Přejezd smrti

Narodil jsem se v domě asi 100 m od tohoto přejezdu, 23 let v něm bydlel, i později, pokud jsem denně dojížděl do práce, musel přes přejezd aspoň jednou denně projít. Vím proto dobře, že toto nebyla první tragická nehoda. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o vzpomínky.

Bude řeč o křížení Mírové ulice v Golčově Jeníkově s tratí 230 Havlíčkův Brod – Kolín, mezistaniční úsek Vlkaneč – Golčův Jeníkov v km 264,2. Dnes přejezd nese označení P3706. Mírová ulice je jeníkovskou „hlavní třídou“, tudy procházel silniční tah Praha – Brno – Bratislava. I po otevření dálnice D1 v roce 1980 to byla hlavní silnice I .třídy č. 38, která se až po zprovoznění obchvatu západně od města na podzim roku 2000 z frekventované silniční magistrály stává tichou místní komunikací. A k tomuto přejezdu těsně přiléhá železniční zastávka Golčův Jeníkov město, přejezd je jedinou přístupovou cestou od provozní budovy - čekárny a osobní pokladny u 2. traťové koleje (směr Kolín) na nástupiště u 1. koleje směr Havlíčkův Brod.

Golčův Jeníkov, Mírová ulice, P3706. První dům napravo – rodiště autora článku,
dnes sídlo OO Policie ČR.

Až do roku 1972 přejezd chránily čtyři klasické závory s drátěným sklápěcím zábradlíčkem, ovládané klikou. Nepamatuji se, že by tehdy došlo k tragické nehodě. Auto uvíznout mezi závorami nemohlo – závorář ho viděl, a také spouštěl závory dávno před vlakem. Párkrát se stalo, že nákladní auto s kopce neubrzdilo a přerazilo závoru, přestože to byla bytelná kláda. Z vyprávění pamětníků ale vím, že někdy před válkou tu vlak přejel manželský pár, který přecházel zavřeným přejezdem, prostě proto, že se tak přecházelo a dodnes tu přechází, především cestující mezi oběma nástupišti, i když PZZ dává výstrahu.

Frekvence dopravy silniční i železniční se zvyšovala, s ruční obsluhou už nebylo možno vystačit, a tak v roce 1972 byly ruční závory nahrazeny PZZ typu SSSR, a to byl počátek několika ošklivých nehod. Přibližovací úseky totiž byly pouhých 900 m, tedy výstraha spouštěla, když vlak vjel do tohoto obvodu, což při rychlosti 100 km/h znamenalo, že za 32,4 s je vlak na přejezdu. A ta traťová rychlost 100 tam už tehdy byla – pamatuji si to z pozdějšího projektu autobloku, kde byla uvedena traťová rychlost 100 km/h, normální zábrzdná vzdálenost 1000 m. Opravdu, když se řítil s kopce náklaďák od Vlkanče, padaly závory těsně před lokomotivou.

Situace přejezdu s vyznačením přibližovacích úseků PZZ v letech 1972 - 1985

První smrtelná nehoda nastala v srpnu roku 1975. Tím, kdo zde uvízl v zavřených závorách, byl vysoký úředník polského velvyslanectví v Západním Berlíně, jedoucí se svojí šestnáctiletou dcerou v rodinném voze Moskvič. Když vjel na přejezd, vysadil mu motor, nikdo již nezjistí, jestli tam vjel na červenou nebo zda výstraha začala, až když tam auto zastavilo. Jisté je, že se pokoušel znova nastartovat, ale v okamžiku už tam byl expres Slovenská Strela ve směru od Prahy, který tehdy jezdil přes Havlíčkův Brod, vedený prototypem ES499.0001 nebo 2. Šestnáctiletá dcera stihla z auta vyskočit, bohužel – rovnou pod lokomotivu... Jejímu otci karosérie made in USSR zachránila život, byť vyvázl s četnými poraněními.

ES 499.0001 – byla to tato, nebo její sestra ES 499.0002,
co táhla toho osudného dne Slovenskou Strelu?

I nadále projížděla auta běžně přejezdem, i když už začala výstraha a houkačka mezi „parohy“ silně a nepříjemně kvákala. Nestalo se však nic závažného, jen občas přeražená závora, jednou uražená sajtna Avie, jindy trabant před závorou, která ho tam zavřela, uhnul doleva a mazal si to po peróně zastávky. Až v roce 1983, v poledne, opět v srpnu. Ve směru od Čáslavi přijížděl kamion. Měl asi velmi naspěch, protože vjel na přejezd, když už výstraha chvíli běžela, závora mu spadla mezi kabinu a návěs. Stačilo jen trochu přidat plyn a závoru utrhnout. Řidič ale místo toho zastavil a poslal závozníka, ať závoru zvedne. Tím se závozník zachránil. Okamžitě tu byl vlak, a to neobvyklý. Tvořily ho dvě lokomotivy. První elektrická laminátka S 489.0, za ní parní šlechtična 475.1142, jediná té řady v zeleném nátěru, vezli ji právě na filmování do Bratislavy. I když soupravu tvořila jen dvě vozidla, tlačila tahač ještě asi 60 m, než dobrzdila, a doslova jej sešrotovala i s nebohým řidičem. Návěs se utrhl a zůstal stát na peróně souběžně s kolejemi. Bylo velké štěstí, že se to stalo v půl jedné hned po odjezdu osobního vlaku a nebyli tu žádní cestující. Tímto vlakem totiž odjíždějí domů školní děti do Vlkanče a Leštiny. Jen pro úplnost uvádím, že elektrická lokomotiva měla promáčklá obě svá laminátová čela, parní vyvázla nepoškozená.

