Listy končícího kalendáře 2015

Kalendářní listy s komentářem připomínají mé cesty za reportážemi, kterých bylo bohužel opět o něco méně, než roku předchozího. O to víc času jsem proseděl u počítače a editoval, leckdy dost pracně a tudíž časově náročně, články jiných přispěvatelů. Těch bylo celkem 230, zatímco mých vlastních „pouze“ 43. Krom toho jsem věnoval každodenní úsilí naplňování naší informační sekce, kam jsem vložil více než 2 800 tiskových zpráv či odkazů na aktuality v elektronických médiích. Krom toho jsem plnil také další redakční úkoly, ať už pravidelné či aktuálně vyvstalé. Tématem tohoto příspěvku je však výhradně moje aktivita reportérská.

Začátkem roku jsem v tomto směru nějak nedokázal „nahodit řemen“, a tak na první cestu jsem vyrazil až 16. ledna, a to ještě do cíle nepříliš vzdáleného mému sídelnímu městu. Z dokumentační návštěvy železniční stanice Chlumec nad Cidlinou však nakonec vznikly reportáže dvě – první byla věnována především samotnému nádraží, druhá do něj zaústěným vlečkám. Můj první letošní železniční výlet připomíná fotografie stroje 163.074-8 v čele R 925 Cidlina, opouštějícího Chlumec nad Cidlinou směrem k Hradci Králové. Je to jeden z mála traťových snímků, které jsem za celý rok pořídil, protože jsem se věnoval hlavně jiné tématice.

Tou bylo zachycení současné podoby železniční infrastruktury hlavně ve východních Čechách a jejích probíhajících proměn. Ovšem jen v několika lokalitách, navíc vcelku pohodlně dosažitelných z Hradce Králové. K nim patřila nepochybně krajina ve stínu opatovické elektrárny, do níž jsem se vydal 21. února, kdy jsem mimo jiné zachytil také R 1265 Liberec - Pardubice hl.n., projíždějící stanicí Opatovice nad Labem-Pohřebačka. Ten snímek sice souvisí s cílem onoho výletu jen okrajově, ale přispívá k pestrosti mého kalendáře, který není souborem snímků „krásných“, nýbrž charakteristických a z hlediska zobrazených objektů rozmanitých.

Taková má být také fotografie březnová, zachycující dvoucestné rypadlo Liebherr 900 u častolovického zhlaví žst. Rychnov nad Kněžnou. Byla pořízena dne 17. března, kdy jsem se vydal prozkoumat měnicí se podobu lokálky do Solnice a také vrcholící přestavbu rychnovského nádraží. Byl to nepochybně nejnáročnější výlet tohoto roku, alespoň pokud jde o vynaloženou fyzickou námahu. Nemohu si pořád zvyknout na to, že jsem dosáhl stařeckého (dnes „korektně“ zvaného seniorským) věku, doprovázeného všemi těmi neduhy biologických „ojetin“ – od sníženého výkonu přes občasné poruchy až po hrozbu totálního selhání.

Proto jsem si k dalšímu podobnému výkonu přizval svého ostravského přítele, přece jen o cosi mladšího a fyzicky zdatnějšího, ale hlavně kamarádského, aby mi byl případnou oporou. 21. dubna jsme si dali sraz v Chocni, kde jsme zvěčnili mj. čtvrtý ČD railjet na spoji RJ 72 Bedřich Smetana Graz Hbf - Praha hl.n. Naším záměrem bylo zachytit zajímavosti choceňského nádraží historické i moderní, včetně momentálního provozu. Jak se nám to podařilo, to mohl posoudit každý čtenář našeho internetového magazínu, pokud si otevřel příslušnou reportáž. My sami jsme byli s prvním naším letošním setkáním i jeho výsledkem docela spokojeni.

Na dubnový výlet navázal ten další; cestou do Chocně jsem totiž utrpěl nápad zdokumentovat zajímavou železniční stanici Čermná nad Orlicí a uskutečnil jsem jej 16. května. Kalendářový snímek sice zachycuje vagóny Ealos-t ČD Cargo s německou registrací, ale mne zajímalo spíš místní zabezpečovací zařízení a také vojenská vlečka. A když už jsem musel cestovat přes Týniště nad Orlicí, neopomenul jsem se tam chvíli zdržet a zaznamenat tamní novinky, týkající se jak pokroku v modernizaci stanice, tak nově nasazovaných vozidel na spojích přes ni vedoucích. Dvě reportáže jsem však zveřejnil v opačném pořadí, než zde píši o jejich vzniku.

Pozdní jaro jsem, jak je mým zvykem, trávil v teplých krajinách, jenže tentokrát v těch tratí prostých, takže pro VLAKY.NET z toho žádný přínos nevzešel. Vlastně jsem se letos na zahraniční koleje dostal jen jednou, a to ještě jen kousíček za hranici a navíc pěšky. Stalo se tak 24. června ve stanici Železná Ruda-Alžbětín, odkud nás odvezl Rx 777 Pancíř, a to poté, co jsem tam s pražským kolegou absolvoval poklepání na kolejnici. Následujícího dne jsme spolu pro změnu křtili InterPantera v Cerhenicích. Po příslušných aktualitách posléze vyšly ještě reportáže z daleké pouti na česko-bavorskou hranici i krátké cesty na zkušební okruh.

