Přezdívky (3)

Byla to vlastně léta zkušeností těch, kteří denně obsluhovali tyto stroje, dobře znali jejich ctnosti i nectnosti a taky si je pojmenovali.

Podle provozních vlastností

Na některých oceňovali jejich býčí sílu – malý býček 422.0 a velký býček 423.0. Pro jinou zas bylo charakteristické, že jste ji mohli potkat kdekoliv na ČSD, proto se jí říkalo všudybylka. Je to řada 354.1 a v našem Malém atlasu železničních vozidel se diskutovalo, zda toto jméno právem patří i 354.0.

„Všudybylka jednička“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Všudybylka 354.0 se zrodila počátkem století ve Floridsdorfu, u Císařsko-královských státních drah měla označení 129. O 76 let později v ČKD zahájili výrobu lokomotivy řady T 466.2, dnes 742, která si vysloužila pro totéž úplně jinou přezdívku: kocour, protože „je doma na každém dvoře“.

 Je to „kocour“. Na každém dvoře je doma © Václav Vyskočil

Vždyť jich taky na ČSD jezdilo 453. A když jsme u těch kocourů, tak připomeňme mašinku, která dostala na Slovensku jméno kocúr za úplně jinou vlastnost – hbitost. je to 700 a 701 (T 211.0 a 1). V roce 1928 ztroskotala výprava polárníků se vzducholodí Italia na ledové kře. Zachránil ji sovětský ledoborec Krasin. A protože tehdy v zimě statečně zdolávala mráz a sníh lokomotiva 456.0, dostalo se jí za to čestného jména krasin. (Tutéž přezdívku dostal ostatně i vlečný tramvajový vůz, dodávaný od roku 1930 do Prahy.)

To vozidlům nových trakcí se takové úcty nedostalo. S přelomem půlstoletí stalo se módou sezony do nepravostí rázně tepat, a tak i v přezdívkách se uplatňovaly spíš ty nectnosti. Tak jednou z přezdívek motoráku 830 (M 262.0) jsou žhavé trubky – může za to nedokonalé chlazení, způsobující časté vzplanutí. Motoráku M 240.0 (820) říkají nejen singrovka, že jeho motor zní příjemně jak šicí stroj, ale i kachna či vzducholoď, že se kolébá. A žabotlamě 451/452, hrkající s cestujícími jak pouťová atrakce, říkají též lochneska čili cukaidó, což je parafráze na japonské Hokkaido, protože i jeho příď je jak karikatura japonské vysokorychlostní jednotky. A motorák 810 (M 152.0) je malý, tak si na něj kdekdo dovolí. Tou mírnější nadávkou je mu orchestrion, že prý se musí tady bouchnout a tam kopnout, aby to hrálo.

„Orchestrion“ v moravských barvách © Václav Vyskočil

V sedmdesátých letech se objevila novinka na posunu ve velkých elektrizovaných stanicích – elektrické lokomotivy s jednou kabinou uprostřed – E 458.0, S 458.0 (110, 210) později 111, 114. A protože sjíždí stanici hezky od zhlaví ke zhlaví, říká se jim žehlička. [Poznámka editora: Běžnější a hodnověrnější původ této přezdívky tkví v tvaru lokomotivy.] Celá série velkých lokomotiv s tyristorovou regulací 363, 163, 263, 262, 362 prý ze začátku, než se vychytaly mouchy, měla „rychlý start ale krátký dolet“ jak rakety, které v té době NATO rozmísťovala v západní Evropě, proto se jim dodnes říká peršingy. Snad jedině hektory – malý 720 (T435.0) i velký 721 (T458.1) dosáhly ocenění své síly.

Tak si raději všimneme, jaká mašiny dostaly jména podle své konstrukce.

