Literáti na trati se sešli už podruhé

22.11.2015 8:00 Pavel Stejskal

Před rokem jsem na tomto místě představil knihu Literáti na trati. Za jejím vznikem stál František Tylšar, pracovník Českých drah, jenž měl představu dál dohromady tým lidí, kteří jsou jednak nějakým způsobem spjati se železnicí a zároveň píší povídky, cestopisy, fejetony, pohádky nebo básně. Tak se za pomocí železničářských periodik podařilo Františku Tylšarovi dát dohromady do „své“ první knihy 18 autorů.

Avšak „otec“ knihy Literáti na trati po úspěšném křtu v Praze a prezentaci této knihy v dalších místech naší republiky nepřestal neúnavně pracovat na jejím volném pokračování a povedlo se mu oslovit další spoluautory.

Ve čtvrtek 15.10.2015 se ve vládním salónku pražského hlavního nádraží uskutečnil křest nové knihy Literáti na trati II. Salónek byl téměř do posledního místa obsazený jednak spoluautory nové knihy, jejich doprovody a také zájemci a milovníky literatury či fanoušky železnice. Úvodní slovo knihy měl František Tylšar, hlavní autor celého díla, který dal dohromady celý tým spolupracovníků. Oproti loňskému křtu se z časových důvodů jednotliví autoři sami nepředstavovali, všechny podle abecedy představil František Tylšar. Omluvil též některé z autorů, kteří se na toto setkání z různých důvodů nemohli dostavit.

František Tylšar zahájil křest knihy © Pavel Stejskal

Rovněž byl představen letohradský fotograf Petr Punc, jako 41. spoluautor. Ten je autorem titulního snímku obou knih Literáti na trati a podílel se na návrzích jejích obálek. František Tylšar poté naznačil další vizi v pokračování řady Literátů na trati. Autorského čteni se pak ujala paní Jitka Dolejšová, autorka několika pohádek a přečetla jednu z nich, O staničním rozhlase. Druhé autorského čtení se ujal Martin Vídeňský, zkušený básník z Letohradu. Přednesl z knihy Literáti na trati II několik svých básní.

Martin Vídeňský přečetl několik svých dílek © Pavel Stejskal

Po autorských čteních pak došlo na samotný akt křtu knihy. Kmotrem knihy se měl stát Michal Štěpán, člen představenstva Českých drah pověřený řízením osobní dopravy. Ten se ale omluvil pro pracovní nasazení a kmotra tedy zastoupil Václav Rubeš, vedoucí redaktor časopisu Železničář. Spolu s Františkem Tylšarem otevřeli láhev šampaňského a popřáli nové knize mnoho úspěchů. Pak následovalo společné fotografování přítomných autorů a poté proběhla autogramiáda. Celý akt křtu knihy Literáti na trati II doprovázelo lidovými písněmi hudební těleso Řehečské kvarteto, ve kterém působí i jeden ze spoluautorů právě pokřtěné knihy.

Řehečské kvarteto hudebně doplnilo křest knihy © Pavel Stejskal

Jejich písničky měly velký úspěch. Někdo jen poslouchal, někdo si zazpíval a dva z autorů se na chvíli stali hostujícími sólisty. Martin Měkuta jako zpěvák a Karel Bartoň se svojí flétnou jako aktivní muzikant. Čas utekl jako voda a mnohým se nechtělo domů. Kniha obsahuje soubor povídek, vyprávění, pohádek a poezie od 40 autorů, z nichž jeden žije až v Austrálii. Všechny autory nějakým způsobem spojuje železnice nebo cestování po ní. Někteří z nich pracují na dráze celý život v různých profesích, pro jiné byla železnice pouhou pracovní epizodou. Další autory dráha a cestování po kolejích inspirovaly ke psaní a jsou třeba jen cestujícími.

Šampaňské zalévá novou knihu © Pavel Stejskal

V knize tak můžete najít vzpomínky na zaměstnání v různých profesích na železnici nebo pracovní zážitky či pohledy na provoz a fungování dráhy. Další autoři obeslali knihu Literáti na trati II různými povídkami, pohádkami a také celou řadou básní. Někteří z autorů své příspěvky doplnili svými kresbami nebo fotografiemi. Také já jsem svým skromným podílem přispěl do obou knih Literáti na trati. V první z knih byla moje vzpomínka na počátky přípravy pro práci na železnici, kdy jsem prošel železničním učilištěm v Kořenově a vzpomínka na moje fotografování v roce 1981.

Společné foto přítomných autorů knihy „Literáti na trati II“ © Petr Pulc

Byly to vybrané články s několika fotografiemi z internetových stránek. Do druhé knihy jsem vytáhl něco ze šuplíku. Kočky chované v železničních stanicích, tak se jmenuje můj příspěvek, vznikl před několika roky pro jistý časopis věnovaný kočkám. Z vytištění nakonec sešlo a já jsem tak mohl povídání o nádražáckých kočkách zveřejnit aspoň opožděně. Text jsem upravil a učesal a doplnil jsem jej několika fotografiemi. Článek je vlastně povídání o několika kočkách a kocourech, se kterými jsem se během své železničářské éry potkal okolo kolejí. Snad jsem tím potěšil také milovníky zvířat, koček zvlášť.

Úvodní obrázek: Pozvánka na křest knihy zveřejněná v „Českotřebovském deníku“ 220/2015

Upravil a odkazy doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský