjezdu, a do kterého se mi proto pletly příjezdy a odjezdy dvou vlaků na hlavní trati a následující odjezd štádlera po lokálce.

Odjíždějící Os 20222 do Rychnova n.Kn. a Os 5149 do Doudleb n.O. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ještě před tím jsem stihl zdokumentovat nezměněnou podobu miniaturní „odbavovací haly“ neboli čekárny s výdejnou jízdenek. V ní jsou soustředěny prakticky všechny služby (s výjimkou toalet, nacházejících se v samostatné budově opodál), které častolovické nádraží cestující veřejnosti nabízí. Není jich ostatně mnoho, jak ukazuje příslušná strana webu Českých drah. I když jsou její informace již zastaralé ve věci bezbariérového přístupu na nástupiště, ostatní nepochybně platí. Jedinou možnost občerstvení na nádraží a v jeho bezprostředním okolí (krom svěžího vzduchu) nabízí nápojový automat v čekárně, což asi není ideální.

Interiér čekárny s nápojovým automatem © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ty tam jsou doby, kdy na nároží příjezdové komunikace k železniční stanici fungovala restaurace U Nádraží, po níž dnes zůstala jen chátrající budova na adrese Masarykova 165 a pár nic neříkajících odkazů na internetu. Nejbližší stravovací možnosti může cestující najít až v centru městyse, poblíž místního zámku a v něm samotném. Ten je ovšem lépe přístupný ze zastávky Častolovice na lokálce, jak upozorňují i České dráhy ve svých tipech na výlet. A když jsme se dostali k turistice, je třeba konstatovat, že žst. Častolovice neleží na žádné turistické značce, ale po opačné straně kolejiště vede nedávno zřízená cyklistická trasa č. 4363.

Za dočasnou skládkou a kolejištěm vlečky V4206 Saint-Gobain vede cyklotrasa č. 4363
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Popisek předchozího snímku opět odvádí mou pozornost od reportáže k „teorii“. Z častolovického staničního kolejiště dnes vychází už jen jediná vlečka, nesoucí číslo V4206 a název Vlečka Saint – Gobain. Začíná výhybkou č. 9 v km 57,471, její stavební délka činí 3,767 km a končí zarážedlem v km 0,827 (podle evidence Drážního úřadu). Obsluhuje výrobní závod divize Isover firmy Saint-Gobain Construction Products CZ a.s. (dříve ORSIL Častolovice, s.p.). Stopy po někdejší druhé častolovické vlečce, která měla číslo V4207 a název Trans ARRIVER, s.r.o., modernizace železniční stanice vymazala z povrchu zemského.

Z tohoto místa před přestavbou vycházela vlečka V4207 Trans ARRIVER
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Na tomto místě si dovolím nabídnout malou odbočku do historie častolovické ekonomiky, navazující na předchozí odstavec o vlečkách. Málo kdo asi ví, že v ní kdysi hrál významnou roli ještě dnes známý pojem eternit, označující druhdy běžnou a dnes pro údajné rakovinotvorné účinky zavrhovanou střešní krytinu. Proto nebude na škodu, přečíst si alespoň poslední díl článku o zajímavých dějinách fabriky na konci vlečky číslo V4206. Pokud jde o tu druhou, už dávno zrušenou a dnes také fyzicky odstraněnou, nepodařilo se mi k ní ve veřejně přístupných zdrojích najít žádné podrobnější informace. Takže mohu ukázat už jen polohu obou vleček:

Kolejiště žst. Častolovice s vlečkami na územním plánu městyse
(kliknutí do náhledu jej otevře ve formátu PDF)

Vraťme se opět, už naposled, z historie a teorie do soboty 24. října tohoto roku a praxe mého zkoumání častolovického nádraží. Před jeho opuštěním mi zbýval ještě čas na procházku přes autobusový terminál na zbytek někdejšího rozsáhlého nákladiště. Povšiml jsem si, že z prvního prostoru zmizela už při březnové návštěvě nevyužívaný stánek s tiskem a kuřivem a z prostoru druhého nadbytečná kusá kolej číslo 6. První fakt jsem bohužel opomenul fotograficky zaznamenat, druhý však mému objektivu neunikl. Pak jsem pokračoval na místo, odkud byl výhled na týnišťské zhlaví stanice a pořídil několik snímků i v pohledu opačném.

Pak jsem se vrátil na autobusové nádraží, abych se podíval, jaké linky nabízí, ale tento plán padl, protože jsem zaslechl zvuk přijíždějící lokomotivy. A že vezla manipulační vlak Týniště nad Orlicí – Solnice, všeho jsem nechal a uháněl si jej zvěčnit. Pak už nastal čas příjezdu osobního vlaku, jímž jsem se hodlal přemístit na poslední dějiště tohoto mého reportérského snažení. Byl veden pronajatým štádlerem, který si od svého německého vlastníka přivezl označení VT 650.65 a celoplošnou reklamu a u nás k tomu dostal číslo 841.065-6 a jméno Orlice. Přijel kupodivu na čas a tak mne pak i dovezl do Týniště nad Orlicí, jak se dovíme příště.