Zelená 475.1142

Další vážná nehoda přišla rok poté, opět v srpnu. Vypadala hrozivě, naštěstí se obešla bez obětí i bez vážných následků na zdraví. Zatímco u předešlé jsem viděl až následky asi dvě hodiny poté, u této jsem byl téměř na místě, proto mi dovolte ji popsat podrobněji.

Byl pátek večer, po osmé hodině, seděl jsem s kamarády v restauraci U zastávky (dnes Klub Vagon) asi 20 m od přejezdu. V tom – silná rána! „Že se zas nějakej blbec zapomněl mezi šraňkama!“ komentovali chlapi a vyběhli z hospody, já s nimi. Následující pohled nám potvrdil domněnku: Přes přejezd na 2. koleji (směr od Vlkanče) stojí již dobrzděný nákladní vlak, před ním vedle výstražníku hořící tahač, předními koly ve výkopu pro bateriovou studnu budoucího nového PZZ, od přejezdu k nám běží člověk, hoří mu bunda na zádech i vlasy. Chlapi se na něj okamžitě vrhli, utloukli oheň, odvádějí jej do hospody a ošetřují ho, volají sanitu, hasiče, SNB... Je to řidič, Bulhar. Hned se ho také ptají, jestli s ním jel ještě někdo. Jenže – domlouvejte se s Bulharem v šoku. On jim tvrdí, že vezl stopaře, chlapce s děvčetem – a z kabiny auta už je jen ohořelá kostra... Ten Bulhar ale dočista zapomněl, že stopaři vystoupili už v Čáslavi, že do Jeníkova už přijel sám.

Tehdy se hospoda jmenovala „U zastávky“ a právě v ní se dostalo popálenému řidiči
prvního ošetření a byly zavolány záchranné složky.

Mezitím se požár rozhořel. V návěsu, který zůstal za vlakovou soupravou na 1. koleji, byly totiž sudy s parafinem, ty když chytly, létaly jak prskavky. A hned za přejezdem jsou dřevařské závody a sila s pilinami, kdyby zafoukal vítr... A vůz, čtyřosá zetka, stojící na přejezdu, je čtvrtým vozem za lokomotivou a také hoří, za ní je ještě jedna zetka a dál nějaké dvě cisterny, nikdo neví, co je v nich. Naštěstí dobrovolní hasiči jsou na místě bleskurychle, pak i profesionální sbory, spustili proudy hlavně na ty cisterny, aby je chladili.

Napadlo nás – co je s lokomotivní četou? Je tu s námi i majitel sousedního domu, běžíme přes jeho zahradu, jinudy tam cesta nevede. Lokomotiva, laminátka, má pult vražený až na zadní stěnu, strojvedoucí tu nejsou, někdo nám říká, že už jsou dávno v bezpečí, že ze vzdálenosti asi 100 m uviděli kamion na přejezdu, stihli stáhnout sběrač a schovat se do strojovny. A přední vagony plné melounů vesele plápolají...

Zmínil jsem se, že tehdy už se budovalo nové zabezpečovací zařízení, a to nejen přejezdové typu AŽD, ale autoblok na celé trati Havlíčkův Brod – Kolín. Zdejší úsek Vlkaneč – Golčův Jeníkov byl spuštěn v r. 1985, a to byl konec vážným nehodám, ne že by řidiči dostali rozum, ale že předzváněcí doby se prodloužily, jak naznačeno na přiložené mapce. Konec jim byl na plných 32 let.

Situace po roce 1985

V září 2015 byla zahájena kompletní rekonstrukce traťového svršku v úseku Vlkaneč – Golčův Jeníkov i zastávky Golčův Jeníkov město. A nastala série nehod, která vyvrcholila (pevně doufám, že tím vyvrcholila) 21. března 2016. Uvedu i ty, které se neodehrály přímo na přejezdu, protože mají společného jmenovatele: Naprostý diletantismus a šlendrián stavební firmy či firem.

Ta první se udála 8. září 2015, z četných mediálních zpráv vám vybírám tu v krajském deníku a doplňuji podrobnostmi z doslechu: Ve stanici Vlkaneč se samovolně rozjela souprava podvalníků s kolejovými poli. Vjela na vyloučenou traťovou kolej, na níž bylo vypnuto zabezpečovací zařízení. Projela samospádem 8 km, prohnala se i otevřeným přejezdem P3706 a bylo tedy velké štěstí, že tudy zrovna nejelo žádné auto. Mezi tímto přejezdem a žst. Golčův Jeníkov však dva zaměstnanci defektoskopem kontrolovali kolejnice. Měli na uších sluchátka, neslyšeli lomoz přijíždějící soupravy ani mobilní telefon, kterým se je (snad?) snažili z Vlkanče varovat. Jak je popsáno v novinách, jeden z pracovníků byl na místě mrtev, druhý těžké zranění přežil. Kolejová pole skončila ve stanici na manipulační koleji, kde se vysypala.