30. července projížděl železniční stanicí Velký Osek stroj 386.019-4 s nákladním vlakem, a to zřejmě kvůli výluce na hlavním tahu. Její důsledky byl sice vítaným zpestřením, nikoliv však důvodem mé přítomnosti na oseckém nádraží. Ten byl v podstatě týž, jako tomu bylo v případě dubnové návštěvy Chocně, a stejná byla i má posila v osobě přítele Karla, s nímž jsme shromáždili tolik podkladů, že vydaly nejen na původně zamýšlenou reportáž, nýbrž také na její pokračování. Ale ještě před tím mne potěšil přítel jiný, jehož jsem před tím znal jen virtuálně, když se při své cestě z východu na západ někdejšího Československa se mnou setkal.

Poslední prázdninová sobota, která letos připadla na 29. srpna, patří v Hradci Králové už tradičně mezinárodnímu setkání přátel parních strojů – a nejen jich. Mezi nimi nikdy nechybí provozovatelé miniatur parních lokomotiv, využívající k prezentaci svých miláčků kolejiště Dětské železnice. Přesto, že k atrakcím Nábřeží paromilů už po několik let bohužel nepatří žádná akce na „velké železnici“, je to záležitost stále přitažlivá. Proto i letos, vzdor panujícím tropickým vedrům, přilákala do východočeské metropole i mého ostravského kamaráda, jenž tak mohl obohatit mou jinak statickou reportáž o své u našich návštěvníků oblíbené pohyblivé obrázky.

Snímek 423.009 na točně královéhradeckého depa jsem pořídil 26. září, v předvečer Národního dne železnice 2015. Ačkoliv se podobným monstrakcím raději vyhýbám, tentokrát jsem ji jako obyvatel města, v němž se konala, ignorovat dost dobře nemohl. Dobře věda, že během samotných oslav příliš mnoho smysluplných snímků zúčastněných vozidel pořídit nelze, pronikl jsem do depa ještě před jejich vypuknutím. Podařilo se mi tak v klidu zachytit přípravnou fázi – a pak jsem si už bez nějakého stresu mohl „vychutnávat“ slavnostní ruch. To vše v milé a uklidňující společnosti svých výše už zmíněných kamarádů z Prahy i Ostravy.

24. října jsem se vypravil opět do železniční stanice Rychnov nad Kněžnou, kde jsem náhodou zachytil 742.146-4 s manipulačním vlakem Solnice - Týniště n.O. loženým výrobky kvasinské Škodovky. Tato přeprava symbolizuje ekonomickou a politickou příčinu pozvednutí nejen jedné jinak nepříliš významné podorlické lokálky, ale i modernizace tří nádraží a úseků mezi nimi. Během jediného dne jsem zdokumentoval a ve třech článcích pak publikoval stav modernizace železničních stanic Rychnov nad Kněžnou, Častolovice a Týniště nad Orlicí. To jsem ovšem ještě netušil, že do té poslední se za necelý měsíc reportérsky vrátím.

4. listopadu byla první jednotka InterPanter poprvé nasazena na pravidelném spoji, jako R 810 z Olomouce do Brna. Olomoucké hlavní nádraží se díky tomu stalo nejen dějištěm malé slavnosti, ale také nevšedně pojaté úvodní tiskové konference k novému jízdnímu řádu Českých drah. Tato část programu cesty do hanácké metropole figurovala sice až v souhrnné stati o jízdním řádu 2015/2016, avšak získaných podkladů jsem využil nejen v aktualitě o premiéře InterPantera, ale i v článku k rekonstrukci žst. Olomouc hl.n. 19. listopadu jsem se, jak už bylo naznačeno, znovu vydal do Týniště nad Orlicí, „otevřít“ přestavěnou výpravní budovu.

2. prosince jsem se ocitl na plzeňském hlavním nádraží, kde jsem krom jiného zvěčnil stroj 242.239-2 v čele Sp 1981 z Chebu, ale důvod mé poněkud strastiplné cesty byl jiný, než vybraná fotografie naznačuje. Do západočeské metropole jsem se vydal, abych doplnil další kamínek do mozaiky prezentací nového jízdního řádu ČD. A když už jsem tu anabázi absolvoval, využil jsem zjištěných poznatků a pořízených snímků v samostatné reportáži. Ta je v tomto roce poslední, ale jen datem svého zveřejnění. 8. prosince mne totiž pozvání CZ LOKO, a.s. přivedlo do její českotřebovské provozovny na technickou prezentaci lokomotivy řady 723.

Úvodní „list“: Chátrající rotunda bývalého choceňského depa (21.4.2015) © PhDr. Zbyněk Zlinský