Železniční stanice a zastávky v rámci Pražské integrované dopravy (6)

27.12.2015 8:00 Jiří Řechka

Šestý den mého putování po pražských stanicích a zastávkách se podíváme na trať SŽDC č. 122 neboli na Pražský Semmering. Tato trať má v Praze jeden začátek na Smíchově na zastávce Praha-Smíchov Na Knížecí a přes Hostivice pokračuje do Rudné u Prahy. Zastávka se nachází u autobusového terminálu stejného názvu a u výstupu z trasy B metra stanice Anděl.

Přesto je možné trať projet, a podle jízdního řádu je to možné zejména o víkendech, i z hlavního nádraží - se společností KŽC, která zajišťuje víkendový provoz tzv. Pražským motoráčkem, kde platí plná integrace, přes Prahu-Smíchov severní nástupiště. Tato linka končí ve stanici Praha-Zličín. A protože jsem chtěl využít společnosti KŽC a jejich motorový vůz řady M 262.1, vydal jsem se na jízdu v neděli 29.11.2015. Prvotní můj zájem byl odjet právě z hlavního nádraží, nakonec jsem udělal změnu a počkal jsem si na tuto linku na Smíchově, v původní stanici Praha-Smíchov severní nástupiště, kde trať začínala i končila.

Praha-Smíchov severní nástupiště: M 262.1117 KŽC © Jiří Řechka

Trať z Hostivic byla uvedena do provozu v roce 1872 a ukončena byla v tehdy samostatné obci Smíchov. V té době již bylo na Smíchově nádraží České západní dráhy. Protože trať provozoval jiný dopravce, bylo nádraží umístěno za kolejištěm staršího nádraží. Tato dvě nádraží existují vedle sebe dodnes. Nádraží bývalé Buštěhradské dráhy je dnes součástí železniční stanice Praha-Smíchov, služebně je označováno jako Praha-Smíchov společné nádraží, v jízdních řádech a cedulích je označováno jako Praha-Smíchov severní nástupiště.

Praha-Smíchov severní nástupiště: dopravní kancelář © Jiří Řechka

Pražský Semmering je dlouhý celkem 8 km a překonává výškový rozdíl 93 m. Po příjezdu očekávaného vlaku jsem odjel na konečnou této víkendové linky do stanice Praha-Zličín. Ta je v provozu od roku 1872. Původní název byl Řepy podle nejbližší obce, a to přesto, že nádraží leželo v katastru obce Zličín. Od roku 1924 byl název stanice Řepy-Zličín, od roku 1937 opět pouze Řepy a od roku 1951 Zličín. Obec Zličín byla v roce 1974 připojena k hlavnímu městu. Současný název Praha-Zličín platí od roku 1976. Pár metrů od výpravní budovy je tramvajová smyčka Praha-Řepy. Výpravní budova je z roku 1898.

Praha-Zličín: vlaky dvou dopravců © Jiří Řechka

Ze stanice vychází několik vleček, nejdelší je pro depo metra Zličín a podnik, správněji bývalý podnik, Siemens Kolejová vozidla, původně ČKD. Jak moc je funkční vlečka do depa metra nevím, druhou vlečku používá společnost Radima Jančury. Tyto vlečky jsou zaústěny na jinonickém zhlaví stanice. Na hostivickém zhlaví jsou vlečky do podniku Stavební stroje a úvratí do areálu Technomatu. Podle informace, kterou jsem získal, druhou část vlečky, úvraťovou, používá jedna kladenská dopravní firma pro deponování svých hnacích vozidel. Poslední vlečka vede do skladů.

Praha-Zličín: výpravní budova s tramvajovou kolejí k rampě © Jiří Řechka

Zajímavostí této stanice je vagónovací rampa tramvají. Zařízení se používalo pouze při přepravě nových tramvají z ČKD. Pravděpodobně naposledy byla použita 30. října 2006. Také jsem zde objevil pro mne jednu zajímavost, přejezd s výstražnými kříži a stopkou, který vede do zahrady k bývalému drážnímu domku. Ze stanice jsem odjel do zastávky Praha-Stodůlky linkou ČD. Zastávka byla zřízena až v roce 1938, byla ale umístěna blíže ke Zličínu. V roce 1976 byla přejmenována na Praha-Stodůlky. V současné poloze je od roku 1989. Při zahájení osobní dopravy v roce 1872 zde byla zastávka Cibulka, v roce 1877 byla pro malé využití zrušena.