Neuplynul týden – a nová nehoda, kterou jsem již uvedl v reportáži. Tentokrát se vysypal „legální“, lokomotivou vedený vlak kolejových polí, a to v km. 260 na mohutném náspu přes lesní údolí s půvabným názvem Mastná Bába (jak přišlo údolí ke svému jménu, o tom vypráví místní pověst, je to však jiný literární žánr). Tentokrát se to obešlo bez újmy na zdraví, jen provoz na obou kolejích byl do večera přerušen.

Během podzimu 2015 došlo ještě asi k dvěma drobným nehodám – opět vysypání polí ve stanici G. Jeníkov, pak zas Tatra přišla o zrcátko, protože na onom přejezdu ji neodstavili dostatečně daleko od provozované koleje, kde právě projížděl rychlík. Ty se ale ani nepočítají, „do třetice všeho zlého“ mělo teprve přijít.

Bezbariérový přístup do rekonstruované čekárny u 1. koleje. Ale proč je na odvrácené straně?

Rekonstrukce zastávky Golčův Jeníkov město byla dokončena k 19. prosinci 2015. Připojuji i několik snímků zastávky, která tím dostala bezbariérový přístup do obou čekáren, u 1. i 2. koleje, nové osvětlení i ozvučení (hlášení vlaků je již od r. 1985 ovládáno ze žst. Golčův Jeníkov) a podobu dnes typizovanou pro zastávky – „modré zábradlí“. Osobně jen nechápu, proč bezbariérový nájezd do zrekonstruované čekárny u 1. koleje (směr H. Brod) je na odvrácené straně od přejezdu, takže vozíčkář musí objet boudu kolem dokola, také mě nijak nenadchlo modré zábradlí a nechápu, nač je třeba oplocovat perón tam, kde není sráz, jen jsem s povděkem uvítal zvýšení nástupišť, z nichž se teď pohodlně nastupuje a na ně vystupuje. Netušil jsem ještě, jak hrana takto vysokého perónu může být vražedná.

V prosinci 1., pak v polovině ledna i 2. traťová kolej Vlkaneč – Golčův Jeníkov byla uvedena do provozu, ale znáte to: Pamatujete, jak se slavnostně zahajovaly provozy na počest výročí či sjezdu za účasti nejvyšších představitelů, aby pak zase tiše nastoupily čety stavbařů a montérů a teprve stavbu dodělali? Tak i dnes po oficielním dokončení stavby, po vyúčtování hlavnímu donátoru – EU, znova nastoupily pracovní čety i stroje, znova jsou výluky jedné z kolejí, upravuje se terén podél trati, i něco na kolejích se předělává, znova je PZZ na P3706 vždy zapnuto jen na jednu kolej.

Dostáváme se tak k tomu poslednímu neštěstí – přečtěte si třeba, co o tom píše Drážní inspekce.

Otřesné záběry auta, které lokomotiva o hranu nástupiště rozpůlila a rozdrtila.

Nebudu komentovat průběh nehody ani podivnou jízdu posunu mezi dopravnami, odporující snad všem předpisům. Jen přidám, co vzdálení čtenáři vědět nemohou: Místní veřejnost je zdrcena osudem dvou mladých lidí. Jan Benák byl znám a zákazníky oblíben jako velmi ochotný a odborně znalý prodavač obchodu Dvořák – elektro, domácí potřeby, kde jej pamatuji už snad 13 let, tedy od jeho vyučení. Zdrcena je veřejnost ovšem i tím, jak k nehodě došlo, že strojvedoucí té soupravy nadýchal 2‰ alkoholu.

Firma OHL ŽS vjíždí na přejezd

Vydal jsem se s fotoaparátem na zastávku 28. března odpoledne, abych vám přinesl současnou podobu nechvalně proslulého místa. Bylo pondělí velikonoční, den pracovního klidu, na koleji se ale už zase pracovalo – tentokrát na 2. traťové (nehoda se stala na 1. koleji), signalizace PZZ pro tuto kolej byla vypnuta. Měl jsem štěstí – od žst. Golčův Jeníkov do otevřeného přejezdu právě přijížděl posun mezi dopravnami, dvoucestný stroj tlačil podvalník s kolejnicemi. Jel předpisově pomalu, ale nedával zvukovou výstrahu. Tu za něj dávali dva muži v oranžových vestách, stojící na nákladu, a to vlastními ústy. „Tůů – tůů!“ pokřikovali jak malí kluci a vesele se smáli. Mezitím chodili cestující čekat na vlak k 1. koleji, někteří přidali svíčku a kytičku k jejich již značné velkému seskupení u osudné hrany nástupiště, každý chvíli postál. A kolem jezdila firma OHL ŽS a dobře se bavila...

Úvodní foto: současné označení přejezdu