Podle technických zvláštností

Ony to vlastně někdy ani zvláštnosti nebyly a vrtá mi hlavou, proč právě a jen 434.x se říká čtyřkolák, když nebyly první ani poslední, co měly čtyři hnané nápravy. Rovněž jsme se už v minulém díle zmínili o ušaté 464.0 a 1, která byla ne první ale aspoň jedna z prvních ušatých, a o bobinách, které opravdu byly průkopnicemi uspořádání Bo’Bo‘, to se ale pak stalo tím nejrozšířenějším.

Technický unikát v těchto končinách – „ventilovka“; zdroj: K-REPORT

Zato 431.1 byla technickým unikátem v našich končinách – byla to ventilovka. Škoda, že jsem v té větě musel použít čas minulý. Víte, proč se mohutné nákladní 534.0 říká kremák? Má prý stejnou plochu roštu jako pec v krematoriu. A kdo by neznal její následovnici, rekordmanku těžkotonážního hnutí 556.0, a nevěděl, že štokr znamená tehdejší technickou novinku – mechanický přikladač.

Úderník na kolejích – „štokr“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Opět postoupíme k trakci motorové. Víte, proč již vzpomínaný 830 (M 262.0) je také loďák ? Nejen svojí hranatostí připomíná lodní kufr, ale hlavně že má lodní motor. A celá série 850 – 854 jsou hydry, i když mají i jiné pařezdívky: 854 dostal nový motor, Caterpillar, a s ním i nové jméno – katr.

„CATka“ s motorem Caterpillar © Luděk Šimek

I další motoráky měly nějakou technickou zajímavost, která stála za pozornost a zvěčnění v přezdívce. V sedmdesátých až osmdesátých letech tak dlouho chrlili dvounápravové orchestriony čili kolejové autobusy M 152.0 na všechny lokálky i hlavní tratě, až konečně přišli na to, že když není velký motor, který by se vešel pod podlahu čtyřnápravového vozu, šly by tam dát dva ty osvědčené autobusové – a tak se zrodilo kvatro 842. A 843 má i hezčí jméno než rakev: Že v ovládací skříni bliká samá LEDka, říká se mu apollo. 743 jsou osazeny silovými tranzistory, proto je to tranzistor čili elektronik.

A co elektriky? 111 (E 458.1) byla jedna z prvních u nás s tyristorovou regulací, proto, a také kvůli odlišení od ostatních žehliček, je to tyristorka. Naopak 371 a 372 se sice skříní podobají tyristorovým lokomotivám, ale jsou krokem zpátky – je to bastard. Naprostou novinkou, co se týče skříně ale hlavně pohonu a jeho řízení, byl prototyp 169: Má asynchronní motory, proto je to asynchronka. Bohužel byl v r. 1987 vyroben pouze jeden kus.

„Asynchron“ na konci své provozní éry © Leoš Tomančák

Podle původu

Až do konce 19. století v Českých zemích i dnešním území Slovenska jezdily lokomotivy především rakouské výroby. V ČKD byla první vyrobena v r. 1900, ve Škodě Plzeň až v r. 1920, po r. 1918 však postupně staré rakouské stroje začala nahrazovat domácí výroba a během několika desetiletí koleje ČSD natolik opanovaly domácí stroje, že importovaná lokomotiva se stala vzácností a hned se to odrazilo i v její přezdívce. Nejstarším jménem podle země původu, které znám, je nejspíš uhranka řady 331.0, nakoupené v letech 1919 – 1924.

Řada 331.0 aneb „uhranka“; zdroj VLAKY.NET

Němka je známá nákladní lokomotiva 555.x, u DR řada 52. Byla vyráběna od r. 1942, a to nejen v Německu, ale i v lokomotivkách okupovaných zemích, např. v Plzni.

Hungaria je jméno expresu Berlín – Praha – Bratislava – Budapešť. V šedesátých letech ho zajišťovaly maďarské motorové jednotky Ganz řady M 295.0 a M 298.0 a tak je pochopitelné, že i jim se říká hungaria. To se ale musíme vrátit ještě k jednomu motorovému vozu, vyrobenému pouze ve dvou kusech, kterému se říká stejně jako spoji, na kterém jezdila, a má v názvu zemi: legendární Slovenská strela M 290.0.