Zastávka Praha-Stodůlky © Jiří Řechka

Obnovena byla pak v roce 1928 a v roce 1938 byla opět pro nízké využití zrušena. Památkou na tuto zastávku je bývalá drážní budova, která již dráze nepatří. Zastávka leží na jednokolejné trati a fungovala jako výhybna, dnes se používá pouze přímá kolej. Řada věcí náležejících dráze byla rozkradena. Jsou zde umístěna na každém zhlaví stavědla, nejsou používána a jsou zazděna. Na této zastávce jsem si opět počkal na Pražský motoráček společnosti KŽC a s ním jsem pokračoval do zastávky Praha-Cibulka. Je to nejmenší pražská železniční zastávka, zprovozněna byla roku 1929 jako Cibulka kolonie, v roce 2007 dostala betonové nástupiště.

Cestující na zastávce Praha-Cibulka © Jiří Řechka

Nachází se zde dřevěný přístřešek a sluneční kolektor. Komu patří, to nevím. Protože zde nastupoval cestující, využil jsem této situace a zhotovil fotografii motorového vozu na zastávce a pokračoval jsem dále a první část cesty na této trati jsem ukončil na hlavním nádraží. Druhou část mého putování po této trati jsem začal na zastávce Praha-Smíchov Na Knížecí. Tato zastávka byla zřízena v červnu 2010 jako provizorní k náhradní vlakové dopravě za vyloučenou tramvajovou trať do Řep. Nakonec bylo spojení z této zastávky ponecháno v provozu a spoje zde jezdí v hodinovém taktu.

Vchod na zastávku Praha-Smíchov Na Knížecí © Jiří Řechka

V létě 2013 byl odtud veden z důvodu výluky i rakovnický rychlík. Poblíž této zastávky se nacházejí zbytky železniční vlečky do bývalého závodu ČKD Tatra Smíchov a spojovací koleje na tramvajovou trať. Konečnou byla pro mne stanice Praha-Jinonice. Stanice byla uvedena do provozu v roce 1872. Původní název zněl Jinonice, současný název nese od roku 1942. Dříve se zde nacházelo vlečkové napojení továrny Walter, později Motorlet. Tyto vlečky již byly sneseny. Další vlečkou, která sloužila cihelně, je kusá kolej napojená na smíchovské zhlaví, stojí na ní trvale vagon, z jakého důvodu, to nevím.

Kolejiště stanice Praha-Jinonice © Jiří Řechka

K obsluze výhybek byla zřízena dvě stanoviště, nyní se nepoužívají. Poslední zastávkou při mé cestě po této trati byla zastávka Praha-Žvahov. Zastávka leží na jednokolejné trati a kdysi sloužila také jako výhybna. Zastávka byla zřízena teprve v roce 1989, podle zmínky na internetu měla být údajně po svém vzniku stanicí. Také zde se používá pouze přímá kolej, druhá kolej je zarostlá, zastávková čekárna se rozpadá, návěstidla jsou zneplatněna popřípadě rozkradena a obě stavědla jsou opuštěna. U stavědla číslo 1 pokračuje druhá kolej z výhybny z bezpečnostních důvodů jako kusá.

Zastávka Praha-Žvahov © Jiří Řechka

U tohoto stavědla je před zneplatněnými odjezdovými návěstidly umístěn přejezdník se dvěma žlutými světly. Zastávkový přístřešek u používané koleje vypadá lépe, je ale také zatím bez střechy. Obdobná situace jak na zastávce Praha-Stodůlky. Přímo na zastávce začíná za nepoužívanou kolejí vápencový vrchol Děvín, kde se kdysi v minulosti nacházel hrad. Vápencový vrch je přírodní památkou. Po prozkoumání této zastávky jsem pokračoval dál směrem k hornímu viaduktu, chtěl jsem na něm vyfotografovat vracející se linku ČD do Hostivic a protože jsem měl časovou rezervu, nebyl to problém.

Po průjezdu vlaku následoval trochu krkolomný návrat do Hlubočep a protože se mně nechtělo čekat hodinu na vlak na smíchovské nádraží (předchozí spoj odjel těsně před mým příchodem), počkal jsem na autobus a s jeho pomocí jsem své putování po této trati skončil tam, kde jsem je začal, tedy na autobusovém terminálu Na Knížecí, pár metrů od stejnojmenné vlakové zastávky. Závěrem, jak mívám ve zvyku, odkazuji zájemce o bližší informace k trati i objektům na její trase se nacházejícím, které snad v mém textu postrádají, na následující odkazy.