Staré březhradské vlečky a nová odbočka ELNA Opatovice

11.4.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Z obvodu železniční stanice Opatovice nad Labem-Pohřebačka vycházejí oficiálně dvě vlečky, ale ve skutečnosti je jich dvojnásobek. Ač tedy fyzicky existují čtyři, po léta je užívána jen jediná, která v rámci postupujícího zdvoukolejnění trati mezi oběma východočeskými metropolemi nedávno dostala nové napojení. Projděme se spolu po jejich kolejích zarostlých i čerstvě položených.

Dokumentační pochůzku po oněch třech nečinných a rostlinnou říší stále více pohlcovaných vlečkách na území královéhradecké místní části Březhrad jsem sice plánoval už dávno, ale nikdy jsem se k ní nedostal. Při zkoumání opatovického nádraží v létě 2011 i při jiných příležitostech jsem je jen vzal na vědomí a věnoval se jiné problematice. Na pořad dne tak přišly až o letošní Velikonoční neděli, kdy jsem se do Březhradu a Pohřebačky sice vydal primárně za čímsi právě aktuálním, ale to šlo velice dobře spojit s exkursem do sféry „drážní archeologie“, jejíž výzkumy jsou z pochopitelných důvodů jednodušší právě v období vegetačního klidu.

12.7.2011 nebyla třetí z březhradských vleček v trávě vůbec vidět © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak už jsem nastínil v předchozí reportáži, coby dopravní prostředek jsem ke svému velikonočnímu výletu zvolil jízdní kolo. Nikoliv snad z důvodů ekologických, sportovních či úsporných, ale ryze praktických. Ostatně Hradec Králové je město cyklistů. Pro přesun ze svého bydliště na Moravském Předměstí do Březhradu jsem zvolit trasu přes Třebeš a obchodní centrum Hradubická, která má z části charakter až nepříjemně terénní, což se má ale časem změnit. Z jižní části komerční zóny jsem se vynořil na dohled svého prvního cílového objektu, bývalého masokombinátu, který zastavil výrobu v roce 1998 a poté dospěl do konkurzu.

Areál bývalého masokombinátu SALMA z ul. Rovné © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po dobu své existence změnil několikrát název i právní formu a posléze zanikl jako SALMA, s.p. Březhrad. Masokombinát byl od svého vzniku v polovině 60. let minulého století vybaven vlečkou vycházející ze severního zhlaví žst. Opatovice nad Labem. Do ní byla kousek od stanice později zaústěna další vlečka, která vedla do velkoprodejny a výdejního skladu národního (posléze státního) podniku Nábytek Brno. Vzhledem k poloze obou objektů na plánované trase mého putování jsem se vydal podél jihovýchodní strany areálu někdejšího masokombinátu do míst, kde jsem kdysi sám nábytek rád nakupoval. Neznalým pomůže v orientaci mapa:

Železniční vlečky v místní části Hradec Králové-Březhrad na OpenStreetMap;
zdroj: wikimapia.org

Později se v objektu prodávalo cosi jiného, více „světového“. Získala jej totiž firma Quelle, kdysi známý a oblíbený zásilkový obchodní dům. Ten ovšem dne 20.10.2009 neslavně skončil, což se posléze dotklo i jeho aktivit v České republice. Na březhradském objektu se to projevilo změnou firemního loga na Halens, který je tam dodnes. A to vzdor skutečnosti, že nový vlastník zásilkového obchodu své kamenné prodejny zjevně (tu březhradskou určitě) zrušil a nadále se snaží podnikat především skrze internet. Dnes nad vchodem do obchodu najdeme nápis Sklad LČR - státní podnik Lesy České republiky tam totiž zřídil sklad výstrojních součástek.

Logo švédského obchodu a vlajky Lesů České republiky © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzdor těmto skutečnostem nese vlečka do objektu název Consortio Fashion Group s.r.o., Opatovice n. Labem a má platné úřední povolení číslo 2373, jak se můžeme dočíst v evidenci Drážního úřadu. Z ní se rovněž dovíme, že vlečka má stavební délku 1,268 km, začíná výhybkou č. 12a/b z koleje č. 2 i č. 17 z koleje č. 1 žst. Opatovice nad Labem a je ukončena zarážedlem. Platný číselník vleček SŽDC nás poučí o tom, že nese číslo 4238 a současný název od 13.8.2012. Nahlédnutí do téhož dokumentu staršího data ozřejmí, že před tím se od 21.6.2010 jmenovala Vlečka Halens s.r.o., Opatovice n. L. Změna názvu souvisí s restrukturalizací firmy.