Starší z „hungarií“ - M 295.0; zdroj: Wikipedie

Vyvíjet novou ozubnicovou lokomotivu by se v ČKD asi nevyplatilo, když ČSD v r. 1961 potřebovaly jen čtyři. Proto je zakoupily z SGP Floritsdorf, označily T 426.0 (dnes 715) a říkalo se jim rakušanka. Ze stejného důvodu byly v r. 1970 zakoupeny pro trať Štrba – Štrbské pleso 3 dvouvozové ozubnicové jednotky SLM Winterthur, značené u nás EMU 29.0 (dnes 405.95/905.95) – švýcarka.

Zubačková „rakušanka“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zemi jejich původu napovídají i jména dvou dalších vozidel: lokomotiva řady 781 (T 679.1) sergej (a nechci řešit, je-li Lugansk víc ruský nebo ukrajinský) a dvouvozová jednotka 835 marfuša. Ještě na jednu lokomotivu zahraničního původu si vzpomínám. Byla nevzhledná, ale silná, pocházela až z Velké Británie, působila nezvykle neotesaně vedle elegance výtvorů československé konstruktérské školy, ale vydatně pomáhala na postrku štokrům a kremákům ve zdolávání těžkotonážních rekordů Nesla označení 459.0 a protože sem byla dodána v rámci mezinárodní pomoci v poválečné obnově UNRRA, říkalo se jí unra, ač se oficiálně jmenovala Liberation.                                                                    

Lokomotivy zvané „unra“ k nám přišly přes kanál; zdroj: archiv PhDr. Zbyněk Zlinský

Rodiště se projevilo ve jméně i v podobě výrobce: Kotel pro parní vůz M 124.0 vyrobila firma F.X.Komarek Wien, proto mu říkáme komárek. Proč se 735 (T 466.0) říká pilštyk asi netřeba vysvětlovat – má licenční motor Pielstick. A představme si ještě jedno vozidlo z dovozu, Regio-Shuttle RS1 od firmy Stadler Pankow GmbH, tedy regiošuplík čili štrůdl. označený oficiálně řadou 840 resp. 841.

Podle místa působnosti

Uvedu i dva případy, kdy se naopak lokomotiva jmenuje podle země, kam se od nás exportovala. Šest litevek 399.0 bylo vyrobeno pro Litevské dráhy v r. 1939. Během války se s ustupující německou armádou vrátily k nám a staly se do té doby nejrychlejšími našimi lokomotivami (130 km/h) s nejvyšší hmotností na nápravu – (19 tun). Lokomotiv dnešní řady 740 se v letech 1973 - 1989 pod označením T 448.0 vyrobilo především pro československé vlečky 459, pár stovek se jich exportovalo, dokonce až tak daleko, že si vysloužila přezdívku bangladéška. Někdy se lokomotivě přezdívá  i podle lokálního působení u nás. Mám teď na mysli jeden z kafemlejnků, a to buštěhradku 300.6, skaličák 433.0, že působil ve Skalici nad Svitavou, a uhelky 122 a 123 (E 469.2 a 3), pilně tahající náklady uhlí na ústecku.

Druhý „skaličák“ © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tím končí můj třídílný výčet přezdívek lokomotiv a dalších vozidel, co jezdívaly a jezdí po kolejích v našich končinách. Zatím – konec má otevřený. Vím určitě, že není úplný, že se ozvou čtenáři, dožadující se nápravy – vždyť právě tu jejich milovanou mašinku či přezdívku jsem neuvedl. Ale na to já právě čekám. Tak se dozvím, já i čtenáři, o dalších krajových jménech, které dosud neznáme.

Úvodní obrázek: „Krasin“ skutečný (podle www.modellode.cz) a železniční (na obrázku Jiřího Boudy)

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský