Vstříc novému roku na veselou notu

Našel jsem je především ve starých číslech Dikobrazu. Ty nejstarší, které mi poskytly internetové svázané (nikoliv kompletní) ročníky, jsou z roku 1958. Tehdy bylo v kurzu trefovat se satirou především do nedostatků v plnění náročných úkolů a plánů národního hospodářství. Ostré dikobrazí ostny se pochopitelně nevyhnuly ani dráze – tam bylo vždycky co kritizoval.

Někdy jen prostředí vlaku a nádraží posloužilo autorovi vtipu jako kulisa pro satiru na úplně jiné hospodářské odvětví.

V šedesátých létech se satira zaměřuje spíš na nedostatky ve službách, včetně MHD – tohle téma bylo kreslířům Dikobrazu zvláště blízké, vždyť redakce sídlila v centru Prahy. A tak přidávám i tento druh kolejové dopravy.

K některým vtipům musíme dnes přidat vysvětlení, osvěžit vzpomínku na tehdejší módu: Koncem šedesátých let frčelo nosit na klopě velkou plastovou placku, na které bylo napsané nějaké heslo či průpovídka. I revizor nosí kulatý odznak – a hned z toho byl nápad pro autorskou dvojici BAPE:

Co kdysi vzbuzovalo smích, to se časem mohlo stát i realitou. No napadlo snad někoho v r. 1968, že jednou bude fungovat PID, že se v hlavním městě z leckterého bodu A do leckterého bodu B dostaneme nejrychleji vlakem?

Ty nejlepší vtipy ale obvykle píše sám život, zpravidla tam, kde to čekáme ze všeho nejmíň. Našly se v rubrice Ze soudních síní a předsíní:

Pídil jsem se internetálně po vtipech od jednoho kreslíře, který s oblibou kreslí jezevčíky a také vlaky, kde každé vozidlo, ať přívěsné, ať motorové či elektrické, musí mít aspoň 16 náprav. Ano – Bohumil Ceplecha. Vtipů, dekorovaných jezevčíkem, jsem našel od něho dost, vtip na drážní téma bohužel jen jeden, jednu z prvotin z r. 1969, ještě bez jezevčíka.

Dalším kreslířem, který se (krom venkova, vesnic, JZD) věnuje dráze, je Jaroslav Kerles. Obzvláště se mi líbí jeho zlepšovák na využití automatických závor:

Dikobraz už bohužel nevychází, najdou se však stále kreslíři, jimž vlaky a nádraží poslouží jako scenérie humorných situací. Z nich mě zaujal zejména Marek Simon. Na jeho obrázcích je pozoruhodné, že postavičky jsou značně karikaturní, za to vozidla jsou nakreslena s až technickou přesností.

Nedávno tu byla reportáž o startu šachového vlaku. O je ho výzdobu se letos svým osobitým pojetím postaral Miroslav Barták:

Tak milí čtenáři – přeji vám příjemné pokoukání, veselé prožití Silvestra a šťastnou jízdu do nového roku!

Úvodní obrázek: „To bude babička koukat, jaké jsem měl štěstí, že jsem viděl najednou tátu i mámu!“; Josef Bidlo