Historický, bohužel nedatovaný záběr z dob, kdy firma Quelle ještě vlečku využívala;
zdroj: www.pshzd.cz

Provozovatelem vlečky podle platného Prohlášení o dráze je (ve skutečnosti asi spíš jen formálně) Ing. František Smola, specializovaný na tuto činnost. Všechny ty údaje na téma využití areálu a vlečky však ve skutečnosti nic nevypovídají o vlastnických právech k nim. Nahlédnutí do katastru nemovitostí odhalí, že dotčené pozemky a stavby jsou majetkem kohosi docela jiného – firmy WLC Park s.r.o. Ale zanechejme internetových výzkumů a vraťme se k těm terénním. Když jsem zachytil vstupní partie areálu bývalé velkoprodejny nábytku, vydal jsem se do jeho pozadí, kde jsem doufal nalézt zakončení vlečky, což se mi také podařilo.

Areál bývalého prodejního skladu nábytku s koncem vlečky V4238 a remízou v jeho
jižní části na fotomapě; zdroj: www.mapy.cz

Jen dokumentace nesplnila mé očekávání. Sice jsem zachytil zarážedlo na konci koleje u rampy, ale ne už tak dobře remízu, do níž směřuje kolej druhá. Důvodem byla přítomnost jednoho automobilu, dvou dvounožců a většího množství čtyřnožců před jejími vraty. Nepříliš jasné kynologické konání jsem nechtěl svým fotografováním rušit a u vědomí, že kýžené snímky pořídím na konci pozdějšího pochodu po vlečce, vydal jsem se na zpáteční cestu. Při ní jsem zachytil zastávku MHD Halens Březhrad, jež byla podle omšelé vývěsky (a dobové zprávy) „dočasně zrušena“ od 30.11.2013, což přibližuje dobu, kdy zde zanikla obchodní činnost.

Zrušená zastávka MHD Halens Březhrad sloužila linkám 12 a 22 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se vrátil na Březhradskou ulici a vydal se jí směrem k centru místní části s cílem dosáhnout železniční trati, několikrát jsem se zastavil, abych zdokumentoval vnější podobu areálu bývalého masokombinátu. Ten se po už výše zmíněném úpadku a opakovaných pokusech o prodej nakonec stal majetkem výrobce zmrzliny. Původně chrudimská společnost EUROICE s.r.o. si ve svém březhradské areálu zřídila hlavní základnu a navíc v něm hostí řadu dalších firem různého charakteru. K jeho revitalizaci využila výhodných evropských dotací, o čemž informují tabule na některých objektech a zejména u hlavního vjezdu do areálu.

Hlavní vjezd do areálu EUROICE s.r.o. z ul. Březhradské © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na revitalizaci zrušené vlečky s poměrně rozsáhlým koncovým kolejištěm však nedošlo a už asi nikdy nedojde. I když její současný stav, jak jsem jej zanedlouho poznal, o jakési údržbě svědčí. Než jsem se k jejímu průzkumu dostal, věnoval jsem se jiným aktivitám, popsaným v předchozí reportáži. V ní jsem se zmínil také o tom, že východiskem „pochozích prohlídek“ všech tří březhradských vleček byl stožár trakčního vedení u přejezdu P10867, k němuž jsem připoutal svůj zloděje nelákající bicykl. Když jsem zachytil příslušné části staničního kolejiště, vydal jsem se pěšky hvězdicovitým způsobem po trasách vleček SALMA, V4238 CFG a Průmstav.

Společné napojení tří vleček do staničního kolejiště s přejezdem P10867
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Nemá smysl, abych zde popisoval výsledky svého zkoumání, v tomto směru vypoví mnohem víc četné a podrobně popsané snímky v připojené galerii. A vzhledem k tomu, že jsem se v předchozím textu dostatečně věnoval dostupným údajům o historii a současnosti prvních dvou vleček, zbývá mi doplnit informace ještě o té třetí. Původně vedla do panelárny národního (později státního) podniku Průmstav Pardubice, která byla výhodně položena mezi Opatovickým písníkem a železniční stanicí Opatovice nad Labem. Dnes v areálu sídlí VCES a.s., Divize PREFA, Výrobna stavebních dílců Pohřebačka, o jejímž poslání informuje firemní web.

Areál Výrobny stavebních dílců Pohřebačka z nádražního nákladiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tento drobný tuzemský článek mohutné francouzské společnosti někdejších výhod výrobny nevyužívá – písník je kompletně vytěžen a železniční dopravu vesměs nahradila doprava silniční. Pokud se přece jen ke slovu dostane nějaká železniční zásilka, je odbavena na nákladišti vedle nedaleké výpravní budovy, jak jsem ostatně zaznamenal také v létě 2011. Nejčastěji to bývá štěrkopísek dnes dovážený z jiných lokalit. Vlečka byla zrušena tak dávno, že vzdor její fyzické existenci ji už nenajdeme ani na turistické mapě. S těmito skutečnostmi ovšem nekoresponduje mé zjištění, že je zcela prosta vegetace a nese stopy nedávného mýcení dřevin.

Vlečka do bývalé panelárny jako neexistující jistě nevypadá © PhDr. Zbyněk Zlinský

V tomto ohledu je na tom lépe, než na mapě se vyskytující zbylé dvě vlečky, dokonce i ta (alespoň papírově) jediná funkční. Na tomto místě se musím zmínit o tom, že v Březhradě měla vzniknout vlečka další, a to v souvislosti s plánovanou výstavbou logistického centra firmy ThyssenKrupp Ferrosta. To mělo být situováno bývalým masokombinátem, bytovkami v ulici Březhradské a železniční tratí 031. Jeho nová vlečka, s tratí souběžná, měla být zaústěna do koleje V4238 CFG, jak je vidět na situačním plánu. Březhradským obyvatelům, reprezentovaným hlavně komisí místní samosprávy, se to vůbec nelíbilo a z projektu posléze sešlo.

Vizualizace nakonec zamítnutého logistického centra s vlečkou; zdroj: hradecky.denik.cz

Ale vraťme se opět do reality mého dokumentačního výletu. Když jsem prošel všechny tři vlečky (a mezi tím zachytil i cosi z provozu na trati), dopřál jsem si něco odpočinku na své základně, abych mohl úspěšně absolvovat druhou část své mise. Místem jejího výkonu byla jižní část obvodu železniční stanice, která sice od začátku platnosti jízdního řádu 2014/2015 nese název Opatovice nad Labem-Pohřebačka, ale ani ten nevyjadřuje její kuriózní polohu na území dvou krajů, dvou okresů a dvou obcí, jak je zřejmé i z výše už uvedené mapy. Ta však nezobrazuje tu část staničního obvodu, k níž jsem se přesunul, takže je třeba vložit mapu další:

Zastávka Opatovice nad Labem a odbočka ELNA Opatovice na OpenStreetMap;
zdroj: wikimapia.org

Své putování k nové železniční zastávce Opatovice nad Labem jsem vylíčil už v předchozí reportáži. V této se ovšem budu věnovat k ní přiléhající odbočce ELNA Opatovice, která je východiskem druhé místní i formálně existující vlečky. Ta navíc také prakticky funguje, protože průběžně zásobuje palivem významný zdroj elektrické energie, opatovickou elektrárnu. Vlečku samotnou jsem zdokumentoval už před více než rokem, a tak se mohu spokojit s odkazem na příslušnou reportáž. Nicméně neuškodí, zopakuji-li její základní data. Má číslo 4237, název Vlečka Elektrárny Opatovice, a.s. a platné úřední povolení č. 303, jak uvádí číselník vleček.

Z aktuálního seznamu vleček se dovíme, že její stavební délka činí 11,125 km, začíná v odbočce ELNA Opatovice nad Labem koncovým stykem výhybky č. V1 v km 15,287 a končí zarážedlem. Platné Prohlášení o dráze nám k tomu ozřejmí, že jejím provozovatelem je samotná firma Elektrárny Opatovice, a.s. Do brány elektrárny míří denně tři vlaky, které přivezou asi 5 000 tun uhlí, aspoň podle nedávné zprávy Českého rozhlasu. Jde hlavně o uhlí z Německa a Polska, jež přepravuje ČD Cargo, jak už vloni psal známý profesionální portál a letos potvrdil web amatérský. Elektrárna dováží také uhelné kaly, použitelné díky pokračující modernizaci.

Já jsem sice na žádný z těch uhelných vlaků štěstí neměl, ale nijak zvlášť mne to nemrzelo, protože můj výlet byl v tomto směru zaměřen spíš infrastrukturně. Proto mne tak zaujalo nevšední řešení konce odvratné koleje vlečky v podobě pískové koleje. Přiznám se bez mučení, že jsem se s čímsi takovým ještě nesetkal a ač mi smysl toho zařízení byl zřejmý, na jeho odborný název jsem se musel zeptat našeho specialisty. Až později jsem zjistil, že se používá i pojmu kolej záchytná. Ale to terminologické bádání nastalo až v pohodlí domova, kam jsem se vrátil ze svého (nejen) vlečkového výletu sice značně unaven, ale docela spokojen.